Michail 32151xmn92vgz4h Ivanovič Glinka ( 1804-1857)

Pohlídneme-li do měkce plného obličeje M.I.Glinky,orámovaného dlouhými vlasy a krátce střiženými vousy 32151xmn92vgz4h , těžko bychom v něm hledali zakladatelskou osobnost ruské národní hudby.Glinka pocházel z nebohatého šlechtického rodu,byl křehkého 32151xmn92vgz4h zdraví, kvůli 32151xmn92vgz4h němuž 32151xmn92vgz4h vyhledával 32151xmn92vgz4h cizí 32151xmn92vgz4h kraje , zejména 32151xmn92vgz4h Itálii , Francii a Španělsko, kde bylo více tepla a slunce než na ruských pláních. Přesto Rusko a jeho kulturní tradice hluboce miloval a rád se vracel do rodné země. Jako Puškin i on byl veden úctou k ruskému lidu 32151xmn92vgz4h zvítězivšímu nad Napoleonem , byl zastáncem probouzejících se demokratických tradic ruského umění , k němuž přilnul celou bytostí. Ač studoval housle , klavír, zpěv i hudební teorii v Petrohradě a při čtyřletém pobytu v Itálii se seznámil s tehdejšími předními mistry 32151xmn92vgz4h opery,teprve ve věku třiceti let nalezl 32151xmn92vgz4h v Berlíně vynikajícího 32151xmn92vgz4h pedagoga Siegrfrieda 32151xmn92vgz4h W.Dehna , jenž jej zbavil kompozičního amatérismu a upevnil 32151xmn92vgz4h v něm touhu tvořit vskutku ruskou hudbu .

Na této cestě Glinka vykročil operou 32151xmn92vgz4h Ivan 32151xmn92vgz4h Susanin , 32151xmn92vgz4h komponovanou 32151xmn92vgz4h na námět Rylejevovy vlastenecké dumy; Susanin byl 32151xmn92vgz4h typem lidového hrdiny, vlastence, jenž zavede nepřátelské vojsko do neprostupného lesa , aby 32151xmn92vgz4h tam však i on sám zahynul. V historii 32151xmn92vgz4h ruské opery poprvé mají v tomto díle 32151xmn92vgz4h významnou úlohu dramaticky 32151xmn92vgz4h konfliktní 32151xmn92vgz4h scény lidu a nepřátelského vojska ; jeho finále je vlasteneckou apotézou 32151xmn92vgz4h ruského národa. Nikoli náhodou měl Susanin při premiéře v Petrohradě v roce 1836 bouřlivý úspěch u demokraticky orientované společnosti , ne však u feudální šlechty , která jeho hudbu 32151xmn92vgz4h dokonce posměšně nazývala hudbou “kočovskou”.Dle rozkazu cara se dílo muselo přejmenovat na Život za cara, neboť pro nevolnické Rusko neexistovala vyšší oběť než pro boha nebo cara. Už zde Glinka vytvořil opravdový typ národní ruské opery, vyvěrající z domácích hudebních zdrojů , k němuž se později jako východisku budou navracet všichni ruští skladatelé.

Svou druhou operu , Ruslan a Ludmila, tvořil Glinka téměř pět let. Inspirací mu byla Puškinova epická pohádková báseň, umožňující zhudebnit bájeslovné obrazy z doby kyjevské 32151xmn92vgz4h Rusi a tak navázat na tematiku starých ruských bylin. Námět je to fantastický a umožnil skladateli rozvinout hudební představivost do enormních výšin. Autor pracoval nejen s motivy starých ruských nápěvů, ale i s tanečními prvky exoticko-orientální hudby, arabské, perské i kavkazské, vužíval jako jeden z prvních tvůrců vůbec celotónové stupnice, zvětšených trojzvuků, starocírkevních hudebních modů, prvků z pravoslavných zpěvů, smělé harmonie i zvukomalby apod. Jako přítel Berliozův se nechal ovlivnit jeho nápaditou instrumentací, kterou ovšem mistrovsky podřídil ruskému zvukovému koloritu.

Glinkovo dílo není rozsáhlé. K větší výkonnosti autorovi chybělo nejen pevné zdraví, ale i houževnatost, klid rodinného prostředí a pevné zakotvení na jednom místě.Vedle romansů, písní s účinnou dramatičností zkomponoval Glinka řadu orchestrálních skladeb, z nichž nejhranější jsou dvě španělské ouvertury Jota ragonese a Noc v Madridu, a konečně i scherzo Kamarinskaja, vytvořené variační technikou na dvě ruské lidové písně, z nichž druhá dala skladbě i jméno. Nebylo náhodné, že B.Smetana, který rovněž usiloval o vytvoření národní hudby, pochopil Glinkovu velikost a přispěl k uvedení jeho orchestrálních děl i obou jeho oper v Praze.

32151xmn92vgz4h