Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

„Transformace československé ekonomiky ( do roku 1993 )“

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně

v Ústí nad Labem

Fakulta Sociálně Ekonomická

Seminární práce z Hospodářské politiky II

„Transformace československé ekonomiky ( do roku 1993 )“

Stručný obsah:

1. Úvod

    1. Výchozí podmínky Československa



    2. Základní pilíře transformace ekonomiky

    3. Změny chování ekonomických subjektů v průběhu transformace : domácnosti

1.Úvod 17443gnu28uhg4c

Transformace bývalých centrálně plánovaných ekonomik ve Střední a Východní Evropě je a bude dlouhým, bolestným a v mnoha aspektech i komplikovaným procesem. Neexistuje totiž žádná ucelená teorie transformace, i když lze četné poznatky standardní ekonomické teorie použít při formování strategie transformace. V tomto smyslu je třeba se zmínit hlavně o:

  • teorie vlastních práv

  • analýza tzv. procesu dohánění

  • teorie her a vyjednávání mezi ekonomickými partnery

  • závěry institucionální školy o institucionálním rámci tržní ekonomiky

  • analýzy veřejného sektoru a teorie veřejných statků

  • teorii ekonomického růstu

 

Další překážkou je to, že dosud chybí systematická komparativní analýza procesu transformace v jednotlivých postkomunistických zemích. Proto je obtížné zevšeobecňovat zkušenosti a vyhodnocovat náklady a výnosy jednotlivých variant a alternativních strategií postupu. Přes všechna tato omezení je možné určitým způsobem zevšeobecnit dosavadní zkušenosti a charakterizovat rámec transformačního procesu, tj. převodem centrálně plánovaných ekonomik na ekonomiky tržní.

    1. Výchozí podmínky Československa

Výchozí podmínky byly v Československu v roce 1989 odlišné od dvou transformujících se zemí, se kterými je Československo srovnáváno, a to Polska a Maďarska. Na jedné straně mělo Československo některé výhody na počátku své cesty:

  1. Existovala zde dlouholetá tradice přísné monetární politiky. To platí již od počátku úplného založení státu. Československo bylo ostrovem monetární stability v hyperinflací postižené Střední Evropě po 1.světové válce a tuto tradici si udrželo i v mnoha desetiletích plánovaného hospodářství. Finanční disciplína vlády a podniků byla relativně vysoká a vláda nedopustila vznik velkých a hlavně pravidelných deficitů státního rozpočtu ani deficitů nebo přebytků platební bilance.

  2. Míra inflace (otevřené i skryté) byla relativně nízká. Podle analýz celková míra inflace v 80.letech nepřekročila 5% ročně (2% - otevřená inflace a 3% - inflace skrytá)

  3. Celkové zahraniční zadlužení Československa v konvertibilních měnách bylo nízké podle všech standardních kritérií.

  4. Kvalifikace, vzdělání a zkušenost pracovní síly byla na relativně vysoké úrovni. V tomto směru je mezera za Západní Evropou nejmenší. Úrovní kvalifikace převyšujeme mnohokrát jiné transformující se ekonomiky.

 

Na druhé straně zde bylo několik nevýhod se kterými se Československo muselo vypořádávat:

 

  1. Systém ústředně plánovaného hospodářství byl velmi důsledný. Soukromý sektor de facto neexistoval a téměř vše bylo socializováno.

  2. Převážně většina cen byla centrálně řízena a plánována. Teprve ve druhé polovině 80.let začaly pomalé a nesmělé kroky k tomu, aby došlo k omezení centrální tvorby cen. Také manažeři státních podniků byli podřízeni striktní kontrole vládních a dalších orgánů (plánovací komise, odvětvová ministerstva) A měli malé reálné rozhodovací pravomoci.

  3. Zahraniční obchod byl orientován na tzv. „měkké trhy“ RVHP. Do zemí této rady v polovině 80.let směřovalo až 70% čs. Exportu. Mezi zeměmi hrál absolutní prim Sovětský Svaz, kam náš export tvořil dokonce 40%. Začátkem 90.let pak byl největší problém v tom, že tento náš export byl nekonkurence schopný, tedy na trzích západních zemí byl neprodejný a nebo jen stěží prodejný.

