PŘEDMĚT – PSYCHOLOGIE PRO EKONOMY NEZAMĚSTNANOST

Nezaměstnanost v členských státech Evropské unie postihuje zhruba každého devátého občana. V poslední době dochází k výraznému nárůstu nezaměstnaných i České republice, přičemž do budoucna se prioritou stane řešení problému dlouhodobé nezaměstnanosti.

Dlouhodobá nezaměstnanost tvoří zhruba polovinu všech evidovaných osob bez práce. U nás je nezaměstnanost spojována s ekonomickou recesí, ale je paradoxem, že i se vznikem hospodářského růstu by nedošlo k výraznému snížení nezaměstnanosti. Hospodářský růst sice vyvolává vznik nových pracovních příležitostí, ale bývá také spojen s požadavky vyšší efektivnosti, snižováním nákladů, zvyšováním produktivity práce a tím také s propouštěním zaměstnanců. Vznikají sice nová pracovní místa, ale trh práce vytváří vyšší požadavky na pracovníky. Zaměstnavatelé nemají zájem o uchazeče o zaměstnání z řad nezaměstnaných, případně dlouhodobě nezaměstnaných, protože tito lidé postupně ztrácejí profesní dovednosti, pracovní režim a morálku.

Na pracovním trhu lze vystopovat skupiny obyvatel, které jsou nezaměstnaností ohroženi v masovějším měřítku. Jde o pracovníky se změněnou pracovní schopností, matky s dětmi, mladistvé, absolventy škol, lidi předdůchodového věku a rómské etnikum.

Otázkou také je, do jaké míry tito lidé pracovat chtějí. Podle názorů expertů jen asi třetina dlouhodobě nezaměstnaných měla zájem trvale pracovat a každý pátý chtěl pracovat pouze krátkodobě. Zbývající část (zhruba 45 %) neměli zájem na získání trvalého a legálního zaměstnání.

Jako důvody odmítnutí zaměstnání uchazeči většinou uvádí nízkou mzdu, nutnost dojíždění do zaměstnání, práci na směny a nevyhovující pracovní prostředí. Nezaměstnaný také často odmítá práci, protože nabízená mzda je nízká vzhledem k sociálním dávkám a případným nákladům spojeným se zaměstnáním (doprava, hrazení mateřských škol apod.) Poměrně často se také důvodem odmítnutí práce stává špatná pověst firmy a nedobré zkušenosti se soukromými podnikateli. Uchazečům se základním vzděláním také často chybí touha po seberealizaci a jediným důvodem proč pracovat je pro ně získání většího množství finančních prostředků než ze sociálních dávek. 57964bem11reg3b

Na druhou stranu se u nás v poslední době na rozdíl od minulosti rozšiřuje nezaměstnanost nedobrovolná. Zaměstnavatel často odmítne uchazeče z úřadu práce z důvodů zdravotních, věkových, etnických. Uchazeči mají také často vysoké mzdové požadavky a ztrátu pracovních návyků. Častým problémem je i nedostatečná kvalifikace pracovníků. Obvykle uchazeč nemá pouze jeden z těchto handicapů, ale často dochází k jejich kumulaci. Jedním z důvodů růstu nezaměstnanosti je i struktura absolventů škol, která je ovlivněna nekontrolovaných otvíráním nových škol počátkem devadesátých let. Dochází k nesouladu mezi strukturou úřadem práce nabízených volných pracovních míst a strukturou evidovaných uchazečů o zaměstnání. Svoji vinu na nezaměstnanosti nese také zaměstnávání cizinců, často nelegálního. Tito lidé zde vykonávají nekvalifikované práce a nezřídka i za mzdu, kterou náš občan odmítne. Často také uchazeč nedostane práci z důvodu zanedbaného zevnějšku nebo špatné prezentace.

Nezaměstnanost absolventů škol a mladistvých

Jedním ze základním rysů tohoto problému je stálý nárůst počtu mladých lidí v evidenci úřadů práce, přestože počet těchto lidí je u nás stabilní, či spíše klesající. Jak už jsem se zmínila problém spočívá také v nedostatečné nabídce pracovních míst vzhledem k jejich profesnímu zaměření. Tito lidé jsou často odmítáni z důvodu absence základním pracovních návyků. Vstup do pracovního procesu si mnohdy mladí lidé ztěžují sami svými přehnanými mzdovými požadavky, případně nedoceněním či přeceněním svých schopností. V posledních letech je u nás zřetelný nárůst nezaměstnanosti mladých lidí z různých ekonomických oborů.

