Vysoká škola ekonomická

Praha

Společenský styk a diplomatický protokol

Mo_414

Společenský styk a vztah muž a žena na pracovišti, zvláštnosti postavení žen v některých zemích

Pracoviště, to je místo určené k práci, plnění pracovních úkolů... Není to však místo, kde by pracoval každý nezávisle na svém okolí. Je to místo, kde se navzájem potkávají, a tedy i sebe navzájem ovlivňují různí lidé. Ve své práci má každý své kolegy, někdo své nadřízené, někdo i své podřízené. Potkávají se tady ženy i muži. Jde tedy o velmi pestré společenství, v němž jsou zastoupeny osoby stejně ale i různě společensky staré. Pravidla chování na pracovišti jsou v mnoha ohledech stejné jako při soukromých příležitostech. Avšak…

Každá firma by měla zvážit všechna svá specifika a zvláštní podmínky v nichž funguje ( např. s kým se její zaměstnanci převážně stýkají - s obchodními partnery, zákazníky, médii…) a tomu uzpůsobit vnitropodnikové zásady pro styk v rámci firmy i pro styk s jejím vnějším okolím. Takovéto zásady nemusejí nutně přesně korespondovat se zásadami společenského chování, v menší či větší míře se mohou od některých pravidel odchylovat, zvláště pokud to bude účelnější a v dané situaci výhodnější. Praxe však ukazuje, že pokud tyto normy neexistují, může docházet ke konfliktům, což může řádně narušit hladký chod v podniku. Tyto zásady nemusí nutně existovat v psané podobě, mnohdy postačí vzájemná ústní dohoda mezi zúčastněnými stranami po každé, z hlediska dodržení společenských pravidel, sporné situaci.

Sporné situace mohou vznikat poměrně často a prakticky kdykoliv. Například pokud je zaměstnanec nucen volit mezi zákazníkem a svým nadřízeným či dokonce nadřízenou, pokud je zaměstnanec natolik obtížen, třeba šanony, že si sám málem nemůže otevřít dveře a jeho nadřízená chce vejít do týchž dveří….

Proto je právě v podniku, kde služební hierarchie není zanedbatelná, zvlášťě důležitá schopnost vžít se do situace druhého a tomu pak přizpůsobit své konkrétní chování. I tady platí, že vlídnost je olejem v soukolí společenského chování. Etiketa říká, že pokud jde o pracovní návštěvy podřízených nebo na roveň postavených pracovníků, pak hostiltel při příchodu nebo odchodu pracovníka nevstává od stolu, povstat může pokud hostem je žena, nikoli však sekretářka. Dá se předpokládat, že snad ani žádný vedoucí nebude požadovat po svém zaměstnanci, aby vyskočil ze židle okamžitě, když vstoupí do jeho pracovny, zejména pak pokud by tím došlo k nějaké ztrátě (kupříkladu dat v počítači z různých důvodů dosud neuložených).

Klima v podniku je jako takové velmi důležité pro udržení kooperativní nálady, kdy si lidé raději pomáhají než by si vzájemně „podráželi nohy“. Je důležité, aby každý malé služby od kolegů nejen přijímal, ale též, aby je pokud možno oplácel. Každého by jistě velice brzy omrzelo dělat něco pro toho druhého, pokud by tento jen služby přijímal, ale sám ani trochu nepomohl.

Jak jsem již výše zmínila, pracoviště, kde by pracovali jen muži nebo jen ženy, jsou spíše vyjímečná. Právě proto, že se velmi často dostávají do styku muži a ženy, nastávají mnohé sporné situace vyplývající z otázky, kdo je vlastně společensky starší, žena nebo její nadřízený. U sekretářek a jejich šéfů může být problémem i jejich vzájemný každodenní styk, a tedy vyřešení otázky, jak se k sobě navzájem běžně chovat (patří sem i otázka familiérnosti, která je možná mezi nimi samotnými díky dlouhodobého vzájemného styku, ale nelze ji už uplatnit, pokud například vedoucí má ve své kanceláři klienta či své obchodní partnery).

Zdravení

Zdravit by měl jako první ten, kdo někam vchází (vstupuje do kanceláře, výrobní haly či prochází kolem vrátnice nebo nastupuje do výtahu). Nemusí tedy nutně jako první zdravit muž ženu ( ovšem pro muže platí, že by ženu měl vždy pozdravit jako první a to dokonce i tehdy je-li mu podřízena), či podřízená svého vedoucího, ale záleží na tom, kdo toho druhého zpozoruje dřív, či zda vedoucí je gentleman (a to by být měl).

