Vývoj životního pojištění v Československu v letech 1918-1945

be811c9519jeei 59811cbh19jei5p

1. Období prvních poválečných let

Nejen v prvních letech samostatné Československé republiky, ale prakticky po celou dobu jejího trvání, se rozlišovaly čtyři základní druhy životního pojištění:

pojištění na pouhé úmrtí; pojistné se platilo buď až do smrti, nebo určitou dobu. Pojistná částka se pak vyplácela určeným osobám při úmrtí pojištěného
pojištění na dožití; pojistná částka se vyplácela při dosažení určité řady let
smíšené pojištění na dožití a úmrtí
důchodové pojištění; místo pojistné částky se pojišťovna zavazovala vyplácet určitý důchod, a to buď hned, nebo po určité době. O tento druh pojištění se ucházely především osoby zdravé, které měly naději důchod dlouho užívat, proto bylo poměrně drahé.

Tyto druhy klasického životního pojištění bylo možno uzavřít jen po příslušné lékařské prohlídce. Některé pojišťovny mimo to poskytovaly i tzv. pojištění lidové uzavírané i bez lékařské prohlídky, ale na poměrně malé pojistné částky. Zvlášť se pak pojišťovaly osoby s tzv. anormálními životy – s vážnými zdravotními obtížemi.

V pojistné teorii a praxi se jako normální životy označovaly osoby, u nichž nebyly žádné zdravotní nebo sociální příznaky, ze kterých by se dalo usuzovat na kratší trvání života. Anormálními životy pak byly označovány ty osoby, u nichž se na základě vyšetření zdravotního stavu a zhodnocení sociálních skutečností průměrná délka života nedala předpokládat. Pojištění těchto anormálních životů bylo prováděno prostřednictvím svazového zajišťovacího sdružování pojišťoven. První takový svaz v Evropě vznikl v roce 1905 v Nizozemí, u nás vznikl v roce 1922 v Praze a skládal se z deseti členských pojišťoven. Nositelem anormálního pojištění navenek – vůči pojištěnému – byla pojišťovna, která se zákazníkem pojištění uzavřela.

Životní pojištění v Českých zemích v poválečných letech provozovala jedna akciová a pět národnostně českých vzájemných pojišťoven. Velkou roli sehrály i pobočky pojišťoven zahraničních.

2. Období hospodářské konjunktury

V období hospodářské konjunktury se v životním pojištění plně projevily nové směry. Životní pojištění přestalo být pouhým prostředkem zaopatření pozůstalých v případě smrti živitele a získávalo stále více prvků spořivosti. Aby si pojišťovny udržely zájem veřejnosti a zvýraznily výhodnost svých služeb, snižovaly pojistné, většinou formou tzv. zaručených nebo nezaručených dividend. Kromě toho i k pojištění přidávaly různé dodatkové smlouvy, pojišťující i jiná rizika, než pouhé úmrtí nebo dožití.

Rozhodující podíl mělo tzv. normální životní pojištění, tedy pojištění lidí s „normálním“ zdravotním stavem na vyšší pojistné částky uzavírané po zdravotní prohlídce zájemce. Pojistné se platilo buď jednorázově nebo v poměrně dlouhých časových odstupech, což pomáhalo snižovat provozní náklady pojišťoven.

Lidové životní pojištění uzavíraly osoby s nižšími příjmy na podstatně nižší pojistné částky než v pojištění normálním. Lékařská prohlídka nebyla zapotřebí a pojistné se platilo v kratších časových odstupech.

Stále většího významu nabývalo pojištění anormálních životů. Československý svaz pro pojišťování anormálních životů zvolil ze svých členů a jejich lékařů rizikovou komisi, která měla za úkol seznámit se se zahraničními zkušenostmi při oceňování anormálních životů a na tomto základě připravit potřebné materiály k založení nové organizace. V roce 1927 tak vznikl nový Československý svaz pro pojišťování vadných životů.

3. Období hospodářské krize

První známky zhoršujícího se obchodu v životním pojištění se projevily především v poklesu nové produkce, která od roku 1930 klesala prakticky u všech pojišťoven v Československu. Přes klesající příjmy rostly režijní náklady nejen na udržení stability zastupitelské sítě (vnější služby), ale i na udržení chodu vnitřní služby, která byla přetížena množstvím administrativních prací, jako bylo vyřizování žádostí pojistníků o provedení různých změn, o posečkání s placením pojistného, o změny platebních lhůt, obstaráváním inkasa a upomínáním pojistníků při splatnosti pojistného.

Hospodářská krize a první kroky k překonávání jejích důsledků přinesly v životním pojištění i nové projevy pojišťovacích podvodů. Ukázalo se, že někteří pojistníci se ve snaze finančně zajistit rodinu pokoušeli po uzavření životní pojistky spáchat sebevraždu tak, aby vše vypadalo jako nešťastná náhoda, případně vražda. V roce 1932 vzbudil velký rozruch případ bývalého velkoobchodníka Steinherze, ktreý si objednal vraha, aby jej zabil za jízdy vlakem kladivem.

Chaos do životního pojištění v Československu vnesla vídeňská pojišťovna Phoenix-Leben, která svými machinacemi a podvodnými výkazy o hospodaření znehodnotila i vypovídací schopnost oficiálních statistik.

Tato společnost byla v roce 1932 vyloučena z Československého svazu pro pojištění vadných životů. Celkový obchod v pojištění vadných životů byl ve srovnání s obchodem normálního pojištění nepatrný, měl však obrovský význam pro osoby zařazené mezi „vadné životy“, které pojistnou ochranu potřebovaly nejvíce.

4. Období druhé světové války

be811c9519jeei 59811cbh19jei5p

Na úseku životního pojištění se stále více projevovaly vlivy pokračující inflace. V roce 1940 bylo vydáno vládní nařízení, podle něhož byly pojišťovny povinny převzít ručení ve všech životních pojištěních až do 20.000 korun pojistné částky na jednoho pojistníka. Na úhradu nákladů vzniklých z tohoto ručení a ze zvýšené úmrtnosti za války prováděly životní pojišťovny srážky při výplatách pojistného plnění a vybíraly přirážky při uzavírání nových pojistných smluv.