Etnologie Oceánie

Sekera, Teslice, Oblečení a zdobení těla

Sekera – nástroj na zpracování dřeva. Typická sekera je zhotovena z kamene. Vhodný kámen se stává vzácnou surovinou s níž se dokonce i obchoduje. Hlavice je buď symetrická s rovným ostřím nebo také asymetrická – při pohledu shora a ostří je poté prohnuté. 33228jbj55vdl3t

Teslice – krom seker se zde objevovaly také teslice. Ty měly ostří orientované kolmo a podobaly se naší motyce. Byly nejvíce využívány při výrobě člunů. Hlavice není nikdy provrtána, topůrko má tvar mírně zborceného písmena „T“ a je obvykle z větve a poté je k větvi topůrko připevněno.

Existuje jediná výjimka – dřevěné topůrko je nahoře zesíleno, v něm je otvor a poté se do něj vsouvá čepel. Toto se vyskytuje na západu Nové Guineje. bd228j3355vddl

V centrální části Nové Guineje se nachází oboustranné teslice i sekery.

Oblečení a zdobení těla

Díky příznivým klimatickým podmínkám v celé Melanésii nemusí domorodci nosit žádný velký oblek, ale nazí přesto nechodí. Nazí chodí jenom děti do puberty.

Pouzdro na penis – v  oblasti jihozápadu Nové Guineje je jediné mužské oblečení pouzdro na penis. To se dělá ze stromového plodu podobnému dlouhé tykvi. Skořápka je dutá, ta se nasazuje na penis. Mnohdy je pouzdro dlouhé až 0,5 m. Připevňuje se motouzkem k opasku a směřuje dopředu a nahoru. Mnohdy se, dík délce, blíží až k bradě. Oblast užívání je však věru malá – pouze jihozápadní část Nové Guineje.

Bederní pás – jedná se o nejobvyklejší kus oblečení. Jedná se o kus látky upevněný kolem boků a protažený mezi nohama. Každá oblast má svůj specifický způsob, jak pásy upevňovat. Mnohdy byl pás zhotoven z tapy, což jest hmota podobná plsti či sacímu papíru. Je zhotovena z lýka některých druhů stromů. Z větve se strhne plát kůry, odstraní se svrchní část, zbytek je na nějakou dobu položen do vody a vytlouká se paličkou. Lýko je nataženo na podložku a poté se doň tluče – hmota se poté tenčí, než původní lýko. Tapa je potom lehká a trvanlivá a příjemná na dotyk.

Pareo – v západní části Melanésii byl vliv z Indonésie a muži zde nosili pareo obtažený kolem boků – sahá maximálně ke kolenům.

Ženy nosily zástěrky či sukýnky.

Sukýnka – ovíjí celý obvod těla.

Zástěrka – ovíjí jen část obvodu těla. Z opasku kolem těla splývají dva kusy látky či tapy – zakrývají část těla ve předu a část těla v zadu, boky jsou poté volné. Existují různé šířky a různé délky. Mnohdy končily až v polovině stehen.

Na Nových Hebridách ženy nosily sukně z rostlinných částí (palma, trava) často splývající až na zem. Byly velmi bohaté z několika vrstev. Nosily se zde také pokrývky hlavy, které byly též z rostlinných části dosahující až na ramena a části splývají až na zem. Na Nové Guineji byly mnohem jednodušší.

Horní polovinu těla měly ženy nezahalenou. Krom západní části Melanésie, kde docházelo k průniku z Indonésie (islám). Ženy si zahalovaly tělo od podpaží až po kolena.

Pláštěnka – v době dešťů (přišly-li, tak byly hutné) se užívalo. Pláštěnka byla vyrobena z tapy či rohože z pandamových listů. Pláštěnka se užívala pouze a jenom na zakrytí hlavy.

Na jihu Nové Guineje a na Nových Hebridách nosili muži široký „jánošíkovský“ pás, který byl zroben ze stromové kůry o šířce 15 – 20 cm. Obtočený jej měli kolem boků.

