|
Životní prostředí České republikyŽivotní prostředí České republikyNaše společnost dospěla k určitému paradoxu. Katastrofální stav životního prostřední v posledních letech stále více znala, a přesto nedošlo k zásadnímu obratu v jejím jednání. Proč? Kromě jiného proto, že hrubě deformované společenské vědomí nezrodilo potřebný, dostatečně silný náboj ekologického myšlení, cítění a odpovídající motivace. Hlavní příčinou znečišťování ovzduší v ČR je bezesporu výroba tepla a energie spalováním fosilních paliv, které je provázeno emisemi oxidů síry, dusíku, uhlíku, tuhými úlety včetně emisí stopových prvků, jako jsou např. těžké kovy, dále emisemi těkavých organických látek a řady dalších látek, které znečišťují ovzduší. Řadu výrobních odvětví se na znečišťování ovzduší podílí nejen přímo vypouštěním znečišťujících látek do ovzduší, ale také nepřímo vysokými nároky na spotřebu elektrické energie. Největším spotřebitelem elektrické energie je hutnictví. Významným zdrojem emisí těžkých kovů a dalších prvků spojených s vysokým ekologickým rizikem je černá a barevná metalurgie. Chemický průmysl emituje organické i anorganické látky, které jsou často silně rizikové i při malém množství jejich úniku do ovzduší. Automobilová doprava a další mobilní zdroje znečištění jsou významným zdrojem oxidu uhelnatého, oxidů dusíku, těkavých organických látek, těžkých kovů/.
Současný stupeň narušení vodního prostřední plně odpovídá celkově nepříznivému stavu ostatních složek životního prostředí. Poškozením lesních porostů imisemi a následnou ztrátou hydrologických funkcí lesa je hluboce a dlouhodobě porušen přirozený odtokový režim ve značné části vodohospodářsky významných oblastí. Rozkolísáním odtokových poměrů se zvyšuje nebezpečí povodní a vodní eroze s nepříznivými důsledky na kvalitu půdního fondu. Z hlediska jakosti jsou přirozeně se vyskytující vody ovlivněny zejména kvalitou srážek, vegetačním krytem a geochemickým prostředím. Již na počátku cyklu oběhu vody dochází ke kontaminaci vodních srážek škodlivinami z ovzduší. V současné době jsou podzemní vody v rozsáhlých územích plošně kontaminovány chemikáliemi používanými v zemědělství, lokálně průsaky ze skladů, skládek, produktovodů a infiltrací znečištěné vody, vodních toků a haváriemi. Zvláště závažné je tzv. plošné znečištění, které je způsobeno zejména plošnou aplikací hnojiv a chemických prostředků a drobnými rozptýlenými zdroji. Další závažnou příčinou znečišťování povrchových a podzemních vod jsou četné havárie způsobené zejména ropnými látkami. Kanalizace jsou v průměru v ještě horším stavu než vodovody. Čistírny odpadních vod chybějí nebo nevyhovují v řadě měst. Mnoho provozovaných čistíren je přetíženo. V provozu čistíren se objevují výrazné problémy zejména v nakládání s kaly.
Vysoká energetická náročnost spolu s mimořádně vysokým podílem tuhých paliv v tuzemské spotřebě se nepříznivě odrážela ve zhoršování životního prostředí. Současnou situaci v energetickém hospodářství lze charakterizovat jako krizovou, což se projevuje :
Největší podíl na výrobě elektřiny mají tepelné elektrárny. Řada vybudovaných elektráren je a bude rekonstruována na tepelný provoz. Klasické tepelné elektrárny jsou ze všech výroben elektrické energie největším znečišťovatelem životního prostředí. Hlavní problém spočívá v tom, že vybudování odsiřovacího zařízení je investičně neúměrně náročné a zatím přináší minimální efekty. Vodní elektrárny produkují ekologicky „čistou“ elektrickou energii a neznamenají vždy negativní zásah do životního prostředí. Nejméně ovlivňují své okolí elektrárny průtočné. K těmto typům patří v poslední době také malé vodní elektrárny a mikrozdroje. Existence jaderných elektráren v našich podmínkách je spojena s řadou negativních faktorů. Především dosavadní celková orientace na výstavbu elektráren o velkých výkonech a jedné lokalitě naráží na problémy našeho hustého osídlení, na nedostatek potřebného množství vody pro zajištění provozu a na otázky jaderné bezpečnosti. V současné době je zřejmě aktuální otázka dostavby naší největší jaderné elektrárny Temelín.
