Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

„Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospod&aacut

Sociální oblast patří v posttotalitních státech, mezi něž řadíme i Českou republiku, mezi obzvláště citlivé. Celá řada změn v politickém a hospodářském životě s sebou přináší samozřejmě i celou škálu změn sociálních. Projevuje se především snaha dynamizovat prvek lidství.

Z tohoto hlediska jsou velmi důležitá lidská práva, která ve svém souhrnu mají zaručit člověku lidsky důstojný život ve společnosti. Tato jsou garancí práv člověka nejen sociálních ale i politických, osobních, kulturních a majetkových.



Práva sociální, kterými se budeme (výběrově) zabývat, tedy můžeme také označit jako práva člověka na důstojný materiální život, jež v sobě zahrnuje právo na sebeurčení, na životní úroveň, jakož i na adekvátní životní poměry v době, kdy nemůže být výdělečně činný buď vůbec nebo i jen v omezeném rozsahu.

Tato práva , jako každá jiná, jsou vtělena do příslušné právní úpravy, proto je musí respektovat stát i spoluobčané. Dále platí, že čím univerzálnější a adekvátnější je zákonná úprava sociálních práv občanů, tím vyšší je stupeň sociální jistoty.

Sociální práva se od ostatních lidských práv liší tím, že stát tu nemá jen povinnost zaručit občanovi jich užívat (a nutit spoluobčany, respektive organizace, aby je dodržovali a respektovali); realizace sociálních práv, aby stát (nebo jím pověřený subjekt) je vůči občanovi také plnil, a to buď dávkou nebo službou. 13572ypc77zyh2s

Hlavními mezinárodně uznávanými sociálními právy jsou ta zakotvená v hlavě čtvrté Listiny základních práv a svobod, vyhlášené součástí ústavního pořádku České republiky. Jejich konkrétní úpravu pak Listina základních práv a svobod ponechává zákonům. Těmito právy jsou především: právo na práci, právo na vzdělání a získání kvalifikace, právo na důstojné a přiměřené životní a pracovní podmínky, právo na přiměřenou odměnu za vykonanou práci, právo na účast na řízení organizace, v níž pracuje, právo na ochranu zdraví a mateřství a na hmotné zabezpečení, zejména ve stáří a při nezpůsobilosti k práci.

 

py572y3177zyyh

„Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost“

komentář: Jedná se o formulaci „každý“, tedy se toto právo vztahuje na kteroukoli osobu, ať už je občanem České republiky, cizincem nebo bezdomovcem .Je to však omezeno odst.2 tohoto čl. Listiny mezinárodních práv a svobod, který říká: „Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností“. Tato omezení se budou týkat především kvalifikace, věku; mohou se však týkat i státního občanství aj.; jsou stanovená v jednotlivých zákonech upravujících výkon některých povolání a činností, vždy však musí být dodržen zákaz diskriminace zakotvený v čl. 3 odst.1 a čl.. 4 odst.3 Listiny základních práv a svobod.

Kvalifikační předpoklady mohou být stanoveny jako požadavek dosažení určitého stupně vzdělání, složení zvláštní zkoušky, případně i pravidelné ověřování způsobilosti k provádění dané činnosti.

Součástí práva na svobodnou volbu povolání je též záruka možnosti měnit svobodně pracovní místo, proto musí zajišťovat i ochranu před svévolným propouštěním a jeho možnými důsledky. Pracovní síly je též nutné chránit i proti zásahům ze strany třetího, tzn. v případech pracovní neschopnosti v důsledku cizího zavinění. Tato práva jsou pak rozvedena v Zákoníku práce a zákonu číslo 1/1991 Sb., zaměstnanosti popřípadě v zákonu číslo 9ú1991 Sb. o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, v zákonech tyto zákony doplňujících a též v předpisech s těmito zákony souvisejících.

Čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod dále zahrnuje právo na výchovu k povolání dle vlastní svobodné volby během školního vzdělávání se i po jeho ukončení, tedy v průběhu zaměstnání nebo samostatného podnikání, popřípadě při rekvalifikaci pro jinou činnost.

