|
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Novém Jičíně
Mám-li psát práci o historických památkách, nemusím já osobně hledat inspiraci a podrobnější téma příliš dlouho. Narodil jsem se a stále mám své trvalé bydliště v Novém Jičíně. Nový Jičín je skvostným historickým městem s množstvím krásných a navíc velmi zachovalých památek. Snad také proto bylo v roce 1967 vyhlášeno Ministerstvem kultury České republiky jeho historické jádro státní památkovou rezervací. Statut rezervace zakládal, a platí to plně i dnes, zvláštní režim veškerého počínání si v městském centru. Pozornost věnovaná památkám ze strany městské samosprávy i státní správy je na vzezření centra patrná. Historické náměstí a Žerotínský zámek jsou ústředními památkovými objekty. Díky jedné téměř nahodilé události z roku 1993 stoupl v Novém Jičíně výrazně zájem i o další významnou památku, kterou jsem si já vybral jako objekt pro svou práci. Jde o farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. A k té nahodilé události se ještě dostanu později. 39892ohx67kjb4n Na úvod bude asi užitečné popsat alespoň velmi stručně dějiny města, které ostatně s historií chrámu Nanebevzetí Panny Marie velmi úzce souvisí.
Město vzniklo v 80. létech 13. století.První písemná zmínka o městě pochází až z roku 1313. Od počátku města jsou jeho dějiny spjaty s obchodem, řemesly a v 15. století pak hlavně se soukenickou výrobou. Ty přinesly rozmach a rozvoj města. Po bitvě na Bílé hoře však přišel prudký pád. Po 150 let muselo město snášet neoblíbenou jezuitskou vrchnost. hj892o9367kjjb V letech 1768 vypukly ve městě velké požáry a srovnaly málem město se zemí. Následná přestavba Nového Jičína se již děla v jeho klasicistní podobě. V roce 1775 vydala panovnice Marie Terezie privilegium, kterým osvobodila město z poddanství a prohlásila jej za svobodné municipální město. Ve městě opět začal vzkvétat obchod. Přelom 19.a 20.století zastihl Nový Jičín na vrcholu hospodářských a kulturních sil..Městu přinášel prosperitu textilní, hlavně kloboučnický průmysl. Mocně se rozvíjela také továrna na výrobu svítilen pro kočárové vozy.
Kostel vznikl v podstatě současně s městem. Samozřejmě, že ne v současné jeho barokní podobě. Ta je stará jen o něco více než 250 let. Na konci 13. století, kdy se formuloval půdorys města, již bylo jeho staviteli jasně určeno, že se bude kostel nacházet právě v místě dnešního chrámu, na východním okraji vnitřního města obehnaného hradbami.. Ze 14. Století již existují písemné záznamy o dřevěném kostelíku a o jeho farářích. Vzhled města i vzhled kostela se měnil, tak jak to ve středověku ostatně bylo obvyklé, zejména díky četným požárům dřevěných staveb. Kostel však byl vždy obnoven. Dne 25.dubna 1503 ovšem vypukl ohromný požár. Za několik málo hodin proměnil v podstatě celé město ve velké spáleniště. Kroniky píší o obrovské lítosti obyvatel nad ztrátami a o mimořádné iniciativě, která zajistila vystavění nového chrámu. Po celou první polovinu 16.století byl neklid kolem svatostánku také kvůli jiným důvodům. Rozvinuly se totiž třenice mezi českými a německými katolíky a to o právo na českého, resp. česky kázajícího kněze. Když se město v roce 1558 vykoupilo z poddanství a bylo podřízeno královské komoře, začalo se ve městě silně rozmáhat luteránství a narůstaly spory luteránů s katolíky. Vše vyvrcholilo rokem 1586, kdy novojičínští vyhnali katolického kněze a nahradili ho luteránským farářem. Za českého stavovského povstání se město přiklonilo na stranu stavů a bylo za to potrestáno. Na naléhání olomouckého biskupa, který město označoval za “jiskru všeho kacířství a rebelie ” byl Nový Jičín darován jezuitské koleji v Olomouci. V květnu roku 1624 nechala císařská komise v čele s regentem olomoucké jezuitské koleje uzavřít ve městě všechny kostely, německého kazatele vyhnala z města a českého zavřela do vězení.Tím začali jezuité ve městě s obracením obyvatel na katolickou víru. Titul farního kostela “Panny Marie”,který byl předtím luterány změněn na “Svatého kříže”, byl přejmenován na titul “Nanebevzetí Panny Marie”. 2.