1.2. Základní pilíře transformace ekonomiky

Strategie přechodu z centrálně plánované ekonomiky na tržní ekonomiku vede ze zhodnocení výchozího stavu transformujících se ekonomik a založené na následujících zásadách:

  1. Rychlá a masivní privatizace:

Ve všech transformujících se ekonomik je privatizace jednou z hlavních priorit. Přesun ze státního vlastnictví do soukromých rukou je nezbytný, má-li vzniknout tržní ekonomika. V Československu počátkem 90.let šlo o velmi rychlou privatizaci a byla snaha zprivatizovat co možná nejvíce sektoru. Velkou překážkou nejen v Československu ale i v dalších zemích Střední Evropy byl nedostatek kapitálu. Domácí kapitál byl nedostatečný a neočekával se ani velký příliv kapitálu (aspoň v takovém množství jakého ho bylo potřeba) ze zahraničí. Z tohoto důvodu došlo k neobvyklé až originální kuponové privatizaci. Předností kuponové privatizace byla její rychlost. Na jednu stranu řeší nedostatek domácího kapitálu a ten který existuje byl použit pro vznik nových soukromých podniků. Zároveň kuponová privatizace nevyžadovala žádné komplikované ocenění stávajícího majetku (vycházelo se z knižní hodnoty a reálné ocenění se projevilo až se akcie začali prodávat na trhu cenných papírů). Dalším kladem kuponové privatizace byla obrovská podpora mezi obyvatelstvem i díky velké mediální kampaně na její podporu. Pochopitelně tato privatizace měla i své zápory a rizika. Tím nejviditelnějším rizikem bylo, že by se tento proces nezvládl a ztratil by podporu obyvatelstva. Zpočátku však tento problém nebyl akutní a aktuální. Jedinou otázkou tak zůstalo, do jaké míry kuponová privatizace dovolí vlastníkům akcií reálnou kontrolu nad vedením privatizovaných podniků. Nakonec ale díky koncentraci kuponů do rukou desítkám silných investičních privatizačních fondů se překonala i tato slabina. Nedostatek kvalifikovaného managementu je totiž problémem obecným a nezávislým na konkrétním způsobu privatizace.

  1. Cenová liberalizace

Pro fungování plnohodnotného trhu a pro vytvoření podmínek pro efektivní alokaci výrobních zdrojů je cenová liberalizace dalším nezbytným opatřením. Jak ukázaly pokusy o postupné změny z jiných zemí, hlavně Polska a Maďarska, ty vyvolaly jen pokračování a prohloubení disproporcí. Cenové deformace vyžadují nové subvence, ty znamenají zásahy vlády do ekonomiky a tím se okruh uzavírá. Cenovou liberalizací se odstraňují nadmíru velké zásahy vlády do ekonomiky nástroji, které nejsou tržně konformní. Cenová liberalizace vede ke změnám ve struktuře spotřeby a k posunům poptávky po skupinách zboží a služeb. To v první etapě vede k přebytku nabídky a ceny reagují mnohem rychleji než množství výroby nebo nabídka služeb. Po liberalizaci cen ekonomika přechází z nadbytečné poptávky do režimu přebytečné nabídky i se všemi původními jevy : nadvýrobou, přebytečnými zásobami, bankroty a nezaměstnaností

  1. Liberalizace vnějších ekonomických vztahů

Tou se míní otevření ekonomiky světu a zavedením konvertibility měny, které jsou nejefektivnějšími nástroji politiky soutěže. Vytvořením peněžního trhu a přístupu podnikatelů k cizím měnám má dopad na přiblížení domácí ceny cenám světovým. A navíc tlak mezinárodní konkurence je účinný demonopolizační faktor. Liberalizace obchodu a směnitelnost měny nelze realizovat bez dostatečných rezerv v tvrdé měně. Bývalé socialistické země obvykle vstupovaly do transformace s minimálními rezervami směnitelných měn a s vysokými zahraničními dluhy. Proto prvý krok, které udělaly mezinárodní instituce a vlády zemí OECD byla nabídka finanční pomoci. Použití této pomoci je však dvojí zbraň a její poskytování musí být časově a objemově omezené. Při transformaci musí země vytvořit příznivé podmínky pro příliv zahraničních investorů. Nejpříznivější možností pro obě strany je umožnění přístupu podniků transformujících se zemí na trhy vyspělých tržních ekonomik.

  1. Obnovení a udržení makroekonomické rovnováhy

Rozumí se tím realizace rozvážné makroekonomické stabilizační politiky. Všechny země vstoupily do transformace v době makroekonomické nerovnováhy. Cenová liberalizace pak znamenala uvolnění potlačené inflace. Proto je důležité, aby uvážená monetární a fiskální politika vedla k potlačení hyperinflace a inflace byla pod kontrolou. Jak ukázal vývoj v Československu po liberalizaci cen 1.1. 1991 bylo udržení inflace pod kontrolou prioritou vládní hospodářské politiky. To zvyšuje význam monetární politiky. Přehnaná expanze úvěrů vede k oživení inflace. Podobné omezení platí i pro fiskální politiku. Pokusy obnovit růst pomocí deficitu státního rozpočtu jsou racionální pouze tehdy, když výnosy z růstu pokryjí zaplacení dluhu a úroků, aniž by došlo k drastickému zvýšení daní. V jiném případě ekonomika padne do tzv. pasti dluhu.

