|
GeomorfologieGeomorfologieBarchan- základní tvar přesypu (jednoduché přesypy), mají až 20 m, jsou příčné nebo podélné. - nejobvyklejší typ srpovitého písečného přesypu napříč směru převládajících větrů, se srpky zužujícími se ve směru větru. Barchany jsou až 30 m vysoké, mají asymetrický profil s mírným svahem na straně návětrné a s příkrým svahem na straně závětrné. - např.: poušť Sechura v Peru - písek byl převát v barchany na zdviženém mořském dně, které je pokryto slabou vrstvou mořského písku. Bioherma - vznikají stavbou a nakupením tvrdých částí různých typů nižších organismů. Jsou to útesy vznikající většinou postupnou součinností několika organismů (živočišných i rostlinných). - čočkovitá až dómovitá nevrstevnatá masa vápence, tvořená převážně schránkami korálnatců a rostlinnými řasami (zachovanými většinou v růstové pozici), obklopená horninami odlišného složení. - např.: Český kras - Koněpruské jeskyně
Biostroma- ke vzniku přispívají rostlinné organismy na dně moří a oceánů v různých hloubkách, jsou to zřetelně vrstevnaté (střídá se písek, prach, jíl), plošné akumulace, překrývající a vyrovnávající mořské dno. - biogenní útvar vytvářený růstem pevných částí organismů, jež svou strukturou nepřevyšují okolní dno. - např.: Barrandov Bornhardt- masivní ostrovní hory se stopami makroexfoliace, které se zvedají nar zarovnaný povrch (tzv. echtplén). - např.: Kamerun, Nigérie, Uganda, Brazílie
Brachyantiklinála- krátká kopulovitá vrása. - u složitých vrásovách pohoří, když osy vrás jsou značně zvlněny. - např.: Apalačské pohoří v USA
Brachysynklinála- krátká mísovitá vrása. - u složitých vrásovách pohoří, když osy vrás jsou značně zvlněny. - např.: Apalačské pohoří v USA Plucking – ledovcové tříštění, mechanický proces rozvolňování hornin podloží ledovce vlivem vsakování vody do puklin v podloží ledovce a v opětném zamrzání. Hlavně při ledovcovém okraji, kde se teplota pohybuje kolem bodu mrazu a voda vnikající do prasklin při mrznutí tříští skálu. Zároveň podporuje erozi ledovce. Polje - jsou velké uzavřené sníženiny na krasovém povrchu s většinou výraznými okrajovými svahy a s plochým dnem, které však může být nerovné a může se sklánět různým směrem. Polje mají různé rozměry. Od malých (rozměry blízké uvale) až po velké o rozloze stovek km2. . Některá polje jsou suchá, jiná periodicky nebo celoročně vyplněná jezerem. Při upatí příkrých svahů leží vyvěračky vodních toků, které na jiných místech poljí mizí opět v ponorech. 25759nph55rki6x Roklina – sníženiny, prohlubně, které jsou jen několik metrů široké a hluboké až několik desítek metrů, podélný profil je nevyrovnaný, mají četné vodopády a při prohloubení až do 100 metrů přecházejí v soutěsky Ruwary - horninové masívy středních (řádově desítimetrových) rozměrů, u nichž dochází vnitřním pnutím k exfoliaci (odlupování slupek z povrchu masívní horniny, odštěpení klenbovitě prohnutých desek). Saltace – proces, kdy se hrubý materiál při erozní činnosti vodních toků dopravuje po dně koryta (většinou skoky), podporuje erozi dna koryta i samotného materiálu. Sandr – plochý, vějířovitý náplavový pás, který je tvořen roztříděnými zrnky písku a valouny, vyplavených z čelní morény ustupujícího ledovce pk759n5255rkki