Rozhodující vliv na životní prostředí má individuální automobilová doprava, pak následuje silniční doprava a posléze doprava železniční, letecká a vodní. Doprava působí na životní prostředí negativně : znečišťováním ovzduší, hlukem, znečišťováním vody, vibracemi, záborem a znehodnocováním půdy a volných ploch, pevnými odpady. Negativně působení dopravy na životní prostředí je do určité míry úměrné počtu vozidel a dopravnímu výkonu. Za nejzávažnější složku negativního působení dopravy na životní prostředí považujeme dnes emise. V dopravní praxi se v současnosti sledují tyto složky celkových emisí spalovacích motorů: oxid uhelnatý, oxidy dusíku a uhlovodíky. V současné době jsou nejzávažnějším faktorem poškozování zdraví ve velkoměstech exhaláty spalovacích motorů.
Jak jsem již ukázala, stav životního prostředí naší země je v některých oblastech katastrofální, na většině území kritický. Ač všechny vlády po roce 1990 prohlašovaly, že se životní prostředí v ČR výrazně zlepšuje, není to pravda. ČR stále postrádá ucelenou koncepci cílů a nástrojů na ochranu přírodních zdrojů. Usnesení vlády z roku 1995 s názvem Státní politika životního prostředí ČR je pro ochranu životního prostředí nepostačující. Velmi omezenou účinnost mají nynější právní, ekonomické a informační nástroje na ochranu přírody a krajiny v ČR. Za jeden hlavních důvodů tohoto neutěšeného stavu označuje dosud neoficiální studie ministerstva životního prostředí skutečnost, že exekutiva dosud přijímala názor některých skupinových a zájmových lobby, totiž že zájmy ochrany přírody jsou bariérou podnikání. V oblasti zákonů se mimo jiné konstatuje, že systém právních předpisů o využívání přírodních zdrojů a ochraně přírody a krajiny je nedostatečný, jednotlivé předpisy nejsou propojeny a mají mezery. Neexistují také právní postupy, které by bránily uživatelům půdy v jejím znehodnocování erozí, zhutňováním či ztrátou humusu. Oblast státní správy je podle mého názoru nejvíc zanedbána v otázkách svého výkonu. Stát dosud nevypracoval systém ekonomických nástrojů, které by efektivně chránily přírodu a její zdroje. Kritizuje se i to, že současný systém dotací umožňuje jejich vyplácení i těm, kteří své povinnosti při ochraně přírody a krajiny neplní. Informační a výchovná oblast ochrany prostředí trpí hlavně skutečností, že veřejnost má jen velmi obtížný přístup k informacím a že v ČR jsou nedostatečné podmínky pro účinnější zapojení nevládních organizací do ochrany přírody a krajiny. Ozdravení životního prostředí je závažným úkolem. Termín „opatření“ zde chápeme v nejširším slova smyslu od investičních akcí přes publikační činnost či přes monitoring až po zakládání nových institucí. Za minulého režimu disponovala veškerými prostředky stranovládní byrokracie, která je na jednotlivá opatření přidělovala podle svého rozhodnutí. Opatření na ochranu prostředí vyžadují finanční i další prostředky samozřejmě za každého režimu. Mezi cíle naší ekologické politiky patří také to, abychom chránili lidské zdraví. Nezávadnost ovzduší, vody, potravin a dalších složek chráníme především proto, aby lidé nebyli vystaveni nebezpečným vlivům chemického charakteru, jako je toxické a karcinogenní působení škodlivin. Nepříznivě působí také vlivy fyzikální jako hluk a různé druhy záření. Narušení prostředí ničí nejen lidské zdraví, ale také působí ekonomicky vyčíslitelné ztráty. Mezi ně patří škody na lesích způsobené znečištěním ovzduší, korozní škody, snížení zemědělské produkce, zvýšené náklady na úpravu vody a jiné. Musíme také vědět, že přírodní zdroje musí sloužit nejen potřebám generace současné, ale i všech generací příštích. Přechod k trvale udržitelnému rozvoji má dlouhodobý charakter. Je třeba se tedy soustředit především na odstranění stávajících zdrojů znečištění a jiného narušování životního prostředí.
