Vymezení některých pojmů, Motivační profil člověka, Teorie motivace, Motivace a odměňování pracovníků

Obsah

Úvod 2

Vymezení některých pojmů 3 - 4

Motivační profil člověka 5

Teorie motivace 6 - 8

Motivace a odměňování pracovníků 9 - 10

Ovlivňování pracovní ochoty 10 - 11

Ovlivňování pracovní kázně a iniciativy 11 - 13

Závěr14

Literatura15

Úvod

Motivace pracovníků je velmi náročný úkol, který nebývá vždy úspěšně zvládnut. Vyžaduje kvalifikovanou průpravu a připravenost vedoucích pracovníků všech stupňů.

Jedná se o soubor informací velmi rozsáhlý, který je neustále rozšiřován o nové poznatky, metodické přístupy a teoretické koncepce.

Vymezení některých pojmů

motiv

„psychická pohnutka; důvod, příčina uvádějící jedince v činnost, která usměrňuje a zaměřuje jeho chtění a jednání. Motiv bývá spojen s představou cíle a hledáním prostředků k jeho dosažení. Motivem se stává zejména neuspokojená potřeba (tělesná, fyziologická, psychologická, společenská nebo duchovní). Motivy lze třídit např. na nižší, tj. vrozené, zakotvené v pudové výbavě, a vyšší, tj. získané, naučené v průběhu života a související s kulturou, na vědomé a nevědomé ap.“ (Diderot)

motivace

„souhrn dynamických, aktivačních činitelů, které určují ráz a intenzitu chování a jednání jedince. Motivace se projevuje ve vztahu k podnětům, na něž jedinec reaguje podle svého vnitřního, motivačního zaměření a “nastavení” (vztah k jídlu záleží na stupni hladu, vztah ke sportu, kultuře atd. na hloubce zájmu). Různé motivy se mohou navzájem posilovat, doplňovat nebo mohou být v konfliktu (přání člověka zmocnit se touženého předmětu, který mu nepatří). Z jednotlivých motivů se vytváří motivace, jež má určité hierarchické uspořádání podle míry důležitosti jednotlivých potřeb a jim odpovídajících motivů. Motivace má proměnlivý ráz daný aktuální silou jednotlivých motivů, mívá však i stálejší strukturu související se zájmy a zaměřením osobnosti a s hodnotovou orientací jedince. V průběhu jeho individuálního vývoje a stupně jeho socializace se primární, pudové složky motivace modifikují a význam získávají motivy sekundární, naučené. Motivační síly ve svých vzájemných vztazích mohou člověka v jednání aktivovat nebo brzdit až blokovat (např. při úzkosti, strachu). Ve výchově je vhodné posilovat pozitivní motivaci.“ ( Diderot)

Motivace se v činnosti pracovníka projevuje jako vnitřní síla, organizující veškerou jeho aktivitu směrem k vytčenému cíli.

Zdroje motivace

Zdroje motivace jsou velmi různé. Základními motivujícími zdroji jsou:

• Potřeby – Maslow vyčlenil 5 úrovní potřeb:

• Fyziologické potřeby – jsou základní, nejnižší, souvisejí s porušením vnitřní rovnováhy organismu.

• Potřeby bezpečí – vystupují v situacích ztráty životní jistoty, ekonomického selhání, apod.

• Potřeby sounáležitosti a lásky – jsou to potřeby společenského styku a společenského uplatnění.

• Potřeby uznání a úcty – potřeba být obdivován, respektován, mít prestiž, úspěch, … 16917uhv46rpv3k

• Potřeby osobního rozvoje – snaha dosáhnout plného osobního uspokojení, seberealizace, uplatnění schopností, …

• Návyky – návykem označujeme opakovaný, ustálený a zautomatizovaný způsob jednání člověka v určité situaci.

• Zájmy – trvalejší zaměření člověka na určitou oblast předmětů a jevů skutečnosti.

• Ideály – jsou to modely, vzory, které člověku slouží nebo má sloužit jako vodítko jeho jednání. hp917u6146rppv

Stimulace

Představuje soubor vnějších podnětů nebo pobídek, které mají určitým způsobem usměrňovat jednání pracovníků, působit na jejich motivaci.

Motiv představuje vnitřní impuls, vnitřní pohnutku jednání člověka, zatímco stimul představuje vnější pobídku, který má u člověka určitý motiv podnítit nebo utlumit.

