Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Ústavní vývoj na českém území do roku 1968

Ústavní vývoj na českém území do roku 1968

1) Oktrojované ústavy císařské monarchie

  1. Pillesdorfova (dubnová) ústava (1848)

  2. Stadionova ústava (1849) a Říjnový diplom (1860)

  3. Únorová (Schmerlingova) ústava (1861)

  4. Prosincová ústava (1867) 31699rpj87qug8s

2) Ústavy první republiky



  1. Recepční zákon a prozatimní ústava (13. 11. 1918)

  2. Ústavní listina Československé republiky (1920)

3) Totalitní ústavy pu699r1387quug

  1. Lidově demokratická ústava (1948)

  2. Socialistická ústava (1960)

  3. Úst. zákon o československé federaci a o postavení národností (1968)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Prolog

Práci jsem se snažil psát co nejvíce objektivně, jako hlavní pramen sloužily sbírky zákonů (od Prozatimní úst.), encyklopedický ilustrovaný slovník, Dějiny zemí koruny české. Čerpal jsem také z knihy Ústavní systémy socialistických zemí (vyd. 1976). Toto dílo se do práce přímo nepromítlo, ale to samé se nedá říct o mém vědomí. Osobní stanovisko (zápis pod čarou) jsem uvedl u ústav, které jsem sám četl. Mnozí lidé - hlavně mladí a nezasvěcenci, ale i odborníci odsuzují vše, co je spjaté s komunismem, přestože ani neví, co to komunismus vlastně je a co hlásá. Jako dílo na mě zvláště zapůsobila Lidově demokratická ústava (viz. hodnocení).

Práce je tvořena z určité části samostatnými, ale přesto na sebe navazujícími oddíly. Doporučuji ji tedy číst jako celek. Např. občanská práva jsou uvedena pouze v první části v oddíle 1.3., v dalších ústavách se znovu neuvádí, přestože je ústavy také obsahují, ale jsou jen rozšířena o nová (podle úst. vývoje). Podobně jsou popsána prezidentova práva a provamoce.

1) Oktrojované ústavy císařské monarchie

 

1.1. Pillesdorfova ústava (podle autora - rak. kancléře Franze Pillesdorfa)

Vydána 25.4. 1848 jako reakce na revoluční a národně osvobozenecké hnutí, které v roce 1848 zasáhlo téměř celou Evropu. Nebyla přímo vynucena lidem, nýbž vydána z vůle panovníka, bez ohledu na názor lidu, jako opatření, které má uklidnit poměry v zemi a předejít dalším nepokojům. Takovéto konstituce nazíváme oktrojované (= nařízené). Ustavuje dvoukomorový říšský sněm. Horní komoru tvoří velkostatkáři a císařem jmenovaní členové. Volební právo do do dolní komory bylo omezeno vysokým daňovým cenzem. Císařovi udělila právo veta obou komor - tj. prakticky eomezenou moc.

 

1.2. Stadionova ústava a Říjnový diplom

Ústava vypracovaná rakouským ministrem vnitra Francem S. Stadionem, vydaná v březnu 1849 také patří mezi oktrojované. Ruší starou feudální a Pillesdorfovu ústavu , zakotvuje vídeňský centralismus, potvrzuje zrušení poddanství a roboty, přislíbila zákon o národnostní a jazykové rovnoprávnosti. V praxi se neužívala. Zrušena 1851 Silvestronskými patenty.

Říjnový diplom, vydaný císařem Františkem Josefem I. 20.10. 1860 formuloval určitou představu budoucího státoprávního uspořádání. Znamenal první krok k parlamentarismu - zřídil říšskou radu - „parlament“, který mu sloužil vlatně pouze jako poradní sbor. Císař se snažil zlepšit vztah se šlechtou a liberární buržoasií a tímto zákonem přidělil zemským sněmům větší pravomoc, centralistický vládní systém však zůstal nedotčen. Ohlašuje novou oktrojovanou ústavu a m.j. ukončuje Bachův absolutismus (Pád A. Bacha - vojenský neúspěch v severní Itálii, katastrofální stav státních financí, nespokojenost v zemi).

 

1.3. Únorová (Schmerlingova - podle autora - rak. kancléře Antona Schmerlinga) ústava z roku 1861

Ústavu s prvními demokratickými rysy. Volební (pro muže, vysoký cenzus). Potvrzuje náboženskou svobodu. Ustavuje říšský sněm (podřízený císaři) : Panská sněmovna (zástupci vysoké šlechty, jmenovaní císařem) a poslanecká sněmovna (delegáti zemských sněmů). Neobsahuje žádná politická práva národů. Do zemských sněmů, které mohly podávat pouze návrhy, se volilo podle majetkových kurií (kurie velkostatkářská, obchodních komor, měst a venkovských obcí). Postupně rozšířena o tyto obč. práva a svobody: osobní svoboda (1862), shromažďovací a spolčovací (1862) - umožňuje zakládání i polických spolků a tiskový zákon (1863).

