Jan Jánský

- narodil se v Praze na Smíchově v roce 1873 a vystudoval v roce 1892 proslulé smíchovské gymnázium, tehdy akademické, později Komenského, po II. světové válce Vančurovo. Do tohoto gymnázia chodilo více slavných lidí: jedním z nich byl například astronom Zdeněk Kopal, ale i mnozí jiní. Po maturitě se zapsal na lékařskou fakultu Karlovy univerzity, tehdy dělené na českou a německou. Janský se zapsal přirozeně na českou, kde tehdy již přednášeli slavní profesoři, jako patolog Hlava, internista Thomayer nebo chirurg Maydl.

V té době intenzivně sportoval, zejména jezdil na kole. Závodil za Smíchov a byl velmi úspěšný. Vypráví se, že šel na zkoušku z psychiatrie k přísnému profesororu Kuffnerovi ještě v cyklistickém dresu přímo ze závodu, kde dojel za velikého potlesku Smíchovákù jako první.

Přesto zkoušku udělal na výbornou. Po promoci se ucházel o mnoho míst sekundářských nebo místo mladšího asistenta napřed na chirurgii a pak na gynekologie, ale nikde nebylo místo. Jen na psychiatrii, kde byl přednostou kliniky už vzpomenutý přísný a nesmlouvavý profesor Kuffner. Janský vzal tedy místo tam. S šéfem nebylo snadné vyjít, navíc služba pod ním byla těžká a Janský též neměl smířlivou povahu, takže docházelo často k střetùm.

Přesto Janský zvládl psychiatrii dokonale a pustil se stále intenzivněji do vědecké práce. V té době se také oženil s dívkou s níž se seznámil dost nezvykle: Přejel ji na kole a ošetřoval pak její poraněnou nohu.

Psychiatrická léčebna byla tehdy jako dnes v bývalém městském blázinci sv. Kateřiny na tzv. "Kateřinkách".

Tehdy ovšem byla ještě více podobná klášteru, dnes je to moderní klinické zařízení blízko Karlova náměstí. Janský měl několik na svou dobu moderních myšlenek:

Například začal zaměstnávat nemocné, a tak vznikla na české psychiatrické klinice už koncem 19. století léčba prací.

Ve vědecké práci se věnoval z počátku příčinám schizofrenie (rozpad osobnosti). Hledal je (mylně) v neurofibrálách, což jsou části nervových vláken. Pak ho však zaujala otázka příčin neúspěchù některých krevních převodù.

Transfùze jež se už tehdy prováděly, byly (ještě na počátku 20. století) velkým hazardem . Buïto pacienta zachránili nebo po nich skoro hned umřel. Doslova ho zabili. Po dost dlouhém studiu krevního séra a červených krvinek Janský zjistil, že krevní séra jsou rùzná a ne všechna mají týž vztah k erytrocytùm (červeným krvinkám) - některá je srážejí.

Podařilo se mu najít 4 typy (3 z nich byly popsány před ním) krevních sér. Tím Janský objevil všechny krevní skupiny. Zjistil, že každý člověk má jednu ze 4 krevních skupin, a tím proslavil českou lékařskou vědu. Krevní skupiny označil:

1. krevní skupina A

2. krevní skupina B

3. krevní skupina AB (univerzální dárce)

4. krevní skupina 0 (univerzální příjemce)

Člověk s první skupinou A mùže dostat krev člověka rovněž ze skupiny A nebo AB. Krvinky ostatních skupin jeho sérum precipituje (sráží), analogické je to u skupin B. Skupina AB nesráží krvinky ze všech 3 dalších skupin a skupina 0 je naopak sráží a smějí se u ní provádět převod jedině zase se skupinou O.

O krevních skupinách psal již v roce 1900 Landsteiner, rakouský fiziolog, ale poznal jen první 3. Rozhodující pro praktické využití byl Janského objev čtvrté krevní skupiny. Mimochodem Landsteiner již později objevil v krvi Rh faktor. Jeho přítomnost nebo nepřítomnost v krvi rodičky a novorozence musí být shodná, jinak dojde u dítěte k novorozenecké žloutence, ta byla smrtelným onemocněním, dokud se nepřišlo na speciální prevenci. Proto se dnes zjišttuje v porodnicích Rh faktor u matky i novorozence.

Tento základní objev Janský publikoval v roce 1907 v časopise českých lékařù a o rok později německy. Těžko se prosazoval. Byly proti němu námitky, přísné a nespravedlivé kritiky. Jeden z jeho spolupracovníkù Kozdera, se vydal objev zkusit do severní Afriky, kde byla tehdy dlouhodobá válka Francie s Marokem a položil tam život. Byl vojenským lékařem marockých vojsk a byl prý jako "vzbouřenec" Francouzi popraven.

Mezitím se v Praze stal Janský docentem psychiatrie a krátce po začátku I. světové války byl jmenován profesorem. Přesto šel dobrovolně do války jako rakouský plukovní lékař, aby mohl na raněných vojácích vyzkoušet své testy krevních skupiny, jež se prováděly a provádějí na dvakrát čtyřech kapkách krve, čtyřech pacienta a čtyřech dárce. A měl smùlu, u jedné transfùze mu přehnaně pořádný pomocník sklíčka s kapkami pomíchal, takže označení neodpovídala a raněný zemřel. Transfùze byly pak v rakouské armádě byly zakázány a na Janského objev padla nedùvěra. Vše se vysvětlilo až po válce, to už byl profesor Janský těžce nemocen ischemickou chorobou srdeční a v roce 1921 zemřel na infarkt, bylo mu pouhých 48.

Krevní skupiny se těžce prosazovaly. Vinu na tom měl i Janský sám, měl zvláštní povahu a podle jeho kolegy profesora Zdeòka Myslivečka, který nastoupil po profesoru Kuffnerovi jako přednosta psychiatrické kliniky a dožil se 90 let, dovedl být často i krutý.

Dnes krevní transfùze patří k rutině na chirurgických pracovištích. Každá operace znamená větší či menší ztrátu krve. Před objevem 4 krevních skupin umíralo po operacích nejméně třikrát tolik operovaných než dnes. My si proto tedt už dnes nemùže chirurgické obory bez dokonalých transfùzí představit. Nemùžeme se ani dohadovat kolik pacientù Janského objev zachránil, jejich počet jde do milionù, zvláště pak, když se k ně mu připočítají ti zachránění, kteří trpí krevními nemocemi. Jeho objev byl dlouho v cizině málo znám. Je pravda, že 6 let před ním Landstainer popsal krevní skupiny. ale jak už bylo řečeno, jen 3 - 4 (univerzálního příjemce, tu snad nejdùležitější), popsal teprve Janský. Takže Janskému přísluší po zásluze objev 4 krevních skupin.

Jan Janský (byl citlivý na to krátké "a") byl psychiatrem proti své vùli a tak udělal na psychiatrické klinice objev sice významný, ale vùbec nepatřící do psychiatrie.

48649dgz55xrz2v