Dalším zdobením těla byly náramky, náhrdelníky, čelenky, náušnice, ozdoby nosu.

Náramky – jedná se o pruh zpracované kůry či byly upletené z pruhů propletených pandamových listů. Šířka kolísá mezi 1 – 10 cm. Často jsou zdobené dvěmi až třemi různými barevnými materiály, které jsou do náramku vplétány nebo je do náramku našíváno barevný podklad z pletiva nebo našívána též perleť či semena některých druhů rostlin.

Na Bismarkově souostroví jsou náramky z navlékaných terčíků z perleti – jest to ovinuto kolem celé ruky (schránka měkkýše je rozbita, kousky jsou poté provrtávány, navlékány na dřevěnou třísku a současně se zbrušují o plochý kámen). Tyto náramky jsou často i platidlem. Svázány jsou dohromady a na konec je přivázán prasečí ocásek – „prasečí peníze“.

Na jihu Nové Guineje a na ostrovech v Torensově úžině a na Šalamounových ostrovech jsou vyráběny náramky ze želvoviny. Jejich velikost je 5 – 10 cm.

Na severu Nové Guineje a na Bismarkových ostrovech jsou dělány náramky z jednoho kusu perleti. Výška od několika milimetrů po jeden centimetr. Nosily se v sériích.

Tyto ozdoby nosili ženy i muži. Na Šalamounových ostrovech byly oblíbeny náramky z velkého mořského mlže tridacna. Povrch byl zdoben liniemi. Na výšku měl náramek jeden centimetr a v průměru cca pět centimetrů.

Náhrdelníky kolem krku – byly velmi oblíbené. Byly zhotoveny z motouzu a neplatilo v žádném případě, že jeden náhrdelník stačí. Čím více tím lépe.

Přívěsky – ve velké oblibě byly též přívěsky. Ty byly obvykle z jednoho kusu perleti. Na jihu Nových Hebrid se jednalo o jakýsi srpkovitý kus perleti nebo o ozdobu kapkap. Jednalo se o kruhovou ozdobu z perleti na níž byly připevněny kusy želvoviny do ozdobných prvků.

Náprsní štít – na severu Nové Guineje se vyskytovaly náprsní štíty tvaru otočeného písmena „A“. Zbroušené kusy perleti, kteréž byly připevněny k proutěné kostře, která byla pokryta souvislou vrstvou tapou do níž se zamačkávala semena rostliny abruss (ty byly z poloviny černé a z poloviny červené), která byly většinou po okraji. Náprsní štít sloužil nejenom jako ozdoba, ale i jako ochrana před šípem.

Existovaly také pásy z pletiva, které byly překřížené na prsou. Na nich byly připevněné kousky perleti či kousky mlžů.

Čelenky – na Bismarkově souostroví se nacházejí zvláštní čelenky jejichž výška je 1 – 2 cm. Okraje jsou zdobeny řadou ulit zvláštního druhu mlže, jinak jsou čelenky z pletiva.

Náušnice – vyrobené jsou z kousku želvoviny. Navlékají se mnohdy na sebe a tvoří jakýsi řetěz, který splývá často až na ramena.

Ozdoby nosu – jedná se o zvláštní ozdobu mužů, která je z perleti. Musí se přerazit nosní přepážka a poté se do vzniklého otvoru zasouvají ozdoby. Jedná se buď o jednoduchý bílý kolík nebo o dva kolíky, které se dávají proti sobě.

Tetování – v celé Melanésii je známo tetování mužů i žen. Tetoval se obličej a ruce. V Austrálii se netetovalo, protože zde měli Austrálci tak tmavou kůži, že by to bylo k ničemu. Melanésané mají ale pokožku světlejší, tetování je tedy vidět. Ornamenty byly velmi složité. Složitější však byly ještě v Polynésii.

Zdobení barvou – krom tetování se – zvláště v Nové Guineji – „nosilo“ zdobení pokožky barvou. Nejčastější bylo zdobení geometrickými tvary a vzory či pokrývání těla souvislou vrstvou barvy. Každá část měla jiný odstín.