|
VyvlastněníSeminární práce z předmětu Správní právo Vyvlastnění
1. Vyvlastnění (expropriace) Vyvlastněním se v české právní úpravě rozumí výjimečný a nejzávažnější zásah státu do majetkových práv, zvláště pak do práva vlastnického, případně do dalších práv k nemovitostem, který je možný jen na základě zákona a postupem zákonem upraveným a vždy za náhradu. Právním důsledkem tohoto zásahu je: 31668iov35squ8m 1) odnětí vlastnického práva dosavadnímu vlastníkovi a vznik vlastnického práva pro jiný subjekt (pro navrhovatele); 2) omezení vlastnického práva (zřízením věcného břemene); 3) zrušení věcného břemene. 2. Vlastnictví a vlastnické právo oq668i1335sqqu Vlastnictví v právním smyslu se označuje jako vlastnické právo. Rozlišujeme mezi vlastnickým právem objektivním a vlastnickým právem subjektivním. Vlastnické právo v objektivním smyslu je představováno souborem právních norem regulujících společenské vlastnické vztahy. Zachycuje vlastnictví, tj. existující systém těchto vztahů a jeho prostřednictvím i systém rozděleni věcí ve společnosti, které představují objekty těchto vztahů. Vlastnické právo v subjektivním smyslu je definováno jako právo jednotlivce určitou věc v mezích stanovených právním řádem držet, užívat a nakládat s ní svou mocí, nezávislou na moci jiného k téže věci a v téže době, podle své vůle a ve svém zájmu. Současně zahrnuje i právem garantovanou možnost vlastníka vyžadovat od všech ostatních subjektů, aby se zdrželi zasahování do těchto jeho práv proti jeho vůli a takovým způsobem, který by ho rušil, omezoval, nebo dokonce mu bránil v jejich výkonu. 3. Veřejný zájem Tento pojem platná právní úprava výslovně obsahově nevymezuje. Lze ovšem odvodit, že jde o takový zájem, který je možno blíže určit jako zájem společnosti – tedy zájem veřejně prospěšný. Samozřejmě nesmí být v rozporu s platnými právními předpisy. 4. Věcná břemena Podle občanského zákoníku věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě.
Podle článku 11, odst. 4 Listiny je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Jedná se o vymezení nejzákladnějších předpokladů přípustnosti tohoto zásahu do práva na vlastnictví.
V § 128, odst. 2 je uvedeno, že „ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit, nelze-li dosáhnout účelu jinak a to jen na základě zákona, jen pro tento účel a za náhradu“. Toto ustanovení je považováno za tzv. obecnou vyvlastňovací klauzuli.
Stavební zákon blíže vymezuje předmět vyvlastnění, a to pozemky, stavby a práva k nemovitostem, pokud jsou potřebné pro účely uvedené v zákoně. Ustanovení stavebního zákona plní v právní úpravě vyvlastnění dvojí funkci. Jednak stanoví speciální tituly, na základě kterých lze vyvlastnit podle stavebního zákona, a jednak upravuje základní hlediska pro použití vyvlastnění a speciální procesní postup, který je aplikován ve všech případech vyvlastňovacího řízení. Stavební zákon stanoví pět případů, kdy je možné ve veřejném zájmu vyvlastnit a to pro: a) veřejně prospěšné stavby podle schválené územně plánovací dokumentace, b) vytvoření hygienických, bezpečnostních a jiných ochranných pásem a chráněných území a pro zajištěni podmínek jejich ochrany, c) provedení asanace sídelního útvaru nebo jeho asanačních úprav podle schválené územně plánovací dokumentace, d) vytvoření podmínek pro nezbytný přistup k pozemku a stavbě, e) vytvoření podmínek pro umístění nebo řádný provoz zařízení státní pozorovací sítě, kterou se zjišťuje stav životního prostředí. U všech uvedených účelů musí být také naplněn veřejný zájem, který musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení, přičemž důkazní břemeno nese navrhovatel vyvlastnění.
§ 37 odst. 2 zákona o vodách: „Pokud je toho třeba k výkonu oprávnění plynoucího z rozhodnutí vodohospodářského orgánu, zejména k vybudováni nebo provozu vodohospodářských děl, dále k průzkumným a jiným odborným pracím nezbytně nutným pro účely vodního hospodářství, k výkonu správy vodních toků, k vyhledáváni a zajišťování zásob podzemních vod, jakož i k umožnění přístupu k vodám za účelem jejich obecného užívání a ke zřízení vodovodních nebo kanalizačních přípojek, lze potřebné nemovitosti nebo práva k nim vyvlastnit, nelze-li je získat dohodou.“
„Za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu lze výjimečně vyvlastnit ve zkráceném řízení nezbytné nemovité a movité věci a práva k nim pro účely zajišťování obrany státu, nelze-li je získat jinak.“
Další účely vyvlastnění jsou obsaženy v řadě speciálních předpisů, např. v zákoně č. 439/1992 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství; v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon) a dalších.
