ALBERT EINSTEIN

Ze všech vědců, kteří se objevili v 19. a 20. století, je zde jeden, jehož jméno zná většina lidí. Zatímco většina smrtelníků nerozumí práci tohoto muže, každý ví, že dopad jeho práce na svět vědy byl úžasný. Ano, mnoho lidí slyšelo o Einsteinově Teorii relativity, ale ne každý ví o poutavém životě, který vedl tohoto vědce k objevu, který někdo nazval "Největší samostatný úspěch lidského myšlení."

Einstein se narodil v německém Ulmu 14. března 1874. Před jeho prvními narozeninami se jeho rodina odstěhovala do Mnichova, kde si Albertův otec, Hermann Einstein, a jeho strýc založili malý obchod zaměřený na elektro a chemii. Byl šťastný, že měl výbornou rodinu, se kterou měl silný vztah. Albertova matka, Pauline Einsteinová, měla obrovské nadšení pro hudbu a literaturu a byla to ona, jež jako první přivedla svého syna ke hře na housle, při níž Albert relaxoval a přinášela mu radost. Rovněž měl silný vztah ke své mladší setře, Maji, a oba byli často viděni u jezer, kterými je krajina kolem Mnichova doslova poseta.

Einsteinův smysl pro zvídavost se začal rozvíjet již v dětství. Jeho nejoblíbenější hračkou byl otcův kompas a často žasnul nad strýcovým výkladem algebry. Ačkoli byl mladý Albert uchvácen některými vědeckými záhadami, byl považován za pomalého žáka. Jeho nedostatek spočívající v tom, že v devátém roce života neuměl plynule německy, vedl některé učitele k názoru, že je neschopný.

Po základní škole začal v deseti letech chodit na Luitpoldovo gymnázium. Právě tam se poprvé setkal s německým myšlením a přísnou školní kázní. Jeho nesouhlas s takovými metodami výuky vedl k tomu, že byl považován za rebela. Pravděpodobně právě tyto rozpory způsobily, že se Einstein rozhodl studovat doma. Nezačínal s vědou, ale s náboženstvím. Dychtivě studoval Bibli a hledal pravdu, ale tato náboženská horlivost brzy utichla, když objevil vědecké a matematické tajenky. Zdálo se mu to více realistické než starodávné příběhy. S touto novou znalostí zanevřel na třídu a nakonec byl vyloučen z Luitpoldova gymnázia, protože byl považován za podvratný živel.

S pocitem, že již déle nemůže přicházet do styku s německou mentalitou se Einstein odstěhoval do Švýcarska, kde pokračoval ve svém vzdělávání. V šestnácti letech se pokusil zapsat se na Federální technologický institut, ale neuspěl u přijímací zkoušky. To ho přinutilo na jeden rok místně studovat, dokud konečně nesložil přijímací zkoušky. Institut mu umožnil setkat se s mnoha jinými studenty a právě tam se jeho studia obrátila směrem k fyzice. Rychle poznal, že zatímco fyzikové všeobecně souhlasili s většinou hlavních paradigmat v minulosti, moderní vědci se pokoušeli vyvrátit staromódní teorie. Protože mnoho Einsteinových učitelů ignorovalo tyto nové myšlenky, byl opět přinucen zkoumat na vlastní pěst. V roce 1900 úspěšně absolvoval Institut a poté získal švýcarské státní občanství. 52228jyr29hqn6q

Einstein se v roce 1902 stal úředníkem na Švýcarském patentovém úřadě. Tato práce měla pramálo do činění s fyzikou, ale mohl uspokojit svou všetečnost vypočítáváním jak nové vynálezy pracovaly. Nejdůležitější části Einsteinova zaměstnání bylo, že mu umožňovalo provozovat svůj vlastní směr výzkumu. Když se jeho myšlenky začaly rozvíjet, opublikoval je v odborných časopisech. Ačkoli byl pro vědecký svět stále neznámým člověkem, začal přitahovat široké kruhy přátel a obdivovatelů. Skupinu studentů, kterou školil, rychle přeměnil na společenský klub, který sdílel lásku k přírodě, hudbě a samozřejmě k vědě. V roce 1903 se oženil s matematičkou Milevou Meric.

V roce 1905 Einstein zveřejnil 5 samostatných článků v časopise The Annals of Physics. První z nich byl ihned přijat a Curyšská universita udělila Einsteinovi dodatečnou akademickou hodnost. Ostatní články pomohly rozvíjet moderní fyziku a získat mu pověst umělce. Mnoho vědců řeklo, že Einsteinova práce obsahuje nápaditou duchaplnost, kterou je možno vidět v poezii. Jeho práce v té době pojednávala o molekulách a o tom, jak jejich pohyb ovlivňuje teplotu, ale nejvíce známý je za svou Speciální Teorii Relativity, která se zabývá pohybem a rychlostí světla. Snad nejdůležitější částí jeho objevů je rovnice: E=mc2.