2. Životní prostředí města Bílovce Na úroveň životního prostředí má vliv mnoho faktorů, zařízení v okolních sídlech, legislativní úroveň a předpoklady uplatňování této legislativy, přírodní podmínky /zdroje pitné vody, hospodaření s půdou, zeleň/, úroveň a systém sběru a ukládání veškerého odpadu.
Geologicko litologické poměry: Řešení území leží v oblasti tvořené horninami mladšího paleozoika – kulmu. Horniny kulmu jsou zastoupeny převážně drobovými a pískovcovými souvrstvími. Místy jsou překryty pleistocenními sprašovými hlínami. V povodí toků se vyskytují holocénní nevápnité nivní uloženiny. Hydrologické podmínky: Území Bílovce leží v hlavním povodí řeky Odry, dílčím povodím řeky Odry. Hydrografickou síť tvoří říčka Bílovka, protékající hlavní terénní depresí, potok Jamník a další bezejmenné potůčky a svodnice. V severozápadní části Bílovce je na Jamníku vybudována vodní nádrž. V návrhu územního plánu je zmírňování negativního působení na životní prostředí řešeno návrhem ochranných zelení kolem zemědělsko-výrobních a pěstitelských středisek, návrhem kanalizace, čistíren a odstraněním lokálního vytápění nekvalitním tuhým palivem návrhem plynofikací obcí. Dobře fungující obecní kanalizace a dobudování dalších inženýrských sítí musí být chápány jako zásadní investice.
Tuhé domovní odpady odváží technické služby Bílovec na skládku Lubojaty. V řešeném území jsou navrženy dvě lokality pro vybudování skládek. Jedna je Bílov, druhá v Lubojatech /ložisko štěrkopísku po dotěžení/.
Územní systém ekologické stability /ÚSES/ je definován jako vybraná soustava ekologicky stabilnějších částí krajiny účelně rozmístěných podle funkčních a prostorových kritérií. ÚSES vytváří pro ekologickou stabilitu v krajině nezbytné a nesporné prostorové podmínky, sám však ekologickou stabilitu nezaručuje. Hierarchicky je ÚSES členěn na lokální /nejnižší úrovni/, lokálního územního SES jsou i všechny prvky vyšších systémů. Hierarchicky nižší územního SES nemůže existovat bez trvalých „dotací“ z hierarchicky vyššího stupně. Cílem ÚSES je tedy:
Základními skladebnými prvky územního SES jsou biocentra a biokoridory. Biocentra jsou plochy umožňující svým stavem ekologických podmínek trvalou existenci a reprodukci přirozených druhů bioty. Biokoridory jsou linie spojující biocentra a umožňující svým stavem ekologických podmínek migraci organismů.
Projevuje se podél všech silnic, avšak exaktně je možno vliv doložit pouze u silnic a železnic se známou dopravní zátěží. Základní hladina hluku na venkovním prostoru je stanovena na 50 dB ve dne a na 40 dB v noci. Přípustná hladina hluku je korigována přípustnými korekcemi +10 dB pro území navazující na hlavní komunikaci města a dalších +5 dB pro území uvnitř městské obytné zástavby. Pro stanovení výhledových hladin hluku je nutno vycházet ze změn na skeletu komunikací a z prognózy intenzit dopravních proudů vozidel. Ve vzdálenostech zakreslené polohy stavební čáry byly překročeny přípustné hladiny hluku podél silnice I/47. Předpokládáme, že část zátěže převezme trasa dálnice a tím bude překročení ekominováno.
Zemědělská půda navržena k záboru byla vyhodnocena podle kultur zemědělské půdy se zařazením do bonitních půdně ekologických jednotek a do tříd ochrany zemědělské půdy. Řešené území územního plánu Bílovecka obsahuje katastrální území: Bílovec – město, Horní Předměstí, Dolní Předměstí, Radotín Labuť, Bílov, Bítov, Bravantice, Bravinné, Lubojaty, Slatina, Stará Ves, Velké Albrechtice, Výškovice a Tísek. Podle kódů BPEJ je toto území zařazeno do dvou klimatických regionů: 6/MT3/ - mírně teplý /až teplý/a 7/MT4/ - mírně teplý, vlhký. Hlavní půdní jednotky jsou účelové seskupení forem příbuzných ekonomickými vlastnostmi, které jsou charakterizovány genetickým půdním typem, půdotvorným substrátem, zrnitostí, sklonitostí, skeletovitostí a stupněm hydromorfismu.