Pro podání ruky platí přesná pravidla, ruku podává: žena muži, starší mladšímu, nadřízený podřízenému, hostitel hostovi, pedagog žákovi. Z tohoto pravidla pak existuje jedna výjimka. Pokud do kanceláře vedoucího vstupuje žena a tito se neznají, pak muž jako hostitel podává ruku jako první. Při odchodu už však ruku podává žena muži ( muž ruku podá ženě při odchodu v případě, že se nejedná o relativně rovné partnery, ale například mnohem mladší žena žádá o zaměstnání).

V některých zemích je pak zcela běžnou součástí pozdravu mezi mužem a ženou i políbení ruky, např. v Polsku. Tam je to běžné i v rámci pracovního styku a opomenutí se bere za nevhodné. Jinde je líbání naopak nepřípustné. V některých zemích se naopak ruka vůbec nepodává, tam pak tuto formu pozdravu nahrazuje úklona. Jedná se např. o Japonsko, či Velkou Británii.

Seznámení, představování a oslovování

Opět i zde platí stále stejné pravidlo o přednostech; představena by měla být osoba společensky mladší osobě společensky starší. V případech, jako je žena a muž (ve firmě výše postavený) je věcí taktu, kdo komu bude představen, zde záleží na místních poměrech a dané situaci. Teoreticky ale také platí, že žena má vždy výsostnější, přednostnější postavení, a navíc, tam kde muž má zcela nespornou povinnost se představit, žena tak učinit nemusí. Těžko si však lze představit, že žena, která bude chtít pracovat ve firmě se při pohovoru nepředstaví. Je tedy vždy naprosto nezbytné zvážit všechny okolnosti a nespoléhat se jen na společenské chování.

Podle starší etikety bylo nemyslitelné, aby se někdo předatavil sám, bez zprostředkovatele. Dnes to už možné je, mnohdy i naprosto nezbytné. Pokud například přímý nadřízený nepředstaví nového pracovníka kolektivu (ač by to mělo patřit k jeho pracovním povinnostem), pak je na samotném zaměstnanci, jak se s touto situací vypořádá. Platí tedy, že v pracovním styku se žena může představit ženám i mužům, ve společnosti však i nadále jedině ženám.

V pracovním styku je možné v určitých případech tykání, běžné je vykání s oslovením „pane kolego“, „paní kolegyně“. Ve vztahu k nadřízeným by se tohoto oslovení používati nemělo. Nadřízený by pak neměl používat k oslovení svých podřízených pouhého jejich příjmení.

Volba mezi tykáním a vykáním záleží na podmínkách v konkrétní firmě. Nemělo by však docházet ke vnucování tykání, či nabídkám tykání od mužů směrem k ženám a od podřízených směrem k jejich vedoucím.

Postavení sekretářky

Měla by vždy být profesionální a pamatovat na to, že svého vedoucího reprezentuje svým vzhledem i chováním. Přijde-li k šéfovi návštěva, může jí nabídnout pohoštění, které obstarává a podává (vždy z prava) sekretářka. Je zcela přirozené, že v takovéto situaci si sekretářka nemůže dovolit některé druhy chování, které jsou pro její běžný pracovní styk se šéfem běžné. Je nepřípustné, aby mu například za daných okolností tykala, či dokonce používala nějakou hantýrku.

Postavení ženy ve vedoucí funkci

Dosud není zcela běžné, aby na nejvyšších postech ve firmách byly ženy. V některých zemích se ale jejich počet celkem úspěšně zvyšuje, jinde je žena v obchodním a hospodářském životě stále nemyslitelná. Převážná většina problému, které jsou specifické pro ženy, platí ve všech kulturách – žena musí spojit rodinu a kariéru, vypořádat se s mateřskou dovolenou, zajistit péči o děti v kolektivních zařízeních a navíc podávat vyšší výkony než muž ve stejném postavení. Zastává-li tedy žena nějakou významější pozici, musí počítat s tím, že na ni budou kladeny větší požadavky než na muže a že ji bude sledovat mnohem více očí, mnohé věci by muži na stejném postu byly odpuštěny, jí ne… Tyto problémy jsou pro ženu mnohem větším břemenem, než ty, které musí překonávat v rozmanitých typech podnikatelské kultury.

Pokud jde o organizační a vůdcovské schopnosti, neexistují významné rozdíly mezi muži a ženami. Jsou-li ženy, dejme tomu úspěšnými šéfkami, pak z týchž důvodů jako muži - konexe, profesionální schopnosti, soutěživost, ochota riskovat.

Na to vše by žena měla myslet, a proto dávat na obdiv spíše své znalosti a schopnosti a být profesionální, než vystavovat svoji ženskost. Tomu by měla přizpůsobit jak své vystupování, tak své oblékání, jakož i požadavky na druhé.