„Cílem vyvlastnění je dosáhnout přechodu, popřípadě omezení vlastnického práva k pozemkům a stavbám, nebo zřízení, zrušení, popřípadě omezení práva věcného břemene k pozemkům a stavbám.“ Vyvlastněním přechází vlastnické právo k pozemkům a stavbám na navrhovatele. Navrhovatelem může být stát, právnická i fyzická osoba. Návrhu na vyvlastnění musí předcházet pokus navrhovatele o dohodu s dosavadním vlastníkem pozemku. Navrhovatel vyvlastnění musí v řízení předložit důkaz o tom, že vlastníkovi předložil kvalifikovaný návrh na získání pozemku dohodou {smlouvou), a že tento jeho návrh byl vlastníkem odmítnut. Za odmítnutí se považuje i prokázaná nečinnost. Vyvlastněním zanikají všechna ostatní práva k vyvlastněným pozemkům a stavbám, pokud není v rozhodnutí stanoveno jinak. To se nevztahuje na práva užívat byty a nebytové prostory, které vyvlastněním nezaniká.
Vyvlastnění je podle § 110 stavebního zákona vázáno na splnění tří kumulativních podmínek. 1) „Vyvlastnit lze jen tehdy, není-li možno cíle vyvlastnění dosáhnout dohodou nebo jiným způsobem.“ Pod jiným způsobem dosažení cíle vyvlastnění se rozumí např. zrušení spoluvlastnictví nebo jiné soudní uspořádání právních poměrů, kterému je dávána přednost před použitím vyvlastnění. 2) „Vyvlastnění musí být v souladu s cíly a záměry územního plánování, které se prokazuje zpravidla územním rozhodnutím. Pokud účel, pro který se vyvlastňuje, nevyžaduje vydání územního rozhodnutí, zkoumá se soulad s cíly a záměry územního plánování přímo ve vyvlastňovacím řízení.“ 3) „Vyvlastnění musí být provedeno jen v nezbytném rozsahu. Je-li možno dosáhnout účelu vyvlastnění pouze omezením práva, nelze právo odejmout v plném rozsahu. Jestliže se vyvlastněním převádí vlastnické právo pouze k části pozemku nebo se omezuje jiné právo k pozemku či stavbě a vlastník nebo jiný oprávněný by nemohl využívat zbývající části pozemku nebo omezeného práva k pozemku či stavbě, popřípadě by je mohl užívat jen s nepřiměřenými obtížemi, rozšíří se vyvlastnění i na zbývající část, pokud o to vlastník nebo jiný oprávněný požádá.“
„Vyvlastnění se provádí za náhradu. Náhrada se poskytuje v penězích, pokud zvláštní zákon nepřipouští jiný způsob náhrady.“ Za právo odpovídající věcnému břemenu lze poskytnout náhradu též ve věcném plnění. Náhradu poskytne právnická osoba, do jejíž správy vyvlastněná stavba nebo pozemek přechází, anebo ten, v jehož prospěch bylo vyvlastněním zřízeno právo odpovídající věcnému břemenu. Náhrada se poskytuje tomu, jehož vlastnické právo zaniká nebo se omezuje. Náhrada za zrušení nebo omezeni práva odpovídajícího věcnému břemenu se poskytuje oprávněnému. Náhrada za zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu se poskytuje tomu, jehož vlastnictví bylo zřízením tohoto práva omezeno. Je-li s vyvlastňovanou stavbou nebo pozemkem spojeno právo odpovídající věcnému břemenu, na kterém závisí řádné užívání jiné stavby nebo pozemku, poskytne se při jeho zrušení nebo omezení přiměřená náhrada odpovídající nákladům, které bude nutno vynaložit na zajištění řádného užívání stavby nebo pozemku. Obdobně se postupuje při zrušení nebo omezení práva odpovídajícího věcnému břemenu, aniž současně dochází k vyvlastnění stavby nebo pozemku, s nimiž je toto právo odpovídající věcnému břemenu spojeno.
