Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Listina základních lidských práv a svobod.

Seminární práce.

Listina základních lidských práv a svobod.

V Karviné 5.2.1993.
ÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄÄ

Dne 10.12.1948 přijalo VS OSN rezolucí č. 217/3 Všeobecnou
deklaraci lidských práv a svobod. Vyjadřovala shodu všech států o tom
co se rozumí pod pojmem lidská práva a svobody. ČSSR přistoupila
k dohodě v říjnu 1968, avšak teprve po sedmi letech FS ČSSR dohodu
ratifikovalo. V platnost byla uvedena r. 1976 publikováním vyhl. č.
120/76 Sb. Ke skutečného naplnění přijatých závazků došlo až po
17.listopadu 1989.
Základním ústavním zákonem, garantujícím dodržování lidských práv
a svobod, se stala Listina základních lidských práv a svobod přijatá FS
ČSFR 9.11.1991. FS tak učinilo dvěmi legislativními akty. Prvním byl
ústavní zákon uvozující Listinu, druhým listina sama.
Listina je nadřazená ostatním právním aktům, které se jí musí
přizpůsobit. Představuje ústavní právo hmotné, ostatní normy ústavního
práva mají povahu instituciální, organizační, procedurální.
Hlavním rysem je přímá aplikovatelnost a vynutitelnost
ustanovení. Má-li být ústavní předpis aplikovatelný, musí být splněny
dva požadavky a to hmotně-právní a procesní. První spočívá
v koncipování předpisu tak koncesně, aby na jeho základě šlo
přezkoumat, zda určitý zákon odpovídá Listině, nebot´ ta musí být
v každém případě zachována, pokud sama nepřipouští výjimku, která
nesmí být překročena či samovolně interpretována. Procesně-právní předpoklad je dán přítomností nezávislého nadstranického orgánu,nadaného pravomocí přezkoumávat soulad právních norem s přijatými závazky. Tímto orgánem je Ústavní soud v Brně. Problémem je v současné době zajistit skutečnou, a ne jen proklamovanou, nezávislost ústavního soudu v důsledku politického boje o vliv ve státních orgánech. Řešením by bylo pozastavení politické činnosti a organizovanosti soudců, ale tento krok je v rozporu s Listinou. Lze tak spoléhat jen na čestnost soudců působících v tomto orgánu.
Přístup k interpretaci Listiny může být dvojí. Totiž že, Listina
vyjadřuje určité maximum, které se může regulovat tj. omezovat, ale
jen v daných mezích. V takovém případě nevznikají mezery
v legislativě. V druhém případě, kdy Listina stanovuje jen podstatu
příslušného institutu a má více programový ráz, se právní úpravy budou
moci pohybovat oběma směry, i za rámec daný Listinou. Tak může
vzniknout mezera, kterou bude třeba zaplnit novelizací. Je však
otázkou zda tak bude provedeno kvalitně a v dostatečném předstihu.



