Pivovarské muzeum v Plzni

Plzeň, jedno z největších měst v České republice, je zákonitě spojeno v myslích všech občanů s pojmem pivo. Slavný příběh piva, známého po celém světě pod názvem „Plzeňské“, přesně Plzeňský Prazdroj, začíná již se založením města.

Pivo se začalo v Plzni vařit ihned po založení města roku 1295, kdy král Václav II. udělil 260 plzeňským měšťanům právo várečné. Nejstarší pivovar je písemně doložen již v roce 1307, tj. 12 let po založení města. Později byly za hradbami postaveny nové a další. Před Třicetiletou válkou bylo na území města 26 malých pivovárků.

Středoevropským prostorem se hnaly po staletí dějiny, zanikala království a císařství, vznikaly republiky, válka míjela válku, propukaly revoluce, kapitalismus střídal socialismus a za posledních 150 let nezůstalo na svém místě prakticky vůbec nic.

Ta tam je sláva Škodových závodů dominujících v minulosti městu, jež se změnilo k nepoznání. Jedno však přece vydrželo a pozici si stále upevňuje - plzeňské pivo a pivovarnictví. 57673uux28ntv9o

Čím to, že snad jen pivo se nezměnilo, že stojí jako zlatavý pěnivý maják uprostřed našeho nejistého a chaotického světa? Snad nám pomůže staré české přísloví: „Dobré jídlo, dobré pití, základ všeho živobytí.“ Je to ovšem jenom malá část pravdy. Pokusme se tedy poodhrnout alespoň střípek tajemství a nahlédnout na cesty, s nimiž šlo pivo světovými dějinami.

A právě pro ty, kteří se nespokojují jenom s jistě chutnou konzumací zlatavého moku a chtějí se o něm dozvědět něco více, je v Plzni unikátní pivovarské muzeum, jediné svého druhu v České republice.

Pivovarské muzeum je umístěno v historickém jádru města Plzně nedaleko náměstí Republiky. Konkrétně ve Veleslavínské ulici č. 6. První písemné zmínky o tomto starém právovárečném domě pocházejí již z roku 1492. Do roku 1814 se v budově vystřídalo na 14 majitelů, z toho sedm sladovníků. Následně byla v domě zřízena hospoda a ve třicátých letech 20. století známá Tázlerova pivnice.

Dům byl původně vystavěn v gotickém slohu, později byl však renesančně upraven a v roce 1804 klasicistně přestavěn do dnešní podoby. Gotické prvky jsou zde však stále patrné. ut673u7528nttv

Myšlenka na založení muzea v „hlavním městě piva světa“ se zrodila již v roce 1929. Tehdy byl ustaven muzejní výbor, který sbíral pivovarnické předměty, ať již hodnoty historické či kuriozity vztahující se k výrobě a konzumaci piva.

Druhá světová válka, stejně jako přervala pražské plány na výstavbu metra, zmařila i plány Plzeňanů na vybudování svého muzea piva. Projekt byl vzkříšen krátce po válce, ekonomická situace Němci spálené a zplundrované země ovšem umožnila jeho realizaci a slavnostní otevření muzea až 8. května 1959, třicet let po zrodu myšlenky na jeho založení.

Základním fondem muzejní expozice se staly předměty nashromážděné členy muzejního výboru z darů starých měšťanských rodin a pivovarů nejen plzeňských. Díky vhodným prostorám se mohla sbírkotvorná činnost rozvíjet systematicky, takže muzeum dnes vlastní významné, vynikající a často ojedinělé doklady o výrobě piva a jí přidružených profesích.

V letech 1991 až 1992 bylo muzeum zrekonstruováno, modernizováno a byly vytvořeny nové expozice muzejních sbírek. Náklady na tuto akci plně uhradily Plzeňské pivovary, jež jsou zřizovatelem této unikátní kulturní instituce.

Prohlídka začíná vstupní místností - bývalým šenkem. Tradičně vítá návštěvníky polyfon vyrobený v Lipsku 1897, který byl častou součástí zařízení hospod. Dále jsou zde umístěny nejstarší doklady plzeňského pivovarnictví a doplňují je obrazy sladovníků, pivovarníků a legendárního krále Ječmínka a krále Gambrina, dle Aventinovy kroniky krále flanderského, jenž první počal vařiti pivo. Báje tato vznikla nejspíše splynutím jména vévody brabantského „Jan Primus“, tj. Jan první, vládnoucího v letech 1251 - 1294 v zemi Brabantské. Na prosbu sladovnického cechu bruselského přijal čestné předsednictví cechu, a proto byl vyobrazen v cechovní místnosti s pohárem pěnícího se piva v ruce.

Vedlejší místnost - tzv. expozice cechů - se nachází v bývalé kuchyňce hostinského a vystavují se zde památky na činnost cechů a řemesel, kopie starých listin, dokumenty, černá plzeňská keramika a připomíná se zde též první odborné pojednání: „O pivě a způsobách jeho přípravy, jeho podstatě, silách a účincích“ vydané roku 1588, jehož autorem je Tadeáš Hájek z Hájku.

V místnosti následující je vystaveno zařízení starých hospod. Dlouhý stůl, jeho čelo bylo vyhrazeno tzv. lepší společnosti, uprostřed sedávali formani a v koutě u dveří vandrovníci a chudina.