  1. Udržení sociálního míru

Plus k tomu zisk podpory většiny obyvatel je dalším z pilířů transformace, protože ta je doprovázena růstem nezaměstnanosti, chudobou některých skupin obyvatel a nutností rekvalifikace. Proto musí existovat síť, která pomůže těmto lidem řešit její naléhavou životní krizi řešit. Ovšem sociálního smíru nesmí být dosaženo na úkor neúměrného růstu mezd. Mzdy musí být v relaci se současnou úrovní produktivity práce. Celkem lze říci, že transformace do roku 1993 byla úspěšná, protože se obešla bez masových stávek a sociálního neklidu.

Těchto 5 pilířů, které jsem teď vypsal musí fungovat propojeně a jsou si podmíněny.

    1. Změny chování ekonomických subjektů v průběhu transformace: domácnosti

Rok 1991 byl charakteristický silným poklesem hospodářské aktivity v důsledku propadu vnitřní i vnější poptávky. Ekonomický průběh transformace se výrazně projevil hlavně v sociálních parametrech; domácnosti se poprvé po 50 letech potkaly s nezaměstnaností velkého rozměru (míra nezaměstnanosti činila až 6,6% při 527 000 nezaměstnaných) a prudkým poklesem reálných příjmů a se změnou cenových hladin i jejich strukturou. Chování domácností pak bylo dáno velkými obavami nejistoty z budoucnosti, ale i snahou rychle se adaptovat na měnící se podmínky.

V chování domácností v roce 1991-92 dominoval významný faktor: obnovil se sklon k úsporám. Míra úspor dosáhla největší výše za posledních 40 let – 9,3%. Je to výsledek pozitivních očekávání obyvatel a bankovní politiky i důsledek zmírnění inflace po cenové liberalizaci. Restriktivní měnová a fiskální politika vedla ke zvládnutí inflace. Počet domácností, které hodlaly utratit veškerý svůj důchod klesal. Pokles koupěschopnosti se mnohem silněji projevil v oblasti předmětů dlouhodobé spotřeby než u běžné spotřeby a potravin. Nákupy byly oddalovány při očekávání snížení cen tuzemských výrobků. Hlavně převládal zájem o nákup v zahraničí nebo zahraničních výrobků. Spotřebitelé totiž preferovali kvalitu a užitné vlastnosti, přestože to znamená zaplatit vyšší cenu. V chování domácností však převládal dlouhodobější horizont rozhodování. V tržní ekonomice se sklon k úsporám v období recese zvyšuje. Tento fakt je znám v ekonomické teorii jako tzv. efekt západky a poprvé jej popsal J. Duessenberry. Spotřebitelé se v recesi snaží udržet svoji životní úroveň i úroveň spotřeby a čerpají tak z dříve nashromážděných úspor. Tento fakt pak dokazuje i tato tabulka. 

Vývoj hrubého domácího produktu a míry úspor

HDP – tempo růstu v %

Míra úspor – podíl úspor na disponibilních příjmech v %

 

Rok
HDP
míra úspor
1980
2,5
3,3
1981
-1
3,4
1982
-0,9
4,3
1983
0,1
4,6
1984
1,4
4,4
1985
2,4
4,1
1986
0,9
4,8
1987
1,8
4,9
1988
2
4,2
1989
1,7
4,1
1990
-3,1
0,3
1991
-10,2
 

 



Pramen : Nachtigal, V.: Otázky dynamiky hospodářského rozvoje Československa v 60. až 80.letech, EÚ ČSAV, 1991

 

Nakonec pokles domácností ve spotřebě a vyšší sklon k úsporám pomohl utlumit inflaci na přijatelné úrovni.

 

Transformace ekonomiky má hluboký „welfare effect„ tedy dopad na přerozdělení příjmů, majetku, blahobytu a příležitostí. Prohlubuje nerovnosti, vytváří nové skupiny obyvatel, kteří potřebují sociální pomoc. Znalost těchto procesů je však zatím nedostatečná.

Prameny:

 

Milan Žák a kol. : Hospodářská politika, VŠE Praha, 1992

 

J. Jonáš a A. Bulíř: Ekonomie reformy – vybrané stati o přechodu k tržní ekonomice, Management Press, 1995

 

Luděk Urban a kol. : Hospodářská politika, Victoria Publishing, 1994