Psychologie

Výpovědi svědků

Zvláštnosti výslechu dětí

Je to celkem dlouhé období, nedospělec je až do 18-ti let.

Zajímají nás rozdíly oproti jiným skupinám. Musíme brát v potaz věk dítěte a jeho tělesnou, duševní a sociální úroveň. Jsou zvláštnosti, a to odlišná úroveň dětského vnímání a pozornosti. Často máme milné představy o dětské výpovědi (je upřímnější a pravdivější, na druhé straně se mohou lidé domnívat, že děti mohou mít nepřesnější výpověď). Ani jedno zevšeobecnění nebylo dobré.

Děti velice snadno a rychle podléhají bezprostředním dojmům. To, co dospělí přehlédnou, může upoutat pozornost dítěte. Naopak to, co dítě může považovat za zajímavé, dospělý si toho nepovšimne. 41114pip19ukr7e

Největší význam pro vnímání dětí zde mají zájmy a záliby dítěte (např. chlapec zajímající se o automobily nám řekne velké podrobnosti). Někdy může být dětská výpověď podrobnější a detailnější. Je tendence dospělých nebrat tuto výpověď vážně (pokud dospělý detaily neuvede a dítě ano, tak mu nevěříme, vymýšlí si).

Důležitá je celá osobnost nedospělce, především psychické vlastnosti (zaměřenost, zájmy, záliby, lhavost, simulování, hysteričnost, roztěkanost, houževnatost, svědomitost), anamnestické údaje (od rodičů, psychologů, pedagogů - tendence je přiřazovat negativní vlastnosti), úroveň intelektu a sugestibility (ovlivnitelnosti - důležité). Mohou se objevit různé psychické poruchy (konfabulace, sklony ke zvýšené fantazii).

Dětská výpověď nikdy není tak úplná ve svém celku jako výpověď dospělého (vnímají zlomkovitě). Zejm. menší děti (6-9 let) - převládá bezděčná pozornost, její rozsah je menší než u dospělého (dospělý je schopen vnímat 5-7 prvků současně, zatímco dítě 2-3 prvky). Jeho pozornost je spojena s jeho zájmy a zálibami. Děti upoutávají podněty nové, které jsou pro ně neobvyklé, mimořádné (dětské civění na něco). Tak jak dětská pozornost vzniká, tak se obrací k něčemu jinému. Nejobtížnější údaje dětských svědků jsou údaje o prostoru a času (je sporné se na to dítěte dotazovat - i odhad věku).

Pak jsou některé zvláštnosti, co se týče svéráznosti dětské paměti. Dětská paměť je především symbolická, má obrazný ráz (převážně se opírá o názorně vnímané předměty a názorné vztahy mezi těmito předměty). Převažuje mechanická paměť, logická se postupně rozvíjí (škola rozvíjí především mechanickou paměť). ik114p1419ukkr

Výzkumy zkoumaly korelaci mezi pamětí podle pohlaví - převládá názor, že výpověď chlapců je prý věrohodnější (jsou i výjimky). Chlapci do toho vkládají méně emocí než děvčata. Hoši si lépe pamatují věci, které jsou z vnější reality, které je zajímají (tvary, lépe pozorují přírodní jevy, dávají přesnější popis předmětů, technických jevů, dobrá schopnost popisu osob).

U děvčat hraje větší roli emocionalita a intuice (výpověď je subjektivnější). Velice silně bývá ovlivněna sympatií nebo antipatií předmětu, o němž děvčata vypovídají. Děvčata mají lepší paměť na čísla a na slova.

V období puberty mají děvčata lepší paměť na intimní události všedního dne (také ovšem v této oblasti mívají větší fantazii). Mnohem subjektivnější bývají jejich výpovědi o sexuálních deliktech.

Na uchování má vliv délka mezi situací a výpovědí. U dětí má velký význam to, že se neustále střetávají s něčím novým, a proto u nich dřívější poznatky překrývají nové.

Mezery v paměti se vyskytují u všech lidí. Na rozdíl od dospělých děti mezery nahrazují, doplňují, zaměňují situace, čas. U dětí se ve zvýšené míře objevuje snové a fantazijní upravování vzpomínek (u malých dětí je to běžné - děti mají fantazii velice živou). Dítě těžko dokáže odlišit, co si vyfantazírovalo a co skutečně prožilo.

U dítěte platí dvě zásady při výpovědi, které nesmíme opomenout:

-pochlubit se tím, co vědí (mají touhu být pochváleny, že nám něco pěkného řekli) - někdy poví i to, co neví

-při naléhání, které vyvolává napětí, má tendenci se zbavit tohoto napětí a snaží se toho zbavit, aby to měl za sebou (řekne cokoli).

