|
ItálieItálie
Rozhloha : 301323 km Počet obyvatel: 57650 tis. (k r.1998) Hustota zalidnění 191 obyv./km 16125rct85vyk7t Státní zřízení: Republika (1861) Správní členění: 20 regionů, 95 provincií Hlavní město: Roma (Řím) Náboženství: římští katolíci 85%, 14% bez vyznání cy125r6185vyyk Měna: 1 lira(ITL) = 100 centesimů HNP na 1 obyv.: 19880 USD Gramotnost: 97% Průměrný přírůstek obyvatel: 0,3% (1991-1996) Hlavní etnické skupiny: Italové 94%, Sardové 3%, Rétorománi 1,3% Úřední jazyk: Italština
Itálie je zemí, která po Řecku nejdelší evropskou historii. Na druhé její novodobé sjednocení proběhlo relativně nedávno. Dlouhé a bohaté dějiny zanechaly po celé zemi nevídané množství památek od římských zřícenin a soch, přes středověké hrady, po velkolepé renesanční stavby a mistrovská díla řady světových malířů a sochařů.
Dějiny Itálie jsou spojeny především s existencí Římského impéria, které mělo na Apeninském poloostrově své centrum a ovládalo odsud celé středomoří. Po rozpadu Říma se území Apeninského poloostrova rozpadlo na řadu státních útvarů, jejichž hranice se často měnili, stejně jako vliv jiných států, např. z Pyrenejského poloostrova nebo ze západní a střední Evropy.Významné postavení v ekonomické sféře získaly především kupecké republiky (Benátky, Janov). K centralizaci malých italských států významně napomohly události v napoleonské Francii, která po dlouhých staletích znovu sjednotila sever poloostrova v rámci Italské republiky (později království). Přestože po Vídeňském kongrese byl Apeninský poloostrov rozdělen na více než deset státních útvarů, ideje na sjednocení všech Italů nezanikly. Úlohu sjednotitele převzalo Sardinské království, v němž vládla savojská dynastie sídlící v Piemontu. K vyhlášení jednotné Italské republiky došlo r. 1861. O devět let později bylo k Itálii připojeno i celé území tzv. Církevního státu, v němž sídlil papež. Ten opět získal státní suverenitu nad malým územím uvnitř Říma, Vatikán v r. 1929. Bylo to v době vlády fašistické diktatury Benita Mussoliniho. Po válce byla monarchie zrušena. Itálie je parlamentní republikou od r. 1946 (po referendu). Je členskou zemí EU, Rady Evropy, NATO, OECD.
umělci Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarroti, Tiziano Vecellio-Tizian, Francesko Petrarca vědci Luigi Lilio, Galileo Galilei, Luigi Galvani, Evangelista Torricelli, Alessandro Volta, Umberto Nobile státníci a politici Benito Mussolini, Sylvio Berlusconi sportovci Giacomo Agostini, Alberto Tomba, Paolo Maldini, Manuela di Centaová
Itálie je středomořský stát v jižní Evropě, jehož větší část leží na Apeninském poloostrově. Velkým obloukem Alp hraničí od severozápadu k severovýchodu s francií, Švýcarskem, Rakouskem a Slovinskem. Má velmi dlouhé pobřeží, které na západě začíná Janovským zálivem Ligurského moře. To je průlivem mezi pevninou, ostrovem Elbou a francouzskou Korsikou spojeno s rozsáhlým Tyrhénským mořem omývajícím na jihu Sicílii a na západě Sardinii. Velká část Itálie se rozkládá v pásmu subtropického podnebí středomořského typu, ve zbývající části je mírné klima, ve vysokohorských oblastech studené. Povrch země je převážně hornatý. Řeky (jezera): Po, Adige, l. di Garda, L. Maggiore Doprava: Je vyspělá hlavně na severu, vyžaduje velké investice vzhledem ke členitému reliéfu. Ze země vedou tunely do Švýcarska jako Simplonský, St. Gotthardsý. V Alpách je též řada mostů. Na jihu Říma je nejstarší cesta světa (Via Appia). Velká italská města mají velmi živelnou městskou dopravu. železniční doprava využívá sítě rychlodrah - vlaky Pendolino. Významná je námořní doprava, největším přístavem je Janov. Největší leteckou společností je Alitaalia (největší letiště - Řím: Fiumicino a Ciampino, Milán: Malpensa a Linate).
Alpy a přímořské pláže jsou cílem mnoha turistů z celého světa. Protože má Itálie velmi bohatou historii je navštěvována nejen z důvodu rekreace u moře (Jaderské moře, Tyrhénské moře, Ligurské moře, Jónské moře, Středozemní moře) např. Palmová riviéra atd. , ale i pro velké množství historických památek. Řím patří díky antickým a středověkým památkám k nejnavštěvovanějším městům Evropy. Na jihu Itálie je střediskem Neapol, v její blízkosti budí zájem sopka Vesuv a pozůstatky zničených Pompejí. Většina významných měst leží při pobřeží. Dále např. Koloseum, šikmá věž v Pise.
