PETR ZENKL

Petr Zenkl se narodil dne 13.června 1884 v Táboře. Jeho otec byl živnostník, který měl malý obchod se střižným zbožím. Svá studia jak na střední škole, tak i na filosofické fakultě UK skončil dříve a úspěšněji než jiní, byl jedním z nejmladších doktorů filosofů. Z Tábora šel do Prahy, kde vyučoval na obchodní akademii, později byl v Karlíně na obchodní akademii. V Táboře působil Zenkl v akademickém spolku Štítný a po příchodu do Prahy zpíval v pěveckém sdružení, ve spolupráci s kolegy vydával učebnice, ale ty byly rakouskými úřady zakázány, protože obsahovaly protimonarchistické články a zdůrazňovaly svobodu a demokracii. Na konci první světové války byl Zenkl postaven před soud, pro vydání publikace spisovatele Jana Havlasy, která kritizovala rakouskou zahraniční politiku. Poté působil v nakladatelstvích např. Melantrich. Díky této činnosti se seznámil s mnoha osobnostmi, zejména s T.G.M. Osvětový svaz, který byl později přejmenován na Masarykův ústav lidového vzdělání, svěřil Zenklovi přednáškovou sekci, Zenkl zatím stál mimo politickou činnost, ale toto byly jeho první styky se stranou národně sociální. Hlavní Zenklovou zásadou bylo, že sociální politika musí sledovat také poslání výchovné. Díky své školní i mimoškolní činnosti se dostal do politického života v Karlíně. Zanedlouho vypukla 1.sv.válka a Zenkl si uvědomil, že nemůže stát stranou. Jeho mimoškolní přednášková činnost byla nesena duchem vlasteneckým a protirakouským. Prostřednictvím semenářských stanic v zahraničí opatřoval pro Maffii zprávy ze zahraničí, mj. vyzval pražského místodržitele aby opustil Prahu ( toto se událo na demonstraci karlínského dělnictva dne 14.10.1918. V roce 1919 byl zvolen starostou Karlína. Poté si uvědomil, že pro realizaci svých plánů potřebuje mít oporu v politické straně, a proto vstoupil do Národně sociální strany – imponovala mu její vlastenecká a protirakouská činnost. Dalším jeho důležitým činem bylo, že vyvolal v život ošetřovatelskou a zdravotní službu v rodinách za součinnosti Československého červeného kříže. Byla tam zdůrazněna odbornost a bezplatnost této péče. Zenkl podporoval výstavbu ústavů pro výzkum chorob, např. se zasloužil o vybudování sanatoria ve Vysokých Tatrách. Když mu bylo 25 let vstoupil do Osvětového svazu ( 1909 ), kde se stal v roce 1911 předsedou, v té době se Osvětový svaz soustředil zejména na budování osvětových svazů, v téže době bojoval proti špatné literatuře. Mj. přednáškové kurzy správné češtiny, na počátku 1.sv.války tím pomáhal k udržení víry v budoucnost českého národa. V roce 1923 byl Zenkl zvolen předsedou Ústředního sociálního sboru v Praze, kde vzal na sebe úkol přeorganizovat chudinskou péči ( zasloužil se o založení nových chudobinců, př. Masarykovy domovy v Krči ). V roce 1937 se z něj stal primátor Prahy. Doba kdy byl primátorem znamenala pro Prahu vzestup ve všech směrech. Dne 1.září 1939, kdy byla vyhlášena 2.světová válka byl Zenkl zatčen a převezen do Dachau, a o den později se stěhoval do Buchenwaldu. Po 6-ti letech se přiblížilo osvobození armádou generála Pattona – velitel tábora měl obavy ze vzpoury – předvolal 46 vězňů, mezi nimi i Zenkl, měli být popraveni pro výstrahu. Zenklovi se podařilo ukrýt díky pomoci některých spoluvězňů. Poté došlo k osvobození tábora. Zenkl prchl do Londýna, kde usiloval aby československé zahraniční oddíly byly co nejrychleji poslány ze západní fronty domů. Do Prahy se vrátil po 6-ti letech. V prvních letech republiky se Zenkl aktivní politiky ve straně neúčastnil, ale president Masaryk mu několikrát naznačil, že bude-li muset sestavit neparlamentní vládu, tak s ním počítá jako s ministrem sociální péče nebo jako s ministrem vnitra. V září 1938 jej president Beneš jmenoval členem 1.a 2. vlády generála Syrového. Poprvé byl jmenován ministrem bez portfeje a poté ministrem sociální péče, ale 30.9. prohlásil svou demisi. Po návratu z tábora