Pojem „psychologie dopravy“

2. 
   Úvod: pojem „psychologie dopravy“

„Psychologie dopravy je aplikovaná psychologická disciplina, jejímž předmětem studia jsou psychické procesy a chování účastníků dopravního a přepravního procesu, a to jak těch, kteří aktivně zajišťují tyto procesy (řidiči, posádky trakčních vozidel, letadel, plavidel, atd.), tak cestujících, chodců, ad. Psychologie dopravy se dále člení podle jednotlivých oborů dopravy (automobilová, letecká, lodní – říční a námořní; silniční, atd.) a na sociální psychologii těchto disciplin. Psychologie dopravy zároveň používá výsledky, metody a techniky klinické, diferenciální, diagnostické a pedagogické psychologie a ergonomie.“

3. Psychologie v silniční dopravě

Předmětem zájmu dopravní psychologie je psychicky regulované chování člověka ve specifických dopravních podmínkách, které jsou dány individuálními vlastnostmi člověka, jeho předběžnou přípravou a výcvikem, druhem a charakterem dopravy a dopravní techniky.

Problémové okruhy psychologie v silniční a městské dopravě:

1. Studium systému „řidič – vozidlo – komunikace“ a jednotlivých článků tohoto systému. Spolehlivost celého dopravního systému je dána správnou funkcí a spolehlivostí všech jeho částí. Těžiště psychologické analýzy spočívá ve studiu činností řidiče a jeho začlenění do systému. Podrobně se zkoumají senzorické vstupy (proces přijímání informací), proces zpracovávání informací (rozhodování a řídící procesy) a řídící jednání řidiče. Závažná je otázka přesnosti rychlosti a spolehlivosti řidiče a možnosti rozdělení úkolů mezi vozidlo a řidiče. Psychologická analýza vozidla se týká především toku informací mezi vozidlem a řidičem, tzn. řešení oznamovacích a ovládacích prvků ve vozidle, interiéru vozidla. Cílem je přizpůsobení konstrukce vozidla psychickým kapacitám člověka.

Studium komunikací se zaměřuje především na psychologické působení komunikace a jejího okolí, vlivy trasy, dopravního značení a signalizace, řešením cest a objektů v jejich blízkosti; působením přírodních a klimatických faktorů.

2. Výcvik a příprava řidičů

3. Výchova a výuka účastníků silniční dopravy, hlavně dopravní výchova dětí a mládeže (propagace, osvěta).

4. Racionalizace a organizace práce řidiče – režim práce a odpočinku řidiče.

5. Sociálně-psychologické aspekty práce řidiče (mezilidské vztahy, vztah k práci a pracovní motivace, aj.).

6. Analýza nehodovosti a úrazovosti (prevence nehod a úrazů).

7. Psychodiagnostika dopravního chování, psychologické posuzování způsobilostí pro řízení motorového vozidla, diagnostika starších řidičů, ad.

Některé z těchto aktivit jsou výlučně psychologickou záležitostí, může je vykonávat pouze psycholog (psychologické vyšetření), při jiných psycholog aktivně spolupracuje (osvěta, zkoumání dopravní nehodovosti) a v některých aktivitách psychologie poskytuje zásady a normy, které slouží odborníkům z jiných oblastí (spolupráce při konstruování automobilů, projektování a stavbě komunikací, osazování dopravního značení, atd.).

Způsoby a formy aplikace psychologie v silniční dopravě

V silniční a městské dopravě psychologická pracoviště zabezpečují řešení základních úkolů dopravní psychologie následujícími formami:

1. Expertizní činnost – řeší se otázky bezpečnosti a racionalizace práce, sledují se nároky profese na psychické vlastnosti a schopnosti člověka, analyzují se možnosti prevence dopravních nehod z psychologického hlediska, řeší se problémy motivace, atd.

2. Úkoly v oblasti personálních činností podniků

3. Poradenská činnost (podnikové poradenství)

4. Činnost v oblasti pedagogicko-psychologické (psychologická pracoviště se podílí na sestavování učebních plánů pro kvalifikační přípravu zaměstnanců).

5. Činnost na úseku inženýrské psychologie, psychologických otázek organizace řízení a racionalizace práce (zabývají se vztahem řidič – dopravní technika, optimálními podmínkami organizace a řízení práce).

4. Psychologické požadavky na řidiče

Psychická způsobilost k řízení motorového vozidla znamená soulad osobních psychologických charakteristik s požadavky a nároky, které na člověka klade bezpečné ovládání motorového vozidla. Posuzování psychické způsobilosti řidiče se děje na základě výsledků psychologického vyšetření pomocí vhodných psychologických metod.

Nejčastěji se zkoumají tato hlediska:

• vizuální orientační vnímání (pozorování, koncentrace, vnímání),

• psychomotorika (reaktibilita, koordinace),

• intelekt (paměť, logické myšlení, duševní obzor),

• zručnost při řízení vozidla,

• emoční stránka (adaptabilita, úzkostlivost, agresivita),

• motivace a hodnotová orientace,

• osobnostní vlastnosti včetně sociální dimenze osobnosti.

Účelem a funkcí psychologického vyšetření v oblasti dopravy je především posouzení způsobilosti:

1. uchazečů o řidičské oprávnění

2. držitelů řidičského oprávnění

k řízení motorového vozidla daného typu.

Vlastním cílem takovéhoto vyšetření je:

1. zjištění případných nedostatků anebo poruch v psychické oblasti vyšetřovaného

2. posouzení předpokladů uchazečů o náročnou funkci.

Podle účelu psychologického vyšetření je můžeme rozdělit na:

1. vstupní, preventivní vyšetření – před získáním řidičského oprávnění, před anebo při nástupu na pracoviště,

2. kontrolní vyšetření – periodické vyšetření řidičů z povolání, při přeřazení na náročnější funkci, při úrazech, atd.

Z těchto vyšetření je sestavován psychologický profil, který je porovnáván s psychologickým profesiogramem dané profese.

Za klíčová hlediska v dopravním chování řidiče je možno považovat:

1. vizuálně-orientační chování – pozorování cesty, okolí, křižovatek, předvídání,

2. reakce – přiměřené reagování na překážky, připravenost brzdit, koncentrace a pohotovost pozornosti,

3. psychomotoriku, resp. techniku jízdy – pohyby volantem, koordinace pohybů na ostatních ovládacích prvcích, plynulost jízdy,

4. styl jízdy – rychlost jízdy, způsob přejezdu zatáček, rizikovost a bezpečnost jízdy,

5. disciplinovanost při jízdě – respektování předpisů, dopravních značek, omezení apod.

5. Závěr

Individualita mezi lidmi se projevuje v myšlení, chování a konání. Odlišnosti ve schopnostech, vlastnostech i celkovém zaměření osobnosti člověka vytváří u každého jiné předpoklady pro rozličné povolání. Do profesí se zvýšenými nároky anebo specifickými požadavky na psychiku není možné proto zařazovat kohokoliv bez ohledu na to, má-li anebo nemá přiměřené osobní předpoklady pro danou činnost, bez přezkoumání způsobilosti pracovníků, kteří mají takovéto psychicky náročné profese vykonávat. Proto existuje i aplikovaná psychologická disciplina – dopravní psychologie.

6. 
   Literatura

Repčík,J., Dopravná psychológia. Bratislava : Alfa, 1990. 232 s. ISBN 80-05-00339-0.