Základní fakta

Ačkoli podle výzkumů veřejného mínění jsou občané jiného názoru, než vláda, je trest smrti ve více než polovině světa, včetně většiny evropských států, zakázán. Co se týče názoru lidu, například ve Velké Británii by trest smrti znovu zavedlo 72% občanů, podobná situace vládne i ve Francii a dalších zeních.
Podle nejnovějších zpráv Amnesty International zhruba 108 zemí zrušilo, nebo minimálně nepraktikuje trest smrti. Ale k 11.9.2001 s nejvyšším testem operovalo 87 států. 85% poprav se uskuteční v Číně, íránu, Saúdské Arábii, Demokratické republice Kongo a USA. Podle oficiálních čísel (která jsou pravděpodobně o dost nižší, než čísla skutečná), bylo v roce 2000 popraveno 1813 odsouzených ve 31 státech světa. Mimořádné postavení mají Spojené státy, proti kterým je také nejvíce protestů, co se poprav týče. Např. v roce 1999 bylo v USA popraveno 98 lidí. Spojené státy se „pyšní“ také nejvyšším počtem popravených, kteří byli v době spáchání trestného činu mladší 18-ti let (13 popravených od r.1990) a justičních omylů(od r. 1980 od trestu smrti osvobozeno více než 85 lidí poté, co vyšla najevo jejich nevina, průměrně strávili v celách smrti 8 let). Od roku 1900 bylo v USA popraveno ASI 23 nevinných lidí. Toto číslo však zahrnuje pouze případy, kdy byl skutečný vrah odhalen a justiční orgány uznaly omyl. Do října roku 2001 bylo ve Spojených státech popraveno 48 lidí. Dnes čeká v USA na popravu 3717 lidí.


Trest smrti a rasismus

Například ve Spojených státech (omlouvám se, že stále uvádím jako příklad právě USA, ale tato země má největší podíl na počtu poprav a navíc se asi nenajde jiná země, na které by se lépe demonstrovala otázka rasismu) bylo popraveno 156 černochů za vraždu bělocha. V opačném případě tak porota rozhodla pouze u 11-ti obviněných. To svědčí mimo jiné o tom, že trest smrti není za určitých podmínek udílen jen s přihlédnutím ke spáchanému trestnému činu, ale také k barvě pleti pachatele. To asi nebude tak úplně v pořádku…


Způsoby vykonání trestu smrti

1. Věšení (58 zemí)
Tato metoda byla používána ve Velké Británii do zrušení trestu smrti v roce 1965. V USA se nadále používá v Delaware, New Hampshire a Washingtonu. Všeobecně je pokládána za jistou, rychlou a bezbolestnou. Nedotčená kůže a nervy nad oprátkou ale naznačují, že člověk cítí jak zařezávání , tak rdousivý efekt smyčky.

2. Stětí hlavy (3 země)
Způsob proslavený z dob francouzské revoluce – gilotina. Dodnes se mečem stínají hlavy v některých zemích, např. Saudské Arábii. I tento způsob usmrcení je považován za rychlý a „humánní“. V mozku však zůstává okysličená krev, takže podle nových poznatků může mozek ještě řadu vteřin po stětí hlavy zůstat v činnosti a vnímat bolest.

3. Zastřelení (73 zemí)
Poměrně rozšířený druh popravy. Kulky vpálené do hlavy způsobí okamžitou smrt, protože zároveň dochází k masivnímu poškození a destrukci mozkových tkání. Britská královská komise tento způsob popravy zrušila v roce 1953 z důvodu nejistoty, zda popravčí četa dokáže zasáhnout životně důležité orgány. V USA je tento způsob legální v Utahu a Oklahomě. Dále pak v Číně. Způsob vykonání popravy se liší. V Číně je odsouzený povinen si kleknout. Ruce jsou mu zavázány za zády a v případě veřejné popravy je mu pevně utažen provaz kolem krku, aby nemohl křičet. Postup v USA je následující: Vězeň je přivázán k židli koženými řemeny. Židle je obklopena pytli s pískem pro pohlcení krve. Vězňovi je nasazena černá kukla, na místo srdce je mu umístěn bílý terč a ve vzdálenosti 6 metrů se rozestaví pět střelců, z nichž jednomu je podán slepý náboj. Každý střelec zamíří a vystřelí. Když se střelci netrefí přesně do srdce, umírá odsouzený pomalu na vykrvácení.