 

1.4. Prosincová ústava (1867) 31699rpj87qug8s

Porážka rakouské monarchie v bitvě u Sadové (7/1866) ukázala zaostalost správy státu. Císař proto nařídil vypracovaní nové ústavy, která měla tuto situaci zlepšit. Prosincová ústava mění rakouskou říši na parlamentní monarchii a personální unii - Předlitavsko (Rakousko) a Zalitavsko (Uhersko) - se společnou armádou, finanční a zahraniční politikou. Ustavuje soustavu nejvyšších státních orgánů: Sněm, vláda, říšský soud, na který se občané mohli obracet při porušování jejich práv . Posílila vliv vídeňského sněmu, který se tak z císařova poradního orgánu přeměnil na skutečného nositele zákonodárné moci - císař jej sice mohl nahradit svými nařízeními v době, kdy právě nezasedal, ale postrádal už právo veta. Říská rada (=sněm) povolovala daně a dohlížela na činnost ministrů, kteří jí byli odpovědni. Panovník však kontroloval armádu a zahraniční politiku, a nadále zůstával nedotknutelným a nikomu neodpovědným. Ústava potvrdila a rozšířila občanské svobody a práva, zavedla povinnou osmiletou školní docházku a zrušila církevní dohled nad školami.

1907 doplněna o všeobecné volební právo (neplatí pro ženy, vojáky a policii).

 

2) Ústavy první republiky

1.1. Recepční zákon (zákon č.11/1918 sb. o vzniku samostatného československého státu z 28. 10. 1918)

Schválen národním výborem ještě v den vzniku první republiky. Potvrzuje odtržení od Rak. - Uherska a uvádí vniklý československý stát jako suveréní a samostatný, s jedním národem československým. Neurčuje ještě formu státu.

 

Prozatimní ústava (zákon č. 37/1918 sb. ze dne 13.11. 1918 o prozatimní ústavě)

Ustavuje formu státu - republiku. Obsahuje 4 „články“. V článku I se národní výbor rozšířil (na 256 členů) a současně s tím se přeměnil na jednokomorové Národní schromážďení, které mělo vypracovat řádnou ústavu. (Zastoupení politických stran se shodovalo s jejich zastoupením v NV). Čl. II popisuje úřad prezidenta *. Čelního představitele státu a armády volí NS. Má kromě práva veta (možnost vrátit parlamentu již schválený zákon k novému projednání) spíše reprezentativní pravomoci - sjednává zahr. smlouvy, na doporučení vlády jmenuje soudce, VŠ profesory, vyšší důstojníky a na doporučení NS také: členy vlády , vypovídá válku a vyhlašuje mír, podepisuje zákony. Dále má právo vyhlásit amnestii, udělit milost odsouzenému a zastavit trestní řízení proti obžalovanému. Není trestně odpověný a před nastoupením do úřadu je povinnen složit prezidentský slib. V článku III a IV je popsáno zastoupení výkonné moci - vláda (prez. popsán samostatně) a soudní. Ústava byla opravdu prozatimní, stručná (2 x A4), nezabývá se např. imunitou soudců a poslanců a právy menšin?

* Této kapitole věnoval bývalý NV zřejmě značnou pozornost - je přes celkovou stručnost dokumentu poměrně rozsáhlá a dobře propracovaná. Naše nadcházející ústavy ji přijímají téměř beze změn.

 

1.2. Ústavní listina Čskoslovenské republiky (zákon č. 121/1920 Sb.)

Vydána 19. 2. 1920 Národním shromážděním jako 1. řádná ústava nedávno vzniklé republiky. Předmluvu zde zastupuje samostatný zákon (z téhož dne), „kterým se uvozuje Úst. listina Čs. rep“, která ruší zákony, odporující ústavě, potvrzuje jediný národ československý a definuje činnost a složení ústavního soudu .

