JOSEF KAJETáN TYL

Český dramatik, představitel Národního Obrození, spisovatel a herec byl narozen v Kutné Hoře roku 1808. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a Praze. Jeho láska k divadlu, která byla povzbuzena profesorem Klicperou na hradeckém gymnáziu, odvedla Tyla z filozofických studií v Praze. Po dvou letech působení u kočovné divadelní společnosti se věnoval hlavně divadlu a spisovatelské činnosti. Později se stal úředníkem vojenské správy, ale divadlu i literatuře se věnoval i nadále. Ve 30.letech 19.století založil Ochotnické divadlo na Malé Straně, kde hrál i K.H.Mácha. Působil jako dramaturg českého představení ve Stavovském divadle, což bylo německé divadlo a česky se hrálo jen v neděli odpoledne. Psal verše a prózu, divadelní hry a literární kritiky. Byl i obratným novinářem v časopisech KVĚTY což byl beletristický časopis, dále VLASTIMIL, PRAŽSKÝ POSEL A SEDLSKÉ NOVINY což byly politické noviny. Ve svých časopisech si kladl za cíl výchovu lidu.

Jeho náměty lze rozdělit do tří skupin: na dramatické báchorky, historické hry a dramata ze současnosti.

Příkladem Dramatických báchorek je JIŘíKOVO VIDĚNí, ČERT NA ZEMI,TVRDOHLAVá ŽENA, LESNí PANNA A STRAKONICKÝ DUDáK, který je zároveň i nejznámějším. Je to polopohádkový příběh o našem člověku v cizině a touze po zbohatnutí. Tento příběh vypráví o lásce Švandy a Dorotky. Této lásce však nepřeje Dorotčin otec, protože dudák je velmi chudý. Voják Šavlička prozradí Švandovi, že se teď ve světě vydělávají muzikou velké peníze. A tak náš muzikant odchází do světa za štěstím. Na kraji lesa ho přemůže sen, Švandova matka, víla Rosava, touží, aby družky víly poznaly jejího syna, a protože“kdo pod korunou právem sedí, rád si prosem lidu svého hledí“,dostanou Švandovy dudy kouzelnou moc. Švanda má úspěchy až v neznámých zemích, proto má rozveselit i princeznu Zuliku. To už se do jeho přízně vlísal jako sekretář Vocílka, přičinlivý jen pro sebe.

Úspěch ŠVANDU div nezkazí. Když se osm neděl nevrací, vydá se ho milá se starým Kalafunou hledat. Její kroky vede Rosava. Zastihnou Švandu bez peněz. Švanda hraje u dvora před Zulikou tak, že její srdce naplní radostí. Zulika dostane nápad, vzít si dudáka za muže. Král nemůže dceři odmítnout, i Vocílka se přičiňuje, div že Švanda nekončí ve zlaté klícce. Statečná Dorotka proniká s Kalafunou až na hrad, ale když jsou chyceni stráží Švanda se jich nezastává. Zasáhne Zuličin ženich Alamir a dudák končí ve vězení. Tam se mu zjeví jeho matka Rosava a pomůže mu ven za cenu toho, že se sama stává divoženkou. V jedné z nejpůsobivějších scén se domů vrací dobrák Kalafuna. Žena Kordula o něm nechce ani slyšet, ale když zacinká pytlíček tolárků, udobří si ji. Švanda pochodí hůř. Dorotka ho nechce ani vidět a tak dudák odejde zahrát divoženkám na šibeniční vrch. Naneštěstí oblomí ušlechtilou, ale hrdou dívku a ta dudáka vyvleče z kola duchů. Zatímco Vocílka krade dudy, které už ztratili čarovnou moc, obejmou se Švanda s Dorotkou a matkou. Jejich veliká láska dojme i královnu víl Lesanu, která z Rosavy snímá prokletí.

K Tylovým historickým hrám patří KRVAVÝ SOUD ANEB KUTNOHORŠTí HAVíŘI, JAN HUS, ŽIŽKA Z TROCNOVA, Shakespearovské drama KRVAVÉ KŘTINY ČILI DRAHOMíRA A JEJí SYNOVÉ. Mezi činohry ze současného života patří PANí MARJáNKA, MATKA PLUKU(čerpá z cizích vzorů), PRAŽSKÝ FLAMENDR, PALIČOVA DCERA, BANKROTáŘ, CHUDÝ KEJKLíŘ. Svými hrami se Tyl snažil probouzet lásku k vlasti a k rodnému jazyku. Hrdiny jsou vesměs mladí vzdělaní lidé, kteří musí pro své ideály překonávat překážky a dostávají se do konfliktu s rodiči. 29334ish57xeb7u

Samostatné místo v tylově tvorbě má pražská lokální fraška FIDLOVAČKA ANEB ŽáDNÝ HNĚV A ŽáDNá RVAČKA - v této lidové frašce se zpěvy zobrazil šestadvacetiletý Tyl rušný život obrozenecké Prahy v první polovině třicátých let 19. století. Letitý svár mezi vlasteneckým ševcem Kroutilem a poněmčilou máselnicí Mastílkovou končí naštěstí usmířením a dokonce trojnásobnými zásnubami. Vlastenecká píseň Kde domov můj?, kterou na jarní lidové slavnosti v nuselském údolí zpívá starý slepý muzikant, záhy po premiéře r. 1834 znárodněla a po vzniku Československa r. 1918 se stala přirozenou součástí naší státní hymny. Spisovatelskou dráhu započal Tyl povídkami z české minulosti. Historie v nich bývá jen kulisou pro napínavé a dobrodružné, často však málo pravděpodobné děje. Nejznámější jsou povídky DEKRET KUTNOHORSKÝ(události roku 1409) a ROZINA RUTHARDOVá (zpracována Kutnohorská pověst o krásné zrádkyni z doby Václava II.),

A z jeho povídek ze současnosti bychom mohli jmenovat například CHUDí LIDÉ, BRANIBOŘI V ČECHáCH, ROZERVANCE (o Máchovi), POSLEDNí ČECH, která popisuje spor mezi synem a otcem obdržel cenu Matice české a s podporou mecenášů začal jako náš první literát vydávat své Sebrané spisy. Dostal se však do sporu s mladým novinářem K.H. Borovským, který mu vyčítal romantickou sentimentalitu a zkreslování současné situace.

Roku 1856 v bídě a nemoci, pronásledován rakouskými úřady umírá v Plzni.