Nejživější fantazie je u dětí mezi šestým až devátým rokem. Dítě se vžije do situace a domýšlí si. Problém je opakování dětské výpovědi (když si to dítě opakuje, tak si to utvrzuje).

Na základě fantazie vzniká jedna z forem dětské lži (někdy ani inteligentní rodiče nechápou, proč mají tak prolhané dítě). Dětská lež je běžná, záleží jakou má míru.

Lež je nepravdivý výrok a musí si být vědom, že je to lež. Malé dítě není schopno odlišit lež od pravdy (nerozpozná to do 5-6 let).

Nejčastější důvody dětské lži

-úniková lež - dítě se snaží vyhnout nepříznivé situaci a nalhává si situaci příznivější. Setkáváme se s tím u rozvodových pří. Dítě si nepřipouští, že jeho maminka ho zanedbává, že ho nemá ráda (lží si pomáhá)

-lež obranná - dítě tam, kde je utlačováno (i týrané), tak je to úniková lež

-účelová lež - může být buď pasivní (zamlčuje pravdu), nebo aktivní (nebezpečnější) - může se z toho stát rys osobnosti. Dětská lež není často průhledná. Někdy dospívající dívky říkají, že je jejich učitel obtěžuje, i když to není pravda. I když se dokáže nevina, tak dívka stále říkala, že to pravda je (vůbec si to nenechala vymluvit). Důvodem bylo, že ji pan kantor nemiloval

-projev strachu (nejčastější projev) - touha uniknout potrestání.

Nejvýraznější tendence lhaní u dětí mají ti, kteří mají hysterické tendence. Mnohdy hraje roli výchova (např. rodiče napíšou dítěti omluvenku nemoci, když někam jedou). Dítě nesmí být přesvědčeno, že lež je výhodnější než pravda.

Výrazný rys u dětí je sugestibilita. Děti mají zvýšenou míru ovlivnění, jsou snáze ovlivnitelné než dospělí. Ze 100 % sedmiletých bylo ovlivnitelných 50 % (se zvyšujícím se věkem sugestibilita klesá). Mnohem ovlivnitelnější jsou děti pasivní se sníženou sebedůvěrou, nebo naopak děti, které jsou málo kritické a afektivní ve svých projevech. Děti mají ještě nedostatečnou slovní zásobu a mohou přejímat různá slova, výrazy od okolí, kterými doplňují svoji výpověď, aniž by jim rozuměly (byl případ, že tatínek se chtěl rozvést s manželkou a svým dcerkám vyhrožoval, aby říkaly, že matka byla nevěrná a dělala orgie s cizími muži v bytě).

Hodnocení hodnověrnosti výpovědi dítěte:

1.Ve výpovědi dítěte jsou výrazy, které by samo od sebe nemohlo použít, např. sexuální, slangové

2.Výpověď dítěte, která je při opakování podrobnější je podezřelá

3.Stejný způsob slovního vyjadřování ke stejným problémům

4.Nepravda a výmysl ve výpovědi dítěte mají vždy logické mezery (dítě nezná skutečnost tak přesně, aby ji mohlo ve svém vědomí přesně zachytit a pak o ní vypovídat).

Kladení otázek

Musíme dbát na několik zásad:

1.Formulovat je tak, aby neměly sugestivní ráz

2.Otázky by se měly klást co nejméně (nejvíce by mělo být využíváno dětské spontánnosti)

3.Otázky je třeba klást hlasem, v němž není obsažena vnitřní sugesce (důležité je zabarvení hlasu - tónem jsme schopni naznačit, jakou chceme odpověď)

4.Pokud děti odpovídají jednoslabičně ano, ne tak vypovídají velice nepřesně (může tam být obsažena dětská lež, při nejmenším neurčitost)

5.Jestliže je výpověď fragmentální, tak nenaléhat na doplňování detailů (dítě si začne vymýšlet)

6.Pokud možno výslech dítěte neopakovat (je to však těžké)

Par. 102 TZ - pokud se vyslýchá svědek mladší než 15 let, je třeba výslech provádět šetrně a je lepší výslech znovu neopakovat.

Opakovanými výslechy je ohrožována psychika dítěte a opakováním se lež fixuje (dítě přestává rozlišovat, co pravda je a není).

Staré osoby

Je těžké určit, co je stáří. Znamená to úbytek jak fyzických, tak psychických sil.

Je snížená pružnost a tvořivost myšlení, čehož si staří lidé nebývají vědomi (bývají velmi ješitní, když jim to někdo vytkne).

Ve výslechu lidí musíme počítat s odlišnostmi u výpovědí starých lidí. Je problém věrohodnosti a přístupu ke starým lidem.

