Alexandr Michajlovič Butlerov

Alexandr Michajlovič Butlerov byl ruský chemik, žijící v

letech 1828 - 1886. Je autorem vynikající učebnice organické

chemie z roku 1864 až 1866, která se stala základem systematiky

organických sloučenin. Připravil řadu sloučenin (např. první t

erciární alkohol - butylalkohol a z formaldehydu sacharid

formosu). Dokládal tím své představy o izomerii a struktuře látek. 59577lys13pqc4z

Pro historii organické chemie je významná Butlerova přednáška o

chemické struktuře látek na sjezdu německých přírodovědců a

lékařů v Speiru v r. 1861. Kritizoval v ní dosavadní teorii typů

organických sloučenin, poprvé použil termín chemická struktura, problém vysvětlil a pojednal i o problémech stanovení struktury látek. Vyslovil současně názor, že vzorce vyjadřují též chemické vlastnosti molekul a jedné sloučenině přísluší jen jediný správný vzorec. Spolu s F.Kekulém a A. Couperem (1831 - 1892) je Butlerov považován za zakladatele strukturní teorie. yq577l9513pqqc

Antonie Laurent de Lavoisier

Antonie Laurent de Lavoisier byl všestranný francouzský vědec, žijící v letech 1743 - 1794). Byl vynikajícím experimentátorem a autorem četných pojednání z oboru geologie, fyziky, matematiky a především z chemie.

Věnoval se též obchodní činnosti (zprvu jako podílník, později vedoucí továrny na ledek a také generální nájemce daní). Z této činnosti financoval svůj společenský a vědecký život. Za francouzské revoluce byl označen za nepřítele lidu a v roce 1794 byl popraven.

Přispěl především k rozšíření metod kvantitativní analýzy, k vysvětlení procesu dýchání a hoření a tím i k vyvrácení flogistonové teorie. Použil experimentální výsledky jiných badatelů (především Scheeleho a Priestlyho) se spalováním a žíháním látek, jejich pokusy ověřil a mnohé jako původní sám vypracoval. V roce 1777 vystoupil se svou teorií hoření a dýchání - oxidační teorií. Třebaže v ní bylo ještě leccos nejasného, přispěla k tomu, že se konečně přestalo věřit, že vzduch je nerozložitelná látka a začalo se brát jako fakt, že kyslík - složka vzduchu - podporuje dýchání a hoření. Lavoisier též vypočítal, že kyslíku je ve vzduchu jedna pětina a zbytek tvoří dusík. Z kvantitativních pokusů vyvodil zákon zachování "hmoty", za jehož objevitele je spolu s M. V. Lomonosovem považován.

Lavoisier byl též spoluautorem pokusu o první racionální názvosloví chemických látek. Návrh vyšel knižně roku 1787 a byl vysvětlen v jeho učebnici z roku 1789.