 

 

 

 

Motivační profil člověka

 

Motivační profil zahrnuje především určitým způsobem vyjádřenou potřebu společenského kontaktu s druhými lidmi. Dále je utvářen potřebou bezpečí (nebo sociální jistoty), která pro člověka představuje významný a žádoucí stav. Motivační profil dále utvářejí skutečnosti, které vyplývají ze sebehodnocení člověka nebo z pojetí sama sebe. Motivační profil zahrnuje určitým způsobem tendenci prosadit se v bezprostřední sociální struktuře, se kterou člověk přichází průběžně do styku. Přitom se uplatňují interpersonální osobní rysy člověka (citlivost, kooperativnost, nezávislost,…)

Pochopení motivačního profilu vyplývá jednak ze znalosti znaků určitého jedince, jednak z charakteristik širších okolností společenského prostředí a na to vázaných znaků sociálního postavení jedince.

Struktura motivačního profilu má vícedimenzionální podobu. Za základní dimenze motivačního profilu je možno pokládat následující:

• Situační zaměření – perspektivní zaměření.

• Individuální orientace – skupinová orientace.

• Osobní orientace – neosobní orientace.

• Činorodost – pasivnost.

• Orientace na úspěch – orientace na obsah činnosti.

• Ekonomický prospěch – morální (ideové) uspokojení

• Finanční orientace – nefinanční orientace

• Zaměření směrem k podniku – zaměření směrem od podniku.

 

 

 

 

 

 

 

Teorie pracovní motivace

 

Teorie X a Teorie Y

 

Teorie X	Teorie Y
Člověk nerad pracuje a může-li se práci vyhnout,	Práce je nezbytná pro psych. rozvoj člověka.
udělá to.	Člověk se chce o svou práci zajímat a za
	správných okolností ho práce může těšit.
Člověka je třeba přinutit nebo uplatit k tomu, aby	Člověk se bude sám orientovat směrem k
vynaložil potřebné úsilí.	akceptovanému cíli.
Člověk se raději nechá řídit, než aby přebíral	Za správných okolností bude člověk vyhledávat
odpovědnost, které se vyhýbá.	a přebírat odpovědnost. Disciplína, kterou člověk
	nařídí sám sobě, je efektivnější a může být i
	přísnější než ta, kterou mu nařídí někdo jiný.
Člověk je motivován především penězi.	Za správných okolností je člověk motivován
Člověk je motivován starostí o vlastní bezpečí.	touhou realizovat vlastní potenciál.
Většina lidí má je malé tvůrčí schopnosti - s	Tvůrčí schopnosti a vynalézavost jsou značné
vyjímkou případů, kdy potřebují nějak obejít	rozšířené a z velké části nevyužité.
pravidla stanovená vedením.

 

Tuto teorii X a teorii Y vytvořil Douglas McGregor .

McGregor poukázal na to, že náš názor na určitého člověka může tomuto člověku napomáhat, aby si odpovídajícím způsobem počínal. Jestliže např. někomu řeknete, že je líný jako veš, většinou svým chováním vaši předpověď potvrdí. Dáte-li někomu najevo vysoké uznání, i když není právě podloženo fakty, může se stát, že se přinutí vaše očekávání splnit. „Důvěřujte lidem a oni vás nezklamou.“ říká Emerson. „Chovejte se k nim jako ke skvělým osobnostem a oni svou skvělost prokážou“.

 

 

Herzbergrova teorie dvou faktorů

 

To, co lidi v práci motivuje nebo uspokojuje, není protikladem toho, co jejich motivaci nebo

uspokojení brání. Působí zde dva zcela odlišné soubory faktorů. Tento seznam uvádí faktory,

které Herzberg označil jako motivátory.
Faktor	Definice
	Pocit, že jsme něco dovedli do úspěšného
	závěru, že jsme dokončili nějaký úkol, vyřešili
Úspěšnost	nějaký problém, uskutečnili úspěšný prodej.
	Pocit dobře vykonané práce je přímo úměrný
	náročnosti daného problému.

	Přiznání zásluh za to, čím člověk přispěl;
Uznání	ocenění jeho práce ze strany podniku nebo
	kolegů; odměny za zásluhy.
	Vnitřní přitažlivost práce; spíše různorodost než
Zajímavost práce	jednotvárnost; dokáže udržet zájem a není
	monotónní či nudná.
	Je-li nám dovoleno užívat při práci vlastního
Odpovědnost	úsudku; prokazuje-li nám podnik důvěru,
	máme-li pravomoc k přijímání rozhodnutí; jsme-li
	odpovědni za práci druhých.
Služební postup	Povyšování ve funkci či v postavení nebo jeho
	perspektiva.

 

Další vytváření chápání člověka jako v zásadě sebemotivující se bytosti se objevilo v práci Fredericka Herzberga. Zajímal se mnohem víc o průmysl než Maslow.V polovině 50.let provedl Herzberg se svými a spolupracovníky v Pittsburghu pohovory s 203 techniky a účetními, při nichž se snažil zoisit, proč některé události ze svého pracovního života považují za vysoce uspokojivé a jiné za vysoce neuspokojivé. Herzberg příslušné faktory rozdělil do dvou kategorií, které nazval „motivátory“ a „