Bedřich Smetana

V roce 1824 dokončil ohluchlý Beethoven svoji IX. symfonii a začal skládat Missu Solemnis, zemřel básník lord Byron, Champolion rozluštil pomocí rosettské desky hieroglyfy, Jan Kollár vydal Slávy dceru, parník plující z Evropy do Ameriky urazil cestu za rekordních 25 dní... a narodila se velká osobnost a legendární postava Bedřich Smetana, jehož dílo sehrálo obrovskou úlohu v českém hudebním životě a dávno překročilo hranice prostředí, na které skladatel ve své tvorbě především myslel.

Mnohé rysy Smetanovy osobnosti i jeho uměleckého projevu mají své pevné kořeny v době jeho dětství a mládí. Prostředí, do něhož přišel, bylo velmi životné, dynamické a radostné. Narodil se v Litomyšli v rodině sládka zámeckého pivovaru Františka Smetany a Barbory, rozené Lynkové. Jak později sám prohlásil, narodil se na masopustní úterý, a už proto se musel stát muzikantem.

Bylo mu dopřáno šťastné dětství. Smetanovi žili v blahobytu, měli rozlehlý světlý byt vybavený nákladným nábytkem, Bedřich byl pansky oblékán a nikdy ho netrápil hlad ani zima. Doma bylo velmi živo, protože Smetana byl jedenáctý z osmnácti potomků.

V rodině Františka Smetany se nadšeně pěstovala hudba, zejména kvartetní hra. Jako houslista se jí účastnil i malý Bedřich. Traduje se, že k otcovu svátku jako pětiletý zahrál Smetana part I. houslí z Haydnova kvartetu, a jako šestiletý v říjnu 1830 na akademii litomyšlských filozofů na klavír ouverturu k Auberové opeře Němá z Portici. Za svůj výkon získal nesmírný obdiv i pověst zázračného dítěte. Jeho život se ovšem cestou zázračných dětí neubíral. Odrazilo se v tom asi příliš silné a vyhraněné založení jeho otce, orientovaného k modernímu výrobnímu podnikání. Perspektivy svého prvního syna zacílil k úřednickému povolání, případně hospodářskému, s představou, že v něm bude mít svého nástupce a pokračovatele.

František Smetana v roce 1831 opustil Litomyšl a stal se nájemcem pivovaru v Jindřichově Hradci. Hudba se v Hradci pěstovala také, ale víc pro zálibu, nikoli veřejně jako v Litomyšli. Nicméně právě zde našel Smetana učitele, na kterého i později vzpomínal s vděčností. Byl to místní regenschori Fr. Ikavec. Ten také komponoval a měl proti Janu Chmelíkovi, který Smetanu učil v Litomyšli, o hudbě větší vědomosti a k vyučování odbornější přístup. Smetana se u něho začal učit hře na housle, zkusil též violu, později klavír a zpěv. 14675uuf96dvs7g

V roce 1835 zakoupil František Smetana svobodnický statek Růžkovy Lhotice u Čechtic, jež se pak staly téměř na deset let domovem Smetanových. Bedřich začal studovat na gymnáziu v Havlíčkově Brodě, kde se díky třídními profesorovi Šildelářovi seznámil s mnoha významnými novějšími skladbami, zejména Weberovým Čarostřelcem. V té době se Smetana v hudbě cvičil sám.

Na gymnáziu si našel mnoho přátel, mezi něž patřil i Karel Havlíček. V roce 1839 začal navštěvovat čtvrtý ročník  pražského Akademického gymnázia, jehož ředitelem byl Josef Jungmann. Škola však nebyla tím nejsilnějším, co patnáctiletého chlapce upoutalo. Mnohem silněji působil společenský a umělecký život.

V hudebním vzděláváni pokračoval Smetana v Praze u Jana Nepomuka Batky. Do tohoto období spadají také první skladatelské pokusy. Jako šestnáctiletý oznámil Jungmannovi, že odchází ze školy, aby se zcela věnoval hudbě. Dozvěděl se to otec a odvezl Bedřicha domů.

Otec ho v Růžkových Lhoticích v hudbě podporoval, ale stále doufal, že se syn po něm jednou ujme panství. Bedřicha však velmi zaujalo divadlo. Seznámil se s Matějem Kopeckým. Jednou nastudoval se sourozenci Klicperova Lháře a jeho rod. Strýc Václav, který se zúčastnil premiéry, je pozval roku 1940 na zájezd do Nového Města nad Metují. Tam se zamiloval do strýcovy dcery Louisi, která však jeho city neopětovala. Ze Smetanovy první lásky tak zůstala jen Louisina polka. uv675u4196dvvs

Příští tři roky strávil Smetana v Plzni, kde chtěl dostudovat gymnázium. Tyto tři léta patřila k jeho nejšťastnějším. Ve škole nalezl uspokojení z úspěšné práce a získal mnoho přátel. Byl vyhledávaným společníkem a vítaným pianistou. Našel zde svou největší životní lásku – pozdější choť Kateřinu Kolářovou, kterou znal z mládí prožitém v Jindřichově Hradci.

Z řady kompozic, které složil v tomto období, vystupují nejnápadněji polky, např. už zmíněná Louisina polka, dále Jiřinková polka inspirovaná dojmy ze slavných vlasteneckých plesů tradičně pořádaných v České Skalici, nebo Ze studentského života.

V devatenácti letech Smetana ukončil gymnázium a byl pevně rozhodnut věnovat se hudbě. Otec měl však finanční potíže, proto Smetana dostával jen málo peněz. V Praze se setkal s Kolářovými, kteří mu zařídili studium u Josefa Proksche. Smetana byl chudý a zoufalý. Spásu pro něj znamenala v roce 1844 nabídka vyučovat děti hraběte Thuna.