Ústava prohlašuje Československou republiku za suverénní stát národa československého. Zavádí naprostou rovnost všech lidí před zákonem - ruší výsady rodu, povolání a pohlaví. Ustavuje formu státu - republika, státní znak a barvy, nedotknutelnost hranic státu (změna může být schválena pouze ústavním zákonem) nedělitelnost a jednotnost území. Československou republiku tvoří země česká, moravská, sloveská a Podkarpatská Rus, která má zvláštní autonomní postavení. Občanství je jednotné - československé. Splňuje už hlavní zásady demokracie - rozdělení státní moci.a do obou komor NS volební právo rovné, všeobecné, přímé a tajné (podle zásady poměrného zastoupení), zaručuje práva nár., jazykových, náb. a všech ostatních menšin, dále nezávislost soudců a jejich ochranu (nemůže být zbaven případu, převelen atd.), zaručuje obč. práva a svobody (*, nově domovní, učení, svědomí, mínění, soukromé vlastnictví je omezeno pouze zákonem). Rodině nabízí ochranu státu. Zavádí brannou povinnost.

Zákony ustanovuje Národní schromáždění, které se skládá z poslanecké sněmovny (vol. pr. od 21, pas. 30 let, na 6 let) a Senát (vol. pr. od 26, pas. 45 let, na 8 let). Poslanci, senátoři mají poslaneckou imunitu (nepostihnutelnost za výroky v NS a možnost odmítnout svědčit u soudu, jetliže se svědectví týká výkonu jejich funkce) a skádají slib podobně jako prezident a ministři. Obě komory navrhují zákony a usnášejí se na nich (větší právní sílu a pravomoce má Pos. Sněm.). Exekutivou je pověřena vláda (vytv. ze zástupců nejsilnějších stran v NS) a prezident (volený na 7 let, od 35 let), postižitelný pouze za velezradu. Svolává NS a může rozpustit obě jeho komory (ty by zastupoval 24 - členný výbor, který volí poslanci ze svého středu). Vláda je odpovědná NS, vydává vládní nařízení a podává NS návrhy zákonů. Vláda je odpovědná NS, vydává vládní nařízení a podává NS návrhy zákonů. V čele vlády stojí předseda, který je po mocenské stránce prvním mužem státu. Ostatní členové vlády - ministři, jsou pověřeni vedením určitého resortu státu (finance, zahr. pol., obchodu, vnitra atd.). Soudní moc vykonávají soudy s různou právní silou - Ústavní, Nejvyšší, vrchní, krajské a okresní soudy. Soudní líčení je ústní a veřejné. Občan má právo se odvolat k vyššímu soudu.




* viz. Prosincová ústava

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ústava byla ve své době nejpokrokovější na světě. Čerpala z americké, francouské (i Prosincové úst.) . Tyto vzory se podařilo v některých bodech dokonce překonat (např. Zaručuje osmihodinovou pracovní dobu a volební právo pro ženy. Konkrétně vol. pr. pro ženy neobsahovala v té době žádná jiná ústava. V roce 1945 doplnily ústavu Benešovi dekrety a Košický vládní program (viz. Lidově dem. Úst. ).

3) Totalitní ústavy pu699r1387quug

1.1. Lidově demokratická ústava (úst. zák. č. 15/1948 Sb.)

Ústava „9. května“ byla „mezistupněm“ v přechodu od kapitalismu k socialismu. Obsáhlé nacionálně laděné prohlášení stručně uvádí historii československého státu, kritizuje první republiku jako buržoázní společnost, odsuzuje Němce a oslavuje sovětské bratry (po válce se nebylo čemu divit, ale pouhé vyjádření vděčnosti a přátelství by zřejmě bylo pro nás i pro SSSR důstojnější). Obsahově se skládala ze tří částí a) ustanovení, přejatá z Úst. listiny (1920) - nej. Státní orgány , soudnictví obč. práva, svobody a povinnosti, b) správní změny podle Košického vládního programu*, c) uzákoňuje únorový převřat a změny, provedené v souvislosti s ním a s cestou k socialismu. Ústava se skládá z 12 základních článků a 10 kapitol. Základní články obsahují nově uzákonněná sociální práva a rozdělují původní národnost čs. na českou a slovenskou (přičemž oba národy jsou si rovni) - vzniká unitární stát.

a) Asi nejzajímavější část tvoří I. Kapitola - Práva o povinnsti občanů - navazuje na prvorepublikovou ústavu (např svobody projevu, svědomí, víry, jsou zaručeny) a doplňuje ji o nová práva - právo na světový názor a přesvědčení, na bezplatné vzdělání i na střední škole a mnoho sociálních práv - nárok na práci a spravedlivou odměnu za ni, nárok na odpočinek, ochranu zdraví a zajištění v nouzi a stáří. Zabývá se také vyšší ochranou a rozvojem dětí, mládeže a žen.

