Oscar Wilde

Oscar Wilde (vlastním jménem Oscar Fingal O´Flahertie Wills Wilde) se narodil 16. října 1854 v Dublinu. Jeho otec, William Robert Wilde, byl významným očním lékařem se zájmy o mytologii a folklór. Byl rovněž zakladatelem první nemocnice ve Velké Británii specializované na oční a ušní onemocnění a zastával také funkci chirurgického tajemníka královny, která ho poté dokonce pasovala na rytíře. Matka Oscara Wilda, Jane Francesca Wildeová, byla básnířkou, jež psala irskou vlasteneckou poezii pod pseudonymem Speranza.

V roce 1864 začal Wilde chodit do Portora Royal School v Enniskillenu a v roce 1871 nastoupil na Trinity College v Dublinu. V roce 1874 opustil Irsko a odjel do Anglie, kde začal navštěvovat Magdalen College v Oxfordu. Na tamní škole jako student doslova exceloval v klasické psané poezii a bohémský styl života svého mládí přijal jako jedinečný způsob života. Byl ovlivněn estetickými inovátory, hlavně anglickými spisovateli Walterem Paterem a Johnem Ruskinem. Představy estetického hnutí o "umění kvůli umění" a zasvěcení svého života umění, plně odpovídaly jeho povaze a talentu. Jako estét nosil Wilde dlouhé vlasy a krátké sametové kalhoty a byl znám pro svou výstřednost stejně jako akademické nadání. Jeho pokoje byly zaplněny různými „uměleckými“ předměty, mimo jiné slunečnicemi, pávími péry a modrým čínským porcelánem. Wilde neustále zdůrazňoval, že jeho největší výzvou na univerzitě bylo naučit se žít podle čínské dokonalosti. Wilde získal během studia mnoho akademických ocenění, včetně Newdigate Prize, za svou báseň Ravenna.

S cílem stát se slavným, se Wilde přestěhoval v roce 1879 do Londýna. Brzy se rozšířila informace, že se ustanovil vůdcem a vzorem estetického hnutí. Začal nosit volně střižené hedvábné košile s širokými límci, kravaty s květinovými vzory a fialové rukavice. Stále s sebou nosil také vycházkovou hůl s vyšperkovaným vrškem a za svůj styl odívání byl v tisku často karikaturován. Ačkoliv do té doby nedosáhl žádných významnějších úspěchů, stal se Wilde brzy velmi známý. Svým přirozeným chováním a důvtipem si získal přízeň uměleckého a divadelního světa a stal se členem skupiny nadšenců, kteří navštěvovali galerie a představení Londýnského divadla. V této skupině se stal velmi oblíbený a nakonec jeho popularita vedla k tomu, že byl vybrán za hlavního propagátora nové Gilbertovy Sullivanovy operety, Patience (Trpělivost).

V roce 1881 byla vydána první Wildeho básnická sbírka nazvaná "Poems". V roce 1882 přijal z důvodu nedostatku finančních prostředků pozvánku na přednáškové "turné" po Americe. V New Yorku představil svou první hru - "Vera" – o nihilismu v Rusku. Podle nepotvrzených informací bylo představení této hry na poslední chvíli zrušeno. Stalo se tak pravděpodobně z politických důvodů; jiní říkají, že toto představení viděli, ale bylo neúspěšné. V průběhu roku přednášel v 70 amerických městech, stejně jako v kanadském Ontariu a Quebecku, o umění a literatuře. Turné skončilo totálním úspěchem a Wilde v roce 1883 vrátil do Londýna doslova triumfálně a bohatší o několik tisíc liber.