V severní části zájmové oblasti probíhá ÚSES regionální významu, spojující biocentra v oblasti Výškovice /Hrabství, okres Opava/ a biocentrum severně nad zájmovým územím. Na tento systém navazuje lokální územní systém ekologické stability. Střední částí zájmových území probíhá regionální územní systém jdoucí z oblasti Fulnecka s biocentrem v Bravinné a navazujícím biocentrem v oblasti od Bílovce. Systém musí být doplněn dosud neexistujícím biocentrem východně od zájmového území v Klimkovicích. Tato část regionálního ÚSES navazuje dále na Ostravsko. Biocentrum v oblasti Bílovce, střední části povodí Jamníka. Toto navržené biocentrum je součástí významného krajinného celku s názvem Střední část povodí Jamníka a Seziny s lokalizací západně od obce Lubojaty. Biocentrum zahrnuje společenstva lesního, ale také lučního charakteru v údolí potoka Jamník. Společenstva lesní jsou charakterizována stupněm stability 3,4 a 5. Zahrnují porosty s převahou listnatých stromů typu jasan, jilm, javor, buk, dub. Část porostu je tvořena smrkovým společenstvem, lem lesního porostu je bohatě zapojen vlivem keřového patra a podrostu. Společenství je oživeno drobným hmyzem i ptáky a vyššími obratlovci. Louky jsou většinou přirozeného charakteru, doplněné mimolesní zelení se stromovým patrem tvořenými listnatými stromy. Málo přístupné pastviny jsou nalezišti chráněných druhů rostlin. Třetí vegetační stupeň je doplněn trofickou řadou mezotrofní, až mezotrofně nitrofilní, pouze místy zamokřené až mokré. Navržené biocentrum splňuje parametry pro funkci biocentra regionální významu. Biocentrum Hubleska je součástí ekologicky významného krajinného celku. Dále je to bílovecky rybník v Údolí mladých, kromě vodní plochy obsahuje i listnatý lesík s částečně jehličnatým doplňujícím porostem a pastvinu s polopřirozenou skladbou. Vyjimečně při respektování požadavků ochrany přírody a krajiny mohou být na dotčených plochách umisťovaných a povolovány liniové stavby pro dopravu, technické vybavení území a meliorační stavby, dále se připouští opravy a stavební úpravy stávajících objektů, eventuálně nutné úpravy /čištění koryt/ vodních toků. Na plochách vymezených v komplexním urbanistickém návrhu územního plánu obce pro územní systém ekologické stability se dále zakazuje měnit kultury s vyšším stupněm ekologické stability na kultury s nižším stupněm ekologické stability. Na těchto plochách nelze provádět nepovolené:
Návrh kanalizace v územním plánu se řídí záměry zlepšit hygienické podmínky v řešeném území a podle možností využívat a územně rozšířit dosud provozovanou kanalizaci. Nový kanalizační systém je navržený jako dopnění stávající kanalizace. V intravilánu města se využívá stávající jednotná kanalizace, nově navržené úseky kanalizace jsou navrženy rovněž jako kanalizace jednotná. Před zaústěním nových kanalizačních sběračů do stávající kanalizace jsou navrženy dešťové oddělovače. Odlehčované vody jsou vyústěny přímo do nejbližších recipientů. Severní část města je odkanalizována k Bíloveckému rybníku, kde budou odpadní vody podchyceny navrženou kanalizační čerpací stanicí a výtlakem dopravovány do stávající kanalizace v povodí Bílovky.