Roku 1847 zakončil výuku u Thunových a zkomponoval svůj opus č. 1 Six morceaux charactéristiques. Věnoval ho Lisztovi, kterého velmi obdivoval a požádal ho o půjčku, ale Liszt ji zamítl.

Roku 1849 založil Smetana svoji hudební školu. Učil i dceru Palackého, pozdější ženu Riegra, a stal se komorním hudebníkem Ferdinanda V. Tentýž rok se oženil s Kateřinou Kolářovou. Zkomponoval Svatební scény a o rok později složil klavírní cyklus Lístky a črty a polku Našim děvám.

Do Prahy zavítal Liszt a každý den se potom se Smetanou vídal. Radost Smetanových byla dovršena příchodem dětí – Bedřišky, Gabriely, Žofie a nakonec Kateřiny. V roce 1853 a 1854 zemřely malá Gabriela, Bedřiška i Kačenka. Trojí smrt vzala churavé matce zbytek sil. Smetana se svým žalem usedl nad notový papír a začal psát Klavírní trio g-moll.

V roce 1856 odjel Smetana za prací do Švédska – göteborská Filharmonická společnost potřebovala uměleckého ředitele. Na jednom z plesů se seznámil s Fröjdou Beneckovou, s níž prožil románek, a napsal pro ni skladbu Vidění na plese.

Roku 1857 strávil Smetana prázdniny v Roztokách v Prahy a na další sezónu se vypravil do Švédska s manželkou Kateřinou a dcerou Žofií. Zemřel mu otec a Smetana rozepsal symfonickou báseň Cid. V dubnu 1859 zemřela nemocná Kateřina a Smetana navázal v červenci známost s Bettynou Ferdinandiovou, se kterou se o rok později oženil. Toho roku revidoval symfonickou báseň Valdštejnův tábor a načrtl klavírní skicu Macbeth a čarodějnice. Složil cyklus polek Vzpomínka na Čechy a sborovou kantátu Píseň česká.

Smetana se roku 1861 vrátil do Čech a narodila se mu dcera Zdenka. Dokončil symfonickou báseň Hakon Jarl a klavírní skladbu Na břehu mořském. O rok později se mu narodila dcera Božena. Stal se sbormistrem Hlaholu – této funkce se ale za tři roky vzdal - a zkomponoval operu Braniboři v Čechách.

V květnu roku 1866 uvedl v premiéře operu Prodaná nevěsta. Lóže však zely prázdnotou, hlediště zůstalo jen řídce obsazeno. Velmi kriticky se k ní vyjádřil ředitel konzervatoře Krejčí. Ani druhé provedení nebylo lépe navštíveno a další reprízy znemožnila válka. Smetana se stal šéfem opery Prozatímního divadla a v prosinci 1867 dokončil operu Dalibor.

Smetana se podílel na slavnosti položení základního kamene k Národnímu divadlu. Tragédií pro něj bylo, když roku 1874 ohluchl. Vše se pro něj v tu chvíli zhroutilo. Navíc se hluchotou projevila i zákeřná choroba zachvacující ústřední nervový systém. V Praze pro Smetanovy začalo být draho, proto se manželka a děti odstěhovaly do Jabkenic a Smetana zůstal v Praze sám. V den, kdy ohluchl, zazněly v jeho vnitřním sluchu čtyři harfové tóny. Chtěl hudbou vyjádřit filozofii českých dějin. Zvolil zaručené hodnoty: vyšel z dávnověkých bájí o českém panovnickém sídle Vyšehradě, připojil proud řeky, která je tepnou země, putuje středem Čech a zrcadlí život domoviny a neopomněl ani výzvu k nezdolnosti: odhodlal se rozvinout husitský chorál „Kdož jsú boží bojovníci.“ Vznikala Má vlast.

Roku 1876 dopsal operu Hubičku a začal skládat smyčcový kvartet Z mého života. Pustil se do nové verze opery Dvě vdovy, psal operu Tajemství a symfonickou báseň Tábor. Byl donucen přestěhovat se do hájovny v Jabkenicích. V roce 1879 zkomponoval Blaník, poté klavírní řadu Českých tanců a složil několik Večerních písní. V roce 1881 se Smetana účastnil prvního otevření Národního divadla, kde se poprvé hrála jeho opera Libuše. Brzy nato ale požár divadlo zničil. Roku 1882 se konalo 100. představení Prodané nevěsty a byla souborně uvedena Má vlast. Smetana byl stále více nemocný a potřeboval stálý lékařský dohled, proto ho odvezla rodina z Jabkenic do pražského blázince u Kateřinek.

Roku 1884 se utopil zakladatel Sokola Tyrš, zemřel genetik Mendel, narodili se pozdější čs. prezidenti Eduard Beneš a Antonín Zápotocký, Mark Twain vydal Huckleberryho Finna a Jirásek Psohlavce, byl objeven bacil tetanu a sestrojena první parní turbína, Američan Eastman vynalezl film a kameru... a zemřela velká osobnost a legendární postava Bedřich Smetana, jehož dílo sehrálo obrovskou úlohu v českém hudebním životě a dávno překročilo hranice prostředí, na které skladatel ve své tvorbě především myslel.

Použitá literatura: Zdeněk Mahler - Nekamenujte proroky

Albatros 1989, 1. vydání

Hana Séquardtová- Bedřich Smetana

Supraphon 1988, 1. vydání

Václav Holzknecht- Bedřich Smetana

Panton 1984, 2. vydání