Globalizace a podmínky pro její rozvoj

1. Úvod: globalizace

Globalizace je proces integrace společnosti ne vyšší geografické řádovostní úrovni, než tomu bylo v předcházejících etapách lidské společnosti. Globalizační proces je přirozený, nevyhnutelný a do jisté míry očekávatelný. Vždyť k podobným procesům docházelo i v minulosti. Hnacím motorem je globalizace ekonomických aktivit, která propojuje výrobu a trhy různých zemí a to prostřednictvím obchodu se zbožím, se službami, pohybu kapitálu a informací a vzájemně provázané sítě vlastníků nadnárodních společností.Globalizací dochází k posunu organizace a integrace výroby, směny a spotřeby z národní na celosvětovou úroveň. Termín globalizace označuje trend v posunu geografického měřítka ekonomiky, ke kterému dochází zejména v  posleních třiceti letech.

2. Vznik a vývoj globalizace

Páteří globalizace je integrace řízení a organizace výroby a služeb na světové úrovni. Většina výroby i služeb byla až do nedávna organizována uvnitř státu. Ale od 80. let 20. Století se začínají velké firmy propojovat ve všemocné nadnárodní společnosti.

Globalizace není zcela novým jevem, ale intenzivním pokračováním vývoje překonávajícím hranice států, který byl až do nedávna nazýván internacionalizací světového hospodářství. Jaký je rozdíl mezi globalizace a internacionalizací? Internacionalizace představuje mezinárodní obchod se zbožím, které je vytvářeno výrobou organizovanou v rámci národního hospodářství. V případě globalizace však státní hranice již nehrají roli, ale dochází k vytváření nadnárodních společností.. ty využívají výhod lokalizace jednotlivých částí firmy v různých částech světa a produkce zboží a služeb je organizována na nadnárodní úrovni. Mezinárodní jíž není jen obchod s výrobky, ale stává se jím i výrobní proces sám. 27726rru53fyv6r

Proč vznikají nadnárodní společnosti? Hlavním cílem vlastníků je samozřejmě maximalizace zisku. Klíčovým mechanismem k zajištění zisku je vybudování pevné pozice firmy na trhu a její neustálý růst. V případě, že je dosavadní trh již nasycen, dochází k expanzi na nové trhy. V období internacionalizace rozšiřovaly největší firmy trhy pro své výrobky a služby prostřednictvím exportu, zatímco výroba byla uzavřena v rámci státu, kde firma sídlila.

Některé nadnárodní společnosti se formovali již v 19. Stol. V souvislosti s dobýváním nerostného bohatství v rozvojových zemích. Výrazněji se ale začala projevovat až po 2. Svět. válce, kdy se národní ekonomiky stále více integrovali do mezinárodního systému produkce, distribuce a směny zboží a služeb. V rámci obnovy válkou zničené Evropy budovali americké firmy výrobní kapacity v regionu. Západoevropské a japonské firmy začali podobnou strategii uplatňovat o něco později. Hlavním cílem této expanse bylo přiblížení výroby k trhu se zbožím.

Klíčovým způsobem adaptace na nové podmínky bylo rozšiřování produkce firem do zahraničí, které mělo dva hlavní cíle: rozšíření trhu pro výrobky a služby, nebo snížení produkčních nákladů. Některé firmy se snažili výstavbou nových provozů v zahraničí rozšiřovat své trhy a postupně na nich snižovat konkurenci. Tuto strategii uplatňovali hlavně vyspělé firmy. Postupně narůstá mezi firmami vyspělých zemí ekonomická provázanost.

Novou strategií se stala relokace části výrobního procesu do oblasti s dostatkem levné pracovní síly s cílem snížení nákladů. V důsledku této strategie došlo k vytváření nové mezinárodní dělby práce. Průmyslová výroba, která se dříve koncentrovala ve vyspělých zemích, se začala přesunovat zejména do nově industrializovaných zemí jižní Ameriky, či jižní a jihovýchodní Asie. Řídící funkce a výzkum však zůstaly v původních zemích rozvinutého světa. Vytváří se tak nová prostorová dělba práce, charakteristická koncentrací řízení ve vyspělých zemích a primárních výrob v rozvojových zemích. ry726r7253fyyv

