Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

CITY VEDOU NAD ROZUMEM

CITY VEDOU NAD ROZUMEM

Emoce a inteligence už nejsou neslučitelné, ba naopak, citová sféra je klíčem k úspěchu osobnosti. Nové vědecké výzkumy ukazují, že vyhrává ten, kdo své city nepotlačuje, ale kdo je umí patřičně usměrňovat, což je v životě důležitější než vysoké IQ.

Nejtajnější hlubiny lidského chování se zkoumají už stovky let. Badatelé stále hledají vnitřní souvislosti mezi mozkem a inteligencí, aby našli odpověď na otázky typu: Proč nejchytřejší dítě ve třídě není nejúspěšnější v životě? Proč se některým lidem otevírají ve společnosti všechny dveře dokořán, zatímco jiné na veřejnosti stíhají samé pohromy? Proč jedni vyniknou i za nejnepříznivějších okolností, a druzí propadnou už při první zkoušce osudu?



Stále dost dobře nevíme, jaké lidské vlastnosti rozhodují o úspěšnosti jednotlivce. Víme jen, že úspěch nezávisí výlučně ani na technické schopnosti řešit problémy, ani na vysokém IQ, ba ani na fyzické síle nebo kráse. Podle odborníků se inteligence podílí na úspěchu dokonce jen dvaceti procenty.

Američtí psychologové Peter Salovey a John Mayer překvapili většinu veřejnosti zvláštní odpovědí: úspěch nespočívá v hlavě, ale v srdci, Vyznat se ve vlastních citech, porozumět pocitům souseda a ovládat svá hnutí mysli za určitým cílem, je důležitější, než umět zpaměti násobit trojmístná čísla.

Souhrn těchto zatím opomíjených vlastností nazvali oba psychologové emoční inteligencí. Toto nové měřítko lidského intelektu nemá téměř nic společného s obvyklými testy IQ. Výzkum emoční inteligence jen potvrzuje starou domněnku, že naše city a duševní pohnutí mají velký vliv na rozvoj a účinnost intelektu. Máme tak poprvé v historii možnost vědecky hovořit o této sféře našeho chování. 58485xjf28ycs4m

Zrod emocí

Co jsou vlastně emoce? V podstatě jsou to impulsy, které nás pohánějí k určité činosti. Jsou to programy jednání, které se automaticky dávají do pohybu vlivem určitých vnějších stimulů. Biologové připisují tomuto jevu základní úlohu ve vývoji člověka Emotivní reakce našich nejvzdálenějších předků měly klíčový význam pro přežití celého druhu: strach vyvolává silnější příliv krve do svalů, což umožňuje abychom utekli před útočníkem nebo ho silněji udeřili. Při překvapení se nám rozšíří zornice a zlepší se vizuální informace. Pocit ošklivosti stahuje obličej, aby se nám uzavřely nozdry a nevdechovali jsme škodlivé látky. Citový život se odehrává v části mozku zvané limbický systém. Tam se rodí pocity libosti nebo odporu,strachu nebo hněvu. V nejrozvinutějších mozcích savců jako je lidský, vznikla před miliony let další článek, který má zásadní vliv na chování: část mozkové kůry zvaná neocortex. V něm se zpracovávají, poznávají a zapamatovávají signály zvenčí, což nám umožňuje dělat si plány a vyhlídky . Zjednodušeně by se dalo říci, že smyslnost se tvoří v limbickém systému, zatímco láska v neocortexu. Tato dvojčlennost způsobuje, že naše činy se řídí dvěma typy inteligence: citovou a rozumovou. Čím vyvinutější je živočišný druh, tím více je mezi nimi vzájemných spojů.

V některých případech se však limbický systém vyšine ze stanovené dráhy s působí bez dozoru neocortexu. Zahlédneme-li na procházce v křoví podivný předmět, trhneme sebou a nastražíme se dříve než si uvědomíme, že to je jen větev, která vypadá jako had. Většina našich činů má v sobě spoustu rozporů, říká psycholog Antonio Damasio. Kdybychom se je pokusili analyzovat chladným rozumem, nikdy bychom nedošli k rozhodnutí. A had by nás uštknul.

