Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

PRáVNí VZTAHY

 
 
 
 
 
 
 
SEMINáRNí PRáCE
 
 
 
 
na téma
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

PRáVNí VZTAHY

 
Předmět Právo pro ekonomy
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Obsah:



1. Právní vztahy - definice

2. Vznik právních vztahů

3. Právní skutečnosti

3.1 Právní jednání 34982zbz56gdd1h

3.1.1 Právní úkon

3.1.2 Individuální právní akt

3.2 Protiprávní jednání

3.2.1 Trestné činy bd982z4356gddd

3.2.2 Správní přestupek

3.2.3 Kárný přestupek

3.2.4 Ostatní delikty

3.3 Právní události

3.4 Protiprávní stav

4. Prvky právních vztahů

4.1 Subjekt

4.2 Objekt

4.3 Obsah

5. Druhy právních vztahů


1. PRáVNí VZTAHY

Právní vztahy jsou ty společenské vztahy, které jsou upraveny právem. Vznikají na základě a v souladu s právními normami. Právní vztah je tedy společenský vztah více subjektů, kteří mají navzájem subjektivní práva a subjektivní povinnosti.

Subjektivní právo je oprávnění fyzické nebo právnické osoby chovat se nějakým způsobem.

Naproti tomu objektivní právo je systém závazných pravidel chování (normy, zákony, vyhlášky...), které jsou vydávány státními orgány ve zvláštní formě (sbírka zákonů) a vynucovaných v případě potřeby státně mocenským donucením - sankcí.

Subjektivní povinností je myšlena míra určitého chování, k jehož uskutečnění, nebylo-li uskutečněno dobrovolně, na návrh oprávněného nebo i bez návrhu, použije příslušný státní orgány státní donucovací moc.

Zjednodušeně vypadá právní vztah mezi subjekty tak, že jeden z nich má právo na druhém něco požadovat a druhý má povinnost to splnit. Ve skutečnosti však má každý subjekt práva i povinnosti.

Právní vztahy mohou být dvoustranné nebo vícestranné, tzn. že mají více než dva subjekty. Právní vztahy jsou vytvářeny lidským jednáním, které je buď v souladu s právem, nebo v rozporu s právem.


Právní vztahy rozlišujeme na relativní a absolutní.
Relativní vztahy mají na obou stranách (tj. na straně oprávněných i povinných) určitý počet určitých subjektů, jako je např. právní vztah dlužníka a věřitele.
Absolutní vztahy jsou takové, kde jeden subjekt je určitý (tj. ten, který má tzv. absolutní právo či povinnost) a jeho právu (resp. povinnosti) odpovídá povinnost (resp. právo) neurčitého počtu neurčitých subjektů.

Od právního vztahu je také potřeba odlišit relevantní vztah, který není vztahem právním. Je to takový vztah, s nímž právo spojuje nějaký právní význam, ale jeho účastníci vůči sobě nemají práva a povinnosti. Může to být např. vztah sourozenců, kteří nejsou navzájem v právním vztahu, ale jejich vztah má význam v právu dědickém. Takové vztahy neexistují jen v právu soukromoprávním, ale i v právu veřejném, např. vztah obou komor parlamentu, vztah vyššího a nižšího soudu apod.

2. VZNIK PRáVNíHO VZTAHU

Právní vztah jako právní následek vzniká vždy z právního důvodu, na jehož podkladu se subjekty práva stávají subjekty konkrétního právního vztahu, to znamená, že mezi nimi vznikají práva a povinnosti určitého obsahu, týkající se určitého předmětu. Výjimečně mohou právní vztahy vznikat ze zákona samého. Jejich právním důvodem je, že nastala nějaká právní skutečnost. Předpokladem vzniku právního vztahu jsou podmínky, které musí nastat, aby došlo ke vzniku, změně nebo zániku právního vztahu. Jedná se o právní normu a právní skutečnosti.

3. PRáVNí SKUTEČNOSTI

Právními skutečnostmi se myslí v hypotéze normy předvídané (přírodní nebo společenské) okolnosti, které způsobují vznik, změnu nebo zánik právního vztahu. Můžeme je rozdělit podle dvou kritérií:
§ podle toho, zda vznikly z vůle účastníka či nezávisle na jeho vůli
§ podle toho, zda se realizují v souladu či v rozporu s právem

Máme tedy následující právní skutečnosti:

§volní jednání (subjektivní), tzv. lidské jednání (slovo volní je odvozeno od slova vůle)
a) právní jednání
b) protiprávní jednání
§ jednání nezávislé na vůli - mimovolní jednání (objektivní)
a) právní události
b) protiprávní stavy
Protiprávní jednání a stavy jsou v rozporu s právem na rozdíl od právního jednání a právních událostí.

