Psychologie

Interakce, komunikace a percepce

Percepce

Vnímání člověka člověkem. Není to jen zrakové vnímání, ale obsahuje hodnotící prvky. Promítají se tam i emoce, intuice atd. Percepci podléhá i řeč člověka. Naše chování k druhým lidem vychází z toho, jak si vykládáme jejich chování (např. máme pocit, že sousedka je nepřátelsky nakloněna. Její jednání přes toto filtrujeme - zkreslený dojem). Racionálně můžeme tyto dojmy korigovat.

Nejčastější chyby:

1.Haló efekt - při hodnocení druhých se necháváme unést nějakým nápadným rysem člověka, přes tento rys ho vnímáme v dalších vlastnostech (např. dobře upravený člověk má dobré vlastnosti). Haló efekt je nejčastější chyba, kterou děláme.

2.První dojem - je blízký haló efektu. O osobě si uděláme názor z prvního dojmu a máme tendenci přijímat jen to, co nám do toho obrazu zapadá. To, co tam nezapadá, je tendence vytěsnit.

3.Logická chyba - na základě zkušeností lidé spojují věci a vlastnosti do logické souvislosti, např. zaběhlá představa, že vysocí muži jsou stateční, křehké ženy potřebují ochraňovat.

4.Stereotypy a předsudky:

Předsudky - jedna skupina má ustálený názor. Člověk, který patří do druhé skupiny je podle toho hodnocen.

Sociální stereotypy - máme je vůči neobvyklému zevnějšku. Stereotypem je, že čím vyšší sociální status, tím důvěryhodnější osoba. Pokud se někdo doznává ve svůj vlastní neprospěch, tak k tomu nemáme důvěru.

5.Kognitivní referenční rámec - je dán předcházející profesionální zkušeností (např. vyšetřovatelé si udělají představu o typickém trestném pachateli. Při výslechu uplatňují jen to, co jim do představy zapadá a ostatní jim může uniknout).

6.Idiosynkrazie - někomu vadí tón hlasu, nějaká gesta, slova (někdo ve větě používá stále např. tedy). Někoho to může dráždit tak, že se nemůže soustředit. Musíme překonat tento odpor.

7.Protipřenos - pochází z psychoanalytické praxe. Je to tzv. projekce. Vyslýchající má svůj vlastní problém (potlačovaný - neuvědomuje si to) a vnáší to do svého výslechu.

Komunikace 47617ufc54iov2n

a) verbální

Ve forenzní psychologii se verbální komunikaci věnuje kriminalistická taktika - souvisí s kladením otázek.

Verbální komunikace obsahuje obsahovou stránku (to, co se sděluje: logická, věcná stránka řeči), formální (způsobovou) stránku (jak se to sděluje - hovoříme o tzv. paralingvistice: zabarvení hlasu, pomlky, zakoktání, přeřeky, intonace).

Typologické dělení svědků, jak komunikují fo617u7454ioov

-svědek hovorný a otevřený (ideální)

-svědek upovídaný a zabíhavý (tzv. mluvka) - velká slovní produkce, často odbíhá od tématu (jde hodně na nervy). Typické je to u starších lidí

-svědek ostýchavý, plachý - neradi vypovídají o intimních věcech

-svědek povrchní - hovoří rychle a hodně, ale neprecizně. Musí se klást upřesňující otázky

-svědek lhostejný bez zájmu vypovídat

-svědek nedůvěřivý - nedůvěra může být situační, nebo to může být povahový rys

-svědek problematický z jiných důvodů (např. svéhlavý, může mít předsudky vůči druhé skupině).

V praxi se ustálily způsoby komunikace při prolomení lživé výpovědi:

1.strategie povzbuzování protireakce (vyslýchaný je podněcován, že nemá, co skrývat)

2.strategie znejisťování (nepoužívat kauciózních otázek - úskočné a lstivé). Má to ve vyslýchaném vzbudit dojem, že o případu máme mnoho informací

3.strategie doplňování (povzbuzujeme ho k doplnění něčeho, co nebylo sděleno)

4.strategie disprepanční (soustřeďuje se na odkrývání rozporů ve výpovědi - při vysvětlování rozporů nám dotyčný řekne něco, co dříve zamlčel)

5.strategie zapletení se do vlastní lži (snažíme se nalézt rozpory)

6.strategie odejmutí důvěry (můžeme vyprovokovat dotyčného, že neskrýváme pochybnosti o tom, co nám dotyčný říká).

b) neverbální komunikace

Někdy nám neverbální projevy mohou říci více než slovní - přesněji vypovídají o stavu osob (můžeme to zjistit ze způsobu řeči).

Neverbální projevy mohou vyjevit mnohé o emocích - zbledne, napjaté svaly v obličeji.

Neverbální signály nahrazují verbální sdělení.

Neverbální komunikace neslouží jen ke sdělování informací, ale taky k ovlivňování druhých osob.

Neverbální projevy:

1.Mimika (výraz tváře) - považuje se za nejvýznamnější komunikační prostředek. Sděluje nám aktuální duševní stav. Psychologie se v poslední době přiklání k názoru, že výrazy v obličeji jsou transkulturální (objevují se u všech). Ovšem emoce lze potlačit.

2.Pohledy - uvádějí se, že jsou sdělné. Důležité je zaměření pohledu (na co se dotyčný dívá), délka pohledu a četnost pohledu na různá místa. To se projevuje při výslechu neupřímného svědka. V jednom výzkumu dospěli k závěru, že jakmile začne dotyčný hodně mrkat, tak je blízko k doznání (sporné).

