|
Xenofobie a rasismusSeminární práce do sociologie Xenofobie a rasismus
Sociologické výzkumy veřejného mínění naší české společnosti vykazují v porovnání s ostatními zeměmi vysoké negativní postoje vůči jiným národnostem či etnickým skupinám. Až 85% populace přiznává negativní postoje. Co je na tom však nejvíce zajímavé, je fakt, že tyto postoje zaujímají i lidé, kteří v porovnání se západními státy, vykazují neutrální či tolerantní vztahy, a to jsou vysokoškoláci, středoškoláci, věřící lidé a lidé bez jakýchkoli osobních negativních zkušeností s cizinci. Tuto skutečnost bychom mohli vysvětlit faktem, že česká společnost, donedávna převážně „bílá“, není výchovou ani vzděláním připravena na přijímání jakékoliv odlišnosti od „české normy“ jinak než s obavami či se zakořeněným strachem z neznámého. Problém tkví především ve velkém nedostatku objektivních informací a z generalizovaných negativních zpráv o všem, co není naše a co nás zdánlivě či skutečně ohrožuje a právě tento nedostatek informací je hlavní příčinou rostoucí xenofobie a rasismu. 27633mck79ngb7u Lidé rádi prožívají svůj všední život ve světě, který znají. Ke každé novince bývají zpočátku nedůvěřiví, potřebují si ji „ohmatat“, a když zjistí, že se jim do života „hodí“, osvojí si ji, zařadí mezi věci známé. A tak je to i s novými lidmi, s nimiž se dostávají do styku. Někdy však k takovému zdomácnění nedojde. Převládne pocit, že něco či někdo do jejich světa nepatří, zůstává v něm cizí a může ho narušit nebo dokonce ohrozit. Důvodů takového pocitu je mnoho a zdaleka ne vždy se dají racionálně vysvětlit. Snad nejdůležitějším zdrojem nedůvěry k cizímu jsou předsudky. Ty představují zvláštní komplex v podstatě nezdůvodňovaných postojů a stanovisek, které si lidé osvojují docela nenápadně pod vlivem prostředí nebo je převezmou od nějaké „autority“. Jakmile je lidem něco nějak cizí, otevírá se možnost pro vznik postoje, jehož jádrem je nedůvěra k odlišnostem a odchylkám – xenofobie (např. antisemitismus – Židé). Silnější je tento jev v případech, kdy se do situace lidí odlišných dostanou ti, kdo se skutečně liší. Klasickým případem jsou v našem prostředí Rómové a Vietnamci, prostě příslušníci jiných lidských ras či etnik. A xenofobie se proměňuje v rasismus.
Definice sociologická a filozofická nám xenofobii charakterizuje jako strach z toho, kdo přichází z ciziny, z cizího prostředí, mimo vlastní sociální útvar. Xenofobie je spojena s velmi silným heterostereotypem (způsob posuzování jiných na základě tradice své etnické či národnostní skupiny) a také autostereotypem (způsob posuzování své vlastní etnické či národnostní skupiny). cg633m7279nggb Xenofobie je základem různých nenávistných ideologií, jako je rasismus, šovinismus, nacionalismus či fašismus. Pramení z ní pronásledování cizinců a stojí v pozadí vytváření segregovaných území. Xenofobie vzrůstá, když se sociální útvary ocitají v sociální, ekonomické či politické krizi či v situacích velkých změn. objekt: CIZí = subjektivne nebezpecné =>stává se OBETNíM BERáNKEM jako snadno definovatelný puvodce nesnází Pojem rasismus zjednodušeně – hlásá nadřazenost jedné rasy nad druhou. Definice sociologická a filosofická jej charakterizuje jako ideologii, která představuje soubor koncepcí vycházejících ze strachu z cizího a tvořících jeho ideologickou nadstavbu. Předpokládá fyzickou a duševní nerovnost lidských plemen a rozhodující vliv rasových odlišnosti na dějiny a kulturu lidstva. Všechny rasové teorie jsou založeny na představě, že lidstvo je původně rozděleno na nižší a vyšší rasy. Vyšší rasy jsou tvůrčí, jsou nositeli civilizace, pokroku a jsou určeny k vládnutí. Nižší rasy jsou charakterizovány neschopností kulturní tvořivosti a je třeba je vést. Rasismus byl v minulosti využíván jako ideologický základ pro agresivní chování, expanzi, ovládání a vykořisťování. Rasismus bychom mohli rozdělit na: měkký rasismus- spíše nevyhraněný, latentní postoj společnosti. Zde můžeme zařadit termíny jako vylučování, omezování či rozlišování. Dalo by se říct, že jde o postoj, který nejlépe odpovídá současné realitě v ČR, jde zvláště o důvodné výhrady proti způsobu života Rómů a Vietnamců. tvrdý rasismus- agresivní podoba, která se projevuje veřejně proklamovanou ideologií (fašismus, nacionalismus, šovinismus, apartheidu apod...). Nositeli jsou různá společenská a politická seskupení. Zde můžeme zařadit termíny jako ničení, zášť, hanobení, podněcování, vyhrožování a fyzické rasové násilí.