 

 

Čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod dále zajišťuje právo na práci. To je dále obsaženo v čl. 6 Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech; kde se říká: „právo na práci zahrnuje právo každého na příležitost vydělávat si na živobytí prací, kterou si svobodně vybere nebo přijme“. Toto právo ale není subjektivním právem na určité zaměstnání u určitého zaměstnavatele, ani na zaměstnání určitého druhu nebo typu. Tohoto práva se lze domáhat jen v mezích zákonů, které toto právo uskutečňují.Vždyť takové subjektivní právo by nutně naráželo na subjektivní práva ostatních a především na právo nezaměstnávat při podnikání toho, koho nechceme.

Tomuto právu však odpovídá povinnost státu vytvářet pro jeho uplatňování odpovídající státní politiku zaměstnanosti. Vedle soustavného sledování a vyhodnocování situace na trhu práce se tedy jedná především o poradenství a zprostředkování pracovního uplatnění ve vhodném zaměstnání. Subjektem výkonu této, pro občany bezplatné, služby (činnosti) jsou příslušné územní státní orgány - úřady práce. V případě, že tuto službu vykonává jiná než státní organizace (avšak státem k tomu určená a schválená), může za tuto činnost vybírat určité poplatky, které by měly odpovídat provozním nákladům. py572y3177zyyh py572y3177zyyh

 

Právo občanů, kteří bez své viny, nemohou získávat prostředky pro své živobytí prací nemohou tedy uplatnit právo zmíněné výše, na přiměřené hmotné zajišťení státem.

komentář:Toto právo se týká těch občanů, kteří ono lidské právo nemohou vykonávat „bez své viny“ . Jde tedy o ty, kteří v posledních šesti měsících neukončili sami, bez vážných důvodů, své dosavadní zaměstnání , o se kterými v této době nebyl pracovní poměr rozvázán pro neuspokojivé pracovní výsledky nebo pro porušování povinností vyplývajících z povahy zaměstnání; bez „své viny“ není ani uchazeč, který bez vážných osobních nebo rodinných důvodů odmítne nabídnuté zaměstnání nebo rekvalifikaci, či úmyslně maří součinnost s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání.

poznámka:Ve všech třech předchozích případech mohou být stanoveny odchylky pro cizince; vždy však v souladu s Listinou základních práv a svobod a jinými ústavními zákony, jakož i mezinárodními smlouvami. Předpokladem pro stejné podmínky a posuzovámí cizích státních příslušníků je povolení k pobytu, jakož i povolení k zaměstnání vydané místně příslušným úřadem práce. Povolení k zaměstnání se nepožaduje u občana, který má za manžela (manželku) státního příslušníka České republiky, který má dítě s českým státním občanstvím, ketrý je rodinným příslušníkem člena diplomatické mise.

 

 

Právo na ochranu zdraví, na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon, na základě veřejného pojištění vyplývá z čl. 31 Listiny základních práv a svobod.

komentář: Právo na ochranu má každý, tedy opět každá fyzická osoba. Je to právo lidské, nikoliv občanské a úzce souvisí s právem na život. Za zajištění tohoto práva je zodpovědný stát. Domáhat se tohoto práva však lze jen v mezích zákonů, které toto ustanovení provádějí. Toto právo je dále zakotveno v čl. 12 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech touto formulací: „Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví.“, přičemž se smluvní strany Paktu dále zavázaly učinit různá opatření k uskutečnění tohoto práva, tedy opatření ke snížení počtu potratů a kojenecké úmrtnosti a opatření ke zdravému vývoji dítěte; zlepšení všech stránek vnějších životních podmínek a průmyslové hygieny; prevenci, léčení a kontrolu epidemických, místních nemocí, chorob z povolání a jiných nemocí; vytvoření podmínek, které by zajistily všem lékařskou pomoc a péči v případě nemoci.

Tato ustanovení jsou ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky bezprostředně závazná a každý má právo se jich domáhat.

 

 

Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, ketrou stanoví zákon. (čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)

komentář: Právo na vzdělání má každý, tedy opět každá fyzická osoba bez ohledu na to zda je občanem České republiky, cizincem či bezdomovcem. Přičemž vzdělanost obyvatel každého státu spoluvytváří jeho duchovní bohatství a je výrazem jeho vyspělosti a kulturní úrovně.