Jde o změny, které vznikly stářím ve sféře vnímání a paměti. Oslabují se smyslové orgány (zrak, sluch), zlomkovitost, mlhavost zapamatovaných faktů. Funkce, které se vytvářely nejdříve se nejdříve oslabují. Prvně se začíná oslabovat vštípení nových událostí do paměti.

Nejhorší jsou asociace obličejů - asociace obličeje u starého člověka bývá mylná. Staří lidé si uvědomují, že někoho viděli, ale nedovedou určit, kdo to je, nepřiřazují k obličejům jména.

Novější vzpomínky jsou útržkovité. Složitá je reprodukce (většinou k tomu připojují krajně osobní a subjektivní názory).

Úbytek paměti, pokud jde o nové situace, tak to má další důvod - zájmy chudnou (nepřikládá jim patřičnou pozornost). Ačkoli toho člověk moc neviděl, neslyšel, nezapamatoval, často může mít pocit k situaci se vyjádřit.

Je problém přístupu ke starým lidem. Stařecká svéhlavost je známý jev (čím více se starého člověka snažíme o něčem přesvědčit, tím více se zatvrdí). Můžeme udělat chybu, když jednáme se starým člověkem, tak tito lidé mají sníženou rychlost reakce na slovní podněty (méně pohotově chápe vztahy mezi různými podněty). To od nás vyžaduje míru trpělivosti (může to věci uškodit).

Stařecká obšírnost ve vyprávění je známá - neustále se k něčemu vrací. Nebo jsou volné asociace (přechází od tématu k tématu).

Připojuje se ten problém, že starý člověk bývá dost osamělý a má tendenci povídat.

Důležité je situaci dobře promyslet a jasně formulovat otázky, které nemají v sobě sugestivní prvky a nedávají možnost se šíře rozhovořit.

U starých lidí se setkáváme s konfabulacemi (typické u starých lidí je zaměňování následnosti časových dějů). Zvýšenou sugestibilitu mívají i staří lidé. Starý člověk hledá různé autority, ke kterým se upne (může to být i právník, doktor). Podléhá sugestivním vlivům autority.

Mění se celková osobnost, což musíme brát v úvahu. Zřetelnější se stávají povahové rysy, které má z dřívějška - narůstá popudlivost, panovačnost, puntičkářství, zesiluje se egocentrismus, ješitnost, mrzutost, nechuť ke všemu novému (souvisí se zvýšenou úzkostlivostí u starých lidí). Chování se stává zvykové, automatické.

Neznáme pouze senilní období, ale máme i presenilní období (45-60 let). Začínají se projevovat některé poruchy - smyslové orgány (začínají se nosit brýle), sluchové poruchy, začínají chudnout zájmy (začíná se cítit častěji unavený, ztrácí pohotovost, rostou neurotické aktivity). V presenilním období to může být paranoidní psychóza, depresivní psychózy.

Ve stáří se setkáváme také s depresivními stavy. Je velice závažná porucha, a to senilní demence (patří do období stáří).

Senilní demence - projevuje se rychlým slábnutím paměti pro nové události (zůstávají vzpomínky z mládí, proto to na první pohled nepoznáme). Nahrazuje se konfabulacemi, projevují se poruchy orientace. Někdy se choroba projevuje depresivně, někdy značnou výbušností. Lidé se dopouštějí podvodů, krádeží, dají se snadno zneužít někým jiným. Jsou u nich časté mravnostní delikty (pohlavní zneužívání, exhibicionismus).

Další poruchy ve stáří: melancholie, hypertonická choroba, arterioskleróza (zhoršení paměti).

Je také problematika výpovědi nemocných a zraněných osob. Osoby mohou být zraněné při různých nehodách (nejčastější). Mohou to být osoby zraněné při práci. Třetí skupina z hlediska četnosti bývají osoby s poškozeným zdravím následky intoxikace. Dále osoby zraněné při útoku (i sexuálním násilí). Pak jsou osoby zraněné sebepoškozením (pokusy o sebevraždu). Pak následují osoby nemocné.

Kritérium je závažnost jejich onemocnění pro posouzení výslechu. Musíme spolupracovat s lékařem.

U lidí se objevuje ztráta vůle, lekavost, plačtivost, ztráta perspektivy (zohyzdění). Vliv mají i podávané medikamenty (např. utlumující). Vliv může mít prostředí a také to, kdo ho navštěvuje (jestli rodina atp.). Mohou vzniknout i halucinační stavy při bolestech hlavy.

U nemocných platí, že se má požadovat spontánní výpověď a v žádném případě nenaléhat.