3.1 Právní jednání

Je to takové chování subjektu, které je v souladu s právní normou nebo alespoň s ní není v rozporu. Například s dodržováním některých pravidel slušnosti nespojuje právo žádné následky, tzn. že v těchto případech jde o chování, které je z hlediska právních následků bezpředmětné, přesto jde o jednání právní, protože není s žádnou právní normou v rozporu.
Právní jednání se ve veřejnoprávních aktech projevuje jako individuální právní akt a v soukromoprávních aktech jako právní úkon.


3.1.1 Právní úkon

K tomu aby byl úkonem právním a ne neplatným je zapotřebí, aby byl učiněn subjektem, který má způsobilost k právním úkonům a je zapotřebí, aby byl učiněn svobodně, vážně, srozumitelně, určitě, stanovenou formou (ústně, písemně, mlčky) a nesmí svým obsahem nebo účelem odporovat zákonu nebo ho obcházet.


* Právní úkon je učiněn svobodně, v případě, že subjekt nejednal pod nátlakem fyzického násilí, psychického donucení nebo bezprávé výhrůžky.


* Úkon není učiněn vážně, je-li patrné, že subjekt nechtěl způsobit právní následky s takovým úkonem spojené (např. úkony při hře, při výuce, žertem).

* Právní úkon je nesrozumitelný, jestliže je formulován takovým způsobem, že nelze zjistit jeho obsah.

* Právní úkon je neurčitý, jestliže jeho srozumitelně vyjádřený obsah má takové věcné nedostatky, které nelze překonat ani při použití výkladových pravidel.

* Odporováním zákonu se rozumí rozpor úkonu s kogentními právními normami obsaženými v zákonech. V případě pouhého rozporu s podzákonnými obecně závaznými právními předpisy nejde sice o rozpor se zákonem, avšak i takový úkon může být neplatný v případě, že obchází zákon.
*Obcházení zákona je takové konání, je-li dohodnuto něco, co sice není se zákonem v přímém rozporu, ale ve svých důsledcích by vedlo k tomu, že by zákon nebyl dodržen.


K uskutečnění právního úkonu může dojít činností nebo nečinností subjektu.

Příkladem obou těchto možností je například konání zaměstnance a zaměstnavatele směřující k uzavření pracovního poměru na dobu určitou. Jestliže však po uplynutí této doby zaměstnanec dále vykonává svou práci a zaměstnavatel je nečinný (opomíjí tuto skutečnost), tzn. že nevyzve zaměstnance, aby přestal pracovat a opustil pracoviště, ze zákona se tento poměr stává poměrem na dobu neurčitou.

Charakteristickým právním úkonem způsobeným nečinností je neuplatnění svých práv ve stanovených lhůtách, po jejichž uplynutí nastává promlčení nebo prekluze.

3.1.2 Individuální právní akt

Jsou to akty státních orgánů, které zakládají, mění nebo ruší právní vztahy. Např. rozhodnutí stavebního úřadu o kolaudaci stavby, rozsudek soudu o rozvodu manželství atd.

Charakteristickým znakem je jednostranný projev vůle státního orgánu, tzn. že mezi státním orgánem a fyzickou nebo právnickou osobou není rovné postavení.

Fyzickým a právnickým osobám jsou tímto aktem stanovena práva a povinnosti.

3.2 Protiprávní jednání

Protiprávní jednání (delikt) je projev vůle subjektu, kterým porušuje svoji právní povinnost. Právním následkem je obvykle právní odpovědnost toho subjektu, který se takového jednání dopustil (čili delikvent).
Protiprávním jednáním jsou zejména trestné činy, správní přestupky, kárné nebo-li disciplinární delikty a ostatní delikty.

3.2.1 Trestné činy

Trestné činy jsou popsány v trestním zákoně a sankci za ně může uložit pouze soud.
Pokud čin vykazuje pouze nepatrnou nebezpečnost není trestným, přestože jinak formálně vykazuje znaky tresného činu.
Máme tresné činy hospodářské, hrubě narušující občanské soužití, obecně nebezpečné, proti brannosti a proti civilní službě, proti lidskosti, proti majetku, proti pořádku ve věcech veřejných, proti republice, proti rodině a mládeži, proti svobodě a lidské důstojnosti, proti životu a zdraví a vojenské.

3.2.2 Správní přestupek

Správní prestupek spočívá v kvalifikovaném porušení (tzn. takovém, jaké popisuje obecně závazný správní předpis) správních předpisů, např. stavebního zákona, celního zákona, přestupkového zákona.
Sankce za tyto přestupky ukládají obvykle orgány státní správy, např. stavební úřady, celní úřady, orgány policie apod.

3.2.3 Kárný přestupek

Kárný nebo-li disciplinární přestupek - jedná se o zaviněné porušení pracovních nebo služebních povinností zaměstnanců.
Sankce obvykle ukládají nadřízení pracovníci nebo statutární, případné jiné - k tomu zmocněné - orgány, např. krácení dovolené z důvodu neomluvené absence.