Oblečení pro pracovní styk

Mezi pracovním a společenským oblečením ženy jsou větší rozdíly než mezi pracovním a společenským oblečením mužů. Ženské oblečení pak také daleko více podléhá módě. V pracovním styku by žena neměla být oblečena nápadně. Měla by volit šaty nebo kostým doplněný halenkou. Výstřih by neměl být hlubší než po spojnici podpažních jamek. Při styku s klienty by ruce měly být zakryty sakem. Významé jsou i doplňky, kterých by však nemělo být příliš a především by měly ladit navzájem i s oblečením. Pokud jde o boty jsou vhodné lodičky, ne však bílé barvy. Vždy by žena měla mít náušnice. Pozornost by žena měla samozřejmě každodenně věnovat i úpravě vlasů. Je vhodné volit účesy spíše praktické než efektní. Nikdy by dlouhé vlasy neměly být v práci rozpuštěné.

Pro muže by mělo platit obdobné pravidlo, především vypadat seriózně. Nehodí se obleky fialové či zelené, hnědé nanejvýš v pátek. V některých zemích není vhodné kombinovat kalhoty a sako jiné barvy (v Asii), jinde (např. v Itáii) tak můžeme ukázat svoji schopnost dobře sladit barvy. Naprosto nevhodné jsou bílé ponožky a špinavé boty.

Účastník skupinového jednání

Společné jednání či porada se vyznačuje podílovou odpovědností za přijatá rozhodnutí. Proto má každý účastník právo vyslovit svůj názor, ale v konečném důsledku se všichni musí shodnout na společnám závěru. Každé společné jednání by mělo být plánováno s dostatečným předstihem, aby každý účastník měl možnost se řádně připravit. Je totiž vhodné být nejen účastníkem, ale aktivním účastníkem, a to bez patřičné přípravy je jen stěží možné.

Účast na skupinovém jednání s podřízenými

Opět je vhodné se patřičně a řádně připravit (pro předsedajícího jednání platí ještě mnohem větší důraz na přípravu, protože právě od něj odvisí úspěšnost každého takového jednání). Bývá účelné podřízeným dodat odvahu, protože jen za jejich aktivní účasti lze dospět ke vhodným, nebo aspoň nějakým řešením. Z toho tedy samo plyne, jak nevhodné je každého hned kritizovat; kritika od ženy pak může vyvolat u mužů značnou nechuť, nekonstruktivní kritika ze strany mužů k ženám také může značně poškodit vztahy v dané firmě. Je dobré být kolegiální, ne však za cenu ztráty autority. Tu je třeba budovat i mezi sobě rovnými. 

Při každé příležitosti by si žena měla zas a znovu uvědomit, že její postoje se výrazně liší od postojů jejich mužských kolegů. Tak například ženské nohy odvádějí pozornost přítomných mužů od obsahu prezentace. Proto je vhodné, aby žena pro případné vystoupení před více lidmi, byť i ve vlastní firmě, volila raději kalhotový kostým než krátkou sukni.

Pro každé jedníní, ať už s kýmkoli, a pro obě pohlaví paltí existence pozitivních a negativních signálů. Mezi pozitivní, tedy ty, které napomáhají dobré atmosféře patří např. vzpřímený posed, pozornost, kterou můžeme dát najevo psaním si poznámek v hlavních bodech, mírným natočením k mluvčímu, vhodná jsou otevřená gesta, případné vtipné poznámky nebo glosy. Negativní jsou naopak zhrbenost, zírání do poznámek, z okna, nebo do stropu, odvrácení se od mluvčího, nepřípustná či hrozivá gesta jako zdvižený ukazovák, kamenný obličej, mručení či cynický výraz.

Zvláštnosti postavení žen v hospodářském životě vybraných zemí

Francie

Stále více žen proniká do vedoucích pozic, především v maloobchodě a službách; ženy dnes nejsou neobvyklé ani v oborech jako je právo, finance či personalistika. Nadále však přetrvávají silné předsudky proti ženám v průmyslu a obecně také mimo Paříž.

Německo

O této zemi by se dalo říci, že žena má ze všech stvoření nejmenší naději vyšvihnout se na vrchol. Němci nejvíce ze všech lpí na trdičním postavení ženy. Pokud už se se ženou v hospodářském životě setkáme, pak se při oslovování velice lpí na odlišení slečny a paní. Dámské oblečení bývá často pestřejší, ale vždy účelové a většinou velmi vkusné.

Itálie

Na manažerských místech, zde najdeme jen velmi málo žen, jedná se o společnost značně mužskou. Výjimkou jsou předstevitelky rodinných firem, kde důležitější je příslušnost k rodině než k pohlaví. Často se však můžeme setkat s úspěšnými samostatnými podnikatelkami. Ženy je zde zvykem oslovovat „signora (paní) nebo signorina(slečna)“ a křestním jménem. Cizinky se v Itálii setkají s velmi zdvořilým jednáním, ale konečné rozhodnutí se očekává od výkonného úředníka mužského pohlaví.