Kužel – vyvýšenina , vrch, kopec, podobá se geometrickému kuželu, převážně vulkanického původu, vrchol je ostrý nebo jen s malou plošinkou na vrcholu. Typický příklad Milešovka není to sopka sopka ele jeji pozůstatek skladajíci se z odolnějsích hornin. Loket náčepní – lomený ohyb toku, v němž se událo načepování tzv pirátství , podchycení toku v němž silněji erodující tok odvedl do svého koryta tok slaběji erodující. Důsledkem může být vetší množství srážek např. v úvodí Odry bylo podle Říkovského větší množství srážek příčinou, že Louha pobočka Odry zachytila v Moravské bráně bývalé pobočky Bečvy a odvedla je je k Odře. Příčinou může být i mekčí podloží snadněji erodovatelné. Meandr – zákruta vytvořená bočnou erzí řeky, k níž dává podnět vzdutí toku nad překážkou z tvrdší horniny, nebo při přechodu z měkkého podloží do do tvrdého pří normálním sřídání hornin. Jsou volné především v náplavových rovinách, a Zaříznuté ty mají hluboké údolí s dost příkrými svahy. Př: meanr Vltavy u Kamíku nad Vltavou, meandry řeky Ohře. Mogot – vzniká zrícením podkopaných stěn kuželů vznikají skalní věže kupovité tvary s přímými stěnami. Název pochází z Kuby Moréna – nánosy materiálu který byl unášen ledovcem, materiál je netříděný usazovaný ve vrstvách. Morény vznikají boční, čelní, vnitřní spodní.Podle tyu ledovců mohou vynikat morény po kontinentálním či vysokohorském ledovci. Př:Obří důl v krkonoších, Ledovcová jezera v Tatrách-plesa vztvořena díky moréně Nivace – je to působení sněhu, destrukční a konstrukční činnost sněhu (mrazové zvětrávání, supranivální pochody, tající voda splavování zeminy) Okrouhlík - vyvýšený reliéf mezi mrtvým ramenem a prorvanou šíjí, řeka vytvoří meandr a po čase prorve překážku (šíji) kvůli které meandr vytvořila, řeka zkrátí svůj tok z meandru vznikne opuštěný meandr (slepé rameno) a osamělý skalní výstupek (zbytek šíje). Př: na řece Mississippi je hodně okrouhlíků. STALAKTIT Výraz z oblasti krasových jevů. Vzniká tak, že voda rozpouští vápenec Ca(HCO3)2. Tato voda stéká ze stropů jeskyň, vypařuje se a zanechává po sobě nepatrný povlak uhličitanu vápenatého. Postupem času vznikají krápníkové útvary. Jestliže visí ze stropu dolů, nazývají se stalaktity. U nás se tvoří v oblasti Domnice, Moravský kras, Koněpruské jeskyně. V Evropě třeba ve vápencových pohořích na Balkáně. SUFOZE Mechanické vyplavování a odnos drobných částic hornin podzemní vodou ve směru sklonu svahu, přičemž vzniká podélná deprese – tzv. sufozní jáma. Ta může zapříčinit další sesuv horniny. S tímto jevem se setkáváme v krasových oblastech. ŠELF (kontinentální) Tvoří směrem od pobřeží mořské dno. Jedná se vlastně o pokračování pobřeží do moře. Na nejhlubším místě dosahuje hloubky 200m. Tektonicky stabilní pobřeží mívají šelfovou pláň širokou až několik desítek km. Šelf přechází do kontinentálního svahu. Vyskytuje se např. v oblasti Severního moře, kde se v něm těží ropa. ŠKRAP Výraz z oblasti krasových jevů. Povrchová voda stéká po vápencových horninách, rozpouští je a vyhlubuje v nich různé nerovnosti – škrapy. Vývoj a tvar je ovlivňován různými příměsemi ve vápencích. Velký význam při tvorbě škrapů má i vrstevnatost a rozpukání vápenců. Ve škrapech se hromadí tzv. červená hlína, což jsou vyluhované pozůstatky hydrátů železa a hliníku. Tyto útvary se vyskytují ve vápencových pohoří Balkánu, u nás v Moravském krasu. Exfoliační