3. Škody z titulu znehodnocování ŽP
Žádné zásadní zlepšení životního prostředí v ČR po roce 1989 nenastalo. Na úvod bych se chtěla zmínit o naší dosud největší jaderné elektrárně Temelín, za kterou se skrývá stále mnoho diskusí. U stavby Temelína nelze vyloučit, že se ještě víc oddálí a prodraží. Jaderná elektrárna Temelín by sice měla podle posledních odhadů začít vyrábět elektrickou energii v květnu roku 2001 a stát celkem 98,6 miliardy korun, stále však ještě nelze vyloučit, že ani tento termín a částka budou opravdu konečné. Za hlavní zdroje ohrožení termínů výstavby považuje vedení elektrárenské společnosti ČEZ další změny v projektu elektrárny. Toto riziko případných obměn však podle ČEZ stále během času klesá s klesajícím počtem už provedených zásadních změn. Příčinou zdržení termínů dostavby může být také možnost zpoždění dodavatelských prací. O nejdražší stavbě naší historie se ve vládě stále jedná. A co ministry popudilo? Přestože měl Temelín pracovat už v roce 1992 a nyní již stojí o padesát miliard víc oproti původnímu plánu, termín dokončení a výsledná cena jsou stále ještě ve hvězdách. Na letošní rok totiž dosud nejsou podepsané smlouvy s hlavním dodavatelem – Škodou Praha. Stavbu atomového gigantu se ovšem nemusí prodlužovat ani kvůli dodavatelům, ani kvůli tzv. temelínskému komunismu, o kterém se kolují historky delší čas. Dnešní situace se z určitého pohledu hodí i samotnému ČEZ. Ačkoliv Temelín ještě nevyrobila ani kilowatthodinu, získává z ní ČEZ ročně asi 4,5 miliardy korun. ČEZ nemá dostatečnou motivaci usilovat o to, aby náklady na výstavbu byly minimální a stavba pokračovala maximálním tempem. Zatím ČEZ počítá, že by měl do výstavby vložit ještě 35,3 miliardy korun, což je podle jeho analýz nejlacinější varianta pro získání nového energetického zdroje. Temelín také ale v sobě skrývá nebezpečí pro lidské zdraví a životní prostředí. V jaderných elektrárnách jsou zavedena velice přísná bezpečnostní pravidla, takže za úředně schvalovaných a prakticky dodržovaných provozních podmínek je nebezpečí radiace zanedbatelné jak pro obsluhu reaktoru, tak především pro veřejnost. Náhodná havárie, ke které v určitých velice ojedinělých případech může v reaktoru dojít, může být natolik vážná, aby způsobila únik radioaktivních částic navenek. Podle dávky ozáření jsou lidé do jisté míry vystaveni nebezpečí, že onemocní některou z forem rakoviny anebo že bude postižena genetická struktura. Regionální účinky takového úniku na lidské zdraví a na životní prostředí se většinou předvídají na základě různých výzkumů. Jejich výsledky byly ověřeny v praxi po černobylské havárii. Obyvatelstvo v ohroženém území bylo zapotřebí evakuovat jako za válečného stavu a bylo třeba vyvíjet úsilí podobné velkým vojenským operacím, aby se zabránilo další zkáze. A co se týče zneškodňování radioaktivního odpadu ? Problém jaderného odpadu je nadále nedořešen. Z hlediska spolehlivého zneškodňování problémy trvají. Mimořádné obavy vzbuzují budoucí nouzová východiska, např. ukládání kontaminového odpadu do oceánů anebo jeho ukládání na území malých nebo chudých států neschopných vynutit se přísná bezpečnostní opatření. Měla by se stanovit jasná výchozí podmínka, že všechny země, které vytvářejí jaderný odpad, budou s tímto odpadem zacházet výhradně na svém vlastním území podle přísně kontrolovaných dohod mezi státy.