4. Plynová komora (1 země)
Jde o vzduchotěsnou místnost se židlí, na níž je odsouzenec upoután. Smrt způsobuje plynný kyanid. Smrt nastává teprve po šesti až osmnácti minutách. Poprvé byl tento způsob nehumánní popravy použit r. 1921 v Nevadě. Dnes je používán jen v několika státech USA (Nevada, Arizona, Colorado).

5. Elektrické křeslo (1 země)
Poprvé použito v New Yorku r.1890 a stále se užívá ve třinácti státech USA. Odsouzenec je upoután do dřevěné židle, přiloží se elektrody a zapne proud o třiceti tisících wattech (ale toto napětí se mění stát od státu). Popravčích je více (min. 3), takže se nikdy neví, který z nich stiskl to správné tlačítko. Vězeň je doslova uvařen a někdy je potřeba několika šoků, než dojde ke smrti. Nástroj smrti sestrojil Thomas Alva Edison. Bohužel se zmýlil v tom, že 1000 voltů způsobí smrt během pěti vteřin a tak první poprava na elektrickém křesle trvala celé čtyři minuty.

6. Kamenování (6 zemí)
Tato barbarská metoda má tradici v zemích Středního východu. Dodnes se používá v islámských státech, zejména v íránu. Odsouzenému jsou svázány ruce a nohy, poté je po krk zahrabán do písku a jeho hlava pokryta rouškou. Zhysterizovaný dav poté odsouzence kamenuje do doby, než výkřiky ustanou a dav usoudí, že ortel byl vykonán. íránské zákony zakazují používat velké kameny, aby smrt nenastala příliš rychle.

7. Smrtící injekce (5 zemí)
Byla zavedena r. 1977 v USA a je používána ve třiadvacet amerických státech. Je to zřejmě nejrozšířenější a zřejmě nejhumánnější metoda popravy. Odsouzenec je připoután ke stolu, připomínajícím operační, a je mu vstříknuta látka (sodium thiopenton), po níž během deseti až patnácti vteřin usíná. Poté následují další, tentokrát již smrtící injekce. Jedna zastavuje dýchání, druhá činnost srdce.

(Dr. Harold Hillman)
 

 V minulosti užívané metody poprav

 uvaření zaživa
 upálení (na hranici, na slunci)
 stažení z kůže
 rozčtvrcení zaživa a následné oběšení
 naražení na kůl (životně důležité orgány ušetřeny, aby obět déle trpěla)
 ukřižování
 otrava jedem
 umačkání
 sežrání zvířaty (v antickém Římě s oblibou používán hmyz)
 vyhladovění
 roztržení
 stětí hlavy sekerou
 upití vodou k smrti
 estrapáda
 garota



Trest smrti u nás (historický přehled)

