SEMINÁRNÍ PRÁCE ZE ZEMĚPISU

__________________________________________________________________________________________

HISTORIE HORNICTVÍ A DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ  MĚSTA PETŘVALDU

Vliv geologické stavby ložiska na historii hornictví

Uhelné hornictví mělo bezpochyby zásadní vliv na vývoj, demografické poměry a současný obraz Petřvaldu. Objev uhelných slojí a následný rozvoj uhelného hornictví přinesl hluboké proměny do osídlení i života lidí v této části těšínského regionu. Vývoj sídel v oblasti dotčené hornictvím bezprostředně závisí na vývoji hornictví. V této souvislosti je hornictví vlastně prostředníkem, které samo je zcela závislé na charakteru příslušného ložiska, jeho geologické stavbě a ekonomickém významu. Proto ložisková geologie může přispět k vysvětlení řady otázek ve vývoji sídelních celků.

Petřvald v geologii uhlonosného karbonu hornoslezské pánve

Uhlonosný karbon nacházející se na většině území těšínského regionu, náleží k české části hornoslezské pánve. Větší část této významné evropské uhlonosné oblasti se nachází v sousedním Polsku. Oblast, kde jsou uhelné sloje nejdéle těženy se označuje jako ostravsko-karvinský revír. Ten představuje pouze malou část plochy, na níž je výskyt produktivního karbonu ověřen.

V důsledku více než dvě stě let trvající těžby, představuje ostravsko-karvinský revír nejlépe prozkoumanou oblast vývoje uhlonosného karbonu v české části hornoslezské pánve. Hlavní vrásové struktury vymezují tři základní části, charakteristické nejen odlišným tektonickým stylem, ale i rozdílným vývojem jednotlivých vrstevních jednotek. Jsou to z geologického hlediska: oblast ostravské brachysynklinály (tzv.ostravská dílčí pánev), oblast petřvaldské brachysynklinály ( tzv.petřvaldská dílčí pánev) a oblast karvinské germanotypní tektonické stavby ( karvinská dílčí pánev). Jinak se označují jako ostravská, petřvaldská a karvinská část ostravsko-karvinského revíru (názvy jsou odvozeny od názvu místních obcí).

Geologická stavba uhlonosného karbonu na území Petřvaldu

Ostravská, petřvaldská a karvinská oblast se liší nejen svým tektonickým stylem, ale také vrstevními jednotkami. Zatím co v ostravské a petřvaldské dílčí pánvi jsou to pouze vrstevní jednotky souvrství ostravského, vyskytují se v karvinské dílčí pánvi i mladší vrstevní jednotky souvrství karvinského. Rozdíl mezi slojemi obou souvrství je v mocnosti uhelných slojí. Sloje ostravského souvrství jsou méně mocné (kolem jednoho metru). Sloje karvinského souvrství jsou naopak mocnější.

Řada prvků tektonické stavby petřvaldské brachysynklinály zvýrazňuje

jedinečnost jejího postavení v tektonickém plánu hornoslezské pánve, která je

však na západě i na východě omezena tektonicky velmi složitými a úzkými antiklinálními strukturami, na západě michálkovické a na východě orlovské vrásy.

Dominantní zlomové deformace východo-západního směru vytvářejí v oblasti petřvaldské dílčí pánve příčnou hrásťovou strukturu mezi poruchami Mariánkou na jihu a Eleonorskou poruchou na severu. V oblasti Mariánka jsou vrstvy intenzivněji provrásněny.

Reliéf karbonu v petřvaldské pánvi

Kromě geologické stavby uhlonosného karbonu je jeho reliéf jedním ze základních faktorů, který ovlivňuje hornickou činnost v ostravsko-karvinském revíru. Reliéf karbonu ovlivňuje nejen ekonomickou stránku nových dolů, ale často i jejich technologickou náročnost.

Obdobně jako v ostravské a karvinské dílčí pánvi jsou i v oblasti petřvaldské dílčí pánve známa místa, kde uhlonosný karbon vychází na povrch. Uvádí se přibližně 25 míst, kde v ostravsko-karvinském revíru uhlonosný karbon vychází na povrch. Zpravidla se uvádějí čtyři nejznámější lokality karbonských oken.

První dvě z nich se nacházejí v blízkosti hřbitova v Petřvaldě, zbývající v blízkosti styků katastrálních území Petřvaldu, Rychvaldu a Poruby. Bylo zjištěno, že existují i další místa v uvedených oblastech, kde se nachází uhlonosný karbon v hloubkách několika metrů pod povrchem.

