Referát : Edith Piaf

Osnova : 1. Kniha, která mě zaujala

2. Život Edith Piaf : a, Rodiče

b, Dětství

c, Setkání se sestrou

d, První úspěchy 44525cbo35dln8q

e, Životní partneři

f, Úspěchy v Americe

g, Závěr života

3. Shrnutí bl525c4435dlln

Nedávno jsem dočetla životní román velké francouzské šansoniérky Edith Piaf. Autorkou je její nevlastní sestra a důvěrnice Simone Berteautová, která s Edith Piaf přes třicet let sdílela její pohnutý život a své vzpomínky pak zachytila v tomto románu. Ale především jsem obdivovala až neuvěřitelný životní příběh Edith Piaf, která se hrou osudu dostala z pařížské ulice , kde začínala v patnácti letech jako žebravá zpěvačka, do nejlepších evropských a amerických koncertních síní.

Se svou sestrou měly společného otce. Jmenoval se Louise Gassion a byl to akrobat a artista. Nepracoval na poutích,ani v cirkuse. Jeho jevištěm byl chodník. Její matka se jmenovala Lina.

Edith nepřišla na svět v nemocnici jako její sestra, ale na ulici, přímo na dlažbě 19. prosince 1915. když Edith vyprávěla o svém zrození, komentovala: „ Ve tři ráno nebyla zrovna vhodná doba, aby člověk vylezl z maminčina břicha podívat se, jestli je to venku lepší než uvnitř.“ Její sestra o tom píše : „Pro zpěvačku realistického šansonu nemohl být věru vstup na scénu efektnější. Editu poznamenalo už její zrození.“Její matka chtěla, aby se jmenovala Edith na památku Angličanky Edith Cavellové, hrdinské vyzvědačky, kterou Němci popravily pár dní před Edithiním narozením. Neuplynuly však ani dva měsíce a Lina dala dceru své matce. Ta však nebyla zrovna vhodnou babičkou. A tak se malá Edith díky otci dostala do jistého „salónu“ v Bretani. Od sedmi do patnácti let pak pracovala se svým otcem na dlažbě - vybírala peníze.

Když se poprvé setkala se svou sestrou, bylo jí patnáct let, Simone dvanáct a půl. Daly se dohromady a zpívali na ulicích. Simone o tomto období píše : „Svou stabilní čtvrť jsme neměli. Často jsme střídali pracoviště. Když jsme přišly ne nové místo, ze všeho nejdřív jsme vyhledaly policajta a zeptaly se, kde je komisařství, abychom se mohly uklidit co nejdál. Neměly jsme totiž povolení a označili by to jeko žebrotu.“

Asi o dva roky později přišlo první Editino angažmá. V baru jménem Juan - les - Pins. Pak do jejího života vstoupil muž jménem Louis Leplée a nabídl jí učinkování v kabaretu Gerny´s. Edith měla tehdy umělecké jméno Huguette Elias. To se mu však nelíbilo, a tak pro ni vymyslel jiné - Piaf, což znamená žabec, nebo vrabec. V kabaretu ,ve kterém sklízela první úspěchy působila asi sedm měsíců. Pak přišel velký zvrat . Šestého dubna 1936 byl Louis Leplée zavražděn a Edith podrobena výslechu. Nakonec byla propuštěna, ale na slávě jí to nepřidalo. Pak dostala angažmá na čtvrt roku v podniku Rychlík v Nizze. Po návratu do Paříže se setkala se svým přítelem Raymondem Assem. Díky němu vystoupila v prestižním podniku A.B.C.,což pro ni znamenalo veliký vzestup.

V následujících letech Edith střídala často svou adresu a podobně své partnery.Patřili mezi ně například zpěvák Paul Meurisse, Yves Montand nebo Marcel Cerdan, boxer, který se v roce 1949 stal mistrem světa. Zemřel 28. října, když se jeho letadlo zřítilo na Azorech. Edith byla dvakrát vdaná. Poprvé za zpěváka Jacquese Pillse, podruhé za svého posledního partnera Théa Sarapa.

Edith Piaf nekoncertovala pouze ve Francii. Štěstí v Americe skusila poprvé na turné ( Boston, Filadelfie, New York ) roku1947. Opravdový úspěch však sklidila později, ve Versailleském paláci. Mezi pozvanými byla Marlene Dietrichová, Charles Boyer a všechna smetánka. Diváci volali Bravo !a Ať žije Francie ! Stala se velmi uznávanou zpěvačkou.

Poslední léta svého života neprožila Edith Piaf příliš šťastně. Na jejím špatném zdravotním stavu se podepsala nejen její celoživotní láska k alkoholu, ale také čtyři autohavárie a silná závislost na morfiu. A nejen to. Její sestra o ní píše : „Od roku 1951 do roku 1963 si Edith prodělala čtyři automobilové nehody, jeden pokus o sebevraždu, čtyři dezintoxikační kúry, jednu spánkovou kůru, třikrát jaterní kóma, jeden záchvat šílenství , dva záchvaty deliria tremens, sedm operací , dvě bronchopneumonie a jeden plicní edém.“ Čtrnáctého října 1963 oplakávala Paříž Edith Piaf. Na hřbitov přišlo kolem čtyřiceti tisíc lidí. Její pohřeb byl jako její život - bláznivý ...

Myslím si, že Edith Piaf byla žena, která žila svůj život naplno. Obdivuji také její odvahu a odhodlanost jít za svým vysněným cílem , přitom se nezastavit před ničím a před nikým.