b) Páteří správních změn a změn státoprávního uspořádání se stal Košický vládní program (dále jen KVP) z dubna 1945, který rozdělil národ československý na český a slovenský a zavedením slovenských národních orgánů způsobil asimetričnost naší ústavy, (Češi svoje národní orgány neměli, mají jen „unitární“ vládu). 1. Slovenská národní rada (SRN - 100 členů), - podřízena jednokomorovému NS ( 200 členů za české země + 100 - SRN), 2. Sbor pověřenců - slovenská vláda, odpovědná SRN a vládě republiky. Nemouhou se zabývat věcmi celostátní povahy, ty řeší NS a čs. vláda (věci celostátní povahy definuje 1. Přažská dohoda z června 1945). V oblasti zemské správy jsou nahrazeny hejtmansví (správní celky za 1. rep.) místními, okresními a krajskými Národními výbory. KVP také uzákoňuje vládu Národní fronty.*

c) KVP se také zabývá reformou ekonomiky. Na jeho základě jsou přijímány dekrety (např. o znárodnění, zřízení hosp. rady a počátky plánování), které se v ústavě ještě rozšíří - kapitola VIII - Hospodářské zřízení: je 1. - řízeno jednotným hospodářským plánem - státní (na zákl. znárodnění ner. surovin a jejich těžby, dopravy, bankovnictví, školství, podniků nad 50 zaměstnanců, půdy nad 50 ha) a komunální, 2. soukromé (- t.j. uznání a ochrana drobného a středního podnikání !). Soudní moc zajišťovala soustava soudů v čele s nejvyšším a ústavním soudem. Soudci jsou „z povolání“ a „z lidu“ (v oblasti práva nevzdělaní lidé, kteří se často řídí heslem, že při rozhodování je socialistické uvědomění stejně důležité jako zákon). Tyto soudcovské formy mají rovnocennou právní sílu (soudci z lidu zastoupeni až po krajské soudy včetně).

 

 

* Národní fronta - společná vláda všech „parlamentních“ stran (opozice neexistuje jako „taková, ale jen jako vnitřní“ ve vládě samotné) - klub 4 českých (KSČ, Čs. SD, Čs. strana nár. soc., Čs. strana lidová) a dvou slovenských (Slovenská demokratická strana a KSS), který se usnesl vyřadit z politiky jiné pol. strany včetně nejsilněší předválečné - Agrární a odstranil tak pol. reprezentaci téměř poloviny českých voličů .

 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pokud se nad ústavou „9. května“ nezaujatě zamyslíme, tedy nebudeme brát v úvahu, že některé její části, zejména obč. práva a svobody byla zaručeny pouze na papíře (tj.  prakticky byly neustále porušovány), musíme dojít k názoru, že měla nejen nedostatky, ale i klady. Podle mého názoru největším nedostatkem ústavy bylo uzákonění národní fronty a soudců z lidu. Další chybu a také ukázku zkostnatělosti českých politiků představuje asymetričnost ústavy, zapříčiněná nedomyšlenou koncepcí nově vzniklého unitárního státu. Největší paradox podle mě vytvořil paragraf 20 (právo na dovoz a vývoz filmu vyhrazeno státu), který je v rozporu s par. 20 (svoboda projevu).

Osobně si myslím, že Lidově demokratická ústava nehájí jen zájmy těch šťastných - těch bohatých a mocných, ale zájmy skutečné většiny lidí - tj. pracujících a navíc neomezuje drobné soukromé podnikání (jak to činila ústava socialistická). Právě v tomto kompromisu vidím největší kouzlo této ústavy. Navíc oproti současné ústavě z roku 1993 např. obsahuje právo na spravedlivou odměnu za práci (a kdo vyvrátí, že toto právo není demokratické ?). Bohužel funkčnost tohoto systému jako celku je pravděpodobně stejně jako u komunismu téměř nulová - jakou by měl asi podnikatel motivaci, kdyby výdělky jeho firmy byly limitovány počtem 50 zaměstnanců. Ale stejně stojím za tvrzením, že v některých bodech by mohla naši současnou ústavu doplnit.