Produkty rasismu:
Zvláštním případem je sociální diferenciace, v níž jsou popřeny normativní zásady rovnosti a stejného zacházení se všemi členy sociálního útvaru. Jde zejména o neoprávněné rozlišování jedinců nebo skupin na základě jejich příslušnosti k určité biologické (rasové) či sociální (profesní, politické, stratifikační či náboženské) kategorii a znevýhodňování jedněch oproti druhým. Diskriminace je tedy poškozování, popírání a omezování práv jednotlivců i celých skupin obyvatelstva v nejrůznějších oblastech života. Jedná se hlavně o menšiny, odlišující se nábožensky, kulturně, národnostně, jazykově nebo barvou kůže. Rasová diskriminace zahrnuje dva druhy chování a to diskriminaci úmyslnou, vědomou a diskriminaci strukturální. úmyslné chování, smerující k jednotlivému príslušníku diskriminované skupiny s konkrétním obsahem (upírání zamestnání) diskriminace vlastností urcitých systému a procedur, které pak neúmyslne omezují urcitou handicapovanou skupinu lidí, kdy se nepocítá s jejími odlišnostmi a možnostmi, napr. vzdelávací systém, který nebere v úvahu jazykové možnosti Rómu.
jehož objektem je neindividualizovaný příslušník rasově odlišené skupiny Podstatné je to, že oběť nemá tvář, tzn. oběť je s kýmkoli z této skupiny zaměnitelná. Zde můžeme zařadit termíny jako ublížení na zdraví, zabití, způsobení škody velkého rozsahu, užití různých druhů násilí, genocidium, pogromy apod..
rasová diskriminace
Ústava ČR, čl. 6 politická rozhodnutí vycházející z vůle většiny (dbá ochrany menšin), vyjádřené svobodným hlasováním Listina základních práv a svobod, čl. 3 základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. čl. 24 - Příslušnost k jakékoliv národnostní menšině nesmí být nikomu na újmu. Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech, čl. 2 každý stát, který je smluvní stranou Paktu, se zavazuje respektovat práva, uznaná v tomto Paktu a zajistit tato práva všem jednotlivcům na svém území a podléhajícím jeho jurisdikci Mezinárodní pakt OSN o hospodářských, sociálních a kulturních , právech, čl. 2 Úmluva Rady Evropy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů 3, 5 a 8, čl. 14 Mezinárodní úmluva OSN o odstranění všech forem rasové diskriminace, čl. 1 Úmluva OSN o právech dítěte Zákony o sdružování občanů, podnikání, zaměstnání rasové násilí Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech, čl. 2 jakákoli národní, rasová nebo náboženská nenávist, jež představuje podněcování k diskriminaci, nepřátelství nebo násilí, musí být zakázána zákonem Mezinárodní úmluva o potlačování a trestání zločinu apartheidu, čl3 smluvní státy odsuzují rasovou segregaci a apartheid a zavazují se na územích spadajících pod jejich pravomoc předcházet, zakázat a vymítit všechny praktiky tohoto druhu Zákon č. 140/1961 Sb. § 196 – násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci § 198 – hanobení národa, rasy a přesvědčení, podněcování k nenávisti a rasové nenávisti § 221, § 222, § 259 Genocidium, § 260, § 261- kdo veřejně projevuje sympatie k fašismu nebo jinému podobnému hnutí uvedenému v § 260, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta Postihy pro porušení zákonů týkající se rasismu, diskriminace a rasového násilí se pohybují v rozmezí 6měsíců (např. násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci) až 15 let či výjimečným trestem (např. těžké ublížení na zdraví s následkem smrti).
