Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Životopis Alfreda Nobela

Životopis Alfreda Nobela

Alfred Nobel se narodil ve Švédsku, v městě Stockholm, 21. října 1833. Jeho otec Immanuel Nobel byl inženýrem a vynálezcem, který stavěl ve Stockholmu mosty a budovy. Při své práci konstruktéra experimentoval Immanuel Nobel s různými způsoby rozrušování hornin pomocí výbuchů. Alferodova matka, Andrietta Ahlsell, pocházela z bohaté rodiny. Alfred Nobel se narodil v roce, kdy jeho otec, díky lodnímu neštěstí a potopení nákladu stavebního materiálu, zbankrotoval. V roce 1837, Immanuel Nobel opustil Stockholm a jeho rodina začala svůj nový život ve Finsku a v Rusku. Andrietta Nobelová si otevřela malý obchod s potravinami, aby zajistila rodině skromné živobytí. Immanuel Nobel začal dosahovat úspěchů ve své nové továrně v St. Petersburgu v Rusku. Otevřel si mechanickou dílnu, ve které vyráběl zařízení pro ruskou armádu, a podařilo se mu přesvědčil Cara a jeho generály, že námořní miny, mohou být použity k tomu, aby zastavily nepřátelské námořní lodě v ohrožování města. Námořní miny, které Immanuel Nobel navrhl, byly jednoduché a skládaly se z potopených dřevěných soudků naplněných střelným prachem. Zakotvené pod povrchem Finského zálivu efektivně zabránily Britskému námořnictvu v přesunu do střeleného pásma St. Petersburgu během Krymské války.



Immanuel Nobel byl také průkopníkem ve výrobě zbraní a v navrhování parních motorů. Byl tak obchodně i průmyslově úspěšný, že se mohl v roce 1842 se svou rodinou přestěhovat do St. Petersburgu. Tady se dostalo od soukromých učitelů jeho synům základního vzdělání. Výuka zahrnovala přírodní vědy, jazyky a literaturu. Ve svých 17 letech, uměl Alfred Nobel plynule švédsky, rusky, francouzsky, anglicky a německy. Zajímal se hlavně o anglickou literaturu a poezii, ale také o fyziku a chemii. Alfredův zájem o poezii jeho otec příliš neschvaloval a považoval Alfreda za introverta; Immanuel chtěl, aby z jeho synů byli inženýři a aby pracovali v jeho firmě. Aby rozšířil Alfredům obzor, poslal jej otec za hranice, aby dal studoval chemické inženýrství. V průběhu dvou let navštívil Alfred Nobel Švédsko, Německo, Francii a USA. V Paříži, kterou si asi nejvíc zamiloval, pracoval v soukromé laboratoři slavného profesora chemie T. J. Pelouzea.

Zde se setkává s malým italským chemikem Ascaniem Sobrerem, který tři roky před tím vynalezl nitroglycerin -vysoce výbušnou tekutinu. Nitroglycerin vznikl smícháním glycerinu s sírovou a dusičnou kyselinou. Byl považován za příliš nestabilní a nebezpečnou látku na to, aby byl prakticky využit. Ačkoliv jeho výbušná síla hraně předčila výbušnost střelného prachu, tato tekutina mohla explodovat zcela nevypočitatelným způsobem pokud byla vystavena většímu tlaku, či teplotě.

Alfred Nobel se začal o nitroglycerin velice zajímat, zejména o jeho případné průmyslové využití. Od začátku věděl, že bude třeba vyřešit bezpečnostní problémy a také vyvinout metodu kontrolované detonace nitroglycerinu.

V roce 1852 se Alfred Nobel měl vrátit zpět do Petersburgu a začít pracovat pro rodinnou společnost, jejíž obrat rostl, zejména díky dodávkám pro americkou armádu. Spolu s otcem provedli experimenty, které měly vyústit v technické i komerční využití výbušné síly nitroglycerinu. Po skončení Krymské války a změně podmínek v zemi, Immanuel Nobel znovu zbankrotoval. Se dvěma svými syny – Alferem a Emilem - Immanuel opustil St. Petersburg a vrátili se do Stockholmu. Další dva synové – Robert a Ludvig – v St. Petersburgu zůstali a s obtížemi se jim podařilo rodinnou společnost zachránit a rozběhnout ropný průmysl na jihu carského Ruska. Byli velmi úspěšní a stali se jedněmi z nejbohatších lidí své doby.

Po svém návratu do Švédska v roce 1863 se Alfred Nobel soustředil na vývoj nitroglycerinu jakožto výbušniny. Několik výbuchů, z nichž jednomu (r. 1864) padl za oběť i jeho bratr Emil spolu s dalšími několika lidmi, přesvědčilo úřady, že výroba nitroglycerinu je extrémně nebezpečná. Další experimenty s nitroglycerinem byly poté v oblasti Stockholmu zakázány a Nobel byl nucen přesunout svůj výzkum na loď kotvící na jezeře Malaren. Nobela to ale neodradilo a tak byl v roce 1864 schopen produkovat nitroglycerin ve velkém. Nobel zkoušel mnoho různých přísad, aby zajistil bezpečnou manipulaci s touto výbušninou. Brzy zjistil, že když se nitroglycerin smíchá se silicemi, vznikne z tekutiny hmota, která se dá vytvarovat do podoby válečků ve vhodné velikosti podle použitého detonačního otvoru. V roce 1867 si nechal tento materiál patentovat po jménem „dynamit“. Aby bylo možno dynamit bezpečně odpálit, vyvinul Nobel také detonátor (rozbušku), který bylo možno spustit zapálením knotu. Tyto vynálezy přišly v době, kdy se začala používat vrtná hlavice a pneumatické kladivo. Díky těmto vynálezům se podařilo radikálně snížit cenu dobývání kamene, odstraňování hornin, hloubení tunelů, staveb kanálů a mnoha dalších stavebních prací. Odbyt na poli dynamitu a rozbušek rostl závratným tempem a Nobel se v této době ukázal být také schopným podnikatelem a obchodníkem.

