Právo

-je určitým nástrojem moci, jeho úkolem je znormovat společnost

• právní norma je daná, vychází ze zvykového práva, tradic, psaného práva, precedentálního práva(=když ne ten, tak ani ten), je tu vnější korekce na rozdíl od normy morální

• pomůcka k tomu, aby lidé mohli žít v určité jistotě

• soubor pravidel chování, vytvořený státem v urč. formě, a státem vynutitelný

• spolu s morálkou řídí chod společnosti 23694sig92bpz9p

• vědní obor, má předmět, nástroje a cíle

• možnost něco mít, dělat., nějak se chovat, vyjadřovat, uplatňovat

wprávní řád = soubor právních norem, platných v určitém státě a upravující vztahy v různých oblastech společenského života. Součástí právního řádu je právo ústavní, správní, hospodářské, finanční, pracovní, pozemkové, občanské, rodinné, trestní, občansko-procesní, trestně-procesní, mezinárodní soukromé a další.

právo ve smyslu objektivním – obecně závazná pravidla, každý je musí respektovat ip694s3292bppz

právo ve smyslu subjektivním - soubor oprávnění toho kterého subjektu právního

vztahu, vedle jeho povinností

Vznik (prameny) práva:

à ze zvykového práva: nejstarší forma práva, uplatňuje se u primit. společností

à z precedentního práva: existuje případ, pro který není právní norma, společnost

jej předá soudu, výsledným rozsudkem je precedens a

tím se musí řídit příští soud v řešení obdobného případu

(v anglosaské oblasti, ne u nás)

à ze psaného práva: (kodifikované pr.), má přesné normy, řeší, jak postihnout

jejich přestoupení

à z mezinárodního práva: a) mezinárodní smlouva (dohoda, protokol, úmluva,..,)

b) závazné usnesení mezinárodní organizace

c) obyčej

Dělení práva:

Právní systémy: w právo kontinentální(evropské) členěné na právní oblast románskou

německou a skandinávskou

w právo angloamerické rozlišující právo na anglické a americké

w právo islámské

w práva ostatní (diferencovaná) – hinduistické, židovské, tradiční a

náboženské práva v Africe

Veřejné a soukromé právo

kritérium: postavení subjektů ve vztazích, které jsou regulovány

veřejné – princip subordinace, nadřazenost jednoho subjektu druhému

- nadřízený subjekt je stát, státní orgán, nebo jiná osoba (úřední), vybavená

mocenskými pravomocemi vůči jiným osobám

- zabývá se vztahem jedince a společnosti, (př: správní, trestni právo)

soukromé – princip rovnosti, ekvivalence. Subjekty soukromoprávních vztahů mají

rovné postavení.

(př: já X zaměstnavatel)

Právo hmotné a procesní

hmotné právo – stanovuje, jaká subjektivní práva a povinnosti mají jejich adresáti

(fyzické či právnické osoby, stát a státní orgány)

procesní právo – upravuje formy, jakými mohou být subjektivní práva uplatněna,

jak může být vynuceno splnění určité povinnosti

Právní vztahy

Prvky právního vztahu jsou subjekty(osoby), obsah a objekt právního vztahu

subjekty – občané: fyzické, právnické osoby, stát a státní orgány

Právo je vlastně projev vůle státu a tím, že společnost právo dodržuje či nedodržuje, přejímá či nepřejímá vůli státu.

Znalost práva – je žádoucí- (neznalost neomlouvá), každý nese odpovědnost za své

jednání

Funkce práva – prostředek donucovací, ale zároveň klade meze donucení

= na jedné straně omezení svobody chování subjektů práva,

na druhé straně vymezení a garance určité míry svobody

à můžeme dělat bez hrozby ze sankce vše, co pr. normy nezakazují

Jiné normativní systémy : morálka, spravedlnost, pravidla slušnosti, nábož. prav., …

Právo a morálka – právní normy jsou oficiálně vyjádřena, kdežto morální ne

- v morálce působí morální donucení a to ve formě veř. mínění,

opovržení, povzbuzení

- za porušení právní normy následuje sankce (újma)

Názor, že právo je minimem morálky, je dávno překonaný,

neboť právo je také nástroj řízení státu, v kteréž oblasti

morálka stagnuje.

Právo a stát – právo je jedním ze znaků státu, je s ním úzce spjato

- tvorba práva je na státu závislá

Právní stát – =stát, který je vázán právem, primát práva nad státem

- jeho funkci je garantovat svobodu v právním smyslu