 Raný a rozvinutý feudalismus: Trest smrti byl v naší zemi hojně využíván. Často nesl symbolické prvky pomsty na pachateli (např. trest upálení za trestný čin žhářství). Způsoby popravy byly následující:oběšení za trestný čin krádeže, stětí hlavy za vraždu, upálení zaživa za čarodějnictví a žhářství, zahrabání zaživa (čarodějnictví ženy) s případným probodnutím srdce zahroceným kůlem za usmrcení novorozence, lámání kolen za násilné smilstvo, vláčení ulicemi a lámání kolen za úkladnou vraždu, rozčtvrcení, utopení…
 1787: (Všeobecný zákoník o zločinech a trestech na ně) Vydán Josefem II. Podle tohoto poměrně převratného zákoníku byl trest smrti zrušen, jen v případě výjimečného případu (stanné právo) bylo možné zastřelení.
 1795: (Smrt Josefa II.) Zaveden trest smrti za velezradu nebo pokus o ni.
 1796: (Zákoník o zločinech a těžkých policejních přestupcích) Opět byl zaveden trest smrti, jediný zákonný způsob výkonu trestu je oběšení.
 1852: (Zákon č. 117/1852 ř.z., Trestní zákon o zločinech, přečinech a přestupcích) Trest smrti zachován; jen za poměrně malý počet trestných činů.
 1918: (Vznik Československa) Trestní právo jsme převzali od Rakouska-Uherska. V letech 1918 až 1933 bylo u nás popraveno 9 lidí.
 1920: (Prozatímní návrh obecné části trestního zákona, Československo) Trest smrti jen při stanném právu nebo u doživotně odsouzeného, který opakovaně spáchal trestný čin, pro nějž byl odsouzen.
 1934: (Zákon č. 91/1934 Sb., Československo) Trest smrti byl zachován, ale využívaly se spíš těžší tresty žaláře a doživotí.
 1939 až 1945: (Protektorát Čechy a Morava)Trest smrti často využíván.
 1946 až 1948: (Československo) Jen oběšení. Ve výjimečném stavu zastřelení.
 1949 až 1989: (Československo) Jen oběšení, ve výjimečném případě zastřelení. Trest smrti nemohl být uložen těhotné ženě a člověku, kterému v době spáchání zločinu nebylo 18 let. Trest smrti byl ukládán v případě, že již nebyla naděje, že by uvěznění do 15 let přineslo nápravu. Trest smrti byl také ukládán v případě, že bylo potřeba ochránit společnost. Poprava mohla proběhnout jen po prošetření případu Nejvyšším soudem ČSSR, po jeho schválení rozsudku a po zamítnutí všech žádostí o milost. U popravy musel být přítomen předseda trestního senátu, prokurátor, ředitel věznice a lékař.
 1956: (Zákon č. 63/1956 Sb., Československo) Nový trestní zákon vedl k zmírnění v uplatňování trestního práva. Po roce 1956 nebyl už uložen žádný trest smrti za politické delikty.
 1978: (Petice proti trestu smrti, Československo) V roce 1978 podepsalo 350 lidí petici (součást Charty 77), žádající o zrušení trestu smrti s názvem Trest smrti je jedna z nejtemnějších skvrn na tváři našeho věku. Petice byla zaslána Federálnímu shromáždění ČSSR. Mezi podepsanými byli například Václav Havel, Jaroslav Hutka, Ivan Klíma, Pavel Kohout, Marta Kubišová, Karel Kyncl, Jan Ruml, Jaroslav Seifert, Karol Sidon, Petruška Šustrová, Milan Uhde, Petr Uhl a mnoho dalších.
 1990: (Zákon č. 175/1990 Sb., Československo) Posle této trestní novely je trest smrti zrušen. Ústavně je zrušen od roku 1991 (Listinou zákl. práv a svobod). Poslední poprava v Čechách byla vykonána 2. února1989, na Slovensku 8. června 1989.
 1993: (Rozpad ČSFR) Pro roce 1993 nemá Česká republika, ani Slovensko trest smrti.





Vlastní názor:

Na trest smrti jsem nikdy vlastní názor neměla a ani mít nechtěla, protože člověk musí o takhle závažné věci vědět opravdové maximum, aby si mohl svůj názor bez obav vytvořit. A já se obávám, že tolik informací skutečně nemám. Na jednu stranu mi připadá děsivé, že stisknutím jediného tlačítka zanikne lidský život, v některých případech i zcela nevinný a na druhou mě děsí, čeho jsou někteří lidé schopní. Ano, některé trestné činy si tento trest bezesporu zaslouží, ale byla bych pro trest smrti jen v případě, kdy je absolutní, stoprocentní a neomylná jistota, že si pro smrt jde opravdu viník. Ale už jen pro to riziko, že může zemřít nevinný člověk, protože justice už několikrát dokázala, že neomylná není ani nikdy nebude, bych raději nechala trest smrti nadále jen minulosti...Zkrátka si nejsem jistá a asi nikdy té jistoty nenabudu. Téma trestu smrti nás odjakživa fascinuje, nebo minimálně zajímá, to je také důvod, proč jsem si vybrala zrovna tohle téma, ale i po jeho zpracování je můj názor, že na takové věci raději názor nemám.