července roku 1624 se ve farním kostele po čtyřiceti letech opět sloužila katolická mše. Na památku úplného obrácení Novojičínských ke katolické víře byl v roce 1629 postaven ve farním kostele hlavní oltář, odlit velký zvon a dokončeny varhany. Na počátku 18. století, kdy počet obyvatel města rychle rostl, přestal malý a hlavně zchátralý kostel dostačovat. V roce 1729 byl posvěcen základní kámen stavby nového kostela. Stavba byla dokončena za pouhé tři roky, tedy v roce 1732. Vnitřní vybavení chrámu však trvalo až do poloviny 18. století. Barokní kostel je postaven v délce 44 m, šířce 22 m a výšce 20 m. Ústředním místem celého kostela je hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie. Obraz byl pořízen v roce 1739 a jeho autorem je nejvýznamnější malíř novojičínského baroka Eliáš František Herbert. Obraz znázorňuje událost, která se stala tři dny po smrti Marie, kdy byla s duší i s tělem vzata do nebe. Tato událost sice není popsána v bibli, představuje však velmi starou církevní tradici, která nakonec dala novojičínskému farnímu chrámu i jeho titul. Kostelní věž
Sousedí s vlastní stavbou chrámu. Je skutečnou dominantou města, viditelnou z velké vzdálenosti. Stavbu věže zahájila městská obec v roce 1587 a dokončila ji v roce 1618. Stejně jako farní kostel i kostelní věž ve své historii několikrát vyhořela a byla znovu obnovena. V roce 1854 byla podle plánů novojičínského stavitele Ignáce Klosse na věži vystavěna monumentální kopule. Celková výška věže až po vrchol kříže na kopuli pak činila 66 m. Ve věži byly samozřejmě zavěšeny i zvony. Sloužily ke slavnostním, ale i varovným účelům. V roce 1768 myl ve městě tak velký požár,že byly jeho žárem zvony roztaveny. Stejný osud je potkal i za první světové války, tentokrát však již jako úmyslný počin člověka. Zvony byly sňaty, zabaveny a roztaveny pro válečné účely. Z dnešního pohledu by se mohlo zdát samozřejmým, že kostel a kostelní věž měly vždy jednoho majitele. Historie nás poučí o tom, že tomu tak vždy nebylo. Kostel byl vždy ve vlastnictví církve, kostelní věž pak městské obce. Kupní smlouvou uzavřenou mezi městskou obcí a římsko – katolickým farním úřadem v Novém Jičíně byla v roce 1927 věž odprodána do majetku farnosti.
V úvodu této práce jsem se zmínil o jedné nahodilé události z roku 1993, která všeobecně zvýšila zájem občanů o farní kostel s jeho věží. Vše začalo vlastně v roce 1991, kdy byla zahájena rozsáhlá oprava kostela. Dne 12. října 1993 byla při opravě krytiny věžní kopule objevena válcovitá plechová schránka. O její existenci neměli dosud historici povědomost, i když byla a je vlastně viditelná nahoře na věži pouhým okem z chodníku u kostela. Schránka byla otevřena a nalezeny v ní byly staré noviny, bankovky a mince a především staré písemnosti. Mezi nimi se nacházely čtyři pamětní listy. Pocházely z let 1866, 1922, 1928 a 1935. Představitelé města Nového Jičína v nich podávají svědectví o době, ve které žili, co se ve městě událo a i to, co považovali za nutné sdělit dalším generacím. Iniciativou místních historiků, archivářů, farního úřadu a městského úřadu byla následně uspořádána výstava těchto dokumentů. Ta občany velmi zaujala, nebť jim dala možnost poznat velmi intenzivně část historie farního kostela i celého města. Pro mnohé návštěvníky výstava znamenala první bezprostřední kontakt s historickými dokumenty. První pamětní list z roku 1866 Tento dokument je prodchnut silně depresivní a pochmurnou náladou. Popisuje dobu, kdy jako důsledek válečných následků bitvy konané dne 3.července 1866 u Hradce Králové expandovala následně pruská vojska na Moravu a 27.