Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy

loading...



Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Architektura - Secese (architektura)

Architektura - Secese (architektura)

Vznikla v Belgii a Katalánii jako výtvor britských umělců a hnutí umění a řemesla. Usadila se téměř bez obtíží v celé Evropě pouze Rakousko-Uhersko a Francie se tento sloh zdráhaly přijmout vzhledem ke starým tradicím. Nicméně sever i jih Francie zažíval podobnou změnu umění jakoby souměrně s belgickou secesí. Jedním z průkopníků belgické secese byl Victor Horta (1861-1947) jenž dospěl k nové výtvarné skladbě už v roce 1883. Toto uplatnil při stavbě bruselského domu Solvayových v letech 1895-1900. Hortovým stylem stavby se v Paříži inspiroval Paul Sédille (1836-1900) když stavěl obchodní dům Printemps, a v Berlíně Bernhard Sehring (1855-1932), když budoval rovněž obchodní dům Tietz s fasádami celými ze skla. Z belgických architektů si zde ještě připomeňme Paula Hankara (1859-1901), jenž kladl důraz na soulad architektury s jejím celkovým vybavením a sám prováděl často projekty staveb včetně vnitřního zařízení. Nejvýznamnějším secesním architektem byl bezpochyby Antonio Gaudí (1852-1926). Jeho první pozoruhodné dílo byl Vicensův dům stavěn v letech(1878-1880). Na tomto domu použil některé islámské reminiscence jako například cihelné řádkové zdivo a barevný keramický obklad. Setkáme se tu také s bičovitou ornamentikou, a to o devět let dříve než se stala součástí uměleckého repertoáru Victora Horty. Od roku 1883 až do své smrti pracoval Gaudí na díle právě tak zvláštním jako ohromujícím, na chrámu Sagrada Familia v Barceloně. Tím však jeho barcelonské působení nekončilo. Ještě před stavbou chrámu postavil palác hraběcí rodiny Güellů jehož stavba byla zahájena roku 1885. Osvětlil zde velký ústřední vestibul z několika nepřímých zdrojů: světlo sem vniká galeriemi, mřížemi a žaluziemi. Když se palác roku 1888 zastřešoval, zkusil obložit kopuli a komíny kamenem, keramikou a sklem, vytvářejícími, pestrobarevné nebo monochromní mozaiky. K tomuto domu patří i park, který se zrodil v roce 1900 na přání stavebníka Eusebiho Güella. Dnes slouží jako městské sady. Při stavbě uplatnil Gaudí mnoho překvapivých novot: opěrné zdi s řadami nakloněných sloupů, můstky spočívající na konstrukcích z neotesaného kamene, kamenné žardiniéry podepřené uprostřed pilířem, zdi obložené fantastickými keramickými mozaikami, otvory ve stěnách kudy prosvítá modré nebe a stává se součástí dekoru, síň se stem sloupů a bílou mozaikovou klenbou. Brzy nato, roku 1905 zahájil Gaudí přestavbu domu Batllóových (Casa Battló) a domu Miláových (Casa Milá) v Barceloně. Konstrukce domu Miláových je jednodušší než konstrukce druhého domu. Veškerou váhu tu nesou venkovní a nádvorní zdi spolu s několika sloupy takže uvnitř mohl Gaudí navrhnout jen lehké celkem snadno přemístitelné příčky. A toto vše jakoby ožívalo ještě také díky pokrouceným tvarům vykovaným ze železa, jimiž ozdobil balkóny a také díky střeše pokryté bílou keramikou, v níž se tyčí komíny a ventilační vývody podobné abstraktním postavám. Avšak Barcelona není jedinou baštou secese. I ve Vídni se objevili zastánci secese. Josef Hoffmann (1870-1956), projektant proslulého domu Stocletů v Bruselu (1905-1911) a sanatoria v rakouském Purkersdorfu (1903-1904). Nebo jeho odpůrce Adolf Loos (1870-1933), který projektoval dům Steinerových ve Vídni, Guaranty Building v Buffalu (1894-1895) a některé části obchodního domu Carson Pirie and Scott v Chicagu (1899-1901). Přední místo v Francouzské architektuře tohoto období náleží Hectoru Guimardovi (1867-1942). V letech 1897-1898 postavil v paříži obrovitý obytný komplex, jehož konformistickou konstrukci oživil uplatněním různorodých materiálů a bohatou výzdobou z keramických desek a ze železa vykovaného do rostlinného dekoru. Za svou proslulost vděčí jiným dílům: vstupům do pařížského metra, kde sladil litinu se sklem a elektrickým osvětlením. To je zhruba vše ke světové secesi. V české architektuře se proslavil zejména Josef Fanta (1856-1954), stavitel Hlavního nádraží v Praze (1901-1909) a dále pak Antonín Balšánek (1865-1921), stavitel Obecního domu, při jehož stavbě mu pomáhal Osvald Polívka (1859-1931). V neposlední řadě i Jan Kotěra (1871-1923), který postavil Peterkův dům se secesními ornamenty (1899-1900) a svou vilu v Hradešínské ulici (1908-1909).