V druhé větě tohoto odstavce se však každému ukládá jistá povinnost a tím se tento odstavec vlastně vymyká koncepci Listiny základních práv a svobod jako katalogu práv. Státu se zde tedy ukládá, aby stanovil délku povinné školní docházky.

Tento odstavec pak především říká, že stát, ani nikdo jiný, nemůže nikomu ve vzdělání bránit. Tohoto práva se je možné dovolat a požadovat, aby vzdělání bylo poskytnuto. Znamená to tedy povinnost státu vzdělání buď přímo poskytnout, nebo zajistit, aby je v odpovídající míře poskytovaly jiné než státní instituce.

poznámka: Na našem území , tedy území České republiky, má právo na vzdělání hluboké historické kořeny. Výmluvný je už text zakládací listiny University Karlovy ze 7.dubna 1338. Marie Terezie pak vycházela ze zásady , že škola je věcí veřejnou a že tedy hlavní směr výchovy a vzdělávání udává stát, a proto zrušila Jezuitsky řád a 6.prosince 1774 schválila nový školní řád: „Ratio Educationis“ - ten zavedl povinnou šlolní docházku od šesti do dvanácti let . Konečně pak Ústavní listina Československé republiky z roku 1920 ve své preambuli vyjádřila vůli, aby náš národ byl ve společnosti národů národem vzdělaným, a proto kladla důraz na veřejné vyučování. To nesmělo odporovat výsledkům vědeckého bádání; zřizování jiných než státních forem vzdělávání povoleno bylo, jen v mezích zákona, avšak „ státní správě přísluší vrchní vedení a dozor nad veškerým vyučováním a vychováváním“.

Formulace tohoto práva, práva na vzdělání, zakotvená v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech souhlasí s tím, že vzdělání má imožnit všem osobám účinnou účast ve svobodné společnosti, napomáhat vzájemnému porozunění, snášenlivosti a přátelství mezi všemi národy a všemi rasovými, etnickými a náboženskými skupinami, jakož i k rozvoji činnosti Organizace spojených národů pro zachování míru. Tento Pakt dále říká, že základní vzdělání bude povinné a svobodně přístupnépro všechny. O právu na vzdělání se také hovoří v Úmluvě o právech dítěte z 20.listopadu 1989.  

 

Další důležitá práva zakotvená v hlavě čtvrté Listiny základních práv a svobod jsou například: právo na státní ochranu rodiny a rodičovství, právo na zvláštní péči a pracovní podmínky pro těhotnou ženu,rovnost práv dětí narozených v manželství i mimo ně, právo na přiměřené hmotné zajištění ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, právo žen, mladistvých a zdravotně postižených na zvýšenou ochranu zdraví a na zvláštní pracovní podmínky, právo se sdružovat a zakládat organizace na ochranu svých hospodářských a sociálních práv.




 

 

Co říci na závěr? Jak je vidět sociálních práv a předpisů jich se týkajících je skutečně mnoho. Proto jsem si vybrala jen ta mi nejbližší a snad o nejdůležitější. Pro jejich podrobnější prostudování a pochopení pak mohu snad jen doporučit použitou literaturu.

Podle mě však není nejdůležitější sama existence těchto práv, ale především jejich dodržování. Snad i naše země bude provždy patřit mezi státy s vyspělou, dobře fungující sociální politikou a přinejmenším uspokojivou sociální skutečností.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Seznam použité literatury:

I.Dokumenty: Evropská sociální charta

Ústava České republiky

Listina základních práv a svobod

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech

II.Knihy: Ústava a ústavní řád České republiky - Václav Pavlíček

Jiří Hřebejk

Viktor Knapp

Jan Kostečka

Zdeněk Sovák

Ústavní systém České republiky-Základy českého ústavního práva

Aleš Gerloch

Jiří Hřebejk

Vladimír Zoubek

Ústava České republiky-Komentář - Hendrych, Svoboda a kolektiv

Ústavní a mezinárodní ochrana lidských práv - V. Flegl

Listina základních práv a svobod v aplikační praxi ČR - V. Flegl

Sociální práva v kostce - Karel Nový

 

py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh py572y3177zyyh