Jöns Jacob Berzelius

Jöns Jacob Berzelius byl všestraný švédský badatel, žijící

v letech 1779 - 1848. Byl autoritou v chemické teorii i v

chemické analýze první třetiny 19. století. Rozpracoval daltovu

atomovou teorii a vypracoval dualistickou slučovací teorii.

Významně zdokonalil chemické názvosloví a symboliku (1819).

Daltovy znakové symboly prvků nahradil písmenovými symboly, 29883qmh16mhh2h

které používáme dodnes. Zabýval se katalýzou, isomerií,

izomorfií (zavedl pojem alotropie a označení mer).

Pro svou slučovací teorii využil první elektrochemické

poznatky. Předpokládal, že vlastností atomů prvků jsou elektrické

náboje. Podle toho rozdělil prvky na elektropozitivní a mh883q9216mhhh

elektonegativní, pouze vodík byl přechodným prvkem.

Představoval si, že slučováním atomů vznikají binární sloučeniny, které mohou mít ještě kladný nebo záporný náboj, a reagují proto s dalšími částicemi s opačným nábojem (odvozoval tak například různé soli.)

Berzelius byl výborný experimetátor. Objevil nebo spoluobjevil několik prvků, jako je selen, cer, křemík nebo thorium a podle kyslíkového základu (s hodnotou 100) stanovoval přesnější "atomové váhy" prvků. Jeho druhá tabulka "atomových vah" z roku 1829 obsahovala již 53 prvků. Berzelius analyzoval též organické sloučeniny. Třebaže použil název orgynická chemie "Organisk kemi" v roce 1806 - rozlišoval ještě dlouho "roslinnou" a "živočišnou" chemii (až v roce 1844 připojil podtiltul organická chemie). Patřil také k nejzatvrzelejším zastáncům vitalismu.

Robert Boyle

Robert Boyle byl anglický přírodovědec, žijící v letech 1627

- 1691. Měl vynikající schopnosti teoretika, experimentátora i

filozofa a s jeho jménem bývá spojováno utváření vědeckých

základů chemie.

K nejvýznamnějším Boylovým dílům patří spis z roku 1661

The Sceptical Chymist, v němž kromě zpochybnění aristotelovského

a alchymistického chápání elementu vyložil i svou korpuskulární

teorii. Dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků a přispělo tak nejen k

oživení atomistických představ o hmotě, ale i k postupnému

vyhraňování pojmu prvek.

Boylova experimentální činnost byla velmi rozmanitá. Při

žíhání a spalování látek zjistil vážením přírůstek hmotnosti, ale

vysvětlil to tím, že korpuskule plamene přešly do žíhané látky. Tato

představa pak napovídala budoucím tvůrcům flogistonové teorie.

Zkoumal sloučeniny fosforu, objevil kyselinu fosforečnou a vyrobil

z ní první zápalky. Zabýval se minerálními vodami (používal rostlinná barviva jako indikátory - šťávu z duběnek, lakmusové papírky) a bioluminiscencí. Kvantitativní pokusy s plyny ho přivedly v roce 1662 k objevu vztahu mezi tlakem a objemem plynů. Vznikl tak Boylův - Mariottův zákon (Edme Mariotte byl francouzský fyzik, žijící v letech 1620 - 1684). V roce 1680 se Boyle stal prezidentem královské společnosti v Londýně (Royal Society).