|
TRESTNí PRáVOTRESTNí PRáVOTrestní právo je soubor právních norem týkajících se trestání fyzických osob za závažná provinění (trestné činy) proti chráněným zájmům společnosti a každého jedince. Trestní právo spadá do oblasti tzv. veřejného práva. Trestní právo ČR má svoje základy od roku 1962, přičemž do současnosti proběhla několikaletá novelizace. Poslední novelizace byla v roce 1994, ale ta největší byla v roce 1990 (změna ústavy). Účelem trestního práva je dodržování pořádku a bezpečnosti ve státě. Každý člověk žijící v ČR je povinen řídit se platnými zákony této země. 11147vnq58zjz4s Náš právní systém je založen na dokázání viny obviněnému. Vnitrostátní prameny trestního práva (V ČR je zákonodárcem parlament)
PŘESTUPKY Přestupky jsou provinění proti chráněným zájmům společnosti a každého jedince méně závažná než trestné činy. Přestupky nejsou řešeny soudy, ale příslušnými orgány (policie, obecní úřady). Trestání přestupků:
TRESTNí ČINY Trestní činy jsou provinění proti zákonu s vyšší obecnou nebezpečností. Trestní činy jsou řešeny soudy. Základním trestem trestních činů je odnětí svobody. Trestání trestních činů: Trestnost se vztahuje nejen na dokonalý čin, ale i na pokus o něj. Trestnost může být zbavena pokud k trestnému činu nedojde na základě dobrovolného doznání pachatele, tzn., že pachatel dobrovolně od trestného činu upustil, nebo včas učinil oznámení, v jehož důsledku bylo nebezpečí z trestného činu odstraněno (nevztahuje se na trestný čin dokonaný). DĚLENí TRESTNíHO PRáVA 1) TRESTNí PRáVO HMOTNÉ dělení:
Pachatel trestního činu Pachatel = osoba, která je přímým účastníkem trestního činu a je za něj zodpovědná Spolupachatel = totéž jako pachatel
Účastníci trestního činu Organizátor – není fyzicky účasten na trestním činu, ale je jeho řídící složkou Návodce – není fyzicky účasten na trestním činu, ale trestní činnost je páchána z jeho popudu Pomocník – není fyzicky účasten na trestním činu, ale jakýmkoliv způsobem napomáhá trestnímu činu, nebo zabraňuje jeho odhalení Trestní odpovědnost pachatelů a účastníků trestního činu je totožná. Podmínky trestní odpovědnosti Při posuzování, zda se jedná, či nejedná o trestní čin, se posuzují 3 základní podmínky trestní odpovědnosti.
Jedná se o konkrétní definici trestního činu, tj. nalezení shodných znaků se zvláštní částí trestního práva hmotného. V případě, že výsledky šetření odpovídají znakům skutkové podstaty, můžeme teprve s určitostí prohlásit, že se jedná o trestní čin. V tomto případě může být zahájeno řízení orgány činných v trestním řízení, a to i proti neznámému pachateli.
2) Vina
- nevědomá ad a) vina úmyslná = úmyslné počítání pachatele, v jehož důsledku došlo ke skutkové podstatě trestního činu (pachatel si byl vědom, že se svým počítáním dostává do rozporu se zákonem) ad b) – vina z nedbalosti vědomá – pachatel si je vědom, že svým chováním může porušit zájem chráněný zákonem, ale spoléhal na to, že k tomuto porušení nedojde (př. Vědomé porušování dopravních či pracovních předpisů) - vina z nedbalosti nevědomá – nevědomostí dochází k porušení zákona, platí zde však pravidlo NEZNALOST ZáKONA NEOMLOUVá ANI NEZBAVUJE TRESTNí ODPOVĚDNOSTI (př. neodborná manipulace ne pracovišti)
Jsou to důvody, kdy přes zjištění naplnění skutkové podstaty a viny je pachatel beztrestný
POZOR: Vybočení z mezí nutné obrany
2) TRESTNí PRáVO PROCESNí Jedná se o právní normy, tj. zákonem stanovený postup při zjišťování trestních činů, ukládání trestů a výkonu těchto trestů. Řeší veškeré náležitosti a postupy od okamžiku započatí trestního řízení až do ukončení výkonu trestu. Hlavním pramenem trestního práva procesního je zákon o trestním řízení = trestní řád. Průběh trestního řízení