Listina se skládá z šesti hlav obsahujících 44. na sebe
navazujících článků. Prvá hlava obsahuje obecná ustanovení, ve druhé,
se pojednává o základních lidských právech a svobodách, na ní navazuje
hlava třetí a čtvrtá charakterizující práva národnostních menšin a práva sociální. Hlava pátá rozšiřuje právní ochranu a šestá obsahuje závěrečná a společná ustanovení. Významný je § 2. zakotvující prioritu mezinárodních smluv o lidských právech před stávajícím zákonem v případě jejich ratifikace.
Listina je bezesporu jedním z nejdůležitějších dokumentů
přijatých v posledních létech. Obsahuje však i řadu problémových míst.
Mezi jedno z nich patří čl. 26. odst. 2. " Zákon může stanovit
podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností."
Ze
znění zákona nevyplývá o jaká omezení se jedná. Podle Paktu
o hospodářských, sociálních a kulturních právech Mezinárodní
organizace práce, ratifikovaného vládou České republiky, jsou omezení
ve výkonu povolání v důsledku politického a náboženského přesvědčení nepřijatelná.
S politováním je třeba konstatovat, že FS myšlenku Paktu
nepřijalo, o čemž svědčí tvz. Lustrační zákon stanovující další
předpoklady pro výkon funkcí ve státních orgánech a organizací ze dne
4.10.1991., tj. omezující výkon povolání pro osoby na které se
vztahuje § 2 uvedeného zákona. Zvláště problematická jsou ustanovení
§ 2.odst.1.písm. b), c), f), g).
Lze jen velmi těžko určit kdo byl vědomým spolupracovníkem Stb.
(pojem vědomá spolupráce upřesňuje § 2 odst.2.). Odvolání na tvz.
Registr svazků právně neobstojí. Samotný záznam není důkazem
spolupráce a páchání trestné činnosti. Uvedená formulace nepřihlíží
k tomu, že občan mohl být Stb. ke spolupráci donucen pod pohrůžkou
perzekucí. Vzbuzuje pochybnost i pravost záznamů organizace, která
porušovala nejen mezinárodně uznávané normy, ale i platnou ústavu ČSSR.
Ve formulaci zákona je patrný i precedens kolektivní viny, viz.
§ 2 odst. 1 pism. f), nepřípustný v demokratickém státě, nebot´ nikdo
nemůže být zbaven práv a postaven do role nerovnoprávné osoby jen
v důsledku příslušnosti k té či jiné organizaci. Uplatňovat omezující
opatření lze jen v případě prokázaného porušení zákona.
Sporný je i způsob posuzování viny občanů uskutečňovaný
prostřednictvím komisí podle § 11 jmenované FS, po rozpadu ČSFR,
předsednictvem ČNR, MO, MV, ředitelem IBS. V uvedeném složení
nepředstavuje komise nestranný orgán a svoji činností připomíná
prověrkové komise. Mimo to o vině či nevině občanů má právo rozhodnout
jen nestranný soud, jak je uvedeno v Listině čl.40.odst.1. Odst.2
uvádí "Každý je pokládán za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím
rozsudkem nebyla jeho vina vyslovena."
Podle lustračního zákona je
občan vinný již tím, že jeho jméno figuruje v Registru, nebo členstvím
v LM. Trestem je diskriminace ve výkonu povolání.
Uvedená skutečnost vede k obavám před novým totalitním režimem
likvidujícím své politické protivníky, odstraňujíc je ze státních
funkcí a tvorbou elitní uzavřené společnosti vládnoucí státu.
V rámci prověrkové akce byl porušen § 19 Lustračního zákona
zakazující zveřejňování údajů bez písemného svolení občana pravidelným
únikem informací v tisku během volební kampaně s cílem diskreditovat
opoziční poslance v očích veřejnosti a tak je vyřadit z volebního
boje.




Jedinou možností občana odvrátit podezření je obrátit se, podle
§ 18 Lustr. zákona, ke krajskému soudu, který vysloví konečné
rozhodnutí. Soud prozkoumává odvolání podle materiálů dodaných komisí
a zároveň musí respektovat platné zákony tedy i Lustrační zákon.
Proto je otázkou zda jeho rozhodnutí bude nestranné a objektivní.
V zákoně také chybí ustanovení o satisfakci občana a náhradě škod
utrpěných v důsledku nepravdivého obvinění.
Neobstojí i tvrzení tvůrců zákona o jeho časové omezenosti,podle
§ 23 Lustr. zákon pozbývá účinnosti 31.12.1996, nebot´ z nedávných
historických událostí víme, že "časově omezené" nařízení se téměř vždy
staločasově neomezeným.
V každém případě je Lustrační zákon v rozporu s Listinou
a ratifikovanými mezinárodními úmluvami a nemá žádné opodstatnění.
Jediným řešením, ve smyslu uvedení našeho právního řádu do souladu
s Listinou a mezinárodním právem, je zrušení Lustračního zákona se
zpětnou platností.
36572plo69eyc2n

Použitá literatura :

1. Listina základních lidských práv a svobod
2. Lustrační zákon
3. Právník
4. Periodický tisk