Nadnárodní společnosti se vedle výroby začaly vytvářet v sektoru služeb, zejména v obchodu a výrobních službách. Globalizaci produkce rychle následovala globalizace distribuce zboží. Hyper- a supermarkety mezinárodních maloobchodních řetězců, nabízejících zboží výrobních nadnárodních společností a propojující globalizaci výroby a spotřeby, jsou tou špičkou ledovce a pro většinu lidí představují nejviditelnější stránku globalizace. Pro rozvoj a chod globální ekonomiky jsou podstatnější výrobní služby. Slouží k rychlím transferům peněz a informací mezi jednotlivými regiony světa k poskytování poradenských služeb při expanzi nadnárodních společností do nových oblastí. Ústředí nadnárodních společností se koncentruje do světových velkoměst, zejména do této trojice New Yorku, Londýně a Tokiu.Jejich pobočky však pronikají do všech významných center, zejména do hlavních měst států, do nichž nadnárodní společnosti rozšiřují své aktivity.

Vedle nadnárodní organizace došlo v posledních desetiletích k vytvoření nového mezinárodního finančního systému, založeného na nepřetržitém obchodu s měnami, akciemi a dalšími finančními produkty. Globalizace finančních trhů začala vytvořením eurodolarových trhů v sedmdesátých letech (reakce na nárůst cen ropy) a byla stimulována uvolněním směnných kurzů měn a deregulací finančních trhů aplikovanou od počátku osmdesátých let. Od konce osmdesátých let se postupně odděluje reálná ekonomika výroby a obchodu se zbožím a službami od symbolické ekonomiky finančních transakcí. Finanční transakce v současnosti mnohonásobně převyšují objem obchodu se zbožím. Globalizijící se ekonomika je charakterizována nerůstajícím vlivem volně se pohybujícího kapitálu.

3. Podmínky pro rozvoj globalizace

Vytváření a fungování nadnárodních společností, vznik a rozvoj globálních finančních trhů a ekonomická globalizace byly umožněny významnými podmínkami. Mez nejdůležitější patří pokrok v rozvoji informačních technologií a deregulace světového a národních trhů se zbožím i penězi. Technologická informační revoluce umožnila řízení a organizaci nadnárodních společností, jejichž pobočky jsou umístěny v různých částech světa. Nejde jen o rychlé předávání informací, ale i o zajištění finančních částí převodů mezi různými částmi světa. Liberalizace mezinárodního obchodu, omezování bariér. Kladených zahraničnímu obchodu jednotlivými státy, deregulace vnitřních trhů se zbožím, a zejména deregulace finančních trhů otevřela mnohá území pro aktivity nadnárodních společností. Rozpad systému regulace mezinárodního obchodu, deregulace národních trhů jednotlivých zemí a decentralizace rozhodování otevřely dveře rychlému rozvoji globalizace.

Informační technologie a rozvoj informační společnosti

Globalizace byla umožněna technologickou a informační revolucí, která poskytla základní technickou infrastrukturu pro chod globální ekonomiky. Informační technologie se stávají klíčovým faktorem produktivity a konkurenceschopnosti firem. Prostřednictvím firem se pak promítají do úspěšnosti měst, regionů a zemí. Nové informační technologie, zejména telekomunikace a Internet, ovlivnily rozvoj globalizace ve třech klíčových oblastech, kterými jsou: 1) obchod se zbožím a kapitálem

2) řízení nadnárodních společností

3) zprostředkování informačních, poradenských a finančních služeb

V období internacionalizace a mezinárodní směny zboží hrály významnou roli technologie v nákladní dopravě, umožňující rozsáhlé přesuny zboží mezi státy. Globalizace však vyžaduje i efektivní osobní dopravu. Na významu však nabývají hlavně informační technologie, zejména telekomunikace a Internet. Ve světovém obchodu se lépe prosadí firmy, které jsou schopné na měnící se poptávku ve světových regionech rychle reagovat. Mnoho klíčových obchodů je dnes nezávislých ne nákladní dopravě a často není důležitý ani osobní kontakt. Například obchod v rámci globálního kasina se odehrává pouze za využití telekomunikací a počítačových sítí. Virtuální obchody, nebo homebanking, představují nejnovější obchodní produkty, využívající informačních technologií.