Základní zásady trestního práva procesního V trestním řádu je uvedeno 14 základních zásad trestního řízení. např.: 1) Trestně postižitelný je každý jedinec ze zákonných důvodů a zákonným způsobem. 2)Trestní stíhání před soudy je možné pouze na základě obžaloby podané státním zástupcem. (Povinnost orgánů činných v trestním řízení je prověřovat okolnosti svědčící PRO i PROTI obviněnému, tzn. doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení této povinnosti)
NORMY A DEVIANTNí CHOVáNí Normy určené společností – př. pravidla silničního provozu, pravidla slušného chování ve společnosti, organizační řády Normy ve společnosti:
Porušování norem = DEVIACE (např. nevěra, alkohol, drogy, záškoláctví) POZITIVNí DEVIACE - např. disidentské hnutí za komunismu Lidé, kteří vědomě porušují řád se sdružují (černý trh, podsvětí, gang…) a vytvářejí si vlastní pravidla Deviaci hodnotí sociologové v celé řadě situací jako přirozenou a normální. Souvisí se střídáním generací. DEVIANTNí CHOVáNí= záškoláctví, drogy, alkoholismus, všechny formy kriminality…. V labilním období dospívání mladí lidé v určité podobě porušují normy společnosti. Velmi nebezpečnou formou je rasismus. Ten je založen na předsudku k určité vybrané skupině lidí. PARTY A GANGY jsou stabilní skupiny dětí nebo dospívajících, které se svým vztahem váží k sociálnímu prostředí. Party se mění v gangy, jestliže najdou nějakého společného nepřítele. VĚZNICE = zařízení, které zbavují svobody za trestnou činnost PODSVĚTí = souhrnný název pro sociální sítě a organizace, které vykonávají ve skrytu nelegální činnosti (např. pašeráctví, černý obchod, prostituce, hazardní hry, kapsářství….) KRIMINALITA (z latinského „crimen“ = vina, zločin) Kriminalita je určitý soubor trestních činností. Je to společensky nebezpečný jev, který stíhají příslušné státní orgány Sledujeme počet trestních činností k určitému počtu obyvatel za určité období. Kriminální chování = celý soubor speciálních dovedností a technik, které se jedinec naučí od starší generace nebo od svých vrstevníků. Kriminalita je závažným nežádoucím společenským jevem. Svými následky způsobuje značné morální i materiální škody, které negativně ovlivňují budování společnosti. Tyto skutečnosti nás neustále nutí zamýšlet se nad příčinami a podmínkami, které plodí nebo přispívají k tomu, že část členů naší společnosti se dopouští jednání, které je v rozporu se zásadami a principy morálky. Čím jsou tedy vlastně podnítěny protizákonné projevy v naší společnosti? Správná odpověď na tuto otázku má značný praktický význam pro vypracování nejefektivnějších způsobů a metod majících za cíl postupné snižování a v konečné fázi úplné vymýcení trestné činnosti. Zkoumání příčin, které ve svých důsledcích vedou k páchání trestné činnosti, je spojeno s výzkumem neobyčejně složitých problémů, kdy v mnoha případech nelze objektivně dojít k jednoznačným závěrům při řešení základních, zejména mezilidských vztahů, které ve svých důsledcích přivádějí některé členy naší společnosti na cestu páchání trestné činnosti. Hovoříme o vzájemném působení mnohých faktorů majících objektivní i subjektivní charakter. Přitom je nutno rozlišovat obecné příčiny páchání trestné činnosti jako společenského jevu a příčiny a podmínky vedoucí ke spáchání každého konkrétního trestného činu. Naší společnosti, její podstatě, je naprosto cizí kriminalita se všemi jejími důsledky. Rozvoj společnosti odstraňuje (a v některých případech zcela likviduje) hlavní sociální příčiny kriminality: vykořisťování, útlak a bídu mas pracujícího lidu. TRESTNí ČINNOST MLáDEŽE Jedním z nejzávažnějších problémů v boji s kriminalitou je trestná činnost mládeže. Mladí pachatelé rozšiřují okruh osob, potenciálních nositelů nebezpečí páchání trestné činnosti i v budoucnosti. Kriminalita mládeže, jako součást kriminality vůbec, je negativní sociální jev charakterizovaný porušováním právního řádu, jehož subjekty jsou mladí lidé…. Trestná činnost mládeže (mám na mysli trestná činnost mladistvých a činy jinak trestné, spáchané nezletilými) je vážným společenským problémem