Komplikací pro mladé muže je také jejich blížící se nástup základní vojenské služby. Řada firem nemá o mladé lidi zájem i pro nedostatečnou praxi a nespolehlivost. Mnozí mladí lidé mají také dostatečné rodinné zázemí, které je po ekonomické stránce zabezpečí a tudíž nemají důvod hledat práci. ee964b7511reeg

Každý člověk vnímá svou nezaměstnanost jinak. Vše záleží na věku, pohlaví, rodinném zázemí, dosaženém vzdělání a kvalifikaci. Je také prokázána, že lidé, kteří se dlouhou dobu zdržují na jednom pracovišti, mají větší dispozice k dlouhodobé nezaměstnanosti. Nezaměstnanost pak ještě hůře prožívají ti, kteří byli ve svém zaměstnání úspěšní a jejichž motivace k práci byla vysoká.

Nezaměstnanost postihne člověka nejen po stránce ekonomické, ale postihne také jeho citovou, intelektuální a psychickou oblast. U lidí, kteří měli zdravotní potíže ještě před ztrátou zaměstnání, bylo prokázáno větší vychýlení z psychické rovnováhy. Existují také jedinci, kteří považují ztrátu zaměstnání za ponižující a obracejí se proti sobě a celé společnosti. Nezaměstnanost přináší také velký stres mužům středního věku - otcům rodin, kteří tím, že svou rodinu nedokáží zabezpečit ztrácí autoritu u svých dětí. Avšak vzrůst rodinného napětí se netýká jen nezaměstnaných mužů. Ženy často uvádí větší neshody v manželství, které nezřídka končí rozvodem. Nezaměstnanost rodičů bohužel pociťují i jejich děti, na které se přenáší neurotické potíže jejich rodičů. Nezaměstnaní mají také narušenou časovou strukturu dne a týdne, což se projevuje zase více u mužů, protože ženy si to kompenzují větší starostí o rodinu a děti. Rodina se také musí často finančně uskrovnit, což může vést k dalším sporům. Pro mnoho nezaměstnaných je rodinné zázemí velmi důležité, protože jim může pomáhat překonat jejich obtíže a protože také ztrácejí kontrakt s cizími lidmi mimo rodinu.

Vlastní návrhy na řešení situace

V zemích západní Evropy, jako je Německo nebo Francie, se vyskytují snahy o zavedení kratšího pracovního týdne, což by umožnilo zaměstnat více lidí. Otázkou však zůstává, zda lidé, kteří nyní mají práci jsou ochotni se jí částečně vzdát a nakolik to ovlivní jejich ekonomickou situaci. Myslím si, že v České republice tohle řešení zatím nepřichází v úvahu. Protože jednak zaměstnavatelé nemají zájem zřizovat místa na částečný pracovní úvazek a pro více lidí a kromě toho, platy u nás nejsou tak vysoké, aby si průměrná česká rodina mohla dovolit takové snížení příjmů. Toto snížení příjmů by stejně muselo být nějakým způsobem kompenzováno na sociálních dávkách, takže našemu státnímu rozpočtu by to rozhodně neulehčilo. Zřejmě kdybych podnikala, bych také upřednostňovala jednoho zaměstnance, který by měl přehled o všem, co se děje, raději než dva, z nichž každý by věděl jen to, co se přihodilo, když byl zrovna on v práci. Práce těchto dvou lidí by musela úzce navazovat a zřejmě by bylo nemožné, aby si tito dva lidé předali veškeré informace, které se udály za dobu jejich nepřítomnosti.

Podle mého názoru, by se problém měl řešit reformací školství. A to omezením oborů, u nichž je nyní vysoká nezaměstnanost (školy s ekonomickým zaměřením) a naopak podporou těch oborů, které se zdají být do budoucna perspektivní. I když je těžké odhadnout, jaké profese budou potřeba za několik let. Z krátkodobějšího hlediska se tohle v současné době snažíme řešit pomocí rekvalifikací, což je podle mě nákladnější a méně účinné.

Možná by stálo za to zřídit taková zaměstnání, které by lidé vykonávali dobrovolně, třeba na velmi zkrácenou pracovní dobu a zadarmo, s tím, že by jim nadále byla vyplácena podpora v nezaměstnanosti, dokud by si nenašli stálé zaměstnání. Jde mi o to, že by zde lidé měli nějaký sociální kontakt, neztráceli by pracovní morálku a profesionalitu, nebyli by samotní a možná by si zde mohli najít kontakty, které by jim mohli pomoci při hledání placeného zaměstnání. Zřejmě je těžké nalézt místo, pokud člověk celý den sedí doma a nepřijde do kontaktu s ostatními lidmi.

Protože si myslím, že stále existuje skupina lidí (i když jich ubývá), kteří by práci najít mohli, ale z různých důvodů nechtějí, měl by stát svou sociální politikou tyto lidi více motivovat, např. změnit systém výpočtu podpor v nezaměstnanosti.