Současný stav rasové diskriminace: K projevům rasové diskriminace dochází na trhu práce, v oblasti poskytování služeb i v oblasti vzdělávání. Diskriminační chování je zaměřeno na projev svobody podnikatele či za zcela legitimní zevšeobecnění špatných zkušeností s jednotlivci (např. veřejně deklarované nepřijímání Rómů do zaměstnání, rasově odůvodněný zákaz vstupu do restaurací a veřejných prostor...). Tento jev je založen na všeobecném názoru: Kdo se odlišuje od většiny, je slabší nebo handicapovaný, a patří do skupin, které nebudí soucit (rasově odlišní, migranti) je veřejným míněním ohodnocen: „Nechce se změnit (přizpůsobit většině), takže naše chování vůči němu je jeho vina a jeho problém.“ Díky médiím a skutečnostem, které se staly, se vláda začala více zajímat o rasovou diskriminaci až po roce 1995. Pozornost si vynutily činy jako zabití Tibora Berkiho ve Žďáru nad Sázavou. Až poté se vláda veřejně vyslovila proti rasismu a rasovému násilí a přijala rychle opatření jako jsou:
Jak byla tato opatření účinná je vidět z následující tabulky, grafu:
Z evidencí vedených od roku 1995 vyplývá, že pachateli rasového násilí jsou většinou velmi mladí lidé (16 až 20 let), obvykle ještě netrestaní a z nezávadných rodin. Jde většinou o učně, ale také o středoškoláky. V tomto případě by byla vhodná prevence ze strany vzdělávání a školní výchovy, která je pod přímým vlivem státu, ale je třeba konstatovat , že v této oblasti neudělal stát dosud skoro nic. Rasově motivovaná trestná činnost bývá páchána většinou ve skupině, spontánně a pod vlivem alkoholu. Příslušnost pachatelů k hnutí skinheads je obvykle velmi neurčité, jde spíše o sympatizanty, přičemž obvykle mají jen mlhavé tušení o příslušných ideologiích. Proto je důležité formovat u těchto „dětí“ kladné společenské postoje a to vhodnou kulturou, médii, uměním a hlavně výchovou v rodině. Jak je vidět z grafu, rasová diskriminace se i přes tato opatření snížila jen minimálně v poměru v jakém se začala rozvíjet od roku 1993. Rasová diskriminace tedy nezmizela, je všudypřítomným jevem. Důkazem jsou příklady a opatření, ať už dlouhodobá či jen přechodná: 1. zákaz vstupu Rómům do hotelu v Břeclavi 2. vyhláška města Kladna o zákazu vstupu Rómů na koupaliště (platila 3 dny) 3. nepouštění Rómů do restaurací 4. velká je diskriminace na trhu práce, se kterou se neděje téměř nic 5. diskriminace v oblasti školství Obrana proti diskriminaci je obtížná. Platné zákony ji sice zakazují, ale vesměs nedávají k dispozici sankci, kterou by bylo možné uplatnit, pokud k diskriminaci prokazatelně dojde. Kromě toho nedeklarují státní zájem a intervenci v této oblasti, nesvěřují žádnému určitému státnímu orgánu povinnost šetřit a trestat akty rasově motivované. §260, § 261 podpora a propagace hnutí smerujících k potlacení práv a svobod obcanu § 196 násilí proti skupine obyvatelu a proti jednotlivci Následující grafy zobrazují počet osob pravomocně odsouzených v ČR pro rasově motivované trestné činy:
Jen komunistický režim dokázal téměř dokonale skrýt xenofobní naladění velké části občanů ČR. Po roce 1989 se tento postoj začal každým rokem více projevovat. Zatímco v roce 1990 policie zaregistrovala 17 závažných střetů s rasovým podtextem, za tři čtvrtletí roku 1997 jich bylo 164. ČR neměla s řešením takových situací žádné zkušenosti. Stále se jen připojovala k mezinárodním úmluvám, aniž by věděla, jak zabezpečit jejich plnění. Vláda reagovala vždy jen na jednotlivé případy, jinak se o dodržování lidských práv nijak nestarala. Policie se extremismu věnuje od roku 1990, evidenci vede až od roku 1996. Až do roku 1995 nebyl extremismus jasně vymezen. Ačkoli extremistické činy tvoří asi 0,5% z celkové kriminality, v současné době působí na tomto poli 140 speciálně vyškolených policistů. Následující tabulka ukazuje poměr pachatelů rasově motivovaných trestných činů, které spáchali skinheadi proti Rómům, Rómové proti skinheadům a Rómů proti jiným osobám v letech 1997 a 1998: 1997 1998 počet trestných činůpočet trestných činů Útoky skinheadů proti Rómům 27 58 pachatelů 20 50 pachatelů Útoky Rómů proti skinheadům5 4 pachatelé5 18 pachatelů Útoky Rómů proti jiným osobám9 35 pachatelů 13 18 pachatelů Tímto bych ukončila faktickou a statistickou stránku seminární práce a začala se věnovat konkrétním příkladům rasismu ve světě:
Příklady rasismu v Evropě: minulost: Program pro zachování čistoty rasy. Tento program se začal realizovat ve Švédsku v roce 1935 a narozdíl od Německa neskončil 2. světovou válkou, ale pokračoval až do roku 1976. Jedná se o Eugenický program, který realizoval švédský Národní úřad pro rasovou čistotu. Během jedenačtyřiceti let jeho existence bylo sterilizováno přes 60 000 Švédek a Švédů rasově nevhodných, kteří nesplňovali nordický ideál světlovlasých, modrookých inteligentních seveřanů. Ty byli označováni jako „Rasově nečistí“ „nízké sociální úrovně“ či „tmavý muž zženštilého vzhledu“. současnost: V každém státě existují určité politické či společenské skupiny, které zastávají určité nenávistné ideologie.
Snad nejvíce pozornosti bylo v letošním roce věnováno vývoji událostí v Kosovu. Letos v dubnu se vyhrotily situace natolik, že byl nutný zásah Severoatlantické aliance. Já se teď pokusím pátrat po příčinách. Jsou v odlišnostech. Spor o autonomní oblast Kosovo je ovlivněn sociálními a kulturními rozdíly mezi Albánci a Srby. 1.rozdílem je pojetí státu: Albánská společnost se dodnes řídí zvykovým právem na jehož základě řeší vzájemné spory . rodoví a rodinní stařešinové. Stát byl vždy pro Albánce jakousi nástavbou, ne-li přímo nutným zlem. Naopak Srbové vnímají stát jako bytostně vlastní.
2. rozdílem je rodina: Albánci jsou silně vázáni na rodinu. Dokladem je statistika rozvodovosti. Zatímco u Srbů od 60. let stoupá u Albánců se soustavně snižuje. V číslech na 1000 sňatků připadá 198 rozvodů u Srbů a na 1000 sňatků připadá 9 rozvodů u Albánců. 3. rozdílný stupeň urbanizace srbské a albánské společnosti v Kosovu: Počátkem 90. let větší polovina kosovských Srbů žila ve městě ale většina kosovských Albánců žila na venkově. Zatímco Albánci žijící ve městě se soustřeďovali do periferií, Srbové žili v centru. 4. rozdíl v zaměstnanosti: Průměrná mzda Kosovských Albánců je menší než průměrná mzda kosovských Srbů. Počet nezaměstnaných mezi Albánci je také mnohem vyšší než mezi Srby. Albánci pracují převážně v zemědělství, zatímco Srbové ve státním sektoru a u policie. A tudíž se liší i příjmy – většina příjmů Albánců je od příbuzných ze zahraničí, z drobného podnikání či malorolnictví, Srbové mají příjmy ze státního sektoru. Důsledkem je fakt, že Srbové ještě více přimkli ke Státu a Albánci posílili tradiční rodinné vazby. V 90. letech již žijí odděleně i teritoriálně. Většina vesnic je etnicky homogenních, pro města je typické národnostně výlučná sídliště či čtvrti. Kosovští Srbové oslabili svou jednostrannou orientací na Bělehrad vazby k samotnému Kosovu a Albánci se začali stále více věnovat budování svých vlastních „státních“ struktur včetně orgánů státní správy a paralelního vzdělávacího systému, čímž byl umožněn vstup tradičních principů solidarity do celospolečenského měřítka. Výsledkem je uzavírání se Albánců do sebe, rozšiřující se propast mezi Srby a Albánci, kdy jedni přestávají tolerovat druhé a vznikají konflikty. Posledním příkladem nenávisti je USA, kdy 21.4.1999 došlo k hromadné vraždě studentů Columbijské střední školy v Littletonu. Pachatelé patřili ke skupině nazývané Kabátová mafie, zajímající se rasistické a neorasistické teorie.