a jejímu snížení a omezování by se proto měla v budoucnu věnovat ještě větší pozornost než doposud. Motivy, pohnutky a příčiny, které vedou mládež k takovéto činnosti, protispolečenskému chování, jsou různorodé. Základem boje s trestnou činností mládeže je výchova v rodině. Zejména zde se vytvářejí počátky poznání a chápání složitých vztahových otázek jak v samotné rodině, tak i ve společnosti. Odtud pramení a utvářejí se názory a morální kvality každého jedince. V prvém, velmi odpovědném období člověka přísluší rodině rozhodující role při výchově plně hodnotného člena společnosti. Od toho, jak prošlo dětství, kdo vedl dítě za ruku v dětských letech, co se dostalo do jeho rozumu a srdce z okolí. Jež je obklopovalo, od toho závisí v rozhodující míře, jakým člověkem se stane v dospělosti. Není, a nikomu ani nemůže být, lhostejné, vychovává-li rodina dítě s pokrokovými názory na život ve společnosti, nebo morálně i charakterově nestálého jedince s deformovanými názory na život v naší společnosti a svým způsobem tedy člověka, u kterého se tak mohou vytvořit předpoklady vedoucí k nerespektování a v krajním případě k porušování zákonů. Proto výchova v rodině nemá a ani nemůže mít soukromý charakter, ale je vážnou společenskou funkcí, plněním zodpovědné občanské povinnosti. Velmi často v důsledku nesprávného pochopení cílů metod výchovy rodiče slepě dítě obklopují pohodlím, ochraňují jej od elementárních zátěží, snaží se dítěti maximálně ulehčit život a plnit mu jakákoliv přání. V důsledku toho vychovávají z dítěte samolibého člověka, snažícího se dosáhnout pohodlného života, postrádajícího jakékoliv pracovní návyky, neprojevujícího snahu čestně pracovat a čestně žít, a naopak se snahou dosáhnout pohodlného života, a to i za cenu porušení zákona. Proto výchova dětí v rodině především žádá, aby byl v rodině vytvořen harmonický soulad mezi rodiči a samozřejmě i mezi rodiči a dětmi. Příklad rodičů je totiž nejlepším výchovným prostředkem, který může v každém směru ovlivnit výchovu a tím i formování názorů na život v rodině, v kolektivu a společnosti. Naopak rozpory v rodině, a ještě hůře její rozpad, působí u dítěte vážné psychologické krize, oslabují rodičovský dohled nad výchovou a vytvářejí podmínky pro působení škodlivých vlivů na dosud ne zcela zformované názory dospívající mládeže a představy o vzájemných vztazích mezi lidmi, o morálních cennostech a úkolech jedince nebo kolektivu v podmínkách společnosti. Naše společnost vynakládá značné prostředky a úsilí na výchovu mládeže, mladé generace. Výchova a formování společenských postojů mládeže, jejího správného politického a angažovaného přístupu k budování společnosti je nesnadnou a významnou povinností nejen rodičů, ale i vychovatelů, učitelů a všech lidí, kteří mladou generaci obklopují. Proto nesmíme nic ponechat náhodě, nic zanedbat při jejich výchově na život a vedení společnosti. Vedle rodiny, školy, pracovního kolektivu, které formují harmonický vývoj společnosti, hrají neméně vážnou roli ve výchově člověka takové faktory, jako je VLIV PROSTŘEDí, ve kterém tráví svůj volný čas, a osoby, se kterými se stýká. Vedle recidivy trestné činnosti z hledisky společenské nebezpečnosti je nejzávažnějším problémem četnost, dynamiky a struktura trestné činnosti mladé generace (dětí ve věku 6 – 15 let, mladistvých od 15 do 18 let, přičemž nesmíme zapomínat na mladé dospělé od 18 do 30 let). Harmonický a nerušený rozvoj každé společnosti a její další budoucnost jsou zajištěny právě zdravým, harmonickým a nedelikventním vývojem mladé generace. Výchovný proces a formování mladé generace pozitivním směrem neprobíhá a ani nemůže probíhat automaticky, a to ani za ideálních společenských podmínek. Této problematice musí být věnována soustavná pozornost ze strany všech státních, hospodářských a společenských orgánů, organizací a institucí. Příčiny a podmínky delikvence