Skutečně nás uvádí do pohybu to, že každé zkušenosti a každému rozhodnutí vědomě připisujeme určitou emocionální hodnotu. Damasio se zabýval pacienty, kteří měli poškozené spoje mezi limbickým systémem a neocortexem. Dali se sice považovat za stejně inteligentní jako zdraví lidé a uvažovali stejně rychle, ale z jakési skryté příčiny jejich život směřoval k nezdaru: nedokázali se správně rozhodovat, nepoučovali se z chyb a neměli pocit viny. jc485x8528yccs

Pokus s bonbónem

Emoční inteligence je schopnost kontrolovat city a na základě zkušenosti umět používat ten cit, který je přiměřený určitému problému. Jinými slovy to znamená nejen obratně si počínat, ale obratně cítit. Pojišťovna Metropolitan Life v USA najala v 80. letech 5 000 agentů, kteří se mohli přetrhnout horlivostí a byli vybráni z nejinteligentnějších uchazečů. za pět let jich 90 procent toto zaměstnání opustilo. nabízet pojistky totiž znamená vydržet, že vám dvacetkrát za den zabouchnou dveře před nosem. Snést tolik útoků proti vlastnímu já vyžaduje velký optimismus a umíněnost. Od té doby si pojišťovna nevybírá mezi nejchytřejšími, ale mezi těmi, kteří prokáží nejlepší kontrolu emocí.



Je možné emoční inteligencí měřit nějakými testy? O tom i největší zastánci tohoto pojmu pochybují, Jsou však způsoby, jimiž lze hodnotit různé aspekty citového života, a ty jsou pro zpětné hodnocení vývoje osobnosti spolehlivější než testy IQ. Na univerzitě ve Stanfordu provedli zajímavý pokus s dětmi. výzkumník vždy nabídl dítěti bonbón a řekl mu: Jestli chceš, můžeš ho sníst hned, ale jestli počkáš, až se vrátím, přinesu ti dva. Potom nechal cukrátko v dosahu dítěte, odešel a skrytě pozoroval jeho reakce. O čtrnáct let později byl mezi těmito pokusnými osobami proveden nový průzkum. Z těch, kteří se bonbónu nedotkli, se stali schopnější, podnikavější a společenštější osobnosti. naopak ti, kteří byli nedočkaví a cukrátko snědli, byli méně úspěšní a měli sklon k demoralizaci.

Můžeme si city vycvičit?

Americký autor Daniel Goleman rozeznává pět vlastností, které dohromady emoční inteligencí vytvářejí: schopnost vyznat se ve vlastních citech, schopnost je ovládat, automotivaci, umění rozeznávat city jiných lidí a empatii,čili schopnost vžít se do postavení druhého. Všem těmto vlastnostem se lze naučit. Každá emoce zanechává v naší osobnosti stopu, podle Damasia příchuť, kterou musíme umět určit a zapamatovat si ji pro příští rozhodování. Rodiče by měli využívat každé příležitosti k citové výchově dětí. Učitel matematiky by neměl přednášet suchou vědu, ale učit způsobu, jak řešit problémy, a matematika pak může naučit žáky řešit problematické situace v životě. můžeme se zdokonalovat v oblastech, v nichž má naše citová inteligence slabiny, kontrolovat svou vznětlivost a prohlubovat empatii tím, že budeme více naslouchat sousedům. Mít vysoký emoční kvocient ovšem neznamená, že budeme celý den nutně veselí, nýbrž že dokážeme udržovat rovnováhu mezi emocemi dobrými a špatnými.

Výchova dobrého srdce

Jak lze těchto nových poznatků využít v praxi? Mnoho odborníků upozorňuje na to, jak na emoční negramotnost doplácí celá společnost. V západním světě, v němž byl význam citové inteligence jakožto intelektuální hodnoty tradičně ignorován, narůstají násilnosti, deprese, špatný prospěch ve školách rozvody a život na okraji společnosti. Téměř všechny mezinárodní sociologické a psychologické studie označují za příčinu těchto jevů právě nedostatečnou citovou výchovu.

I ve sféře řízení se ukazuje, že největší počet krachů různých podniků nebyl způsoben nedostatečnou kvalifikací vedoucích pracovníků, nýbrž nesoulady v mezilidských vztazích. Nejčastěji se mezi nimi vyskytují chudé pracovní a společenské vztahy, přílišné autoritářství a trvalé konflikty s vedoucími jiných úseků a oddělení. Manažeři se už začínají vybírat nikoli z nejlepších absolventů škol, ale z lidí, kteří se nejlépe vyznají v mezilidských vztazích. Už Aristoteles řekl, že rozzlobit se je snadné, ale obtížné je rozzlobit se na správnou osobu ve správné chvíli a ve správné míře.