klenba – geomorfologický útvar který je výsledkem mechanického zvětrávání – exfoliace. Vlivem odlehčení (např. po ústupu ledovce)nadloží dochází k odlučování horninových slupek. Pukliny jsou často cibulovitě prohnuté. Vzniká v masivních, málo pukavých horninách (žula). Př.:JV Švédsko Koraze a) eroze způsobená nárazy písečných zrn unášených větrem, např. podemílání skalních útvarů v poušti; typické produkty koraze je hranec (oblý valoun s facetovými ploškami b) jakékoli erozní zahlubování způsobené abrazí (pohybovaným horninovým materiálem). Abraze, obroušení, seškrábání; geologie a) obrušování (zmenšování velikosti) horninových částic vzájemným třením; b) rozrušování mořských nebo jezerních břehů nárazy vln unášejících pevné částice Kryopedimenty – pedimenty vzniklé působením kryogenních pochodů (hlavně postupem ledovce). Pediment je mírně nakloněná a většinou konkávně prohnutá erozní plocha při úpatí svahů, vzniklá ústupem příkré části svahu. Výskyt kryopedimentů hlavně v subnivální zóně na Sibiři Kosa 1. geologie povrch příbřežního podmořského písčitého valu. Kosa bývá navršena mořskými příbřežními proudy a vlněním směřujícím k pevnině; Nížina pobřežní je bývalá část mořského dna s mírně zvlněným reliéfem, který se od mořské hladiny zvolna zvedá. Na plážích je výskyt mysů, kos a přesypů (např. nížina na Floridě, na východním pobřeží Brazílie, Kaspická nížina). Nížina jezerní je tvořena Kras, vápencové území s výskytem povrchových a podpovrchových krasových jevů – škrapů, závrtů, ponorů, jeskyň a propastí. Původně název hornatého území zv. Carsus nebo Kras v jihozápadní části Slovinska, který se prostřednictvím prací I. Cvijiče (1865 – 1927) dostal do geomorfologické terminologie. Pro krasy je charakteristický nedostatek povrchové vody, často mívají stepní charakter; vzhledem k existenci přirozených úkrytů bývaly osídlovány prehistorickým člověkem. Vápnitý charakter krasových výplní umožňuje dobré zachování kosterních zbytků. Nejvýznamnější krasové oblasti v ČR jsou Český a Moravský kras, ale drobné krasové ostrůvky se vyskytují téměř na celém území ČR (např. v okolí Mladče, Javoříčka, Hranic na Moravě, Týnčan u Sedlčan, v Jeseníkách a v Pošumaví). Viz též koroze. Kar, geomorfologický tvar vzniklý destrukční činností horských ledovců nebo nivací. Ledovcové kary jsou hluboké deprese v podobě amfiteátru nebo půlkruhu obklopené až 1000 m vysokými skalními svahy; leží pod vrcholem či v horní části hory (horského hřbetu) nebo v uzávěru ledovcového údolí. V karech častá karová jezera. Při vzniku hrají roli charakter reliéfu, geologické poměry, podnebí a orientace vůči světovým stranám. Hlavními destrukčními procesy mrazové zvětrávání a detrakce (vylamování), menších rozměrů bývají kary nivační. Velká kotlina, součást národní přírodní rezervace Praděd v Hrubém Jeseníku nedaleko Malé Morávky; plocha 234 ha. Ledovcový kar (bez jezera) s příkrými svahy a rozšířeným miskovitým dnem řeky Moravice. aluvium, geologie a) usazeniny říčního původu, mladé říční náplavy; b) zastaralý název pro holocén. Čtvrtohory se dříve dělily na diluvium (tj. dobu před potopou) a aluvium (tj. dobu po potopě). kam, písčitý kopec nebo nepravidelný kužel vzniklý splavením sedimentu do puklin v ledovci a přetrvávající po roztátí ledovceEskery – jsou to až 