Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Mentální reprezentace

 

Motto:

Hravě v hlavě pojmy cvrčí,

mentální reprezentace jo ta

v kognitivní psychologii frčí. 12777ypr64buz3q

 

Mentální reprezentace

Mým úkolem je: “napsat tak pět, šest stránek o mentální reprezentaci, co najdete v literatuře, ale aby to nebyly jenom nějaké výpisky, ale i něco od vás”1. První krok, který jsem podnikl k tomu, abych uskutečnil výše uvedené, bylo vyhledávání na Internetu. Zadal jsem na stránkách portálu “Altavista” heslo “mental representation” a počítač “vyplivnul” asi pět tisíc odkazů, z nichž první, který mne zaujal, byl odkaz na Stanfordskou Encyklopedii Filosofie. V této encyklopedii je mentální reprezentace definována takto: jestliže reprezentace je objekt s významovými (sémantickými) vlastnostmi, pak mentální reprezentace je mentální objekt s významovými vlastnostmi. První definice “mentální reprezentace”, se kterou jsem se setkal, mě příliš nepovzbudila, dalších deset také moc ne. Protože se mi jeví jednotlivé koncepce “mentální reprezentace” dosti různorodé a těžko uchopitelné, pokusil jsem se o zmapování jejich nejdůležitějších aspektů a souvislostí.



 

-poznávací procesy jako ústřední téma kognitivní psychologie pu777y2164buuz

 

“Kognice, kognitivní je odvozeno z latinského cognoscere-poznávat, cognitio-poznání, poznatek, seznámení se.” Termín “kognitivní psychologie” přesto, že není používán jednoznačně, je možné chápat:

  1. v širším slova smyslu jako psychologii poznávacích procesů (psychologie poznávání).

  2. Jako směr v psychologii, který se rozvinul v šedesátých letech v Americe a jehož ústředním tématem je studium poznávacích procesů na základě jejich redukce na procesy zpracovávání informací. Podstatou těchto poznávacích procesů je schopnost organismu mentálně reprezentovat jednotlivé aspekty světa a operovat jimi spíše než světem samotným. Rozvoj tohoto směru bývá označován jako kognitivní revoluce či kognitivní obrat v psychologii.

Myslím že bude užitečné, k lepšímu pochopení pojmu mentální reprezentace, stručně zrekapitulovat některé příčiny a důsledky tohoto obratu v psychologii.

J.Švancara na základě knihy J.S.Brunera “The study of thinking” zmiňuje následující příčiny:

a)Narůstající skepse S-R psychologů, ohledně platnosti periferního modelu bezprostředního spojení “podnět-reakce” a nahrazení tohoto modelu modelem mediačním.

b)Teorie informací, jež vedla psychology k přesvědčení, že kódování má ve zprostředkujícím procesu rozhodující význam a že cesta mezi podnětem a reakcí prochází přes tzv. “black box”, kde dochází k procesům zpracovávání informací.

  1. Vliv psychoanalýzy a Allportovy psychologie osobnosti, které působily na psychologii vnímání a jejím vlivem na zkoumání psychologických procesů.

Tento posun k mysli jako objektu psychologického bádání odkryl určité problémy, k jejichž řešení bylo nutné mezi-oborové spolupráce. Tato kooperace vedla ke vzniku tzv. “kognitivní vědy”, která sdružuje především: lingvistiku, filosofii, informatiku, psychologii, neurofyziologii a antropologii. Vlivy těchto mimo-psychologických vědních disciplín se výrazně projevují ve veškerém psychologickém studiu poznávacích procesů.

Dle mého názoru, je nejednotnost koncepce “mentální reprezentace” důsledkem této “barevnosti” kognitivní psychologie.