3.2.4 Ostatní delikty
Jsou to zejména delikty upravené soukromoprávními předpisy, např. občanský a obchodní zákoník. Právními následky jsou obvykle majetkové odpovědnosti, např. smluvní pokuta za nedodržení smluvních podmínek.

3.3 Právní události

Právní události jsou takové okolnosti, na které se váže vznik, změna nebo zánik právního vztahu, ale nebyly vyvolány činností dotčených subjektů.
Mezi nejčastější právní události patří čas. V souvislosti s jeho plynutím hovoříme o dobách. Po jejich uplynutí nastávají obvykle následky pro jednotlivé subjekty.

Tyto doby dělíme na:

§ doby prosté - omezují trvání určitého právního vztahu, jejich uplynutím právní vztah zaniká, popř. se mění (např. uplynutím sjednané doby končí nájem věci)

§ doby pořádkové - jsou stanoveny pro pořádek, jejich nedodržení nemá pro subjekty závažné následky (např. kupující je povinen vytknout vady věci u prodávajícího bez zbytečného odkladu)

§ doby promlčecí - jejich uplynutím právo nezaniká, nelze ho však úspěšně uplatnit u soudu, pokud druhý subjekt uvedené promlčení namítne. Jestliže subjekt splnil svou povinnost po uplynutí promlčecí doby, nemůže se dovolat promlčení a vrácení svého plnění.

§doby prekluzní (propadné lhůty) - jejich uplynutím právo zaniká. Jestliže povinný subjekt splnil svůj původní závazek vůči oprávněnému subjektu po uplynutí této lhůty, jedná se o bezdůvodné obohacení oprávněného subjektu a je možné plnění vymoci zpět.

Častou právní událostí je narození a smrt fyzické osoby.


Právní následky z právních událostí vznikají, mění se nebo zanikají:

§na základě toho, že k takové události došlo, např. smrtí jednoho z manželů zaniká jednak právní vztah manželství, ale i bezpodílové spoluvlastnictví manželů, pokud ke dni úmrtí manžela takové spoluvlastnictví mezi manželi bylo.

§je třeba, aby po právní události následovala ještě jiná právní skutečnost.

3.4 Protiprávní stav

Protiprávním stavem je výsledek nezaviněného chování subjektu nebo výsledky události, které jsou v rozporu s platným právem, přičemž právní norma ukládá určitému subjektu povinnost takový stav napravit, a to přesto, že tento subjekt nezavinil protiprávní stav.

Např. pracovní úraz zaměstnance, kdy za škodu způsobenou tímto úrazem odpovídá zaměstnavatel i tehdy, když tento úraz nezavinil.

4. PRVKY PRáVNíCH VZTAHU

Prvky právních vztahů jsou:

§ subjekt

§ objekt

§ obsah

4.1 Subjekt

Subjektem mohou být fyzické a právnické osoby, státní orgány a stát, jestliže jsou účastníky nebo možnými účastníky konkrétních právních vztahů.

Subjekty mají tyto druhy způsobilostí:

§ způsobilost k právům a povinnostem, tzv. právní subjektivitu
Je to vlastně právem přiznaná způsobilost být subjektem určitého druhu právních vztahů.

Např. fyzická osoba již při narození může být subjektem občansko-právních vztahů, např. může vlastnit majetek či mít práva a nést povinnosti. Aby tato způsobilost mohla být realizována, musí zpravidla nastat některá právní skutečnost. Např. v případech nabytí vlastnického práva k určité věci je to uzavření smlouvy, úmrtí zůstavitele, vydání rozhodnutí o vyvlastnění nemovitosti atd.

§ způsobilost k právním úkonům

Jedná se o způsobilost chovat se právně účinným způsobem, tedy způsobilost vlastními právními (spočívajícími jak v jednání, tak v opomenutí) zakládat, měnit nebo rušit právní vztahy, tedy brát na sebe práva a povinnosti vyplývající z konkrétního právního vztahu.

Za ty, kdo nemají, způsobilost k právním úkonům, resp. v té míře, ve které ji nemají, jako jsou např. nezletilí a některé osoby trpící duševní poruchou, musejí jednat jejich zákonní zástupci.

Způsobilosti k právním úkonům lze omezit či zbavit fyzickou osobu, o čemž rozhoduje soud. Zbavit lze pro duševní poruchu, která není jen přechodná, omezit lze také pro duševní poruchu, která není jen přechodná a pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků.

Například i novorozené dítě může být subjektem právního vztahu, nemůže se jím však stát vlastním právním úkonem. Ten by za něj museli vykonat jeho rodiče.