Nedávno byly schváleny zákony o nakládání s tuhými odpady. Podaří-li se naplnit ducha těchto zákonů, mělo by to znamenat začátek obratu v řešení tohoto nad jiné zanedbaného problému. Nelze si ovšem namlouvat, že přijetí zákonů je něčím víc než prvním předpokladem, byť nutným a základním, pro skutečné zlepšení situace. Je třeba vybudovat státní správu, odborná pracoviště, technickou infrastrukturu a mnoho dalších věcí, které zatím buď neexistují vůbec, nebo jsou jenom v zárodku. Mimořádné úsilí se bude muset věnovat zásadní změně společenského chápání problematiky odpadů, které se věnovala dříve tak minimální pozornost, že si lidé zvykli považovat odpady za něco nedůležitého, vedlejšího, co v podstatě ani za pozornost nestojí, co se dá řešit bez větších nákladů. Za „ ekologickou stavbu“ se sice běžně považuje přehrada na pitnou vodu, nikoliv však skládka odpadů. Odvoz tuhých odpadů z domácností stojí směšně malé sumy a podobných věcí můžeme uvést mnoho. Základním předpokladem řádného chodu odpadového hospodářství je urychlené vytvoření takového právního a ekonomického prostředí, které přinese výrazný útlum technologií a činností, jež jsou příčinou nadměrné produkce odpadů, a zvýšené využívání druhotných surovinových zdrojů. Ke zvýšení kontroly dodržování zásad zneškodňování odpadů přispěje i nové ekologické společenské klima, ve kterém již nebude možné, aby se podniky nezodpovědně zbavovaly různých druhů odpadů na nepovolených skládkách. Zdá se, že dlouho očekávaný nový zákon o odpadech, který vstoupil v platnost l. ledna, většině zainteresovaných přinesl více starostí než radostí. Má totiž až příliš mnoho nedostatků. Tak se stalo nemilé novoroční překvapení, že většina prováděcích vyhlášek vyšla až 2. ledna. Podnikatel nebyl vybaven požadovanou dokumentací, takže mu správa skládky odmítla odpad převzít. Problém je mj. v tom, že nový zákon podstatně rozšířil seznam tzv. nebezpečných odpadů, což by bylo z hlediska ochrany životního prostředí v pořádku, ale bohužel se do seznamu dostaly i takové odpady, které tam zjevně nepatří anebo je jejich zařazení sporné. Jde např. o stavební suť. Jsme přísnější než v EU? Podle některých odborníků odpovídá nový zákon o odpadech evropské legislativě pouze ze 30 %. Zajímavé ale je, že zákon je přísnější než evropské normy. Např. seznam nebezpečných odpadů je daleko širší, než je v západoevropských zákonech zvykem. Jeden z paragrafů také zakazuje s účinností do 1. ledna roku 2001 vyrábět a dovážet obaly z PVC a výrobky v nich zabalené, zatímco v EU takový zákaz neplatí. Řešení palčivého problému, kam s obaly, bylo odsunuto až do roku 2001. Paragrafy nového zákona říkají pouze, že výrobci a dovozci nesmějí uvádět na trh výrobky, jejichž nespotřebované části a obaly nebo odpady z nich nelze dále využít nebo zneškodnit způsobem, který nepoškozuje životní prostředí , a dále, že jsou povinni zajistit, aby nejpozději do 31. Prosince 2001 byl obalový materiál využíván a recyklován v rozsahu stanoveném vyhláškou Ministerstva životního prostředí. Ministr ŽP Martin Bursík prohlásil za zásadní změnu, která spočívá v tom, že cena za odvoz odpadu nebude stanovena jako dosud dohodou, ale ve formě poplatků, jež určí obec. Jiný poplatek tedy bude moci být vyměřen za vytříděné sklo, jiný za papír a jiný za tzv. zbytkový odpad, což by mělo občany motivovat k separaci. Obce by měly mít po schválení novely daleko větší pravomoce. Celý systém bude ovšem nutno vybalancovat, protože náklady na odvoz separovaného sběru jsou vyšší než u odpadu zbytkového. U nás téměř chybí jakékoliv výrobky a technologie pro různé operace v rámci systému zneškodňování různých typů odpadů. Hlavní odpovědnost v celém systému zneškodňování odpadů náleží samosprávám měst a obcí. Lidé ale mají zájem na spolupráci, jsou ochotni třídit odpad a i jinak pomáhat řešit tyto otázky. Velkým problémem jsou ale stávající skládky odpadů, většinou ilegální, někdy velmi rozsáhlé a obsahující podezřelé látky.