 

 

  • vymezení pojmu “mentální reprezentace”(MR)

Jak již bylo naznačeno, MRí se rozumí na nejobecnější úrovni informace, jež zastupuje v mysli určitý aspekt vnitřního či vnějšího světa, se kterou je možné dále operovat, a na základě těchto operací organismus konstruuje model světa, ve kterém se pohybuje. Přesto existuje bezpočet definicí “mentální reprezentace” a jejich vzájemná slučitelnost je obtížná pro odlišná východiska, jednotlivými autory při vymezení pojmu preferována.

Hartl ve svém psychologickém slovníku uvádí následující tři příklady rozdílného chápání MR.

  1. Výsledek kódování informací v reprezentačním systému psychiky.

  2. Výsledek vyšších poznávacích procesů, tj. procesů, jejichž nástrojem je symbolický systém.

  3. Obsah, který je reprezentačními či symbolickými procesy nesen.

Kognitivní vědci rozlišují různé formy, druhy, mody projevu a úrovně MR. Pomocí těchto kategorií můžeme pojem mentální reprezentace přesněji vymezit. Všechny koncepty MR mají také určité společné vlastnosti. Mezi ně patří dle M. Sedlákové:

  1. Emergentní charakter, (emergence je zajišťována zvláště paralelními distribučními procesy, její účast se zvažuje např. při vzniku prototypů) – což znamená, že informace získávané při procesech poznávání mají jedinečný charakter.

  2. Rekurzivní charakter, jenž je podmíněn intencionalitou psychických obsahů. Díky schopnosti lidského vědomí soustředit se na určitý cíl může člověk reflektovat svou reflexi, tzv. myslet o svém myšlení. Výsledkem rekurzivního charakteru MR je ustavení jednotlivých jejích úrovní.

  3. Mapování. Subjekt např. strukturuje své okolí pomocí symbolického systému.

  4. Dimenzionalita, schopnost vytvářet dimenze je podmíněna strukturací obsahu informace pomocí proposičního kódu (např. jazykově zpracovaný odraz skutečnosti). Každá dimenze je utvářena v závislosti na počtu argumentů n-místného predikátu. Zatím jsou ve vývoji poznávacích procesů rozpracovány čtyři dimenze (jednodimenzionální pojem – “krásný”, dvoudim. “větší než”, třídim. “koupit” – někdo koupil něco od někoho, čtyřdimenzionální pojem může být kompozice binárních operací typu a(b+c) = d, nebo propozice: Fady dostane od Šipuly zápočet za mentální reprezentaci).

 

Zatímco mapování se týká reprezentující i reprezentované oblasti, ostatní vlastnosti (rekurzivní a emergentní charakter spolu s dimenzionalitou) jsou vlastnosti především reprezentující oblasti.

Základní klasifikace forem MR vychází z třídění forem externí reprezentace, která odpovídá klasifikaci symbolických procesů. Jedná se o:

  1. jednoduché formy reprezentace (imaginativní, propoziční případně konceptuální povahy);



  2. složitější smíšené formy (schémata, scénáře, rámce a mentální modely).

Kognitivní psychologie vypracovala také řadu druhů MR a to především na základě třídění MR na:

  1. dispoziční (MR na úrovni paměti, jež je dále podle obsahu členěna na sémantickou, epizodickou, ikonickou, lexikální a konceptuální, a podle způsobu uložení a vybavení paměťových obsahů na deklarativní a procedurální)

  2. MR aktuálně se prezentující ve vědomí.

U každého z těchto druhů jsou rozlišovány dva mody projevu MR a to explicitní a implicitní. Tyto druhy ještě nejsou trvale vymezeny, mezi psychology stále probíhá diskuse o relevanci a povaze jednotlivých druhů.

Úrovně (instance) MR jsou vymezeny na základě rekurzivního charakteru jejích psychických obsahů. Výzkum dospěl v klasifikaci úrovní MR k rozlišení:

  1. MR prvního řádu, vztahující se k reprezentaci světa;

  2. MR druhého řádu, vztahující se k vnitřnímu světu, tzv. reflexe sebe sama, myšlení o myšlení;

  3. MR třetího řádu – myslím, že myslíš.

Terminologie v této oblasti není dosud jednotná. Druhá úroveň MR bývá někdy označována jako “metareprezentace”, “M-reprezentace” či “primární reprezentace”. MR vyšších úrovní se vymykají počítačovému paradigmatu.