Geologické podmínky mající vliv na časový postup uhelných slojí 32362yob15hph7k

Základní prvky geologické stavby petřvaldské dílčí pánve ovlivnily plošný a časový postup uhelných slojí v oblasti Petřvaldu. Mezi nejdůležitější prvky patří:

1. reliéf karbonu, nebo-li mocnost pokryvných útvarů

2. složitost geologické, zejména tektonické, stavby ložiska

3. vývoj uhelných slojí, uhlonosnost karbonu

Pro počátky těžby, byl důležitý zejména reliéf karbonu a mocnost pokryvných útvarů. Technologický pokrok v oblasti uhelného hornictví umožnil, že při otvírce uhelných ložisek problém mocnosti pokryvných útvarů postupně ztrácel na významu.

Historie uhelného hornictví v oblasti Petřvaldu a okolí

Počátky hornictví v Petřvaldu a jeho okolí jsou soustředěny do oblasti,

kde uhlonosný karbon vychází na povrch nebo je překryt pouze několik metrů

mocnými sedimenty. Jedná se o oblast ležící v severní části katastrálního území Petřvaldu v blízkosti jeho hranice s územím Rychvaldu a Poruby. První

důlní míry zde byly propůjčeny v roce 1836 hraběti Jindřichu Larisch-Monnichovi na jámě Bedřichu. Uvedený důlní majetek zůstal po dlouhou dobu v rukou dědiců Larischovych, a to až do roku 1897, kdy vznikla Ostravsko-karvinská montánní společnost. Dochovalo se několik stavebních objektů. Jde o některé z povrchových objektů bývalé jámy Evžen ( viz foto). Tato jáma byla založena v r.1868. Západním směrem od těžní jámy Evžen byla situována výdušná jáma Jan (viz foto) z r.1902 a směrem východním pak výdušná jáma Mariánka(viz.foto) z r.1885. Nedaleko od jámy Evžen byla lokalizována jáma Deym (viz foto).Výstavba těchto nejstarších důlních závodů již ovlivnila osídlení katastrálního území Petřvaldu. Výstavba výše zmíněných těžních i výdušných jam souvisela s první etapou rozvoje uhelného hornictví v revíru. Hlavním důvodem rozvoje těžby v revíru však bylo prodloužení železnice z Přerova do Bohumína v r.1847. Možnost odbytu vytěženého uhlí tak byla příčinou rychlého nárůstu těžby. Nárůst těžby vyvolal potřebu otvírky nových uhelných slojí a tím i nutnost postupu těžby do větších hloubek. O charakteru těžby uhlí v polovině minulého století, to je v době zahájení těžby na výše zmíněných důlních závodech poslouží následující tabulka.

Stálý nárůst poptávky po uhlí a koksu, měl za následek otevírání dalších dolů.V roce 1872 to byl závod Hedvika (dříve Albrecht, viz foto). V r. 1898 závod Ludvík ležící na uzemí sousedních Radvanic a v r.1912 závod Pokrok (dříve Habsburk, viz foto). Dokončením výstavby závodu Pokrok, byl dokončen obraz prostorového rozmístění důlních závodů v oblasti Petřvaldu a jeho blízkého okolí, který se v podstatě beze změn uchoval do současných dnů.

Odraz geologické stavby a historie hornictví ve vývoji Petřvaldu

Nejstarší období hornictví na území Petřvaldu se pravděpodobně žádným

výrazným způsobem nezapsalo do vývoje jeho osídlení. V dolech pracovalo věnovali zejména zemědělství jako svému hlavnímu zaměstnání. Teprve vznik prvních důlních závodů v období, kdy již byla formována železniční sít v oblasti a těžba mohla pomalu vzrůstat, přinesl výstavbu prvních osad, nebo-li závodních kolonií, jako charakteristického způsobu hornického osídlení pro

druhou polovinu minulého století a první polovinu tohoto století. Tyto kolonie

vznikaly v blízkosti dolů, a zahájení jejich výstavby obvykle souhlasí s obdobím výstavby příslušného důlního závodu. Vznikaly-li v určitých časových horizontech nové důlní závody, vznikalo v návaznosti na to i nové osídlení v rámci obce. Nárůst těžby v dolech vyžadoval příliv nových pracovníků. Populační vývoj Petřvaldu kulminoval v období třicátých let. V dalším období, po druhé světové válce, se však hlavní zájem těžeb v revíru soustředil na karvinskou oblast a na jih ostravské oblasti. Byla dána přednost v dostavbě Karviné, v Ostravě pak výstavbě Poruby a zejména výstavbě nového města Havířova. Výsledkem těchto vlivů nastala stagnace ve vývoji sídelních celků v Petřvaldě.

Osudovost hornictví ve vývoji Petřvaldu

Mezi lety 1850-1929 bylo v ostravsko-karvinském revíru postaveno 132 závodních hornických kolonií, z toho 44 do roku 1890, v  letech 1891-1918 dalších 67 a v letech 1919-1929 podstatně již méně, pouze 21 kolonií. Tato etapa vývoje hornického osídlení byla stavebně uzavřena koncem 20.let, protože pozdější soustředěnější formy bydlení, které se uplatnily po roce 1945, vycházely ze zcela odlišných společenských i urbanistických záměrů.