Kontaminace životního prostředí, hluk, ionizující záření a další faktory patří do působnosti hygienické a zčásti veterinární služby, které za socialismu existovaly a více méně fungovaly. Snad proto dnes tyto problémy nejsou tolik v centru pozornosti ve srovnání například s odpady, kde jakýkoliv systém chyběl. Jde o problematiku nesmírně širokou a mám obavu, že v některých případech nejsou téměř vůbec sledovány celé úseky, jako například toxické a nebezpečné chemikálie, jejich výroba, doprava a skladování. Jde o oblast kriticky důležitou z hlediska přímého ovlivnění lidského zdraví a bylo by zapotřebí věnovat jí podstatně více pozornosti, než je tomu dosud. Technické havárie a jiná lidmi způsobená ohrožení životního prostředí, živelní pohromy i případné kombinace přírodních a lidmi způsobených „mimořádných událostí“ se obvykle nehodí do žádného členění problémů ochrany životního prostředí, přírody a přírodních zdrojů. Protože u nás naštěstí k žádné větší katastrofě nedošlo, až minulý rok v létě, kdy zastihly skoro veškerou část Moravy povodně, je tato oblast podceněna, je jaksi mimo pozornost veřejnosti i centrálních orgánů. Bylo by vhodné doporučit, aby se celá tato oblast nově vymezila a důkladně posoudila. Samozřejmě je třeba využít dílčích systémů, které více nebo méně dobře fungují, jako je protipovodňová, protipožární nebo protiepidemická služba. Žádoucí by bylo zapojit do práce zejména civilní obranu, která beztak hledá novou tvář a náplň. Soudím, že by bylo zapotřebí urychleně vypracovat co nejširší koncepci této významné, i když těžko definovatelné oblasti. Ujme se některý resort této výrazně meziresortní problematiky?
Životní prostředí je součástí vnějších faktorů, které rozhodující měrou ovlivňují zdraví. Hodnocení vztahu mezi životním prostředím a úmrtností naráží také jednak na nepřehledné prolínání sociálních, profesních, zdravotnických a v neposlední řadě i etnických vlivů působících na úmrtnost. Výskyt nádorů je nepřímým ukazatelem vlivů znečistěného prostředí. V České republice je vliv znečištění ovzduší na výskyt dýchacích nemocí bezpečně dokázán zejména u dětí. Vliv prostředí na děti není komplikován tak velkým množstvím ostatních vlivů jako u dospělé populace. Při průzkumech zdravotního stavu dětí ze znečištěných oblastí byly zjištěny některé další odchylky proti dětem z čistých území. Zejména se jedná o zpomalení zrání kostry, dále mají děti ze znečištěných míst zvětšené mízní uzliny a častější záněty obličejových dutin. Za poslední roky se také zvýšilo množství lidí trpících pylovou alergií. K důležitým faktorům podmiňující vznik alergií dýchacích cest patří znečištění ovzduší. Vliv životního prostředí má také vliv na průběh těhotenství. Také v základních složkách prostředí, tj. v ovzduší, vodě a půdě, se vyskytuje množství cizorodých látek, které se dostávají do lidského organismu zejména s potravou, pitnou vodou a vdechovaným vzduchem. Zátěž z příjmu cizorodých látek pak má spolu s ostatními faktory negativní vliv na zdravotní stav populace. Látky, které znečišťují ovzduší, tj. oxidy síry a dusíku, je třeba považovat především za indikátory. Oxid siřičitý přímo toxicky působí především na lesní vegetaci. Cizorodé látky působí na obyvatelstvo prakticky na celém území našeho státu. Vedle obvykle uváděných nejvíce znečištěných oblastí – Podkrušnohoří, Prahy – jsou i v dalších městech poměrně vysoké imisní hodnoty oxidu siřičitého.