Jakmile se vrátil z Ameriky,pocítil, že je již unaven rolí "Velkého Estéta" a začal se oblékat více konvenčně. Uskutečnil úspěšné turné po Velké Británii. Napsal také svou druhou úspěšnou hru - "The Duchess Of Padua (Vévodkyně z Paduy). V roce 1884 se oženil s Constance Lloydovou, dcerou irského advokáta. Spolu měli dva syny, Cyrila a Vyvyana. Rodina se poté přestěhovala do domu v Chelsea, londýnské umělecké čtvrti. V roce 1887 získal zaměstnání u Woman´s World, oblíbeného magazínu, pro který psal literární kritiky. V roce 1888 vydal "The Happy Prince and Other Tales" ("Šťastný princ a jiné pohádky"), sbírku původních pohádek, které napsal pro své dva syny. O dva roky později se nabažil novinařiny a vrátil se zpátky k pořádání večírků a trávení svého času s přáteli a milenkami, což často překračovalo hranice toho, co bylo v té době považováno za morální a společensky přípustné. 45457mhn25jei3u

V roce 1890 byla jeho novela "The Picture Of Dorian Gray" opublikována v Lippincott´s Magazine. Následovala vlna protestů kvůli zmínce o homosexualitě hlavního hrdiny. V roce 1891 vydal "Intentions", sbírku dialogů o estetické filozofii; dále "Lord Arthur Savile´s Crime", sbírku krátkých příběhů; a "A House Of Pomegranates", sbírku dětských příběhů. Režíroval rovněž hru "The Duchess Of Padua". Ve stejném roce se seznámil a spřátelil s Lordem Alfredem Douglasem, synem Markýza z Queensberry. V roce 1892 uvedl na scénu hru "Lady WIndermere´s Fan"; o rok později hru "A Woman Of No Importance; a v roce 1895 další hru nazvanou "The Importance Of Being Earnest", která byla oslavována jako první moderní anglicky psaná komedie. Všechny tyto hry byly velmi úspěšné. Jeho jediným nezdarem v těchto letech byla hra "Salome", v originálu napsaná ve francouzštině, která byla zakázána Lordem Chamberlainem na základě starého zákona zakazujícího divadelní líčení biblických postav.

Proslulá herečka Sarah Bernhardtová, jež se měla objevit v této hře, uváděla stejnou hru v roce 1894 v Paříži. O třináct let později přeměnil německý skladatel Richard Strauss tuto hru v úspěšnou operu.

V roce 1895 se začal Wilde veřejně vychloubat svým vztahem k Douglasovi. Rozhořčený Markýz z Queensberry zanechal ve Wildeho londýnském klubu Albemarle vzkaz, na němž bylo napsáno: "Pro Oskara Wilda, homouše“. Wilde Markýza zažaloval kvůli pomluvě, ale soud prohrál a následně byl obviněn pro svou homosexualitu. Soudní porota se nemohla na konečném verdiktu dohodnout, ale během druhého soudního stání shledala Wildea vinným a odsoudila ho k dvěma rokům v pracovním táboře v Reading Gaol. Z Wildea se stal chudák, jeho dům a majetek byl prodán na splacení jeho dluhů. Představení her "An Ideal Husband" a "The Importance of Being Earnest" byla zastavena.

Během svého pobytu ve vězení napsal Wilde Douglasovi dopis skládající se z 30.000 slov, jenž však byl zveřejněn až po jeho smrti pod názvem "De Profundis", což byl popis Wildeho duchovního postupu k náboženskému rozhledu. Je to považováno za jeho, možná, nejdůležitější a nejzralejší prohlášení o životě a všeobecně umění a zvláště o jeho vlastním životě a umění. Wilde byl propuštěn z vězení dne 19. května 1897 a krátce poté odjel do Francie. Začal se potulovat po Evropě pod pseudonymem Sebastian Melmoth (Sebastian byl křesťanský mučedník). V roce 1898 vydal svou nejznámější báseň - "The Ballad Of Reading Gaol", obrázek o vězeňské brutalitě založený na svých vlastních zkušenostech s žádostí o vězeňskou reformu. V témže roce byl přijat Vězeňský zákon, který byl částečně reakcí na Wildeho spis. Ve stejném roce zemřela i Wildeho žena. he457m5425jeei

Během posledních let života se Wilde do sebe hluboko uzavřel a nikdo z jeho přátel mu nedokázal pomoci. Jeho zdraví bylo chatrné, žil na dluh a z laskavosti svých přátel a hotelových vedoucí. V roce 1899 byl pokřtěn římsko-katolickou církví. Zemřel 30. listopadu 1900 v hotelu d´Alsace v Paříži na zápal mozkových blan. Byl pohřben na hřbitově Pere LaChaise v Bagneaux.