Jak se utvářelo zalidnění a obytné prostředí Petřvaldu op362y2315hpph

Velmi bouřlivý hospodářský vývoj ostravského regionu výrazně zasáhl do vnitřního dění obce, jejíž existence je písemně doložena již od roku 1305.Malá obec si udržovala zejména zemědělský ráz. Objevení a dobývání uhlí (pol. 19.st.) však nastolilo obrat ve vývoji a téměř 150 let ovlivňovalo veškeré jeho dění. Na svou sídelní velikost byl Petřvald silně zprůmyslněnou obcí, jakých nebylo na Těšínsku mnoho. Od poloviny minulého století postupně narůstala stavební a populační aktivita, jejíž tempo se od roku 1880 rapidně zrychlilo (viz tabulka).

Již v počátečním období zakládání dolů byl růst Petřvaldu počtem obyvatel na svou dobu poměrně dynamický a tempem populačních přírůstků plně srovnatelný s okolními hornickými středisky, především s Orlovou a Lazy, do roku 1880 i s Karvinou. Právě tehdy položily základ k novému stavebnímu uspořádání Petřvaldu nejstarší závodní kolonie, z nichž prvních 6 bylo na území obce postaveno v letech 1850-1890. Výstavba dalších se uskutečnila později. Obytné závodní kolonie se soustřeďovaly kolem dolů Evžen, Hedvika a Pokrok. Bezpochyby za nejintenzivnější období růstu města a vyvrcholení jeho sídelního utváření můžeme považovat období let 1900-1930, kdy se Petřvald některými urbanizačními znaky (populační velikost, skladba zástavby, ekonomická základna) hodně přiblížil obcím městského typu (viz tabulka).

Určujícím demografickým znakem Petřvaldu v této vývojové etapě byla vysoká hodnota přírůstků obyvatel a velké rozdíly v hustotě zalidnění, které hodnotově převyšovaly předcházející období. V roce 1930 byl Petřvald počtem obyvatel dokonce nepatrně před Orlovou, ale skutečnými městotvornými funkcemi kromě průmyslu za ní zaostával. Do roku 1929 vzniklo od přelomu století na území Petřvaldu 6 dalších hornických kolonií, z nichž některé se v původní podobě již nezachovaly a jiné představují pouze torzo. Zde je seznam kolonií, nacházejících se na katastrálním území Petřvaldu:

1. Hornické kolonie Ostravsko-karvinské montánní společnosti

JINDŘICHOVA KOLONIE (viz foto), EVŽENOVA KOLONIE (viz foto), KOLONIE MARIANKA (viz foto), BEDŘICHOVA KOLONIE, FEINER-KOLONIE, NOVÁ KOLONIE

2. Hornické kolonie Báňské a hutní společnosti

BERNATÍKOVA KOLONIE (HOLUBOVA) (viz foto),KASLEROVA

KOLONIE, KOLONIE U JÁMY HEDVIKY, KOLONIE NA ZARYJÍCH, ROHLOVA KOLONIE, DĚLNICKÁ KOLONIE POKROK (viz foto), ÚŘEDNICKÁ KOLONIE

Příčiny stagnování Petřvaldu po druhé světové válce

Koncem třicátých let dosáhl urbanizační i populační vývoj Petřvaldu svého vyvrcholení. Jednalo se o důležité průmyslové centrum s rozvinutým hospodářským, společenským i kulturním životem, uznávaným v rámci Těšínska i Ostravska. Období předválečné ČSR bylo pro obec příznivé po mnoha stránkách a již jindy nebylo dosaženo ani překonáno. V Petřvaldě se slibně rozvíjela kultura, spolková činnost, sportovní dění a veřejný zájem k obecnému prospěchu obce. Některé místní zvláštnosti spolu s územní polohou však nedovolovaly, aby jeho sídelní (nevyvinuté) jádro mohlo přerůst do skutečné městské podoby. Právě v těchto odlišnostech zřejmě spočívá osudový mezník na cestě k cíli, jimž mělo být plnohodnotné město. Tento mezník už nebyl schopen Petřvald nikdy překročit.Také uhelná těžba přinesla Petřvaldu více problémů než užitku. Nejvíce škod způsobila degradace životního prostředí. Tato situace je jedna z nejhorších na celém území Těšínska. A tak není divu, že od r. 1950 nastává populační výpadek trvající do nynější doby ( viz tabulka). Kroky těchto obyvatel směřovaly do nově osídlovaného pohraničí a také na Opavsko a Jesenicko.