3.Zornice - její změny mají význam při výslechu. Není to ovladatelné vůlí. Při pozitivních prožitcích se zvětšuje, při negativních zužuje. Zrakový kontakt může hrát roli při ovládání člověka (oční kontakt).

4.Tělesná blízkost (proxemika) - v soudní síni máme danou situaci, při vyslýchání ne. Rozlišují se sféry: intimní (od bezprostřední blízkosti do 40 cm - tam pouštíme jen ty nejbližší bez úzkosti), osobní sféra (od 50 do 100 cm - mezi přáteli, dobrými známými atd.), sociální sféra (1,5-3 m - oficiální služební styk), veřejná (3,5-8 m od publika).

5.Vertikální vzájemná poloha mezi vyslýchaným a vyšetřovatelem - člověk je jistější, jestliže sedí nebo stojí na vyvýšeném místě oproti druhému člověku.

6.Tělesné pohyby - neúčelné (nutkavé) pohyby (anankasmy - mohou signalizovat napětí, neklid osoby) - někdo začne zalamovat ruce, poklepává si nohou, rukama, hraje si s tužkou.

7.Postura těla (držení těla) - jinak vypadá člověk sebevědomý, jiný postoj plachého.

Interakce

Je vzájemné ovlivňování. Interakce probíhá prostřednictvím všech předchozích prvků sociálního styku. Ovlivňování je přítomno v každém sociálním styku.

V právní psychologii se o interakci nemluví příliš často. Je představa, že ovlivňování je právně nepřípustné.

Kniha: J. Graz: Persuazia ovplivňování človeka človekom (kniha o přesvědčování a argumentaci), Osveta Martin 1988

Základní metody ovlivňování:

1.Demonstrování

2.Objasňování

3.Příklad

4.Cvičení

5.Přesvědčování

6.Sugesce

7. Donucování

Nepřichází v úvahu cvičení a jsou zakázány dvě poslední (sugesce a donucování).

Soudní líčení

Decision making - rozhodování při soudním líčení (anglo-saské právo)

Provádějí se experimenty (na studentech) buď fiktivní nebo terénní. Ucelené výsledky, jak rozhodovací proces probíhá (jak se tvoří decision making).

Problém je s aplikací poznatků anglo-saských do našeho práva. Liší se velmi atmosféra (u nás je mnohem civilnější, tam je tradicionalistická - obřadné vystupování, obřadné oslovování, kostýmy. Z hlediska psychologického je to mnohem působivější). Civilnější proces - je tam talár. V anglo-saském musí člověk přísahat na Bibli atd.

Co je dále velmi rozdílné je způsob vedení procesu. Anglo-americký systém je odporovací. Náš systém je inkviziční (vyšetřovací). V odporovacím systému je soudní líčení pojato jako konflikt mezi dvěma soupeřícími stranami (soudce je tam málo direktivní). Ve vyšetřovacím systému je hlavní direktivní osobou soudce a strany mají mnohem menší prostor a jejich úkolem je spolupráce se soudem. To z psychologického hlediska je velký rozdíl.

K psychologickým momentům se řadí subjektivní výroky soudců - mají vliv informace, které byly získány mimo soudní síň (soudce přichází k líčení s privátní hypotézou o případu). Může pak přijímat jenom informace, které mu tuto hypotézu potvrzují. Např. udělal se pokus, že jedna skupina poroty dostala fiktivní článek o zlé minulosti obžalovaného (78 % by jej odsoudilo, zatímco z druhé skupiny, která článek neměla, jen 12 %).

Selektivnost

Kognitivní procesy jsou selektivní. Toto jde racionálně korigovat. Dělaly se pokusy se studenty práv v USA a zjistilo se, že na rozdíl od běžné populace je u nich typické vyhledávat rozpor.

Důležitá vlastnost pro právníka je naučit se hledat informaci, která je v rozporu s ostatními.

V anglo-saském systému má největší význam poslední slovo (nejdůležitější informace se dá na konec). U nás se závěrečným slovům příliš pozornost nevěnuje. Ten, kdo vystupuje první má větší výhodu, má nejvíce pozornosti.

Efekt očkování (psychologické očkování) proti argumentům protistrany. Ukázalo se, že řeč, která obsahuje argumenty a protiargumenty je přesvědčivější než řeč, která obsahuje argumenty pro.

Hovoří se o privátní hypotéze o spravedlivém světě (má to každý) - když člověk uvidí v televizi, že se povraždili mafiáni, tak to bere jako zadostiučinění. Kdežto, když zastřelí někoho nevinného, tak to bere hůře (odsuzuje je). Ukazuje se to při trestných činech znásilnění. Vdané a rozvedené dámy jsou brány jinak co se týče úctyhodnosti. Vyšší trest by dali těm, kteří znásilnili mladou dívku, než rozvedenou ženu. Pokud šlo o představu o spolupodílu na činu, tak byla představa o spolupodílu mladých dívek (provokují pachatele).

Výše sankce a sociální situace obžalovaného - byla tendence, že lidé ze sociálně slabších vrstev mají neuspořádaný život a byla snaha je považovat za potenciální pachatele.

Problém zavinění, míry poškození a odškodnění - případ řidičů automobilů, kteří způsobí nehodu a škodu jiným. Zjistilo se, že jestliže dojde k odškodnění mimo soudní síň, tak to velmi výrazně působí na vnímání viny a odráží se to ve výši trestu.