|
Mystagógické katecheseMystagógické katechesedoba Vzhledem k tomu, že sv. Cyril žije hlavně v období mezi prvním všeobecným koncilem (v Nikaji 325 ) a druhým všeobecným koncilem (Konstantinopoli 381) Týkají se ho hlavně problémy které řeší tyto koncily. Hlavním problémem tehdejší církve bylo rozmáhající se ariánství a s nim související otázka božství Ježíše Krista. Přestože 1. Sněm ariánství přísně odsoudil a postavil proti němu ortodoxní vyznání víry. Ariánství sice na čas ustoupilo a někteří jeho hlavní představitelé skončili ve vyhnanství brzo si však našlo cestu k císařskému dvoru a odtud upevnilo své postavení natolik, že se mohli někteří vyhnaní ariáni vrátit a dokonce někteří zastánci ortodoxie končili často ve vyhnanství. Vzhledem k tomu, že mnozí církevní představitelé chápali homoúsios v modealistickém smyslu. Za této situace došlo k jistému odporu k nikajskému sněmu a řada biskupů byla sice proti ariánství, ale neztotožňovali se s nikajskými formulacemi. Nakonec tento odpor slábl a nikajské formulace byly postupně přijímány a na 2. Všeobecném sněmu v Konstantinopoli byly zcela přijaty a doplněny. Ariánství Modealismus (sebelianismus) 19536cjq23fzh7n život Cyril Jeruzalémský se narodil okolo roku 315 buď v Jeruzalému nebo v jeho blízkém okolí. Jisté je, že v roce 348 byl již presbyterem a pronesl v čase Velkého půstu a Světlého týdne své známé katechese, o nichž zde budu mluvit. Za nevyjasněných okolností byl vysvěcen na biskupa od ariánského biskupa Akakia Césarejského o kanonicitě tohoto svěcení byly velké spory. Sv. Cyril se však záhy dostal do sporů s Akakiem, když podle prvního všeobecného koncilu brání svou nezávislost na Akakiovy při tomto sporu však vyšly najevo i některé věroučné spory s césarejským metropolitou. A tak byl Cyril poslán do vyhnanství. Odešel do Antiochie, později do Tarsu, kde se sbližuje s „homoiúsiány“ v jejichž řadách přijíždí na synodu do Selukie. Zde je potvrzen na Jeruzalémskou katedru, o rok později si však Akakios vymohl další synodu a sv. Cyril je opět vyhnán do vyhnanství. Až v roce 362, kdy císař Julián povolil návrat všem vyhnancům, se vrací do Jeruzaléma, kde působí a pracuje do nástupu ariánsky smýšlejícího císaře Valenta, který nastoupil roku 367. Z dalších dvanácti let, které strávil ve vyhnanství nevím skoro nic. Po smrti císaře Valenta v roce 378 se vrací a roku 381 se účastní druhého všeobecného koncilu v Konstantinopoli, kde byla uznána jeho pravověrnost a byla mu uznána Jeruzalémská katedra. Svatý Cyril Jruzalémský umírá kolem roku 387. Dílo jz536c9123fzzh Ze spisů sv. Cyrila se zachovala jedna homolie o uzdravení malomocného u jezera, drobné fragmenty, ve kterých se vykládá také Janovo evangelium, list císaři Konstantiovi ve kterém ho informuje o zjevení světelného kříže nad Jeruzalémem, a nejdůležitější a nejslavnější jeho dílo Katechese. Katechese Katechesí je 24. Byly proneseny kolem roku 348 v době Velkého postu a prvního popaschálního týdnu. Dělí se na dvě části katechese přípravné a katechese Mistagógické ( což by mělo znamenat něco jako – uvádějící do tajin). Katechese 1.-3. pojednávají o hříchu a pokání, 4. katechese obsahuje deset základních pravd, symbol (vyznání víry- věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, Syna Božího, jednorozeného, zrozeného z otce, tj. z podstaty otce, Boha z Boha, Světla ze Světla, pravého Boha z pravého Boha, zrozeného ne stvořeného, v jedné podstatě s Otcem). Katechese 5.-18. tento symbol vykládají: 5.-9. Učení o Bohu Otci, 10.