§způsobilost k právní odpovědnosti

Nazývá se také způsobilost k protiprávnímu jednání - jedná se o způsobilost být právně odpovědným za vlastní protiprávní jednání a snášet jeho následky.

Tato způsobilost se u nás nabývá dovršením 15. let.

Čas, kdy fyzické osoby nabývají právní subjektivity, je v různých odvětvích práva různý. Především je odlišná úprava v právu občanském, rodinném, pracovním a trestním.
Např. podle občanského zákoníku nabývá fyzická osoba způsobilost mít práva a povinnosti svým narozením a způsobilost k právním úkonům nabývá svojí zletilostí, tzn. dovršením 18. roku věku, případně uzavřením manželství před 18. rokem.

Ostatní subjekty právních vztahů nabývají všechny druhy způsobilostí svým vznikem, přičemž vznik těchto subjektů upravují příslušné zákony.

Právnickou osobou podle občanského zákoníku může být:

§ sdružení fyzických nebo právnických osob (např. obchodní společnosti, občanská sdružení, politické strany)

§ účelová sdružení majetku (nadace, fondy)

§jednotky územní samosprávy (obce, vyšší územně správní celky)

§ jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon

Státní orgány zajišťující veřejnou (státní) správu mají vymezen rozsah své činnosti a jednají jménem státu a v jeho zájmu (např. okresní úřady, celní úřady, úřady práce, okresní vojenské správy).

Část výkonu státní správy vykonávají i obce v rámci přenesené působnosti státní správy na obec.

Stát vystupuje jako subjekt právních vztahů v mezinárodních právních vztazích, ve vztazích veřejné správy a může být i subjektem vlastnického vztahu podle občanského zákoníku.

4.2 Objekt

Objektem právních vztahů je to, kvůli čemu subjekty právních vztahů spolu uzavírají právní vztah.

Objektem právních vztahů mohou být:

§ věci - tj. ovladatelné hmotné předměty. Věci mohou být buď určeny individuálně, konkrétně, nebo mohou být určeny druhově. Máme věci nemovité (pevně spjaté se zemí - pozemky, stavby, byty...) a movité

§ určité výsledky tvůrčí duševní činnosti (umělecká, vědecká a literární díla, vynálezy...)

§ živé tkáně (např. transplantáty)

§ hodnoty lidské osobnosti nemajetkové povahy (právo na zdraví, na život, osobní svoboda, důstojnost, čest...)

§ výsledky chování a činnosti směřující k zajištění zdravotních, sociálních, vzdělávacích a kulturních potřeb

4.3 Obsah

Obsahem právních vztahů jsou práva a povinnosti subjektů právních vztahů.

Právo (oprávnění) je možnost chovat se určitým způsobem.

Zahrnuje:

§ chování bezprostředně směřující k uspokojování potřeb a zájmů oprávněného (např. právo vlastníka nakládat s věcí, právo autora rozšiřovat a publikovat své dílo...).

§ chování spočívající v možnosti od jiného subjektu, aby něco dal, vykonal, něčeho se zdržel nebo něco strpěl.

Právní povinnost je nutnost subjektu chovat se tak, jak ho obecně závazný předpis (právní norma) k tomu zavazuje.

Jestliže dobrovolně nesplní povinnosti, má stát prostředky k vynucenému splnění povinnosti. Povinný, který dobrovolně svou povinnost nesplnil, je povinen strpět v mezích zákona státní donucení.

K pojmu právní povinnost patří i právo státu použít státního donucení.

Co se obsahu týče, může právní povinnost znamenat:

§ něco dát (např. prodávající je povinen předat kupujícímu věc, která je předmětem kupní smlouvy)

§ něco konat (např. zaměstnanec je povinen vykonávat sjednaný druh práce v souladu s pokyny zaměstnavatele)

§ zdržet se určitého chování (např. vlastník věci se musí podle § 127 občanského zákoníku zdržet všeho čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv)

§ něco strpět (např. vlastník nemovitosti, která je zatížena věcným břemenem, je povinen strpět výkon práv, která z věcného břemene pro oprávněného vyplývají)

5. DRUHY PRáVNíCH VZTAHU

Právní vztahy lze rozčlenit podle mnoha kritérií. Především se dělí podle:

§ právního odvětví - nejvýznamnější jsou pracovněprávní a občanskoprávní vztahy

§ vzájemného postavení subjektů:

a) horizontální - subjekty mají rovné postavení
- mohou mocensky vynutit nějaké chování

b) vertikální - jeden z nich může autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech druhého

§ hmotněprávní a procesněprávní

a) procesněprávní - mezi orgánem aplikujícím právo a těmi, o jejichž právech a

povinnostech se rozhoduje

b) hmotněprávní - ostatní

§ individualizace subjektů - vztahy absolutní a relativní, které jsou již popsány dříve