Španělsko

Dříve typicky mužská povolání jako třeba právník i nadále typicky mužskými zůstávají. Ženami jsou obsazena tato místa jen velmi zřídka. V této zemi se obecně málo žen žene za kariérou, ale ženy profesionálky jsou pro určitý hlad po kvalifikované pracovní síle vítány. Postavení žen ve vedoucích funkcích je všeobecně respektováno, neočekává se však, že by ženy mohly dosáhnout vyšších míst. Jednání se ženou mohou být mnohem zdlouhavější než s jejich mužskými protějšky a pro starší generaci to může být dokonce i určitý kulturní problém.

Velká Británie

V Anglii ženy tvoří 45% pracovních sil, ale asi polovina z nich pracuje pouze na částečný úvazek. Přesto že žena se k odbornému vzdělání dostává obtížněji než muž, ženy v této konzervativní zemi stále více pronikají do vedení firem, hlavně ve službách a veřejném sektoru, a to dokonce častěji než v jiných evropských zemích. Přítomnost žen na pracovišti však v této zemi může vyvolat řadu problémů, po mužích je striktně vyžadováno asexuální chování, žena se dnes může urazit, i když ji muž pochválí oblečení. Ženy ve vedoucích funkcích upřednostňují, aby se k nim muži chovali se stejnou zdvořilostí jako se chovají k mužům ve stejném postavení. Ženy oslovujeme „Miss“ nebo „Mrs“ a jsme-li na pochybách je-li vdaná, pak „Ms“ a příjmením.

Řecko

V této zemi nacházíme pouze nízkou diskriminaci žen ve srovnání s ostatními evropskými státy. Ženy jsou silně zastoupeny nejenom na odborných postech, ale i v politice.

Indie

Postavení ženy je v hospodářském životě poměrně svobodné. Je zcela běžné, že žena-manažerka pozve muže-manažera na jídlo. Muž se pouze vždy pokusí zaplatit.

Pákistán

Se ženami se i obchodník běžně setkává. V některých oborech je však nutné, aby žena, pokud se chce prosadit, byla agresivní. Obecně je na místě, aby ženy (i cizinky) měly zakryté nohy a paže a oblékaly se střídmě. Při pozdravu si Pákistánci podávají ruce více než jsme zvyklí, ale ženy se zdraví pouze ústně nebo lehkou úklonou. Pákistánští muži jsou, zvláště pokud jsou v náladě, velmi těžko ovladatelní; proto není vhodné je zvát do hotelového pokoje, ale raději jen do restaurace. Při společenských příležitostech při organizaci pohoštění je možné se setkat se zvláštními odděleními pro muže a ženy.

Japonsko

Ženy ve vedoucích funkcích nejsou obvyklé, ani se od nich neočekává žádná honba za kariérou, stejně jako v Číně. Není ani vhodné postavit do čela jednajícího týmu ženu, byť by byla nejlepší, protože by to mohlo pro Japonce znamenat urážku, a pro nás neúspěch jednání.

Arabské země

I zde je postavení ženy velmi slabé, ne-li žádné. Žena nedisponuje žádnými právy a její místo je v domácnosti. I tady je zcela nevhodné volit ženu do jednacího týmu, natož do jeho čela. Navíc by žena jako obchodní zástupce patrně nedostala ani vízum. Žena na veřejnosti musí být celá zahalená. Jiné to je, pokud se arabská žena vydá třeba do Evropy.

Argentina a Uruguay

Žen v obchodním světě a na obchodních jednáních neustále přibývá. Pro oslovování v této zemi se doporučuje používat titul nebo funkci a pak příjmení osoby. U žen je však běžné oslovení segnora (paní) nebo segnorita (slečna) a křestní jméno.

A co ještě dodat? Zajisté i vztahy mezi muži a ženami, a to nejenom na pracovišti, se budou i nadále vyvíjet tak, jak se bude vyvíjet i společnost, hospodářská situace, mezinárodní vztahy, jak bude postupovat globalizace...

Literatura:

Monika Pavlíčková - Taky jsem si myslel, že jsem úspěšnej manažer

Ivan Šroňek - Etiketa v obchodě a podnikání

Dagmar Brázdová - Zásady společenského chování

Aiesec - Obchodní zvyklosti

Inge Wolfová - Moderní společenské způsoby

Mary Spillaneová - Image ženy

Mary Spillaneová - Image muže

John Mole - Jiný kraj, jiný mrav

Týdeník Ekonom