Po zveřejnění svých teorií Einstein ve svém úřadě povýšil. Zůstal sice na Patentovém úřadu na další dva roky, ale jeho jméno se stalo příliš významné mezi vědeckou komunitou. V roce 1908 začal Einstein učit na částečný úvazek na Bernské universitě a následující rok, ve svých třiceti letech, začal pracovat na plný úvazek na Curyšské universitě. Einstein se nyní mohl se svou ženou a dvěma syny (Hans Albert a Eduard) odstěhovat do Prahy. Nakonec, poté co byl povýšen na profesora, mohl Einstein se svou rodinou užívat dobrého životního standardu, ale největší výhodou zaměstnání bylo, že Einstein měl přístup k obrovské knihovně. Právě tam rozšířil svou teorii a prodiskutoval ji s nejvýznamnějšími evropskými vědci. V roce 1912 se rozhodl přijmout zaměstnání, které ho zařadilo mezi vysoké autority na Federálním technickém institutu, kde původně studoval. V roce 1914 byl zlákán vrátit se zpět do Německa, kde by se stal výzkumným ředitelem Fyzikálního Instutu Císaře Wilhelma.

První světová válka měla na Einsteina silný dopad. Zatímco zbytek Německa podporoval armádu, Einstein cítil, že válka je zbytečná a odporná. Nové válečné zbraně, které páchaly masové zabíjení lidí, ho přiměly zasvětit svůj život budování míru. S blížícím se koncem války Einstein vstoupil do politické strany, která bojovala za ukončení války a návrat míru do Evropy . V roce 1916 byla tato strana postavena vládou mimo zákon a Einstein byl označen za zrádce. yq228j2529hqqn

V témže roce, Einstein zveřejnil Obecnou Teorii relativity, výsledek své desetileté práce. Vysvětlovala, že vesmír musí být chápán jako zakřivený a jak je tím ovlivněno světlo. Příští rok, Einstein zveřejnil další článek, který dodal, že vesmír je bez hranic, ale je vlastně zakroucen zpět na sebe.

Po válce se změnilo mnoho Einsteinových životních aspektů. Rozvedl se se svou ženou, která žila v Curychu s dětmi po dobu války a oženil se svou sestřenicí Elsou Lowenthal. To ho vedlo k obnovení zájmu o své židovské kořeny a stal se aktivním stoupencem sionismu. Protože v Německu rostl antisemitismus, stal se rychle cílem předsudků. Existuje mnoho pověstí o skupinách, které chtěly Einsteina zabít a proto začal hodně cestovat. Největší změna v Einsteinově životě se stala v roce 1919, když jeden vědec, který studoval zatmění potvrdil, že Einsteinovy teorie jsou správné.

V roce 1921 cestoval přes Velkou Británii a USA a shromažďoval prostředky pro sionismus a vyučoval o svých teoriích. Navštívil rovněž válečná bitevní místa a zdůrazňoval, že Evropa obnovila vědecké a kulturní styky. Hájil zájmy nevlasteneckého, nesoutěživého vzdělání a věřil, že by to mohlo předejít možnosti vypuknutí války v budoucnosti. Rovněž věřil, že socialismus by mohl pomoci světu dosáhnout mír.

Einstein obdržel Nobelovu cenu za fyziku v roce 1922. Dal veškeré peníze své ex-manželce a dětem, aby jim pomohl v jejich životě a vzdělání. Po další učitelské cestě navštívil Palestinu u příležitosti otevření Hebrejské university v Jeruzalému. Po svém návratu si začal užívat klidnějšího života a vrátil se ke své původní vášni, náboženství.

Zatímco Einstein byl v roce 1933 na návštěvě Ameriky, nacisté se v Německu chopili moci. Znovu se stal cílem antisemitských útoků, ale tentokrát se jeho dům stal objektem vloupání a Einstein byl veřejně prohlášen za nepřítele národa. Bylo jasné, že by se nemohl vrátit do Německa a podruhé se zřekl německého občanství. Během počátečních let v Americe se věnoval určitým výzkumům na Princetonu, ale nedosáhl u nich žádných významných výsledků.

V roce 1939 začala druhá světová válka. V té době existoval palčivý spor o to, zda by USA měly začít zkoumat myšlenku vývoje atomové bomby. Einstein psal presidentu Roosveltovi a upozorňoval ho před katastrofou, která by mohla nastat, jestliže by nacisté vyvinuli atomovou bombu jako první. Einstein se nepodílel na vývoji bomby, ale celá myšlenka pramenila z jeho rovnice E=mc2. Když věděl , že bomba je ve vývojovém procesu, věděl také, kdy má být tato zbraň použita. Těsně před spuštěním bomby na Japonsko, Einstein napsal presidentovi dopis, ve kterém ho prosil, aby nepoužil tuto strašnou zbraň.

Zbytek Einsteinova života byl zasvěcen podpoře míru. Po konci války prohlásil, "Válka je vyhraná, ale mír není." Napsal mnoho článků a uskutečnil mnoho proslovů volajících po světové vládě. Jeho sláva byla z tohoto hlediska legendární. Lidé z celého světa ho žádali o radu a často jim také odpověděl. Pokračoval rovněž ve svém vědeckém výzkumu a to až do své smrti. Zemřel 18. dubna 1955. Bezpochyby byl nespokojen, že nikdy nedokázal nalézt pravý význam existence, o což usiloval celý svůj život.