Nové informační technologie umožňují flexibilní řízení jednotlivých částí nadnárodních společností, neboť jsou schopny zprostředkovat rychlou oboustrannou výměnu informací mezi centrálou a pobočkami. Vedle vnitropodnikové informační flexibility informační technologie hrají také významnou roli při organizaci vztahů podniků se subdodavateli. Zejména rozvoj tzv. „just-in-time“ systému, jehož cílem je omezit skladovací dobu a sladit přísun dodávek s fázemi výroby, vyžaduje velmi přesnou koordinaci. Informační technologie hrají rovněž významnou roli tři expanzi nadnárodních společností. Zprostředkování primárních informací o zájmové oblasti, vyjednávání o investici a následný převod kapitálu si dnes lze jen těžko představit bez využití informačních technologií. Ty jsou dnes nezbytnou infrastrukturou pro řízení nadnárodně organizované produkce.

V souvislosti s informační technologickou revolucí se hovoří o vytváření informační společnosti. Narůstá totiž role znalostí a informací pro vytváření zisku a konkurenceschopnosti. Internacionalizace výroby, distribuce a prodeje zboží vyžaduje vysoce odborné znalosti trhu v různých částech světa. Jde zejména o znalosti, které propojují a integrují znalosti mezinárodní a místní ekonomiky a zákonů. Informace se stávají základní surovinou. Výroba zboží a poskytování služeb se stávají podřízenými vůči systémům zprostředkování informací. Schopnost prodat výrobek, nebo službu a tak uspět v konkurenci je v současnosti naprosto závislá na poskytování a šíření informací. Informační služby vytvářejí novou mohutnou nadstavbu nad produkcí zboží a služeb. Většina růstu nových pracovních příležitostí ve vyspělých zemích se soustředí v oblasti shromažďování, vyhodnocování a poskytování informací. Informační technologie poskytují nástroje k efektivnímu zpracování informací. Shromažďování a distribuce informací firmami z oblasti výrobních služeb integrují obě stránky rozvoje informační společnosti: Vytváření a prodej informací a využití technologií sloužících k jejich přenosu.

Deregulace

Urychlení globalizace bylo od počátku 70. let umožněno a podpořeno změnami v mezinárodních i národních regulacích směny zboží a služeb, a zejména pak změnami regulací finančních toků. Globalizaci nejvíc ovlivnily deregulace mezinárodního obchodu se zbožím a penězi, Deregulace národních trhů v rámci přechodu od sociálního státu k liberálně orientované politice upřednostňující volný trh a vytváření pobídek k přilákání investic národních společností.

Postupné uvolňování světového zahraničního obchodu se zbožím probíhalo od 2. Svět. Války v rámci Všeobecné dohody o clech a obchodu, jejímž nástupcem je od roku 1995 Světová obchodní organizace. I přes pokrok, kterého bylo dosaženo v jednání Všeobecné dohody o clech a obchodu v posledních 30. Letech, postupovalo uvolňování bariér pomaleji než v případě mezinárodních finančních trhů. Deregulace světových obchodních a finančních trhů, uvolnění kontroly nad finančními přesuny a liberalizace vnitřních finančních trhů jednotlivých států vedly ke vzniku a rozvoji globálního kasina, umožnily nadnárodním společnostem využívat finančních výhod v zemích s volnější daňovou politikou a usnadnily jejich globální expanzi. Internacionalizace finančních toků ser stala jedním z najvýznamějších mechanismů globalizace. Dnes mohou být miliardy dolarů přesunuty mezi jednotlivými trhy pouhým stisknutím tlačítka počítače.

Globalizace byla zároveň podporována změnou politických priorit národních vlád, kterou můžeme charakterizovat jako přechod od sociálního státu k liberálně orientované politice. Po 2. Svět. Válce byla nalezena rovnováha v rozdělení majetku mezi vlastníky výrobních prostředků, pracující a stát. Období trvající až do konce 60. let je nazýváno zlatým věkem kapitalizmu a je charakterizována plynulým ekonomickým růstem, plnou zaměstnaností a zajištěním sociálních služeb obyvatelstvu. Poválečný systém se vyznačoval masovou produkční a masovou spotřebou, politikou stimulace poptávky prostřednictvím státních výdajů a sociálně orientovaným systémem společenské regulace. Tyto faktory zajišťovaly plnou zaměstnanost a zabezpečoval sociální služby, zdravotnictví, vzdělání a výstavbu obecních bytů.