-15. O Synu, 16.-17. O Duchu Svatém, 18. O církvi, vzkříšení těla a věčném životě. Po těchto katechesích byli katechumeni pokřtěni a přistoupili ke svatému přijímání. Pak následovali Katechese Mystagógické, které měli katechumenům objasnit čeho se účastnili. 1. a 2. katechese pojednává o křtu, 3. o miropomazání (biřmování), 4. o eucharistii, 5. vysvětluje Svatou Liturgii. První mystagógická katecheze – než přistoupím k rozboru první katecheze je třeba něco dodat ke křestním obřadům, které byly a jsou používané východními křesťany.
K nově pokřtěným V samotné mystagógické katechesi sv. Cyril hned na začátku seznamuje čtenáře s tím co jim chce říct. A to s tím, jaký význam má všechno co se děje před křtem i během něho. Začíná výkladem toho proč bylo třeba natáhnout ruku směrem k západu a zříci se Satana odkazuje se na to, že je to předobraz ze starého zákona, kdy Mojžíš vyvedl židy s Egypta. Poté spoje tento předobraz z realitou: Tam je Mojžíš poslán do Egypta zde je Kristus poslán na svět. Mojžíš má vyvést židy z Egypta, Kristus má osvobodit lidi od hříchu. Tam krev beránka odradila zhoubce, zde Kristova krev má odhánět démony. Tyran faraón pronásledoval židy až k moři, hřích nás pronásleduje až do chvíle spasení. Faraón se utopil v moři, démon je zničen ve spasitelné vodě. Proto se má člověk zříci všeho zlého, Má se zříci Satana a nebát se ho neboť jeho sílu zničil Kristus, když otevřel brány do života věčného. Dále se odříkáš všech skutků Satanových , všech činů i myšlenek, které jsou proti rozumu. Další věcí které se odříkáš je všechna Ďáblova sláva, zde sv. Cyril uvádí šílení v divadle, dostihy, lovy a jiné marnosti (na tomto bychom se dnes se sv. Cyrilem asi zcela neshodli, přesto odložení některých marností by dnešnímu člověku jistě prospělo). K ďáblově slávě dále podle Cyrila patří i oběti prováděné pro jiná božstva a modlitby k jiným pohanským modlám. Proti tomu sv. Cyril horlí s velikým důrazem a uvádí zde ptačí prorokování, věštby, čarovné amulety magii další zlá umění. Vyznání víry Když se zřekneme Satana zrušíme všechny smlouvy s ním a otevírá se ti ráj z něhož byl vyhnán náš prapředek Adam a to je symbolizováno obrácením z východu na západ a při tom bys měl odříkat vyznání. Dále bychom měli být na pozoru a dávat pozor neboť Ďábel chodí kolem jako lev hledající co by pohltil. Druhá mystagógická katechese O křtu – průběh křtu u východních křesťanů: po ukončení první části byli nově pokřtění uvedeni do baptiseria a museli si svléknout všechno oblečení, Sv. Cyril říká: „Byli jste nazí a nestyděli se“. Pak byli pomazání exorcičním, požehnaným olejem. Po té byli předvedeni k nádrži s vodou a po kladné odpovědi na otázku zda věří ve jméno Otce, Syna i Ducha Svatého byl třikrát ponořen do vody. Svléknutí oděvu Sv. Cyril chápe svléknutí oděvu jako odložení starého člověka. Dále říká: „Když jste se svlékli byli jste nazí a v tom jste napodobili Krista, který byl na kříži nahý a svou nahotu odzbrojil knížata pekla a veřejně na dřevě zvítězil.“ Dále sv. Cyril nabádá k tomu abychom už nikdy „neoblékali„ toho starého člověka protože byl už jednou zkažen v žádostech klamu. Ten jednou svlečený oblek by neměl být nikdy znovu oblečen. Pomazání olejem Pomazáni byli od vlasů a temene až do spodní části těla. Sv. Cyril to popisuje takto: „Vytnuti z divoké olivy, byli jste naroubováni na ušlechtilou olivu a stali se účastni tučnosti ušlechtilé a pravé olivy. Požehnaný olej byl symbolem účasti tučnosti Krista, který zahnal každou stopu nepřátelského působení.