Kolem roku 1865 vyvážela jeho Krummelská továrna poblíž Hamburku nitroglycerin do mnoha zemí Evropy, Ameriky i Austrálie. Během dalších let založil Nobel další továrny na 90 místech ve 20 zemích světa.




Ačkoliv po většinu svého života bydlel v Paříži, neustále někam cestoval. Viktor Hugo jej jednou nazval „nejbohatším tulákem evropského kontinentu“. Když zrovna necestoval necestoval nebo se nevěnoval obchodním záležitostem, velice intenzivně pracoval v některé ze svým mnoha laboratoří. Nejprve ve Stockholmu a později v Hamburku (Německo), Ardeeru (Skotsko), Paříži (Francie), Karlskoze (Švédsko) a také v San Remu (Itálie). Zaměřil se na vývoj technologie výbušnin, ale i na jiné chemické vynálezy, například vývin syntetické pryže či kůže, umělého hedvábí atd. V době své smrti v roce 1896 měl na kontě 355 patentů.

Kvůli intenzivní práci a cestování mu nezbývalo mnoho času na soukromý život. Když mu bylo třiačtyřicet, cítil se už jako starý muž. V této době si podal inzerát do novin v tomto znění: „Zámožný, vysoce vzdělaný, starší džentlmen hledá vyzrálou dámu, vzdělanou v jazycích pro práci sekretářky a pomocnice v domácnosti“. Tou nejkvalifikovanější osobou se ukázala být rakouská hraběnka Bertha Kinská. Poté, co pro Nobela dva měsíce pracovala, odjela zpět do Rakouska, aby se vdala za hraběte Artura von Suttnera. Naproti tomu zůstali Alfred Nobel a Bertha von Suttnerová přáteli a po dlouhá léta udržovali čilou korespondenci. Po několik dalších let byla hraběnka von Suttnerová stále víc a víc znepokojena zrychlujícím závodem ve zbrojení. V této době napsal slavnou knihu „Složte zbraně“ a stala se významnou bojovnicí mírového hnutí.

Není pochyb, že právě toto ovlivnilo Alfreda Nobela, aby do své poslední vůle zahrnul Cenu udělovanou osobám, jež nejvíce propagují mírovou otázku. Několik let po smrti Alfreda Nobela (r. 1905) rozhodl norský storting (parlament), že ocení Berthu von Suttnerovou Nobelovou cenou za mír. 42858huq29duk8q

Nejsilnější Nobelovou schopností bylo kombinovat jeho pronikavé intelektuální schopnosti vědce a vynálezce společně s dopředu hledící dynamikou průmyslníka. Nobel se velice zajímal o otázky sociální a hlavně mírové a měl na ně názor, jež byl v jeho době považován za radikální. Velmi se ale také zajímal o literaturu – psal vlastní poezii a také divadelní hry. Nobelovy ceny, jak je známe dnes, se staly vlastně naplněním jeho celoživotních zájmů a zálib.

Velké množství společností, které Nobel založil, dokázalo přežít a dnes hrají velkou roli ve světové ekonomice. Příkladem je Imperial Chemical Industries (ICI) ve Velké Británii, Société Centrale de Dynamite ve Francii a Dyno Industries v Norsku. Ke konci života koupil Nobel společnost AB Bofors v Kalrskoze, kde se Bjorkborn Manor stala jeho švédským domovem.

Alfred Nobel zemřel v italském San Remu, 10. prosince 1896. Když byla otevřena jeho poslední vůle, bylo obrovským překvapením, že v ní psal o založení Cen za fyziku, chemii, fyziologii (tj. lékařství), literaturu a mír. Vykonavateli jeho poslední vůle se stali dva mladí inženýři Ragnar Sohlman a Rudolf Lilljequist, kteří také následně založili tzv. Nobelovu nadaci jakožto organizaci, která měla spravovat celé Nobelovo dědictví za účelem koordinace práce kolem instituce, která bude ceny udělovat. Toto se neobešlo bez potíží, jelikož závět byla Nobelovými příbuznými zpochybňována a státními úřady různých zemí zkoumána. uu858h2429duuk

Co ale víme jistě je to, že odkaz Alfreda Nobela je dodnes živý. Ceny po něm pojmenované jsou stále tím největším úspěchem, kterého mohou ocenění ve své oblasti dosáhnout. Každý si bude Alfreda Nobela pamatovat, jako odvážného průkopníka, který neznal žádné hranice.

Mnoho vědeckých objevů v minulém století by se neobešlo bez Nobelovy práce. Jeho Nobelovy ceny odměňují otroky vědy, aby vydrželi a stále překonávali hranice, které před nimi ještě nikdo nezdolal.