dětí, kriminality mladistvých i kriminality mladých jsou obdobné jako u kriminality dospělých, ale existují zde některé zvláštnosti ovlivňující kriminalitu dětí, mladistvých i mladých dospělých. Je nutno konstatovat, že kriminalita dětí, mladistvých i mladých a do jisté míry i mladých dospělých má svá specifika, která zvláště vystupují do popředí, ve velkých městech a průmyslových aglomeracích. Proto také v boji proti kriminalitě mladé generace, kde musí být nesporně využito všech dostupných a účinných forem boje proti kriminalitě vůbec, vyžadují tyto obecné formy boje ve vztahu k mladé generaci, zejména dětem a mladistvým, aby se při jejích využívání (praktické aplikaci) uplatňovaly specifické přístupy. Zvláště významné je pak hledání nových specifických forem prevence, profylaxe a výchovného působení na úseku boje proti kriminalitě celé mladé generace, zejména pak dětí a mladistvých. Z tohoto zorného úhlu je také nutné přistupovat ke každodennímu řešení úkolů Policie a v rámci ní pak i úkolů kriminální služby Policie v boji proti delikvenci dětí, mladistvých a kriminalitě mladých dospělých. V neposlední řadě vystupuje v této souvislosti do popředí i otázka boje proti kriminalitě páchané mládeží, otázka ochrany mládeže před alkoholovou, ale zejména pak nealkoholovou toxikomanií a otázky ochrany mladé generace před negativními jevy (včetně ochrany ideologické). Faktory a podmínky spjaté se subjektivním projevem dítěte, mladistvého:
Faktory a podmínky institucionálního charakteru:
Z hlediska příčin a podmínek delikvence dětí a mladistvých můžeme vyvodit tento závěr:
ALKOHOLISMUS Mezi skutečnostmi, které vytvářejí podmínky pro páchání trestné činnosti zaujímá zvláštní místo ALKOHOLISMUS. Je všeobecně známo, že v důsledku požívání alkoholu je pácháno mnoho závažných trestných činů. Boj s alkoholismem je vážným směrem v boji s trestnou činností obecně. Zde je nutno využívat celé škály opatření, počínaje rozjasňovací činností, protialkoholní propagandou až po využití tvrdých opatření státního donucení používaných v boji proti alkoholismu, včetně nucené ústavní protialkoholní léčby. Zneužívání alkoholických nápojů se nyní stalo celospolečenským problémem. Je to jev, který se uznává za charakteristiky pro současnou rozvíjející společnost. K rozšíření pití alkoholických nápojů přispívají i rozsáhlé společenské přeměny, industrializace a urbanizace životního prostředí, které jsou příčinou migrace obyvatelstva, zpřetrhání dosavadních společenských vazeb, změn v hodnotových systémech, odmítání dosavadních příkazů a zákazů. To, že nové, pozitivní životní modely a vazby vznikají ve velkých skupinách obyvatelstva příliš pomalu, vede k nárůstu spotřeby alkoholu. Vezme-li se v úvahu, že alkohol je v lidské kultuře hluboce zakořeněn, není omezení této tendence snadným úkolem. Autoři řady vědeckých publikací poukazovali na negativní následky požívání alkoholu u mládeže. Zejména zdůrazňovali škodlivý vliv alkoholu na řádný průběh biologického, psychického a společenského rozvoje mladého pokolení. Publikované výsledky výzkumů zdůvodnily formulování poznatků o působnosti určitých závislostí mezi požíváním alkoholu nezletilými a jejich opožďováním ve školním vzdělání, tuláctvím, útěky z domova, prostitucí, narkomanií, výskytem chorob přenášených pohlavním stykem, sebevražedností a trestnou činností. Podstatu výše uvedeného problému je třeba vidět v takových projevech společenské patologie, jako je požívání alkoholu nezletilými a trestná činnost nezletilých. Literatura k této otázce dovoluje tvrdit s naprostou určitostí, že spojitost pití alkoholu a jeho zneužívání s trestnou činností obecně a v tom i s trestnou činností nezletilých nelze spatřovat v kategorii příčiny skutku. Je třeba vzít v úvahu, že v mnoha případech může mít požívání alkoholu a trestná činnost společný základ v podobě syndromu osobnostních a společensko-kulturních