100km dlouhé často v půdorysu zvlněné valy. Které jsou tvořeny fluvioglaciálním materiálem a vznikly jako výplně tunelů v mrtvém ledu. Byly uloženy proudem tavené vody, tekoucími v ledovcových tunelech. Př.: na Long Island Echtplén – je to typ zarovnaného povrchu, který se vyvynul ze starých parovin, je to obnažená a z části přemodelovaná bazální zvětrávací plocha na styku skalního podloží a zvětralin staršího topografického povrchu. Příznač. Tvary pro echtplén jsou nízké i vysoké exfoliační klenby.Př.: Českomor vysočina Evorze – je to vířivé vymílání dna, břehů řeky, moře, ledovců úlomkami skal a zrnami písků. Při evorzi se tvoří polokulovité, kuželovité a válcovité ohlazené tvary (jamky,misky®obří hrnce) s poloměrem až několik metrů. Častá pod vodopády, na dně ledovců a na skalním mořském pobřeží. Exarace – zbrázdění, je to druh ledovcové eroze. Horninová drť nesená vysokohorským ledovcem rozšiřuje dolinu a převrtává její příčný profil z tvaru písmena V na U. Účinky exarace sedají dobře pozorovat na místech, kterých ledovec již ustoupil. Exfoliace –fyzikální zvětrávání vlivem odlehčení nadloží. Tím dojde k odlučování horninových slupek rovnoběžných s povrchem horniny, pukliny jsou příme, nebo cibulovitě prohnuté A)mikroexfoliace-slupky jsou několik mm až cm široké o rozsahu několika dm2. B)makroexfoliace- slupky jsou několik dm až několik desítem m silné o ploše několika m2 až po stovky m2. Středočeská pahorkatina, předhůří Hrub. Jeseníku Exokras – je to povrchové krasovění, vytváří se zahloubené depresní formy oddělené od sebe navzájem konvexnímy tvary. Členíme je na základě geneze, morfol.tvarů, charakteru a velikosti na krasové formy, fluviokrasové formy a krasová údolí. Facety-jsou to zbytky zlomové plochy lichoběžníkového a trojúhelníkového tvaru na konci rozsoch mezi údolími, která rozřezávají zlomové svahy – mají sklon asi 34*.Zatímco sklon zlomové plochy je mnohem větší. Fjord – ledovcové údolí, ve kterém jsou dlouhé a hluboké zálivy. Vznikly přemodelováním říčních údolí okrajovými splazy pevninského ledovce a ponořením pod mořskou hladinu. Příčný profil tvaru údolí je U. Nejznámnější fjordy jsou v Norsku, na Aljašce, v Kanadě a na Novém Zélandu. Geomorfologie antropogenní – studuje povrchové tvary vytvořené činností lídské společnosti (tzv. antropogenní tvary) a pochody, které způsobují jejich vznik a vývoj. Geomorfologie dynamická – studuje průběh a dynamiku geomorfologických procesů Geomorfologie klimatická – studuje klimaticky podmíněné generace tvarů na určitém území. Tj. rozlišení současných tvarů od tvarů vzniklých v jiných klimatických podmínkách. Geomorfologie strukturní – geomorfologie přihlížející k endogenním faktorům, hlavně k tektonice a litologii podloží Geosynklinála – jednotka kontinentů, velká vertikální členitost, intenzivní vyzvedávání, vývoj končí většinou vznikem platformy.
Hranec – valouny, na kterých jsou korozí (obroušení povrchu při větrné erozi) vybroušeny facetové plochy oddělené hranami.
Jardang – jsou to rovnoběžné hřbítky, oddělené až 1 m hlubokými brázdami, které vznikly a vznikají vlivem koroze na hlinitých rovinách střední Asie. Jesep (výsep)– vypuklý břeh meandru, je to břeh s poloměry zakřivení menšími než jsou poloměry střednic půdorysného obrazu koryta, obvykle u něj vznikají náplavy.