Do patnáctého století měl každý právovárečný měšťan vařit pivo „po střídě“ - tj. po řadě - a šenkovat. Ve městě tak bylo otevřeno až třicet šenků. Postupně tato činnost přecházela z velké části do rukou odborníků, především sládků. Pivovarníci se začali sdružovat a šenkýři museli mít koncesi. Přesto ale zůstala v Plzni spousta hospod, někdy i několik v jedné uličce.

Následující sladovna jest dobrým dokladem toho, že i když byl dům několikráte přestavěn a inovován, zachovala se pozdně gotická klenba na čtyřech hranolových pilířích. Zde si je možno prohlédnout těžké i lehké pivovarnické nástroje, technicky zajímavě řešené plničky a zátkovače. Doplněním je expozice pivních láhví. Hlavní dominantou místnosti je velká zděná káď sloužící k namáčení ječmene nebo pšenice. V této významné architektonické památce se zachovala středověká 18 metrů hluboká studna.

Ve sladovně je dále umístěno technické zařízení užívané od poloviny 19. století při výrobě piva, např. parní stroj z roku 1900, pocházející z pivovaru v Blatné, jenž byl v chodu až do roku 1978.

Sladovnu opouštíme a vycházíme na hvozd, jehož většinu zabírá valach původem z pivovaru v Trhových dušníkách. Na jeho pletivu se sušil vlhký slad horkým vzduchem smíšeným s kouřem. Na hvozdu je též vystaveno dřevěné nářadí užívané sladovníky.

Následuje válečka v prvém patře, v minulosti sloužící k uložení zrna a sladu. Zde se dochovala původní trámová konstrukce a pozdně gotická kovaná vrata. Interiér je věnován bednářství, tedy řemeslu, které bylo nezbytným průvodcem pivovarnictví. Zručnost mistrů dala vzniknout nejenom praktickým, ale i překrásným, ba honosným výrobkům. Sudy se vyráběly z dobře proschlého dubového, bukového, jasanového či javorového dřeva.

V místnosti návštěvníky nejvíce zaujme funkční model varny parního pivovaru vyrobený pivovarským dělníkem Josefem Veselým z Dolních Beřkovic u Mělníka. Model by vystaven na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu, kde se na něm vařilo až třicet litrů piva v jedné várce asi tak za 12 hodin. Model byl restaurován v roce 1991 a tedy i dnes je plně funkční.

V této největší muzejní místnosti se konají příležitostně výstavy, koncerty a jiné společenské akce. Pro tento účel se zde nachází i několik lavic pro publikum.

Samostatná místnost je vyhrazena historii a zařízení pivovarských laboratoří s historickou odbornou literaturou. A následující kabinet kuriozit může někomu připadat nejzajímavější z celé muzejní expozice. Jsou zde vystaveny různé zajímavosti, např.: nejmenší džbán o velikosti cca půl centimetru, džbán největší o objemu třiceti dvou litrů, praporce pivní společnosti „Kosí hnízdo“, korbely nejrůznějších tvarů a velikostí a zvláštností jistě je i skleněný soudek, jímž se dopravovalo pivo papeži do Vatikánu. Dnes jsou unikátní i staré nástěnné kalendáře pocházející z konce minulého a začátku našeho století.

Romanticky působí nevelký dvůr muzea. Je zde starý formanský vůz, který býval tažen až dvěma páry koní. Jím se rozváželo pivo nebo jiné potřebné náklady. Starou dvoukolovou voznicí se zase přemisťovala mladina v pivovaru.

Zeď dvora se pyšní gotickým portálem z doby kolem roku 1500. Ten sem byl převezen ze zrušeného plzeňského právovárečného domu roku 1958. Barokním zvonem na stěně se oznamovalo zaměstnancům ukončení várky. V současnosti se na dvoře konají hojně navštěvované koncerty a jiné kulturní akce.

Po shlédnutí nádvoří následuje poslední úsek prohlídky, dvoupatrové středověké sklepy vytesané do pískovcového podloží. V jejích prvém patře se nacházela lednice, kde byl uložen led v blocích, přivážený z plzeňských rybníků. Lednice byla izolována silnými rohožemi a led zde tak vydržel po celý rok do další zimy, kdy se natěžil nový.

Sklepení je napojeno na chodby plzeňského podzemí. Každý dům ve staré části města byl s tímto třípatrovým systémem podzemních chodeb, díky němuž Plzeň přežila např. několikaleté obléhání husitskými vojsky v 15. století, spojen. Jedna chodba dokonce vede až ke vzdálenému královskému hradu Radyně.

A sklepením návštěva pivovarského muzea končí. Podařilo se zde zachovat pro budoucí pokolení zajímavé a cenné doklady o výrobě piva, jeho prodeji a konzumaci. Muzeum má pevné postavení mezi českými kulturními památkami a navazuje vztahy s podobnými institucemi a řadou muzeí v tuzemsku i zahraničí. Nyní je zcela dotováno plzeňskými pivovary, kterým bychom za to měli prokazovat svou vděčnost už jenom tím, že budeme často a pravidelně pivo pít - přirozeně pouze pivo „plzeňské.“

Prameny:

Pivovarské muzeum v Plzni - Zdeněk Knoflíček, Jana Koutná a Petr Žižkovský

České zlato - Plzeňské pivovary

Dějiny města Plzně - kolektiv

Ottův slovník naučný díl V. a díl XVII.

Informace čerpané přímo z návštěvy muzea.