Od konce 70. let dochází k přechodu od sociálního státu k politice podporující rozvoj volného trhu.Průkopníky této politiky byli Ronald Regan v USA a Margareta Thatcherová ve Velké Británii. Politika deregulace Britské premiérky Thatcherové spočívala ve čtyřech základních principech (1) veřejný sektor je příliš rozsáhlý a příliš zasahuje do ekonomiky i života občanů, (2) trh je mnohem citlivější a efektivnější rozdělovací mechanizmus než jakékoliv plánování veřejného sektoru, (3) soukromé podniky jsou téměř ve všech sférách ekonomiky efektivnější než státní, (4) Snížení závislosti firem a domácností na veřejném sektoru povede k znovuobnovení tradičních hodnot.Politika 80 a 90 let vedla k liberalizaci zahraničního obchodu charakterizovanou deregulací vnitřních trhů, restrukturalizací příjmů a výdajů státních rozpočtů a vytvářením pobídek pro přilákání zahraničních investic.

Postupně dochází ke změně vztahů mezi vnější a veřejným sektorem. Liberální politika více důvěřuje volnému trhu, snižuje se vliv státu při přerozdělování zdrojů a zároveň se přesouvá co nejvíce pravomocí individuálním aktérům soukromého sektoru. Role veřejného sektoru je hlavně ve vytváření vhodných podmínek pro ekonomický rozvoj. Stát se vzdává některých rozhodovacích pravomocí získaných po 2 svět. válce. Toho je dosahováno omezováním řídících a rozhodovacích pravomocí orgánů veřejného sektoru, privatizací, tykající se všech velkých státních podniků a dokončením plné liberalizace cen.

Přechod k liberální politice byl reakcí na ekonomický propad v 70 letech. Recese a následná ekonomická restrukturalizace vedly k omezení příjmů veřejných rozpočtů naopak rostoucím požadavkem na výdaje v sociální oblasti v důsledku rostoucí nezaměstnanosti.Tyto výdaje však nešlo plně pokrýt ze stávajících příjmů, navíc situace vyžadovala snížení daní pro firmy, aby disponovali zdroji pro vnitřní restrukturalizaci. Podíl veřejných příjmů na růstu HDP nijak výrazně nepoklesl. Došlo však k restrukturalizaci charakteru příjmů i výdajů kapitálu ve prospěch ekonomického rozvoje. Pokleslo daňové zatížení kapitálu a pracovní síly, zatímco zatížení hlavně spotřeby vzrostlo. Daňové zatížení se tak přesunulo od kapitálu k občanům. Namísto přímých investic do infrastruktury stát začal podporovat investice soukromých firem soustavami různých pobídek.

V průběhu 80 a 90 let začaly vlády uplatňovat nástroje pro přilákání zahraničních investic. Jako například bezcelní zóny, kde vyrobené suroviny nepodléhají standardním celním sazbám. Tímto způsobem státy podporují státy jak internacionalizaci zahraničního obchodu, tak globalizaci. Pro přilákání zahraničních investorů jsou nabízeny např. daňové prázdniny, dotace na vytvoření pracovního místa, hrazení nákladů na rekvalifikaci, poskytnutí pozemků za nižší než tržní cenu…Ve snaze získat investice a vytvořit pracovní příležitosti se stát vzdává části svých příjmů ve prospěch nadnárodních společností, které díky poskytnutým výhodám mají příznivější podmínky pro podnikání než domácí podniky.

Závěr: budoucnost globalizace

Globalizace je v současnosti ve svých počátcích, dosud se rozvíjela pomocí prostorové expanze soukromých společností. Soukromé podniky získaly díky nadnárodním společnostem předstih před veřejným sektorem, protože zatímco velké soukromé firmy se integrovali globálně, veřejné podniky působily na národních a nižších úrovních.

Globalizace je společenským nevyhnutelným procesem společenské integrace. Přináší celkový společenský pokrok, její počátečná živelná fáze však přinesla celou řadu negativních opadů. Ty se však od tlakem veřejnosti dostávají dozorného úhlu politiků. Ekonomickou globalizaci a hlavni její negativní důsledky je třeba mít neustále pod veřejnou kontrolou. Globální integraci soukromých aktivit soukromého sektoru musí následovat i integrace veřejného sektoru, aby bylo možné vývoj společnosti nadnárodní společnosti v demokratickém měřítko ovlivňovat.