Kam – výplň puklin v kontaktní zóně ledovce. Písčitý kopec nebo nepravidelný kužel vzniklý splavením sedimentu do puklin v ledovci a přetrvávající po roztání ledovce. Vaky kamů vznikly v trhlinách mrtvého ledu, jež byly otevřeny směrem vzhůru a do nichž tavné body uložily materiál oblační morény. Místy mají kamy tvary pahorků Kaňon – hluboké soutěsky (převaha lineární eroze vodního toku nad vývojem svahu, svahy soutěsky jsou navzájem rovnoběžné a šířka je stejná nahoře i dole)
Geosynklinála – pohyblivá část zemské kůry, která má tvar protáhlé nebo izometrické sníženiny a délku mnoha km.
Tabule - kratogeni oblasti menších rozměrů pokryty vodorovně uloženými sedimenty moří - stará platforma.jejíž fundament vzniklý z krystalických hornin je krytý mladšími usazeninami - Ruská tabule -tvoří podklad SV a V. Evropy(Švédsako,Finsko,evrop. část SSSR)nejrozšíř horniny - ruly,fylity,žula,krystal váp.,vápenec,křemen,Čínská tabule, Český masiv - jejich vývoj skončil před miliardou let Tafoni. - mn.č, je dutina ve skalní hornině, která vznikla na balvanech a skaliskách cháněných odolnější ochranou kůrou,vnitřní části balvanů proto zvětrávají,zatímco na bocích přečnívají lemy odlnější kůry Terasy - vytvářejí v říčních údolích nápadně se střdající plopchy a stupně,které odpovídají porušení rovnováhy mezi kinetickou energii toku a mnozstvím transportovaného materiálu.Tím dochází ke střídání agradace a degradacenejen v příčném,ale i vodélném profilu údolí. říční terasy - jsou stupnovité plošiny nad dnešním údolním dnem,vyvinuté buď souměrně po obou stranách údolí, nebo střídavě na jedné nebo druhé straně.Jsou často pokryty říčními sedimenty(štěrky, písky)Terasy ukazují starší úrovně údolíRovná plocha terasy je často bývalého dna,kdy řeka nebyla ještě zaříznuta do největší hloubky a převládala činnost nánosná(akumulace).Svahy terasy vznikli vdobě kdy se projevila eroze. Říční terasy,které vznikly výmolnou činností řeky ve skalním podkladu,označujeme jako erozní terasy-tvoří se boční erozí vodního toku na skalním podloží nebo ve vlastních sedimentech.Terasové stupně které vytvořeny říčnímy nánosy,označujeme jako akumulační.Abrazní terasy - vynořené abrazní plošiny nad hladinu zvednutého(sekulárními pohyby) mořského pobřeží.vzniklé abrazí,působením vlněním vlnění a příboje,s tenkou pokrývkou akumulačního opracovaného materiálu.Opakovaným zdvihem vzniká i více teras nad sebou .(Skotsko) akumulační terasy - představují staré údolí nivy, krioplanační terasy - jsou mírně ukloněné plochy,jejichž vznik je podmíněn mrazovým zvětráváním,soliflukcí,nivací,povrch. a podpovrch působením stojaté vody Thufur - kopečkovité mikroformy s minerálním jádrem,pokrývají velké plochy,výška od 30cm až 1m Útes - Tři základní typy útesů:vzniká a vyvíjí se činností organismůžijící v dané krajině. Korálový,pobřežní- vznikají v těsné blízkosti pobřežních pevnin a ostrovů,odděleny jsou pouze úzkými pruhy moře nebo oceánu,( V pobřeží Afriky, Ameriky)Hrázové - jsou od země odděl. širokým pásem moře. 40-80km širší než korálové.Jinak si jsou velice podobné(např. bariéra australská - Velký bradlový útes) Atoly- (útesy s lagunou) jsou nízké, prstencovité tvary,navenek příkře spadají,dovnitř se sklánějí mírně.Šířka útesu je kolem 1km,půměr atolů 50 - 100km.