MOHAMED -Machomet

Mohamed, Machomet, asi 570 Mekka (Saudská Arábie) - 6.6.632 Medína (Saudská Arábie), arabský náboženský myslitel, zakladatel islámu.

Životopis zakladatele posledního ze tří prorockých náboženství - islámu, ke kterému se hlásí na 900 milionů vyznavačů, je znám do pozoruhodných podrobností. Nejznámější Muhammadův životopis sepsal arabský historik Muhammad Ibn Isháq (†768).

Muhammad se narodil v Mekce v oblasti Hedžáz na Arabském poloostrově. Po otci patřil k rodu Hášimovců (Hašemitů), ke kterému se dosud hlásí královská dynastie v Jordánsku. V šesti letech osiřel a vyrůstal u svého strýce Abú Táliba. Mekka tehdy byla důležitým obchodním střediskem a významným poutním místem boha Hubala. Obyvatelé Arabského poloostrova byli polyteisté a řídili se tradiční kmenovou morálkou. Díky vlivu četných křesťanských a židovských skupin však doba nazrávala pro víru v jednoho boha a pro morálku, jež by byla obecně platná.

Když Muhammad dospěl, stal se obchodníkem a vstoupil do služeb bohaté vdovy Chadídži, se kterou se později oženil. Míval ve zvyku strávit jeden měsíc v roce na hoře Hirá nedaleko Mekky. Zde se mu ve věku asi čtyřiceti let dostalo prvního zjevení od Boha. Tato zjevení pokračovala a zdůrazňovala Boží dobrotu a sílu, obsahovala výzvu, aby člověk byl vděčný, bohabojný a velkorysý a aby se obracel k Bohu, chce-li obstát před jeho soudem. Asi roku 610 se pod vlivem zjevení prohlásil za proroka jediného Boha, Alláha, a začal hlásat nové náboženství - islám. Nejprve mu uvěřila malá skupina lidí, většinou Muhammadových příbuzných. Když poznal, že jeho učení nebude přijato obyvateli Mekky, kteří v islámu spatřovali ohrožení své moci a blahobytu, navázal styk s oázou Jathrib (později na jeho počest přejmenovanou na Madínat an-Nabí, nyní Medína), kam odešel se svými věrnými (muslimy ) v září roku 622. Toto vystěhování bylo nazváno hidžra  a stalo se počátkem muslimského letopočtu. Od té doby byl Muhammad vlastně vladařem, ale sám se nazýval Prorok (arabsky nábí ) nebo Posel Boží (arabsky rasúl Alláh ). Po neshodě s medínskými židy začal formovat islám jako čistě arabské náboženství.

Roku 627 Muhammad odrazil útok Mekky proti Medíně, roku 630 vytáhl na Mekku. Mekka se vzdala a přijala islám. Později Muhammad obsadil i značnou část Arábie. Zemřel bez mužského potomka, což později zavdalo příčinu k dědickým sporům. Jeho hrob se stal poutním místem. Zanechal po sobě monoteistické (monoteismus: jednobožství) náboženství (arabské aslama , od něhož pochází označení islám , znamená odevzdat se do vůle Boží). Základem islámu je tradovaný soubor Muhammadových zjevení, později uspořádaný do svaté knihy Korán  (arabsky Al Qur'án ), která je zdrojem islámského práva. Dalším významným zdrojem tradice jsou tzv. hadíthy  - vyprávění o životě Proroka a jeho druhů. Pro vztah k Bohu je podle tradice Koránu  podstatných pět pilířů náboženství: vyznání víry, modlitba, placení náboženské daně, půst v měsíci ramadánu a pouť do Mekky. 27973ptu24bdl7d