změn. Nejobecněji lze říct, že trestnou činnost nezletilých vyvolávají jednak hlavně negativní činitelé tkvící v mikroprostředích pachatele, zejména v prostředí rodiny a rovněž školy, a jednak určité poruchy osobnosti. V genezi požívání alkoholu nezletilými vystupují rovněž společenské a biopsychologické faktory. Je samozřejmé, že kvalitativní rozdíly jednotlivých analyzovaných jevů nutí sledovat jen některé jim vlastní determinaty. Pomocí výzkumů se objasnilo, že u nezletilců má jak na požívání alkoholu, tak na jejich trestnou činnost rozhodující vliv kulturně výchovná úroveň rodinného prostředí. Dosud uvedené úvahy dovolují formulovat obecně platný závěr, že kvalitativně stejní činitelé, kteří působí negativně v rodině, vyvolávají i jevy trestné činnosti nezletilých a požívání alkoholu nezletilými. Téměř identické jsou i mechanismy působení rodiny na vznik trestné činnosti a alkoholismu nezletilých. Při zkoumání kriminogenní role alkoholu je třeba věnovat pozornost i jeho rozmanitému charakteru. Spojení mezi alkoholem a trestnou činností se projevuje v tom, že alkohol může vystupovat jako okolnost upevňující předchozí záměr a rozhodnutí spáchat trestný čin, nebo dovést k trestné činnosti člověka, který by se jí v střízlivém stavu nedopustil. Toto spojení je zjevné také z toho, že se podnapilé osoby často stávají obětmi trestné činnosti. Lze zvážit, zda je možno zformulovat určitá porovnání případné vazby při opačném situování těchto činitelů. Jde především o odpověď na otázku, zda je trestná činnost stimulátorem požívání alkoholu nezletilými. Zdá se, že můžeme dát kladnou odpověď. Výzkumy totiž ukazují, že první spáchané krádeže vedou k počátkům požívání alkoholu nezletilými. Vezme-li se v úvahu, že ve skladbě trestné činnosti nezletilých zaujímají krádeže přední místo, má tvrzení o předstihu trestné činnosti v poměru k požívání alkoholu nezletilými velký význam. Podle toho je také třeba situovat jak vliv alkoholu, tak trestnou činnost při posuzování fází a etap projevů procesu společenského „vybočení“ nezletilých. Ze zásady se totiž v tomto procesu uvádějí postupně za sebou zanedbávání školní docházky a působení výchovných potíží, tuláctví, útěky z domova, pití alkoholu, přebývání ve společnosti zdemoralizovaných vrstevníků, zařazování do „part“ a páchání krádeží. Takové projevy společenské patologie mezi nezletilými, jako je vyhýbání školním povinnostem, tuláctví, útěky z domova, užívání omamných prostředků jiných než alkoholu a trestná činnost. Podle mého názoru je boj s alkoholismem ve značném rozsahu bojem s trestnou činností a jinými projevy společenské patologie vyskytujícími se mezi mládeží, a opačně. NEJRYCHLEJŠí ZPůSOB ZJIŠŤOVáNí PŘíTOMNOSTI ALKOHOLU V KRVI K prvním pokusům o důkaz alkoholu v dechu patří Hargerova zkouška. Od ní se přešlo k detekčním trubičkám, které byly později opatřeny ryskou určující hranici hladiny alkoholu v krvi 0,80 o/oo. Průchodem vydechovaného vzduchu obsahující alkohol se mění zabarvení náplně trubičky. Vzhledem k tomu, že podobnou reakci mohou způsobit i jiné reagující látky, které eventuálně mohou být v dechu obsaženy, slouží toto stanovení jen k orientačnímu zhodnocení ve vydechovaném vzduchu. TOXIKOMANIE Drogová závislost představuje v současné době závažný celospolečenský problém, jehož řešení je záležitost řady oborů. Těžko napravitelné zdravotní i společenské důsledky nealkoholové toxikomanie vyžadují, aby bylo boji proti tomuto negativnímu jevu věnováno zvýšené úsilí. Od roku 1970 do současné doby byla přijata řada opatření směřujících k prohloubení prevence kriminality mládeže. O těchto opatřeních hovoříme proto, že nealkoholová toxikomanie je především problematikou kriminality mládeže. Usnesení vlády o zvýšení účinnosti ochrany mládeže před protispolečenskou činností byly vytvořeny předpoklady pro zvýšení činnosti, resp. Jejích jednotlivých forem, mezi