-analogová a digitální forma reprezentace

 

Spor mezi představiteli analogové a digitální školy spočívá v rozdílném pohledu na imaginaci.

Zastánci prvního směru předpokládají, že imaginace existuje jako samostatná psychická poznávací funkce, evidovatelná introspekcí. Hovoří se o analogové škole, protože imaginace jako funkce má analogový průběh. Proti koncepci imaginace jako samostatné psychické funkce se postavili někteří badatele, dle nichž je představivost jen epifenomén, který je sice introspektivně evidován, avšak ve svých hloubkových strukturách obsahuje propozici. “Propozice je vymezena jako kognitivní složka významové stránky věty; je zastoupena ve tvaru, který abstrahuje od některých syntaktických prostředků řeči, může být vyjádřena větou, ale i nevětně (např. Kája si koupil knihu – Kájou koupená kniha).”

Tento spor prošel složitým vývojem, jehož popis překračuje rozsah této práce, a přispěl k významnému rozvoji teorie MR. V současné době převládá názor, že analogový a digitální kód jsou dva nezávislé avšak vzájemně propojené symbolické systémy, jimž je nadřazen tzv. konceptuální kód.

 

-mentální reprezentace a paměť

 

Teorie MR věnovala velkou pozornost modelům reprezentace světa v paměti. Dle této teorie jsou paměťové procesy chápány jako procesy uchovávající a vybavující informace. Zprvu byla při výzkumu paměti využívána analogie lidské a počítačové paměti, v současnosti je však stále více zdůrazňována kvalitativní odlišnost obou pamětí.

V souvislosti s MR jsou rozlišovány následující typy paměti:

  • ikonická, sémantická, epizodická paměť;

  • deklarativní a procedurální paměť;

  • odlišení krátkodobé paměti od paměti dlouhodobé a operační;

  • odlišení operační a referenční paměti, paměti situační a kontextové.

Vzniká také celá řada nových modelů paměti.

 

Analogově digitální neformální mentální reprezentace MR pro oddech i zábavu i poznání.

Víte, ta mentální reprezentace je ve skutečnosti velice zajímavá věc. To se totiž hodí a ty to chytáš ale není to balónek. Ba ne. Je to něco úplně jiného a balónek to nepřipomíná ani tvarem. Spíš marmeládu, ale konzistentnější, že se jako dá házet a chytat. Taky má docela divnou barvu na marmeládu, ale to je vlastně nepodstatné. V mentální reprezentaci se dá najít celý svět, zvlášť když ji jeden chytne. Ono o ní psalo plno chytrých lidí, ale ne mnoho jí úplně porozumělo. Zdá se to totiž snadné, házet si s mentální reprezentací. Jenže někdo hodí a ty to chytneš jinak a jinde – to všechno je totiž při chytání reprezentace možné. Ale dost už o chytání. Mentální reprezentace se dá totiž moc dobře použít při jiné zajímavé činnosti.

Seznam použité literatury

 

  • Atkinsonová, R. L. a kol.: Psychologie, Praha (Victoria Publishing) 1995;

  • Hartl, P.: Psychologický slovník, Praha (Portál) 2000;

  • Hoskovec J., Hoskovcová, S.: Malé dějiny české a středoevropské psychologie, Praha (Portál) 2000;

  • Hoskovec, J., Nakonečný, M., Sedláková, M.: Psychologie XX. století – I., Praha (Karolinum) 1999;

  • Hunt, M.: Dějiny psychologie, Praha (Portál) 2000;

  • Švancara, J.: Úvod do kognitivní psychologie, Brno (Masarykova univerzita) 1993.