(např. v tichém a indickém oceánu ,nejvetší jsou Lakadivy a Maledivy v Indic oceánu. Výsep - Břehn který je vymílán se nazývá nárazový (výsep)Je příkrý ,řeka je zde nejhlubší,proud nejrychlejší.Naproti tomu je břeh nánosový(jesep) Zákrut - koryta střední a dolní části toku nemají přímý průběh ,ale tvoří se zákruty,jejichž vznik může být podmíněn několika činiteli,ůhel by mel být roven nebo menší než 180stupňů Cenot – zvláštní genetická forma zejících závrtů, které jsou vyplněny vodou až do výšky hladiny podpovrchových vod. Mají svislé stěny a jsou známy z poloostrova Yucatán a také z Kuby. Creep - (ploužení zvětralin) má ráz pozvolného pohybu, způsobeného objemovými změnami částic zvětraliny (např. v důsledku tepelných změn), popř. půdním ledem. Max. zásad ploužení byl pozorován do hloubek 0,8 m.Pohyb max. několik cm za rok ( v průměru však jen několik mm ročně). Deflace – (odnos volných částic z povrchu reliéfu), působí všude tam, kde na povrchu leží drobné částice, přičemž odnos závisí na velikosti, suchosti povrchu a turbulenci vzdušného proudu. Zvláště intenzivně se deflace projevuje v suchých oblastech, kde i za slabého větru se zvedají vysoké sloupy jemného prachu a při silných větr. Prouděních, kdy vítr dosahuje rychlosti 60 – 100 km/h. Vznikají prašné popř. i písečné bouře. Deglaciace – (ústup nebo tání ledovce). Je to dlouhodobý proces (století až tisíciletí). Tento pochod je zpravidla nerovnoměrný a je výsledkem převahy ablace nad přírůstky ledovcové hmoty. Reliéf v oblastech roztopených ledovců má chaotický charakter, příznačné jsou pro ně četné vyvýšeniny a sníženiny, ve kterých se nacházejí drobná oválná bezodtoká jezírka (např. Oczka v Polsku) Deprese nivační – nejrozšířenější nivační tvar, který má ráz plochých karovitých depresí na svazích a v pramenných mísách potoků. Tvoří se především v místech intenzivnějšího rozpukání podloží. Sníh v těchto depresích často pozvolna taje a v puklinách dochází k působení mrznoucí vody. Nivační tvary nacházíme u nás jako fosilní jak v nižších polohách (Benešovsko, Sedlčansko), tak také ve vyšších oblastech (Hrubý Jeseník, Krkonoše, Moravskoslezské Beskydy) Deskvamace – (odlupování slupek) .Např. při teplotě +4 stupně ve stínu je u tmavých hornin rozdíl v povrchové teplotě mezi osluněnou a neosluněnou částí až 12 stupňů, kdežto u světlých hornin pouze kolem 4 stupňů. V pouštních oblastech může povrch hornin dosáhnout při oslunění až 80 stupňů, a při nočním ochlazení povrchová teplota klesá na nulu. Tyto výrazné teplotní změny v povrchové vrstvě vedou k napětí, jež podmiňuje tvorbu puklin a odlupování slupek – deskvamaci. Deterze – (ohlazování) – vzniká vlivem unášeného materiálu na dně a bocích ledovce, kde ohlazuje ledovcové podloží. Druh ledovcové eroze, která spočívá v obrušování a ochlazování skalního podloží ledovce úlomky hornin Detrakce – (ohlazování) – je způsobena tlakem ledovce na rozpukané horniny pod ním, odtržené kusy hornin se stávají součástí spodní morény. Je to druh modelace reliéfu vysokohorskými ledovci. Liší se od modelace ledovců pevninských. Drumlin – jsou to vyvýšeniny na povrchu spodní morény, které mají ráz pahorků dosahující maximální výšky 50 m a délky až několika kilometrů. Táhnou se ve směru delší osy souhlasně s pohybem ledovce a jsou