Ferdinand I Habsburský

základní data

Narozen: 19. Dubna 1793 ve Vídni

Pokřtěn: Ferdinand Karel Leopold Josef František Crescentius

Rodiče: František II./I. ( 1768-1835)

Marie Tereza Sicilská (1772-1807)

Manželka: od r. 1831 Marie Anna Sardinsko-Piemontská

(1803-1884)

Děti: bezdětný

Zemřel: 29. Června 1875 v Praze

Pohřben: v Kapucínské kryptě ve Vídni

Tituly: uherský král 1830-1875

rakouský císař 1835-1848

český král 1836- 1875

Již od počátků jeho život nebyl jednoduchý. Narodil se jako epileptik. Bylo zapotřebí mnoho úsilí a péče, aby byl vůbec udržen při životě. Chybná výchovná opatření vedla k tomu, že princ byl roztěkaný, neklidný až nepokojný a tyto stavy často přecházely až v apatii. Měl zkrácené a neohrabané ruce i nohy , naproti tomu jeho hlava byla vůči zbytku těla nadměrně veliká, zmateně a nejasně hovořil, což vyvolávalo u okolí soucit. Epileptici byli považováni za méněcenné, zakrnělé osobnosti , často byli nuceni sdílet svůj úděl s duševně nemocnými či šílenci, izolováni ve vybraných domech , kde trávili svůj život na celách , připoutáni k lůžku.

26.4 1802 nastoupil na místo Ferdinandova vychovatele Franz Maria von Steffaneo-Carnea , který se ihned dostal do konfliktu s osobním lékařem Stiffem. Steffaneo-Carnea totiž Ferdinandovi dovolil procházky venku, jízdu na koni, zahradničení…. Což do té doby princ nemohl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu. Náročný vychovatelův úkol začínal pomalu přinášet ovoce. Ferdinand se těšil dobrému zdraví a povyrostl. Také se nápadně změnil v obratnosti vyjadřování, měl velmi dobrý sloh a pravopis. Ve svých dvanácti letech již hovořil, četl, psal i překládal latinsky. Vedle toho ovládal ještě italštinu, francouzštinu, a začal se učit maďarsky a česky. Uměl hrát na trubku a klavír, byl nadšeným milovníkem hudby a zvláště oper, naučil se šermovat, střílet i tančit, vedl rozsáhlou korespondenci, velmi se zajímal o technický pokrok své doby ( jako jeden z mála laiků dokázal zacházet s mikroskopem ) a dokonce se i v duch habsburské tradice vyučil zahradnictví.

Počátky povědomí o Ferdinandovi jakožto ´´Dobrotivém´´ spadají do přelomu let 1805 a 1806, kdy žil přechodně v Košicích , v bezpečí před Napoleonem. Tam Ferdinanda spoustu lidí žádalo o finanční pomoc a on neměl to srdce jim nevyhovět. Do Vídně se vrátil téměř bez peněz. V roce 1807 těžce onemocněla jeho matka a krátce nato zemřela. Po skončení smutku se František tedy ohlížel po nové manželce, až volba padla na o 20 let mladší sestřenici Marii Ludoviku Modenskou.

Nová matka se o děti velmi dobře a energicky starala, neboť sama díky své nemoci žádné mít nemohla. Ona také objevila pro Ferdinanda nového vychovatele , barona Josepha Erberga. Ferdinandův vývoj postupoval pomalu, ale zato správným směrem. Princ začal přijímat dámské návštěvy a způsobně rozmlouval s hraběnkami.