Na závěr bych chtěla odpovědět na otázku, proč jsem si toto téma vybrala. Když jsem přemýšlela nad tématem mé seminární práce, chtěla jsem si vybrat něco, co mě zajímá, co mě bude s tímto tématem určitým způsobem spojovat, neboť vím z vlastních zkušeností, že bez, aspoň minimální, zainteresovanosti k tématu se jakýkoliv text píše špatně a citlivější čtenář pak z textu dokáže vycítit, že autora práce nebavila. Pramenů k této problematice jsem našla spoustu a snažila jsem se vybrat ty nejzajímavější. Mým cílem nebylo jen definovat fakta, ale ukázat i příklady, neboť jen tak si můžeme uvědomit skutečnou podstatu věci, přemýšlet o tom a snad nalézt i řešení. Xenofobii a rasismus jsem si vybrala už z toho důvodu, že je to v dnešní době velmi často diskutovaný problém, ale také proto, že projevy rasismu vidím téměř denně ve svém okolí. A některé situace mě nutí přemýšlet nad smýšlením některých lidí, proč jednají tak, jak jednají. Odkud pramení ty předsudky, ta nenávist. Nad tímto problémem přemýšlím aktivně už více než 2 roky. Jakýmsi hybným mechanismem byla situace, která se odehrála před na dvoře před našim domem. Tehdy dva, asi 12-ti letí kluci, slovně uráželi tři Rómy, kteří byli viditelně starší. Takový konflikt byl vyvolán jen z toho důvodu, že si Rómové sedli na schodiště domu, ve kterém jeden z kluků bydlel, a tudíž byli na jeho „pozemku“ a to mu vadilo. Paradox byl v tom, že se ti tři Rómové zvedli a utekli před nimi. Když jsem se potom jednoho z kluků zeptal, proč, z jakého důvodu je nenávidí, mlčel, nevěděl proč. Jen mi odpověděl, že je nemá nikdo rád, že jsou to „černé svině“ a že se jich musíme zbavit. Samozřejmě mě zajímalo, odkud má takové názory. Dozvěděl jsem se to, co jsem už podvědomě tušil. Hlavním zdrojem jeho názorů byli samozřejmě rodiče. A to nejen jeho, ale i rodiče jeho spolužáků, protože se o Rómech baví i ve škole. Myslím si, že hlavním důvodem existence rasismu a samozřejmě z toho vyplívající diskriminace jsou ty věci, o kterých jsem psal v úvodu, tedy předsudky, mylné a zavádějící, někdy nedostatečné informace. Ale jak by šel tento problém zmírnit, jak by šlo předejít vzniku takovýchto předsudků? Určitě vysvětlením a objasněním toho neznámého, ukázat, že mnoho zakořeněných názorů a strachů jsou jen předsudky a ukázat, jak jsou nebezpečné. Vždyť hodnocení lidí podle barvy kůže postrádá jakýkoliv biologický základ a jediné, co nás rozděluje je kultura. Právě z její rozmanitosti pramení naše vzájemné obohacování. A čím více budeme odlišní, tím větší naději bude mít lidstvo na zachování druhu. Být či nebýt rasistou je osobní věc každého z nás, jen by jsme se měli zamyslet nad tím, jaký to má smysl. Dospělí by si měli dávat pozor, když o tom mluví před dětmi, protože jejich duše se teprve vyvíjí a je velmi jednoduše ovlivnitelná. Dítě neumí rozpoznat, že tak, jak se baví rodiče o Rómech a jiných je špatné, protože dospělí jsou jim příkladem a zvláště pak rodiče a jejich názory jsou základem smýšlení jejich dětí. Právě na budoucí generaci závisí, jestli bude xenofobie a rasismus převládajícím prvkem ve společnosti, či budou-li eliminováni. Na úplný závěr jsem vybrala některé organizace, zabývající se problematikou rasismu:
PRAMENY:
Týden - číslo 19/98 Extremismu se v ČR daří 15/99 Etnické čistky v Kosovu Reflex –číslo 32/99 Romský rasismus 100+1 ZZ – číslo 26/92 Evropská nenávist 25/98 Odlišnosti ras 21/97 Čistota rasy |