roku 1945 se Zenkl ihned zapojil do činnosti v čs.straně sociálně demokratické, ve které se stal 25.4.1945 předsedou, obnovit stranu nebylo snadné, protože válku mnoho členů nepřežilo, Zenkl na veřejných projevech burcoval veřejnost, apeloval na ni aby se semkla k budování republiky.2.3.1947 skončilo 3-denní rokování této strany, strana vybudovala ideový program, Zenkl se stal opět předsedou strany. V projevu se opíral zejména o budoucnost, ne o minulost. Za duchovní základnu svého programu přijala strana filosofii Masaryka a Beneše. Při návratu na primátorský stolec musel Zenkl bojovat s komunisty, protože komunisté v prvních měsících po válce obsadili většinu postů a v přítomnosti Rudé armády se dopouštěli mnoha přehmatů a špatností všeho druhu. Komunisté za své krátké vlády na pražské radnici prokázali své straně služby skutečně nemalé. Nově nastolený primátor dr. Petr Zenkl si vzal za úkol paralyzovat všechny tyto komunistické neřády. Uvést administrativu do původního stavu stálo Zenkla mnoho sil, komunisté si na něj vymýšleli různé pomluvy apod. Primátorem byl až do května 1946, kdy zaujal místo v československé vládě. Dne 30.9.1946 se stal čestným občanem Prahy. Ve volbách 26.5.1946 se čs.strana národně socialistická umístila jako druhá a získala ve vládě 4 ministry ( Drtina, Ripla, Stránský, Zenkl ), Zenkl se stal místopředsedou vlády. Téměř tříleté soužití Zenklovi strany s komunisty znamenalo nepřetržité úsilí o posílení demokratických ideálů v občanstvu. Za podpory své národně socialistické strany znemožňoval Zenkl lstivé snahy komunistů po společném postupu komunistů, soc.demokracii, nár.socialistů. Dříve dohodnutý socialistický blok trval jen do podepsání úmluvy. Národní socialisté zjistili velmi brzo pravý úmysl komunistů a jako strana s nimi přerušili styky. Zenklova činnost měla 2 směry – musel být v neustálém střehu a s nedůvěrou sledoval každý krok a počin komunistů. Byl příkladem v tom jak burcoval národ proti komunistickým silám. V roce 1947 byl Zenkl vyslýchán jako svědek proti buchenwaldským nacistům, pak odjel do Paříže, kde se setkal s tamním presidentem Auriolem, to bylo silné kafe pro komunisty, protože zpozorovali, že proti nim stojí silnější osobnost než v té době nemocný president Beneš. Blížili se druhé volby, komunisté zjistili, že jejich pozice je tenčí, - zintenzivnili teror za pomoci SSSR. V červnu 1947 se rozhodlo USA poskytnout hospodářskou pomoc evropským zemím – vznikl Marschallův plán ( jednalo se o finanční pomoc ), Americká vláda pozvala na 12.7.1947 do Paříže zástupce jednotlivých zemí na konferenci ( Československo měl zastupovat dr.Jindřich Nosek ), ale dne 10.7.1947 jela do Moskvy na pozvání sovětské vlády československá vládní delegace, měli jednat o československo-sovětské obchodní smlouvě, tam se ale dozvěděli, že tím, že přijali pozvání USA do Paříže rozhořčili Stalina.- Gottwald, který byl momentálně předsedou vlády, poslal depeši Zenklovi, aby vláda v Praze ihned schválila návrh delegace na odvolání Noska z pařížské konference a odřekla účast Československa. Poté byla vláda kritizována, že ustoupila ruskému nátlaku. V létě roku 1947 byl Zenkl na léčení v Karlových Varech, byli tam také Drtina, Stránští, Ripka, Krajina, Firt – všichni usoudili, že ruský nátlak má na československou vládu vliv a bude nutné vyvodit veškeré důsledky pro další činnost strany národně socialistické ve vládě. Bylo dohodnuto zformovat společnou politiku nekomunistických stran k obraně demokracie a svobod, proti další rozpínavosti komunistům. Zenkl považoval za povinnost jako místopředseda vlády o tom informovat generály a vysoké důstojníky v československé armádě ( schůzky se zúčastnili např. Janoušek-velitel letectva v bitvě o VB, generál Hasal ad.). Dne 10.9.1947 byl proveden atentát na Zenkla, na ministra financí Drtinu a na ministra zahraničí Jana Masaryka ( krabičky s výbušninami, byly vyrobeny v