“ Podle Sv. Cyrila je požehnaný olej spolu s vzýváním Boha a modlitbou jedním z nejsilnějších prostředků jak na očištění od stop hříchů, tak i na zapuzení neviditelných mocností zla. Křest Zde Sv. Cyril připodobňuje cestu ke svaté koupeli Kristově cestě z kříže k přilehlému hrobu. Následující trojí ponoření do vody je připodobněním tři dnů Kristovo pohřbení. Ponoření symbolizuje noc, kdy není nic vidět, vynoření napodobuje den. Podle Sv. Cyrila je pro nás spasitelná voda hrobem i matkou. Také zde cituje Šalamounův výrok: „Čas plození i čas umírání“, k němuž dodává,že zde to platí spíše obráceně. Účinek křtu Zde Sv. Cyril přemítá o tom, že nám stačí pouhé napodobení zatímco Kristus to vše skutečně prožíval. Skutečně byl ukřižován skutečně zemřel a nakonec vstal skutečně z mrtvých. To vše je nám darováno, napodobením se stáváme účastni jeho utrpením a získáváme opravdovou spásu. Sv. Cyril dále tvrdí, že křest neposkytuje pouze odpuštění hříchů a milost synovství, ale je i antitypem Kristových utrpení. Zde je pak uvede citát sv. Pavla: „Cožpak nevíte, že mi všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme tím pokřtěni do jeho smrti? Tím křtem byli jsme spolu s ním pohřbeni.“ Aby Sv. Cyril ještě lépe ukázal jak jsme účastni Kristova utrpení cituje ještě jednou sv. Pavla: „Neboť jestliže jsme s ním srostlí, protože jsme mu podobní v jeho smrti, budeme mu tak podobní i v jeho zmrtvýchvstání.“ Dále zdůrazňuje to, že Kristus byl skutečně mrví a byl opravdu pohřben. A v tom mu budeme opravdu podobní. Třetí Mystaggógická katechese Pomazání -pomazání následovalo ihned po křtu, východními křesťany bylo toto pomazání nazýváno myropomazání (vychází z řeckého pojmenování pro olej – Myro). Myropomazání může udělovat každý kněz, posvětit ho však může pouze biskup, ktetý je skrze olej jako by přítomen. Tento olej se však liší od exorcičního, který se používá před křtem. Křest a pomazání jsou ve východní církvi často ztotožňovány, je to asi proto, že v překladu znamená jak hebrejské slovo Mesiáš tak i řecké Krystus pomazaný. Proto Sv. Cyril říká, že jsme před křtem a darem milosti ducha svatého svého jména nebyli hodni. Onen dar Ducha Svatého je právě pomazání. Křest a pomazání jsou dvě úplně jiné tajiny. Křest je uvedením do církve. Jestliže však jsme v nějakém společenství musíme mít určité povinnosti a k jejich plnění je třeba mít jisté disposice. Právě tyto disposice se dostávají při myropomazání. O pomazání Zde hned na začátek Sv. Cyril vysvětluje o tom, co je to pojem pomazaní. Uvádí zde citaci kdy Bůh řekl: „Nedotýkejte se mích pomazaných.“ Pomazanými jste se stali, když jste přijali antitypos Duch Svatého, to se stalo obrazně protože jsme obrazy Krista. Sv. Cyril přirovnává náš křest a následné pomazání ke Kristově koupeli v Jordánu kdy na něj bytostně sestoupil Duch Svatý. Dále se říká, že Kristus nebyl pomazaný od člověka, ale od Boha. To dokládá dvěma citacemi nejdříve cituje sv. Petra: „Ježíš Nazaretský , kterého pomazal Bůh Duchem svatým.“ Pak cituje proroka Davida, který zvolal: „Trůn tvůj, Bože, je na věky věků. Žezlo práva je žezlo tvého království. Miluješ spravedlnost a nenávidíš, co je nezákonné. Proto tě pomazal, Bože, Bůh tvůj olejem veselí nad tvé druhy.“ Ono pomazání pak Sv. Cyril přirovnává ke Kristovu pomazání slovy: „On byl pomazán pomyslným olejem veselí, tj. Duchem Svatým, který je nazýván olejem radosti, protože je příčinou duchovní radosti.Vy, pomazáni myrem, jste se stali účastníky a podílníky Krista.