Vyvlastňovací řízení se zahajuje u obecného stavebního úřadu místně příslušného podle místa vyvlastňované nemovitosti. Pro případ, že by šlo o situaci, kdy daná nemovitost zasahuje do územního obvodu dvou nebo více stavebních úřadů, řeší se tento tzv. kompetenční konflikt tak, že k provedení řízení je příslušný a rozhodnutí o vyvlastnění vydá nejbližší společně nadřízený orgán. I v tomto případě platí, že takový správní orgán však může stanovit, že vyvlastňovací řízení provede a rozhodnutí o vyvlastnění vydá některý z podřízených stavebních úřadů. Pro průběh vyvlastňovacího řízení platí obecná ustanovení správního řádu, ale některé speciální instituty jsou upraveny ve stavebním zákoně a v jeho prováděcích předpisech. Účastníky řízení stavební zákon výslovně nevymezuje. Platí proto obecná ustanovení správního řádu, kdy v tomto případě je účastníkem vyvlastňovacího řízení navrhovatel (vyvlastnitel - expropriant), vlastník (popřípadě spoluvlastníci), proti kterému vyvlastnění směřuje (vyvlastňovaný - expropriát) a ti, kteří mají k předmětu vyvlastnění práva, která vyvlastněním zanikají. Vyvlastňovací řízení se zahajuje na návrh orgánu státní správy, právnické osoby nebo fyzické osoby, která má předmět vyvlastnění využít k účelu, pro který se vyvlastňuje. „K projednání návrhu na vyvlastnění nařídí stavební úřad ústní jednání.“ Ve správním řízení platí, že jednání před správním orgánem nemusí, pokud to nenařídí správní orgán s ohledem na to, že to vyžaduje povaha věci nebo stanoví-li tak zvláštní právní předpis, probíhat tváří v tvář účastníka a představitele orgánu, který rozhoduje. Mnohá správní řízení se dají vyřídit korespondenčně. Ústní formu zpravidla nařídí správní orgán s ohledem na zásadu součinnosti stran ve správním řízení, což může vyplynout i z požadavku účastníka správního řízení, který chce určitou věc vysvětlit nebo doplnit před správním orgánem ústně. Zvláštní zákony potom volí povinnou ústní formu správního řízení v případech, kde se zákonodárci jeví tato forma účelnější. Stavební úřad oznámí účastníkům řízení konání ústního jednáni písemně 15 dnů předem. Námitky proti vyvlastněni musí účastníci řízení uplatnit nejpozději při ústním jednání. Rozhodnutí o vyvlastnění „Na základě výsledků vyvlastňovacího řízení vydá stavební úřad rozhodnutí o vyvlastnění“. Náležitosti tohoto rozhodnutí kromě obecných požadavků stanovených v § 47 správního řádu upravuje ustanovení § 57 vyhlášky o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu: „Rozhodnutí o vyvlastnění obsahuje zejména a) předmět, účel a rozsah vyvlastnění, b) jméno (název) osoby, proti které vyvlastnění směřuje, c) označení orgánu státní správy, právnické nebo, fyzické osoby, která má předmět vyvlastnění využít k účelu, pro který se vyvlastňuje, d) náhradu za vyvlastnění a způsob její úhrady, e) lhůtu, do které musí být započato s užíváním pozemku a stavby pro účel, pro který byly vyvlastněny, f) poučení o možnosti a podmínkách žádosti o zrušení rozhodnuti o vyvlastnění.“
Podle zákona o zajišťování obrany ČR probíhá „vyvlastnění ve zkráceném řízení.“ Návrh na vyvlastnění může podat jen správní úřad. Pokud tímto navrhovatelem není ministerstvo, je také nutné potvrzení ministerstva o tom, že jde o vyvlastnění k účelům zajištění obrany státu. Příslušným k vyvlastnění nemovitosti ve zkráceném řízení je okresní úřad, v jehož obvodu se nemovitost nachází. Příslušným k vyvlastnění movité věci ve zkráceném řízení je okresní úřad, v jehož obvodu má vlastník věci místo trvalého pobytu nebo právnická osoba sídlo. Okresní úřad provede před uplynutím lhůty pro vyjádření místní šetření. V místním šetření se ocení věc, která je předmětem vyvlastnění.
Vyvlastněný pozemek a stavbu lze užívat jen k účelům, pro které byly vyvlastněny. Navíc musí být s tímto užíváním započato nejpozději ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o vyvlastnění, přičemž takto stanovená lhůta nesmí být delší než dva roky. Na žádost toho, komu byl pozemek nebo stavba vyvlastněna, zruší stavební úřad zcela nebo zčásti rozhodnutí o vyvlastnění (tzv. revokace vyvlastňovacího rozhodnutí), jestliže ve stanovené lhůtě nebylo započato s užíváním k účelu, pro který došlo k vyvlastnění. Žádost o zrušení rozhodnutí o vyvlastnění lze podat kdykoli po marném uplynutí lhůty k započetí užívání, tj. pokud pozemek nebo stavba neslouží k účelu, pro který byla vyvlastněna. Před uplynutím této lhůty lze žádat jen tehdy, jestliže územní rozhodnutí určující využití pozemku nebo stavby pro daný účel pozbylo platnosti nebo bylo zrušeno. Dojde-li ke zrušení rozhodnutí o vyvlastnění, je vyvlastněný povinen vrátit náhradu, kterou za vyvlastnění obdržel. Naproti tomu má nárok na náhradu újmy vůči tomu, v jehož prospěch bylo vyvlastněno. Případný spor o tyto nároky a jejich výši rozhoduje soud.
Drapáková Monika, JUDr. Kučera Jiří: Vyvlastnění a veřejnoprávní omezení majetkových práv, Univerzita Pardubice, 1998. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky Zákon č. 439/1992 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon) Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
Otázka: „Nedojde-li v průběhu vyvlastňovacího řízení mezi dosavadním vlastníkem a těmi, kterým na vyvlastňovaném pozemku nebo stavbě váznou práva zanikající vyvlastněním, k dohodě o rozdělení náhrady, složí navrhovatel náhradu u soudu, v jehož obvodu pozemek nebo stavba leží. Soud rozhodne o uspokojení těchto nároků, zejména s přihlédnutím k tomu, aby nebylo ohroženo zajištění nároků zástavních věřitelů.“ |