Koncem listopadu 1817 se začalo rozhodovat o tom, zda Ferdinand bude schopen následnictví. Císař byl toho názoru, ze princ je schopen nastoupit na trůn a převzít vládu, za předpokladu, že dostane více učitelů a víc společnosti, aby si rozšířil obzory. 4. 10 Ferdinand poprvé vystoupil na veřejnosti jako oficiální zástupce císaře- promluvil při zasvěcení mírové mohyly na Františkově hoře u Brna. 7.4. 1816 zemřela Ferdinandova nevlastní matka Marie Ludovika a za necelý půlrok měl novou- Charlottu Bavorskou. Roku 1830 bylo císařem Františkem a Metternichem ustanoveno následnictví Ferdinanda , což nesměl již nikdo zpochybnit. Když František viděl, jak se jeho nejstarší syn tělesně i duševně vyvíjí, přestával se Ferdinandova následnictví obávat. A tak došlo k tomu, že 28. 9 1830 byl v Bratislavě Ferdinand korunován uherským králem jako Ferdinand V. , mladší král uherský. Ferdinand jako první i poslední monarcha při obřadu hovořil maďarsky. Začal se také ohlížet po nevěstě. Nakonec se jí stala Marie Anna Karolina Pia Sardinsko-Piemontská. Prý byla nehezká, ale velmi ctnostná. Její rodiče samozřejmě ihned souhlasili se svatbou, která se konala 12.2 1831 v Turíně v zastoupení, aniž by se manželé kdy viděli. 14525zxn81xbl1q

Stejně jako císař, i Ferdinand trávíval větší část léta v Badenu u Vídně, kde na něj byl 9.8 1832 spáchán atentát. Naštěstí se mu nic vážného nestalo. Na konci roku 1832 však u něj došlo k těžkým epileptickým záchvatům, které nebraly konce a lékaři už téměř ztráceli naději. Vše se však zlepšilo a Ferdinand byl opět zdráv. V únoru 1835 těžce onemocněl Ferdinandův otec, kterého trápila již delší dobu bronchitida. 2.3 již oslabený císařův organismus marný boj vzdal. Ještě však stihl napsat dopis ( o kterém se tvrdilo, že jeho autorem byl Metternich) , ve kterém syna zapřísahal, aby vládnul a nic neměnil a veškerá rozhodnutí aby činil až po konzultaci s Metternichem, kterému bezvýhradně důvěřoval. Osobní rivalita Metternicha a Ferdinanda však vedla ke sporům. Ferdinand si uvědomoval, ze metternichovský systém policejního státu, který jen vyžadoval a nic nenabízel , musí vést ke střetu s poddanými, přesto se nový císař o žádné změny nepokusil. První politickou misí v roli císaře byla na podzim r. 1835 cesta do Teplic, kde byl odhalen pomník císaři Františkovi I.. 7.9 1836 pak byl v Praze korunován za krále Čech, jeho manželka 12. 9 na českou královnu.

Doba Ferdinandovy vlády probíhala navenek klidně, šlechta byla loajální a oddaná Habsburkům, čímž dávala i příklad měšťanstvu. Na armádu se též mohl Ferdinand spolehnout, panovala v ní dobrá, i když tvrdě vynucená disciplína. Byl podporován technický a hospodářský rozvoj- např. v lodní či železniční dopravě. 6.9 1838 byl Ferdinand v Miláně korunován lombardským králem a tato korunovace stejně jako celá italská cesta byla velkým úspěchem a přispěla hodně k vážnosti rakouského dvoru v Itálii. Císařský pár se také velmi angažoval v dobročinnosti.