“ Dále říká, že stejně jako se při eucharistii mění chleba na tělo Pána a víno na jeho krev, tak se mění i ona mast, proto to již není obyčejná mast, ale milost Kristova a přítomnost Ducha Svatého. Mastí se sice pomazává tělo, ale Duchem Svatým se posvěcuje duše. Pomazání Zde pak Sv. Cyril vysvětluje co mají představovat jednotlivé části pomazání. Na čelo se dává pomazání proto aby se dotyční oprostili od hanby, kterou člověk, co činil přestupky nosil všude sebou a aby s odhalenou tváří mohli odrážet slávu Páně. Dále na uších k připomenutí toho, že pán říkal: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“Poté by měli být pomazaní na nose abyste dostávajíc mast říkali: „ My jsme Bohu libá vůně Krista, mezi těmi, co docházejí spásy. Po té na hrudi, abychom obdrželi pancíř spravedlnosti, se kterým bychom se měli bránit Ďáblovo nástrahám. Dále zdůrazňuje Sv. Cyril to, že po očistném křtu a Pomazání bychom se měli bránit všem nástrahám zla a dále připomíná jaký význam by pro nás mělo mít to, že jsme křesťané. Předobrazy v písmu Zde Sv. Cyril ukazuje na jakých místech se pomazání objevuje v písmu a jakou má důležitost. Poukazuje tu například na Mojžíše, který když ustavoval svého bratra veleknězem, pomazal ho po omytí ve vodě, a on pak byl nazýván pomazaným. Stejně tak Šalamouna pomazal velekněz po umytí v Gichónu, když ho ustavoval králelm. Pak zde Sv. Cyril dává přirovnání, ve kterém nás nazývá těstem a Ducha Svatého nazývá prvotinou, prvotina je podle něj svatá ovšem tato svatost přejde prý i na ono těsto. Také tvrdí, že ono pomazání je svaté a je to duchovní obrana těla a spása duše Čtvrtá mystagógická katechese Eucharistie – Čtvrtá mystagógická katechese je celá věnována eucharistii. Té věnoval Sv. Cyril mimořádnou důležitost neboť podle něj představovalo Svaté přijímání završení celého křtu a pomazání. Nejdůležitějším momentem u eucharistie je epiklése-vzývání Ducha Svatého. Sv. Cyril je jeden z prvních, kdo jasně řekl, že při přijímání se chléb a víno mění na skutečné tělo a krev Kristovu.Říká: „Neboť jako byl eucharistický chléb a víno před svatým vzýváním ctěné Trojce obyčejným chlebem a vínem, …. když došlo k vzývání, chléb se stává tělem Kristovým a víno krví Kristovou. Při liturgii prosíme lidumilného Boha, aby seslal na předložené dary Svatého Ducha, aby učinil chléb tělem Kristovým a víno krví Kristovou, neboť čeho se dotkne Duch Svatý to je proměněno. Tím se podle sv. Cyrila stáváme účastni božské přirozenosti Eucharistie Své vysvětlování eucharistie začíná sv. Cyril citací z bible kdy Kristus říká: „Vezměte a jezte toto je mé tělo,“ a poté co vzal kalich říká: „Vezměte a pijte toto je kalich mé krve..“ . Další věcí, kterou sv. Cyril zmiňuje je proměna vody na víno, která se stala v Káni Galilejské, sv. Cyril říká, že když mohl učinit toto mohl pak samozřejmě proměnit i víno na svou krev. Kristova skutečná přítomnost v eucharistii. Sv. Cyril zde doslova říká: „Ve způsobu chleba se ti podává tělo ve způsobu vína se ti podává krev, abys byl, přijímaje tělo a krev Kristovu, jedním tělem a jednou krví Kristovou. Neboť tak se stáváme nositeli Krista, jak se jeho tělo a krev ¨rozděluje do našich údů. Dále sv. Cyril ukazuje na některé příklady z bible. Například když Kristus říkal Židům píte mou krev a ještě mé tělo, oni to nechápali duchovně a mysleli, že je nabádá k jedení masa. Pak dodává, že eucharistii nemáme soudit podle chuti a o jejím smyslu máme být přesvědčení. Předobrazy v písmech |