asymetrické (nárazová strana má příkřejší svah než strana odvrácená). Endokras – zahrnuje především jeskyně, které jsou morfologicky velmi různorodé a jejich geneze nemusí souviset jen s krasověním. Dělí se na primární jeskyně – tvořící se současně s horninou a uchovali si přibližně svou morfologickou podobu – např. lávové jeskyně. Sekundární jeskyně – tvoří se v horninách a ledovcích jsou tektonicky predisponovány a na jejich vývoji se podílela eroze a koroze, které ji modelovali. Vznikají podél tektonických poruch, puklin a mezivrstevních prostor. Krasové jeskyně - jsou nejrozšířenější. Epigeneze – vnější činitelé podmiňují strukturní změny v horninách, vytvářejí tvary erozní a tvary akumulační, které jsou ve vzájemné genetické souvislosti. Eroze – soubor procesů, vedoucích k uvolňování, rozpouštění, obrušování a přemisťování půd a hornin na zemském povrchu. Hlavním erozním činitelem je mechanické působení unášeného úlomkovitého materiálu. Známe erozi říční, mořskou, jezerní, ledovcovou, větrnou. Saprolit – zvětralina, která zůstává na místě Semipolje – podtyp poljí, jsou zčásti ohraničena horninami. Existují dva podtypy – komplexní a okrajové semipolje. Stalagmit – kapky se odpařují a zanechávají po sobě nepatrný povlak CaCO3. Postupem času se vytváří stalagnit Sesuv – náhlý pohyb po smykové ploše ze shora dolů způsobený účinky gravitace a vnějších účinků. Ničí zemědělské a lesní půdy, ohrožují stavební objekty. Sesuv začíná dotržením v odlučné části (při horním okraji je omezena strmou stěnou). Dělíme je na:
Soliflukce – plastický pohyb vodou nasycené půdy ve směru sklonu svahu. Je typická pro polární krajiny a oblasti podél ledovců. Zmrzlá půda v létě roztaje – vzniká kašovitá hmota. K těmto pochodům u nás docházelo v Pleistécénu. Antecedentní údolí – vodní tok se zařezává do skalního podkladu. Vodní tok je dostatečně silný, zachovává si svůj směr, daný před započetím pohybů, např. Velký Kaňon, Colorado, Indus a Brahmaputra v Himaláji, Labe Epigenetické údolí – zakládáno v měkkých horninách. Řeka se hloubkovou erozí dostává na tvrdý podklad – zařezává se do něj a pokračuje v erozi (měkký podklad byl odnesen). Např. v denudovaných vrstvách údolí Svitavy, Motolské údolí v Praze. Konsekventní údolí – jejich povrch tvoří mírně ukloněné vrstevní plochy.Vodní toky, které začaly erodovat takovýto povrch sledovaly nejprve sklon mírně skloněných vrstev jako toky svahové, př. Pařížské údolí Obsekventní údolí – v sedimentárních komplexech vznikají obvykle na vrstevních čelech na mírně ukloněných litologických strukturách. Mají charakter krátkých strmých údolí stržového charakteru Resekventní údolí – ústí jako krátké svahové toky do údolí subsekventních, avšak ve vyšší úrovni ve srovnání s toky konsekventními. Subsekventní údolí – údolí nižšího řádu. Ústí do údolí konsekventního. Jeho průběh je dán výchozy méně odolných struktur nebo průběhem tektonických linií. Mohou prorážet i odolnější komplexy, co souvisí s epigenezí. abraze - obroušení, seškrábání; geologie a) obrušování (zmenšování velikosti) horninových částic vzájemným třením; b) rozrušování mořských nebo jezerních břehů nárazy vln unášejících pevné částice. ---skalní věž, izolovaná část skalního masívu ve tvaru více méně pravidelného, vysokého a zpravidla