 

1.2. Socialistická ústava

Stejně jako předchozí ústava měla zajistit cestu k novému společenskému zřízení - komunismu (založeném na Marxismu - Leninismu). „Zdroj moci se zúžil z lidu na lid pracující. Vedoucí úlohu v Národní frontě, tedy i ve státě zastává „dělinický a rolnický předvoj“ - KSČ. Uzákoňuje socialistické zřízení a hospodaření, kde veškerá činnost a konání jsou podřízeny celku t.j. socialistické společnosti. Nabádá ke spolupráci se Sovětským svazem a s ostatními socialistickými státy. Ekonomickým základem je socialistická hospodářská soustava (hospodářství státní a družstevní), která diskriminuje soukromé podnikání a vlastnictví (podnikatel nesmí mít kromě sebe samého zaměstnance - „vykořisťování člověka člověkem navždy odstraněno“). Soukromé vlastnicví (a hospodářství) je tím omezeno na osobní praci. Pokračuje v asymetrickém modelu ústavy - omezuje moc SNR a ruší sbor pověřenců. ČSSR tedy nadále zůstávala unitárním celkem. Z minulé úst. přejímá občanská práva a rozdělení státní moci (vše podřízeno soc. spol.) Zákonodarné sbory tvoří Fedrální shrom. (býv. NS - přebírá jeho povinnosti), SRN a nově zavedená ČNR. Zdůrazňuje se odpovědnost zastupitelských sborů (FS, ČNR, SRN a NV) lidu, jejichž členové jsou odvolatelní lidmi (např. v určitém kraji), kteří je zvolili. Socialistická ústava převzala z té dosavadní obč. práva a právo na vzdělání rozšířilo o bezplatné střední a dokonce i vysokoškolské a upevnila práva sociální. Výuka probíhá v přísně vědeckém (potlačen náboženský názor na svět) a socialistickém duchu. Soustava soudů se rozrostla o nejvyšší soudy obou republik (hned pod Nej. soudem ČSSR). Potvrdila soudce z lidu, zrušila jmenování a zavedla volitelnost všech soudců na dobu určitou (10 pro soudce z povolání a 4 pro soudce z lidu). Potvrzuje ochranu soudců (nezáv., neodvolatelnost ...) a imunitu poslanců. Nově zavádí prokuraturu - dozor nad plněním zákonů (v čele generální prokurátor (ČSSR, ČR, SR) - odpovědný zákonadárnému sboru, který jej zvolil).

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na této ústavě opravdu není co chválit. Už jen forma zápisu vytváří dojem „příručky socialismu“. Stručně řešeno pokračuje ve značně nepraktickém asymetrickém „trendu“ a ještě jej utvrzuje. Navíc úplně ruší možnost soukromého podnikání a tím i možnost dosáhnout svou pílí vyššího životního komfortu. Ochranu sociálně slabších řeší tvrdou diskriminací schopných.

 

1.3. Úst. zákon o československé federaci a o postavení národností

27. 10. 1968 nahradil Ústavní zákon (č. 143) o českoslovencké federaci ústavní hlavy III, IV, V a VI. (Slovo zákon je trochu zavádějící, neboť spíše než doplňuje, tvoří novou samostatnou ústavu). Ustavuje federaci dvou rovnoprávných národů - Čechů a Slováků (se spol. právním systémem, zahr. pol., obranou, hospodářstvím a občanstvím). Potvrzuje jednotné plánované socialistické hospodářství a členství v socialistické soustavě. Velice podrobně popisuje hospodářství (mimo ustanovení o rozpočtu i daně, celnictví , JZD aj.). Zavádí jednotnou soustavu cen v celém státě. Zdůrazňuje podporu rozvoje socialistické společnosti, jehí kultury, vědy a techniky a také životního prostředí. Dvoukomorové Federální shromáždění (působí 5 let) tvoří sněmovna lidu (200 - Češi 2/3 křesel) a sněmovna národů (75 Čechů a 75 Slováků). Sněmovny mají stejnou právní sílu (na rozdíl od prvorepublikové i současné poslanecké sněmovny a senátu). Sněmovna národů zabezpečuje zákaz mojorizace (přehlasování) slovenských poslanců, který zákon o federaci nově zavádí a vymezuje případy jeho platnosti (např. schválení feder. rozpočtu, úst. zákona, vyslovení nedůvěry feder. vládě) Každá sněmovna si volí předsednictvo (viz 1.1. a 1.2.) a zřizuje výbory jako své iniciativní a kontrolní orgány. Zákony, týkající se pouze určité republiky schvaluje ČNR resp. SRN. Obdobná pravidla platí u výkonné (v zásadě převzat z min. úst.) a soudní moci. Ústavní soud má 12 členů (6 Čechů a 6 Slováků, 8 soudců a 4 náhradníky, na 7 let) . Systém obecních zastupitelstev (NV) zůstal zachován.

Práva všech národních menšin (rovnost, jazyk, kultura a.j.) - hlavně Maďarů, Němců, Poláků a Ukrajinců zajišťuje ústavní zákon o postavení národností v ČSSR, schválený také 27.10. 1968.