státními a společenskými organizacemi při řešení otázek souvisejících s úsilím o omezování kriminality mládeže a zvyšování její ochrany před protispolečenskou činností. Tato snaha byla odrazem existujícího stupně poznání struktury a vývoje kriminality mládeže. Stále častěji se projevuje vliv nealkoholové toxikomanie na páchání trestné činnosti mládeže. To souvisí především se zvyšujícím se počtem osob zneužívajících omamné látky a se způsoby a formami jejich zneužívání. V odborné literatuře se setkáváme s tzv. širším a užším pojetím drogových deliktů. Drogovými delikty v širším smyslu rozumíme zneužívání drogy, určité formy přípravných jednání, jejichž cílem je vytvořit konkrétní podmínky pro nedovolené získávání omamné látky. V užším smyslu představují drogové delikty trestnou činnost spočívající v nedovoleném zacházení s omamnými prostředky a zahrnující poměrně širokou paletu trestných jednání. Trestnou činnost páchanou v souvislosti s nealkoholovými toxikomaniemi lze rozdělit do dvou základních oblastí: na trestnou činnost páchanou s cílem získat návykovou drogu a trestnou činnost páchanou po jejím požití. V posledních letech se mezi mládeží velmi výrazně zvyšuje výskyt případů nealkoholové toxikomanie. Jde o vysoce společensky nebezpečný jev, ohrožující zdravý fyzický a především psychický a mravní vývoj mladé generace. Velmi často je tento jev i kriminogenním faktorem, váže se k němu trestná činnost především příživnického, majetkového a mravnostního charakteru. Převážná část mladých pachatelů provozujících některou formu nealkoholové toxikomanie se rekrutuje z řad osob ve věku 14 – 20 let. Rozšiřuje se sociální spektrum v toxikomanských „partách“. Do dosahu těchto „part“, které jsou pro mládež provozující nealkoholovou toxikomanií typické, se dostávají zejména dosud nezasažení učňové a studenti středních škol. Snižuje se věk členů těchto „part“, nezřídka se v nich objevují i nezletilci od 14 do 15 let. Od prostých a technicky nenáročných forem aplikace toxických látek (např. inhalování toxických kapalin) přecházejí mladí toxikomané k aplikaci náročné a komplikované. V poslední době se vyskytuje zejména aplikace vodných roztoků léčiv pomocí injekcí. Zdrojem injekčních stříkaček na jedno použití jsou zdravotnická zařízení, převážně pak jejich odpad, kde lze nalézt stříkačky plně způsobilé k požití. Injekční stříkačky se k nám dostávají i z volného prodeje. Z těchto skutečností vyplývá nutnost věnovat zvýšenou pozornost bytům kriminálně závadových osob na sídlištích. Dalším místem, kde toxikomané ovlivňují dosud nezasaženou mládež, jsou i diskotéky, na nichž se často formují toxikomanské „party“. Přitom jde např. o diskotéky mimo restaurace, a to v mládežnických klubech a kulturních zařízení. I zde zneužívali mladí toxikomané vodné roztoky léků injekcemi, zejména v prostorách WC. Zde je zapotřebí soustavnější kontroly ze stran pořadatelů i místních územních součástí Policie. V oblasti prevence na daném úseku máme dobré zkušenosti s besedami, které provádíme v posledních ročnících základních škol a na SOU a středních školách. Je bezpodmínečně nutné, aby besedu vedl příslušník znalý věci, který může podat kvalifikovanou informaci s ohledem na rozdílný věk posluchačů a který nezdůrazní vzrušující a přitažlivé detaily, ale naopak vyzdvihne obecné a odstrašující znaky nealkoholové toxikomanie u mládeže. Dnešní život z aspektu vědeckotechnického rozvoje sám o sobě přináší vedle nesporných výhod i některá rizika a nebezpečí. Jsou jimi i jedy, kterými jsme obklopeni, ať již je to smog z výfukových plynů, průmyslové exhalace, konzervační prostředky, průmyslová hnojiva a další jedy, jejichž škodlivá působení je nutno omezovat. Přes tato nebezpečí a boj proti nim při dobrých adaptačních schopnostech člověka se však navíc řada jedinců vrhá dobrovolně do rizik podobného a často mnohem závažnějšího druhu: „požívání“ jedů – nealkoholové toxikomanie. Požívání návykových látek, vyvolávající pocity opojení, otupení či povzbuzení a pro jedince řadu nových a dosud nepoznaných pocitů a prožitků a současně poskytující i úlevu od tělesných a duševních potíží, je známo již od starých vyspělých kultur. Od šedesátých let našeho století dochází v západním světě k explozi požívání návykových látek s řadou nových a společensky závažných znaků. Rapidně narostlo skupinové zneužívání návykových – omamných látek osobami, které si nemohou stěžovat na utlačování, hlad, nouzi či nedostatek základních biologických prostředků. Nejzávažnější je skutečnost, že u konzumentů došlo k věkovému přesunu v mladších věkových skupinách. K adolescentům, jedincům plně somatosexuálně vyspělým, ale emociálně a sociálně nevyzrálým, psychicky snadno zranitelným. Průměrný věk pacienta závislého na nealkoholových drogách je okolo dvaceti let. Velice obtížné je přesně analyzovat příčiny a podmínky vzniku a vývoje nealkoholové toxikomanie u nás. Důvody, které vedou k tomu, že toxikoman propadne požívání drog, lze charakterizovat několika faktory:
Mládež, pokud zneužívání návykových látek přiznává, uvádí jako nejčastější důvod: zvědavost, touhu prožít něco zvláštního, neobvyklého, najít nové prožitky, uniknout nepříjemným situacím, tvrdé realitě, nepříjemným stavům, dosáhnou dočasné úlevy, uniknout samotě, do které je uváděna svými problémy, které si nezavinila sama, protest proti autoritě. Základní poznatky o příčinách a podmínkách vzniku drogových závislostí mohou zprostředkovat jednotlivé vědní obory zabývající se problematikou nealkoholové toxikomanie. Vlastní příčiny drogových závislostí je třeba hledat v individuálním vývoji života jednotlivce, v obecných sociálních a kulturních podmínkách, ve spouštěcích mechanismech a dalších faktorech. Hovoříme tedy v zásadě o čtyřech základních faktorech vzniku toxikomanie:
Problematika zneužívání drog je stále aktuálnější. Není dnes již jen individuální záležitostí, ale stává se negativním sociálním jevem. Tyto skutečnosti potvrzují nejen oficiální, kriminální statistiky o počtu pachatelů stíhaných pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných prostředků a jedů, ale signalizují to i poznatky zdravotnických pracovišť. Droga je definována jako jakákoliv látka s potenciálně psychotropními vlastnostmi, která může vyvolat závislost a být škodlivá jednotlivci i společnosti. Formy drogové závislosti mohou být různé a vyvíjejí se obvykle pozvolna jako důsledek periodického nebo soustavného používání drogy. V řadě případů dochází k postupnému přizpůsobování organismu na zneužívanou látku, která – buď sama nebo její metabolity – se stává nezbytnou součástí buněk a výměny látkové (tělesná závislost). V těchto případech se rozvíjí tolerance organismu k droze (snižuje se účinek drogy), což vede k neodolatelné potřebě dávku stále zvyšovat. Pak také dochází vlivem dlouhodobých toxických účinků k tělesnému i duševnímu chátrání organismu. Při snížení nebo vysazení dávek drogy dochází k vzniku abstinenčního syndromu. Světová zdravotnická organizace rozděluje drogy, které nějakým mechanismem ovlivňují psychiku člověka, na tyto hlavní typy:
Z praxe víme, že vlivem požívání omamných prostředků dochází v současné době k velkému množství trestné činnosti páchané zejména mládeží. Nealkoholová toxikomanie, podobně jako alkoholová, je přímou živnou půdou pro protispolečenské jednání, a tím i malým krůčkem k trestné činnosti. Toxikomanie svými škodlivými účinky nejenom negativně ovlivňuje tělesný a duševní rozvoj mládeže, ale i ohrožuje její morální výchovu a rodinné vztahy. Z těchto důvodů vedeme proti toxikomanii tvrdý a nesmlouvavý boj, a to společně se zdravotnickými pracovníky. Cílem je zamezit pronikání toxikomanie do naší společnosti, zejména do řad mládeže. Začínající taxikomanii jsme zaznamenali i v místech, kde se převá& |