štíhlého hranolu nebo sloupu. Vzniká v důsledku zvětrávání jako erozně denudační reziduum ve vrstvách sedimentárních hornin nebo abrazí na mořském pobřeží a izolací odolnější části z podemílaného a rozrušovaného klifu. Zvláštním typem skalní věže je skalní jehla. V ČR se skalní věže vyskytují hlavně v oblastech tvořených kvádrovými pískovci české křídové pánve. - vymodelované ve vápencovým pobřeží – Bejrút; také často na chorvatském pobřeží(zařezávání do hor) - hlavně na západním pobřeží vyšších zeměpis. Šířek, se silnějším příbojem; - tropická pobřeží(pasáty) Aerocysty, aeroxysty - (xystos=chodby) vyvětráváním vzniklé mřížkovité povrchové útvary na skalnatých stěnách pískovců a i jiných hornin. Jamky uprostřed mřížek vznikají vyvětráváním méně odolných částí horniny účinkami deště, větru, mrazu. - severočes. pískovc. skalní města – Tiské stěny, Jetřichovice, Hřensko - křídové pískovce Atol - korálový útes kruhového nebo elipsovitého tvaru s mělkou lagunou uprostřed. Útes může být souvislý nebo je vytvářen řetězcem ostrovků. Před rušivými účinky vlnění jej chrání val tvořený hlavně odolnými řasami. Korálové trsy rostou v klidnějším prostředí laguny. Velikost atolů je velmi proměnlivá (od desítek metrů až po desítky kilometrů). V současnosti se atoly vyskytují jen v tropických mořích. Často vznikají jako lem sopečných kuželů rozrušených erozí, které v důsledku eustatického poklesu (subsidence) mořského dna postupně klesají pod hladinu. Pokud je pokles kompenzován růstem útesu, pak mohou mít útesy až tisícimetrové mocnosti a jejich bazální části jsou poměrně staré. Atoly tohoto typu a guyoty jsou dokladem existence významných vertikálních pohybů oceánské litosféry. --Vyskytuje se v teplých, čistých, dobře prokysličených mořích a oceánech. Největší korálový útes je Velký bariérový útes při pobřeží severovýchodní Austrálie. Tichý oceán, souostroví Tuamotu; mikroatoly= nejmenší atoly Antiklinála=vrása, geologie deformace vyvolaná ohybem hornin, která způsobuje změnu úklonu vrstev a někdy i jejich směru. Podle tvaru vrás a úklonu jejich os se rozlišují např. vrása přímá, šikmá, překocená, vějířovitá. Základními typy vrás jsou antiklinála a synklinála. V antiklinále jsou vrstvy vyklenuty vzhůru, takže její vnitřní vrstvy ležely původně níže, tj. jsou starší. U sedlovitě prohnutých vrstev, tj. tvořících synklinálu, jsou uvnitř ležící vrstvy mladší, neboť původně ležely nahoře. - v devon. vrstvách – stát NY, USA; Strážovské vrchy - důležité pro těžbu ropy Agradace - geologie proces způsobující zvyšování zemského povrchu nanášením (tekoucí vodou, větrem, ledovci). Opak degradace, eroze. Koryto řeky se zdvihá – profil řeky se vyrovnává; Žlutá řeka(mění se), Dunaj, Rýn(Holandsko), Akumulace - hromadění, zvětšování, přírůstek. Geografie hmota hornin, sněhu, ledu i látek organického původu a procesy jejich hromadění, kdy vznikají akumulační tvary reliéfu. Úzce souvisí s procesy sedimentace. Podle mechanismu se rozlišují tvary a procesy sopečné, gravitační, fluviální, glaciální, glaciofluviální, krasové, nivální, kryogenní, eolické, jezerní, mořské, biogenní a antropogenní. Speciálním příkladem zvláště fluviální akumulace je agradace, znamenající zvyšování povrchu za účelem udržení spádu. - akumulační terasy, nivní terasy
|