Začátek r. 1845 byl poznamenán prudkým nárůstem cen potravin, k tomu se přidala ještě velká nezaměstnanost a dělnické nepokoje na předměstích. Nad Rakouskem se začala stahovat temná mračna. Lid byl stále ještě přesvědčen o tom, že současný stav mají na svědomí císařovi ministři. Od roku 1846 se politická situace stále vyostřovala. Vzbouřila se polská šlechta v Haliči a tuto vzpouru zažehnala rakouská vojska. Lid měl císaře rád a bezmocnost, která mu byla přisuzována vyvolávala v lidech soucit. Veškerý lidový hněv se tak ubíral na jeho rádce a zejména na Metternicha. 13. 3 došlo k tomu, že Metternich nabídl svou demisi v domnění, že ji Ferdinand zavrhne. Jaké však bylo jeho překvapení, když císař s demisí souhlasil ! Ferdinand poprvé projevil odvahu, jen on vládne a jen on rozhoduje. 14.3 pak Ferdinand vyhlásil svobodu tisku. V císařské rodině věřili, že se lid spokojí s tím, čeho dosáhl. Vídenští občané zakládali národní gardy . Existence národní gardy byla však údajně počinem Ferdinanda, který velkoryse povolil její založení. V době nebezpečí měla ochraňovat vroucně milovaného císaře. Když bylo 17. 4 sníženo nájemné, lid byl přesvědčen, že Ferdinand zvolil svévoli majitelů domů. Navíc Ferdinand věnoval 100 000 zlatých Vídeňanům. 25.4 byla vyhlášena nová ústava a ve spojení s oslavami císařových 55. Narozenin to měl být den radosti. 6.5 došlo k vítězné bitvě Rakušanů nad sardinským králem Albertem u Santa Lucie. 15.5 přitáhli k Hofburgu studenti, dělníci a gardisté a hlasitě žádali o odvolání oktrojované ústavy. Nepokoje pokračovaly a nálada byla stále vzrušenější a agresivnější, k čemuž přispěly i události v Uhrách, které vyústily 3.10 v Ferdinandem Maďarům vydaný manifest, v němž požadoval okamžité nastolení pořádku v zemi. 6.10 odpoledne se srotil ohromný dav před ministerstvem války a vše došlo tak daleko, že ministr války hrabě Latour byl zavražděn a jeho hlava byla vyvěšena na pouličním osvětlení. Ferdinand byl nucen utéci do Olomouce. Ještě téhož dne sepsal manifest ( datovaný však na 7.10 ) , v němž vyjádřil své zklamání nad chováním svých Vídeňanů. Cílem jeho exilu se stala Olomouc. Tam 16. 10 vydal dekret, v němž hrozil Vídeňanům použitím ozbrojeného násilí, dokud nebude znovu nastolen pořádek a klid a dokud Lautrovi vrazi nebudou vydáni spravedlnosti. 19. 10 vydal další dekret, v němž se hlásil ke svým dosavadním slibům (zavedení konstituce, svoboda tisku, zrušení roboty) Vše bylo ale podmíněno klidem a pořádkem ve Vídni. 26. 10 byla Vídeň vojenskými oddíly obklíčena (velitel- kníže Windischraetz) a za 5 dní kapitulovala. Habsburkové si opět upevnili svou pozici v Rakousku. Vztah mezi císařem a Vídeňany byl navždy narušen. Císař byl velmi zklamán. 2. 12 1848 byly v Olomouci zveřejněny 3 manifesty : o Ferdinandově abdikaci, oznámení o zřeknutí se trůnu jeho bratra Františka Karla a vyhlášení plnoletosti Františka Josefa.

Když se roznesla zpráva o Ferdinandově abdikaci, lid si uvědomil, ze zašel asi příliš daleko. Najednou byla na Ferdinanda opět chvála, opět byl dobrým Ferdinandem. Přijal ještě několik delegací a poté se i se svou manželkou přesunuli do Prahy, na Hradčany, které však považoval pouze za své prozatímní sídlo. Začal se znovu zabývat botanikou, hrou na klavír a procházkami v přírodě. Snažil se zůstat mimo politické dění, aby se vyhnul jakýmkoliv střetům s mladým císařem. Vedl však bohatý společenský život, často k němu přijížděl např. František Josef s manželkou. Prahu přijal za své definitivní sídlo a usadil se zde. Roku 1858 sepsal svou závěť. Universálním dědicem veškerého majetku se stal vládnoucí císař , Marie Anna dostala k doživotnímu užívání zámek Ploskovice a velkou finanční hotovost. xb525z4181xbbl

Od této doby se Ferdinandovo zdraví neustále zhoršovalo. 29. 6 1875 Ferdinand tiše zemřel v požehnaném věku 82 let. Jako oficiální příčina smrti byla stanovena stařecká sešlost a vyčerpání.

6.7 v 17 hodin se pohřební průvod s Ferdinandovým nabalzamovaným tělem vydal z kaple v Hofburgu do Kapucínského kostela, aby spočinul na svém konečném místě. Císař na kterého lidé znovu rádi vzpomínali. Císař, který rozhodně nebyl žádným ubožákem, jak ho jím historici učinili.