Lesní bohatství je složkou životního prostředí a zároveň přírodním zdrojem značné ekonomické ceny. V obou aspektech má několikeré funkce, jež se mnohdy dostávají do konfliktu. Situace je velmi komplikovaná a výsledkem je obecně neuspokojivý stav lesů. Není to jenom u nás, i jinde ve světě jsou velké problémy. U nás je situace navíc komplikována několika dalšími velmi vážnými faktory. Především naše lesy neobyčejně trpí znečištěním ovzduší. Mezi evropskými a patrně i světovými zeměmi máme smutný primát největšího podílu ploch zcela zničených a hluboce poškozených v důsledku kyselé atmosférické depozice. Škody neustále rostou a zdaleka jim nedovedeme ani předcházet ani zabránit ani následně je napravit. Například současná podoba snah po zalesňování tzv. imisních holin neskýtá příliš naděje na úspěch, ponechání zničených ploch alespoň dočasně přirozenému vývoji travních společenstev by rozhodně bylo lepší. Druhou nepříznivou skutečností je velmi špatné lesní hospodaření minulého režimu, charakterizované přetěžbami, přezvěřením, nadměrnou chemizací, nevhodnými technologiemi a stále rostoucím podílem smrkových monokultur. Třetím faktorem je současná ekonomická situace naší společnosti, která změní vlastnické vztahy, to může vzhledem ke stavu lesů být změna kladná, ale také, alespoň po určitou dobu záporná. Cesta k zásadnímu zlepšení stavu lesů bude velmi svízelná a perspektivy jsou nejisté. Celkově by však náklady na obhospodařování těchto ploch nemusely být veliké ve srovnání s jinými výdaji celospolečenského charakteru. Měla by k tomu přispět i skutečnost, že dnes se v lesích stále ještě vzácnými prostředky plýtvá, jako při vynakládání značných sum na prakticky beznadějné zalesňování imisních holin.
Většina lidí u nás si myslí, že nejvážnějším problémem našeho životního prostředí je znečištění ovzduší. Toto přesvědčení je podporováno hmatatelnými důkazy: v místech s nejhorším chemickým klimatem je nejhorší zdravotní stav lidí, ekonomické škody z tohoto titulu jdou do desítek miliard korun ročně, škodliviny ve vzduchu hubí lesy, smogové situace ohrožují nejen zdraví, ale přímo lidské životy. Je pravda, že mnohé důležité sloučeniny se dosud měří jen na velmi málo místech, například ozón nebo organické látky. Příkladem oblasti, o které nevíme téměř nic a která je snad důležitější než ovzduší našich měst, je vnitřní ovzduší: vzduch v bytech, pracovnách, dopravních prostředcích. Víme tedy, že je v průměru podstatně víc znečištěno než ovzduší vnější, a protože v uzavřených prostorách trávíme nejvíce času svého života, působí na naše zdraví zřejmě víc. Některé závažné škodliviny jsou zde zcela nebo téměř specifické jako například tabákový kouř, radon a jeho zplodiny. Téměř nic nevíme o koncentracích jednotlivých látek, leda snad to, že jsou velmi proměnlivé. O aktuální míře jejich škodlivosti není známo téměř nic.
Abychom předcházeli škodám, které pochází z titulu znehodnocování ŽP je třeba zajistit určité cíle. Cílem ke zlepšení podmínek životního prostředí v naší zemi je tedy chránit lidské zdraví, životní pohodu a ekonomické hodnoty, jež jsou ohroženy špatnou kvalitou složek životního prostředí: znečištěným vzduchem a vodou, kontaminovanými potravinami, nevhodně umístěnými skládkami opadů, hlukem, ionizujícím zářením a dalšími škodlivými faktory. Pro dosažení tohoto cíle bude zřejmě třeba vynaložit největší úsilí i objem finančních prostředků.
4. Praktické uplatnění ekologické politiky u nás
Asi se shodneme na tom, že neúcta k životu jinému než je lidský, eventuálně můj, mé rodiny, je jedním z kořenů dnešní ekologické krize. Avšak není tak snadné pochopit, že základem tohoto postoje je neuznání samostatné hodnoty přírody, její hodnoty nezávislé na člověku, na jakékoliv „užitečnosti“. Pokud se podaří překonat příčiny dnešní ekologické krize, civilizace neskončí: naopak, je to základní předpoklad pro její další rozvoj. Soudím, že mnoho lidí dnes začíná chápat nutnost tohoto kroku. Příznaky ekologické krize jsou totiž stále zřejmější a naléhavější. Žádné zásadní zlepšení životního prostředí v ČR po roce 1989 nenastalo. Na úvod bych se chtěla zmínit o naší dosud největší jaderné elektrárně Temelín, za kterou se skrývá stále mnoho diskusí. U stavby Temelína nelze vyloučit, že se ještě víc oddálí a prodraží. Jaderná elektrárna Temelín by sice měla podle posledních odhadů začít vyrábět elektrickou energii v květnu roku 2001 a stát celkem 98,6 miliardy korun, stá |