Je to vyspělá průmyslově-zemědělská země, vlivem dlouhodobého rozdělení do četných státečků existují dodnes velké kulturní a hospodářské regionální rozdíly sever/jih. V minulosti Itálie ztrácela obyvatelstvo velkým vystěhovalectvím, proto dnes žije v zahraničí asi 30 mil. italských emigrantů a jejich potomků. Dnes je to 6. největší ekonomika na světě (v HDP). Přes silný vliv církve má Itálie nejnižší porodnost, zejména díky "vyspělému severu". Tato oblast je nejvyspělejší. Především v průmyslu existuje koncentrovaný kapitál. Země pociťuje závislost na dovozu paliv. V přístavech tak vznikala řada nových průmyslových středisek. Jižnější oblasti jsou mnohem méně rozvinuté a mnohé musí být dotovány vládou. Ekonomika je také závislá na sezóním využítí - služeb pro zimní a letní rekreaci.
Nejrozvinutějším regionem je na severu Pádská nížina, levná vodní energie z Alp a Apenin, laciná pracovní síla, příhodné klima a obchodní tradice, byly předpokladem rozvoje. Dnes tu žije více než 40% obyvatel, vyprodukuje se polovina zemědělské produkce a 2/3 průmyslové výroby. Itálii dominují 3 hlavní aglomerace - Milán (hlavním výrobním, obchodním a finančním centrem), Torino ( vyniká automobilkou Fiat) a Janov ( je největším přístavem Itálie). Těžba surovin: Italská surovinová základna je celkem pestrá, ale nedostatečná vzhledem k potřebám (hl. paliva). Těží se ropa a zemní plyn na Sicílii (Ragusa) a na jihu Pádské nížiny (domácí spotřebě však těžba nestačí). Ložiska železné rudy má ostrov Elba a Val d´Aosta (Alpy), pyrity jsou v Toskánsku a na Sardinii (olověná ruda). Celosvětově významné jsou zásoby a těžba rtuti, nejvíce v Monte Amiata (1. na světě). Důležitá jsou ještě ložiska síry na Sicílii a mramoru, např. Carrara (2. na světě).
je to hlavní průmyslový obor, vévodí mu především výroba automobilů, hlavně firma FIAT (Torino), která vyrábí 4/5 aut. Z ostatních středisek: Milán (firma Alfa Romeo), Neapol (Alfa Sud), dále jsou známé firmy Ferrari, Lancia, Maseratti. Nákladní automobily vyrábí západoevropské konsorcium Iveco. Itálie vyrábí i letadla, motocykly a skútry (firmy Cagiva, Aprilia, Ducati, MV Agusta), kola (firma Colnago, Campaagnolo). Důležitým odvětvím je i elektrotechnika a kancelářská technika - psací a počítací stroje (firma Olivetti v městě Ivrea - severně od Torina), spotřební elektroniku - pračky, myčky, ledničky (firmy Zanussi, Candy, Dé Longhi, Ardo).
Na prvním místě je petrochemie, která je rozmístěna v přístavech (monopoly ENI, AGIP) Janov, Terst a Brindisi. Základní chemie je oborem firem Montedison, Snia Viscosa - Milano, Torino. Kaučuk se vyrábí v Ravenně, v Milanu sídlí gumárenský koncern Pirelli.
Elektřina se vyrábí hlavně z vodních zdrojů.
Centrum je v Trevisu (firma Benetton), známá je módní firma Versace či Diesel (jeans).
Největší středisko ve Varese (obuv)
Hlavně Murano a Pisa.
jsou známé klasické italské těstoviny - makarony, špagety (výrobci Parmalat, Barilla), cukrovinky ( Ferrero 2. v Evropě za firmou Nestlé) a víno (2. na světě), sýry
Jsou zde známí výrobci sportovních potřeb (Fila, Diadora, San Marco, Sergio Tachini, Nordicaa, Lange, Koflach). Specialitou italského průmyslu je zpracování zlata v toskánském Arezzu (největší světové centrum).
Pastevectví, pěstování ovoce ( velký vývozce jižního ovoce - citróny, olivy; vína a rané zeleniny). K důležitým agrárním plodinám patří pšenice, kukuřice, rýže, brambory, tabák. Zemědělství zaměstnává 10% ekonomicky činných obyvatel. Úrodné půdy se nacházejí ve všech italských nížinách, v okolí Neapole jsou navíc zúrodněny sopečnými usazeninami. Orná půda je rozdělena na drobná políčka s různorodými kulturami. K hlavním vývozním položkám Itálie patří lodě, automobily, tkaniny, citrusové plody a víno. Dovážejí se zejména suroviny a paliva, ale také maso.
Atlas Světa - Nová doba ( leden 1984) Zeměpis pro základní školy - Josef Brinke, Vladimír Baar, Václav Kašpar (1993) Regionální zeměpis III. Evropa (1994) Internet |