Krčmani u Olomouce ). Když byl tento den Zenkl na návštěvě u Beneše, tak mu president říkal, že má obavy s komunistického puče. Ke komunistickým zbraním patřili mj.televize, rozhlas apod. o tom, že komunisté připravovali puč svědčily oběžníky KSČ, kde se přikazovalo obecním činovníkům, aby zbraně získané v revolučních dnech byly uschovány a připraveny k okamžitému použití, kdyby nepřátelé státu se snažili něco podniknout. Demise 12-ti demokratických ministrů dne 20.2.1948 vyvolala vládní krizi, kterou komunisté ukončili převratem 25.2.1948. Demisi Beneš schválil (neviděl totiž jiné východisko, když se ukázalo, že spolupráce s komunisty není možná ). Původně Beneš prohlásil, že demisi nepřijme, a že budou vypsány nové volby – komunisté se obávali z úbytku hlasů – rozhodli se pro puč. Na den 10.2. 1948 schválil předseda Ústřední rady odborů Antonín Zápotocký svolání sjezdu delegátů rad Revolučního odborového hnutí (ROH) do Prahy na 22.2. Komunistická strana se snažila vyloučit demokratický postup. Tyto teroristické manévry vyzkoušeli a prováděli komunističtí agenti už dříve v závodních, odborových a jiných organizacích, kterých se zmocnili roku 1945. Komunisté se snažili volby vůbec nepřipustit anebo je konat v ovzduší teroru pod vlivem požadavků schválených na sjezdech ROH. Byla naděje, že společným postupem všech nekomunistických stran bude možno docílit odvolání Dybalova rozkazu ( zemský velitel národní bezpečnosti –odstranil ze všech důležitých postů nekomunisty a dosadil tam svoje lidi-komunisty ). Dne 20.2.1948 ministerský předseda Gottwald odmítl odpovědět na dotaz zda byl Dybalův rozkaz odvolán. Zástupci demokratických stran odmítli účast na schůzi vlády a Národní fronty – Gottwald svolal zasedání vlády a komunisté podají zprávu o tzv. mostecké špionážní aféře ( byla ve skutečnosti vymyšlena komunistickými agenty). – Zenkl a ostatní ministři čs.strany národně socialistické podali demisi. Podáním této demise propukla formálně vládní krize, ze které pak komunisté rozpoutali všechny už dávno připravené teroristické akce ( tvoření agitačních výborů apod. ). Komunistický rozhlas a tisk, který ovládal ministr Václav Kopecký rozpoutal lživou kampaň – to otřáslo presidentem. Poslední nadějí demokratů, že o krizi bude jednat Národní shromáždění svolané na 24.9. padla, protože to komunisté odložili. Dne 25.2. tedy přijal Beneš demisi 12-ti ministrů. Komunisté svůj puč připravovali od roku 1945 před očima ministerstva vnitra, které ovládali. Komunisté měli už za války v plánu zmocnit se Československa-to je dokázáno letáky, pokyny došlými za války apod. Pokynem pro převrat pro komunisty byl předvolební výzkum, kde zjistili, že by měli úbytek hlasů. Demokratické strany měly být mosteckou špionážní aférou rozvráceny. Za komunistického režimu byl dr. Zenkl neustále sledován policejními složkami, měl hlídky před domem atd.. Zenklovým chtělo pomoci k úniku z vlasti kde kdo, mimo komunistů, dokonce i strážci, kteří je hlídali jim nabízeli možnost k úniku, ale strážníci dostávali pokyny od komunistů, a to proto, že kdyby se Zenklovi pokusily o únik –byli by zatčeni a odsouzeni. Nakonec se jim za pomoci přátel podařilo odcestovat do Německa, hranice projeli zavřeni v kufrech aut. Zenklovi z Německa odcestovali přes Londýn do Ameriky. V Americe vznikl dne 25.2.1949 Československý demokratický exil, byla založena Rada svobodného Československa ( RSČ ) – chtěli pro Československo opět svobodu atd., předsedou výboru byl zvolen Zenkl-tuto funkci zastával až do roku 1974. Zenkl byl i v Americe obdivován, například presidentem Nixonem. Mimo jiné Zenkl v zahraničí i přednášel. Dr. Petr Zenkl zemřel 3.listopadu roku 1975 v Raleigh v Severní Karolině v USA ve věku 91 let. 

LITERATURA:

Pejskar Jožka: - Pražský primátor – vydal klub Milady Horákové – Praha 1993, 198 stran

Sborník – Doležal-Ivanov: - Národ ho potřeboval - ---,,,-----Praha 1994, 110 stran