července dotáhla i do Nového Jičína. Naštěstí jejich pobyt ve městě, spojený s problémy obyvatelstva ve smyslu povinností všestranně o vojska pečovat, netrval dlouho a vojska odtáhla za demarkační linii, která probíhala mimo město. Další útrapy přineslo občanům města i řádění přírodních živlů. V pamětním listě se píše o nebývalé události, kdy ve dnech 20. až 24. Května způsobily sníh a silné mrazy nejen úplné zničení úrody, ale i umrznutí lidí. Tento pamětní list byl na kostelní věž umístěn v plechové schránce v rámci opravy krytiny věže a jejího nátěru. Stalo se tak dne 14. srpna roku 1866. Druhý pamětní list z roku 1922 Ani tento pamětní list nemá radostný a optimistický obsah. Píše se v něm, že čtyři roky po ukončení zničující krvavé války “vládne velká hospodářská válka”, která pro Nový Jičín znamená zastavení průmyslu, řemesla a nebývale vysokou nezaměstnanost. V tomto období byly provedena důkladná oprava vnějších omítek kostela a výměna plechové krytiny věže za pozinkovaný plech. Třetí pamětní list z roku 1928 Tento dokument je podstatně optimističtějšího rázu. Poměrně rozsáhle se v něm popisují stavební změny, které ve městě proběhly. Přiložen je opis kupní smlouvy o prodeji kostelní věže městskou obcí do vlastnictví římsko – katolické církve. Z kupní smlouvy vyplývá, že kupní cena činila 200 000 Kč a měla být zaplacena ve čtyřech stejných splátkách, vždy po jednom roce. Velmi zajímavá jsou ustanovení o břemenech, která obsahuje článek VII. kupní smlouvy. Vyplývá z nich, že kupní strana i její právní nástupci se zavazují obsluhovat a udržovat v řádném stavu věžní hodiny a v nutném případě instalovat hodiny nové. Dále se nabyvatel majetku zavazuje poskytnout na věčné časy městské obci Nový Jičín právo k tomu, aby osoby určené městskou obcí mohly jako strážci používat strážní místnost na věži, věžní ochoz a aby tyto osoby měly v jakoukoliv dobu volný přístup do těchto míst. Dále získala městská obec právo rozeznít zvony při nebezpečí ohně, nedostatku vody a při jiných mimořádných událostech. Tento třetí pamětní list byl na kostelní věž uložen do schránky spolu s předchozími dvěma pamětními listy v roce 1928 při příležitosti opravy přilbice věže a hlavně osazení čtyř nových zvonů. Čtvrtý pamětní list z roku 1936 Autorem tohoto listu je tehdejší novojičínský farář. V úvodu popisuje poměrně rozsáhlé rekonstrukce stavby kostela jeho interiérů. Za velice těžkou označil hospodářskou situaci města. Vrcholící hospodářská krize tvrdě zasáhla i Nový Jičín, nejvíce pak v letech 1933 až 1934. Z pamětního listu je patrné i ostré vyhrocování vztahů mezi českým a německým obyvatelstvem. Je to patrné i ze závěrečného očekávání, v němž farář projevuje svou víru v to, že bude město opět prospívat, jakožto pevná bašta německé kultury a německé píle na Kravařsku. Pátý pamětní list z roku 1994 V listopadu roku 1994, když už byly ukončena výstava o dokumentech, které ukrývala kostelní schránka, se konala v Novém Jičíně slavnost, při které byly dokumenty zpět vráceny na kostelní věž. Přidán k nim byl pátý pamětní list a samozřejmě, že i bankovky a mince a noviny z této doby. Pamětní list zhodnotil stručně události od roku 1936. Nejvíce se však věnoval rozsáhlé rekonstrukci kostela v devadesátých letech. Ocenil úsilí i zásluhy jednotlivých osob i institucí a firem. Takováto rekonstrukce se konala vlastně po šedesáti letech. Financována byla z rozpočtu města, z příspěvků Ministerstva kultury České republiky, okresního úřadu a Olomouckého arcibiskupství. Téměř jedním milionem se na financování podíleli dárci ze zahraničí a 800 tisíc korun bylo vybráno na sbírkách mezi věřícími.
Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl v historii města pevným bodem jeho duchovní kultury. Zejména ve středověku byl význam kostela úzce spjat s obecným posláním církve ve společnosti. Přitom v českých zemích nelze nevidět stín vržený na katolickou církev v důsledku jejího působení v době husitství. I přesto však kostel a církev k městu neodmyslitelně patřily. Pronikly veškerým městským životem, od narození člověka, až po jeho odchod ze světa, od městských živností, až po vzdělání a kulturu. Věřím, že i dnes si většina občanů uvědomuje, že krásně opravený farní kostel neslouží jen věřícím, ale že je především mimořádnou historickou hodnotou, která jako nemovitá památka dotváří celé městské jádro a je jednou z ozdob památkové rezervace.
OSTRAVSKá UNIVERZITA - PEDAGOGICKá FAKULTA
Seminární práce z dějin umění Téma: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Novém Jičíně
|
