|
| | 
Vývoj názorů
na svět
Vývoj názorů
na svět
první doložená doba: člověk neandrtálský (porovnání nálezů) naivní realismus – před. konkrétní znalosti, málo abstrakce, odpovědi na otázky hledají v okolním světě
Formy výkladu:
animismus 21361nzl94mtr4r
oduševňování přírody (anima = duše) uvědomují si 2 části (tělo, duše) jak to víme? à pohřbívání (věří v další životy) proč v ně věří? – sny (duše je jinde než tělo) … příroda má také duši zt361n1294mttr
aa) magie – chce si naklonit duši přírody (před. dary), racionální i iracionální část
ba) tabu - co smím a co nesmím
totemismus
odkud jsme se vzali? Potomci zvířat (před. medvědů – silní, velcí) přibývají znalosti, širší abstrakce – začíná logická spojitost, vše má společnou duši náboženství – oddělení od hmoty a reality náboženství – různý výklad: sdělená pravda x vývoj základ: abstrakce (ab traho = oddělit) = vydělení urč. znaků a jejich zobecnění (člověk jako takový neexistuje) duše à duch à božstvo
a) zoomorfní (zvířecí) podoba
b) antropomorfní (lidská) podoba – člověk se už zvířat nebojí, dokonce je chová
polyteizmus – mnohobožství (božstva mají stejně jako lidé dělbu práce – podobnost s oligarchií – vláda jedné rodiny – např. Olymp) monoteizmus – podporují vládci (jeden Bůh na nebi, jeden král na zemi), to dosud byla pouze příprava na toho pravého boha
Vznik filozofie
náboženství – základem je víra (postavená na zjevené pravdě) à dogma (= myšlenka, o které se nepochybuje) 5. – 7. stol. př. n. l. – Řecko nechtějí už něčemu slepě věřit, chtějí důkaz phileo sofia – milovali moudrost, ne slepý osud!
zákl. filozofická otázka: co je podstatou existence? materia (hmota) vědomí je nerozlučně spjato s hmotou à filozofický materializmus jednou z forem je vulgární materializmus – vědomí vůbec neexistuje!
idea (vědomí)
ba) objektivní
objekt – to, co poznávám (oni) objektivní existence – nezávisle na vědomí subjektu – nelze říci, že něco neexistuje vědomí existuje nezávisle na vědomí subjektu
bb) subjektivní
subjekt = každý jedinec (já) dokazatelné je pouze vědomí subjektu – základní existuje pouze to, o čem uvažujeme “myslím, tedy jsem” – R. Descartes
Filozofický monizmus a dualizmus
monizmus
svět je chápán jako jeden celek (např. materializmus, subjektivní idealizmus) dualizmus
Vznik filozofie a spec. věd
filozofie byla nejprve univerzální věda filozof se zabýval historií, právem, matematikou, fyzikou,… vědomosti a znalosti přibývaly … jeden člověk nemůže obsáhnout vše Aristoteles říkal svým žákům, aby se specializovali à speciální vědy – nyní se diskutuje, jestli vůbec filozofie existuje – ANO! Chce zjišťovat nejobecnější zákonitosti existence a vývoje světa à člověka zákonitost – nutná souvislost – zásadní, významná, obecná, objektivní zákon = vyjádřená, formulovaná zákonitost
Filozofie
čerpá z poznatků spec. věd, poznatky zobecňuje
dává své poznatky spec. vědám
rozpracovává metody bádání:
a) analýza
b) syntéza (rozklad)
a) indukce
b) dedukce
C) metodická skepse (Descartes) – pochybnost
a) metafyzická
- statičnost světa
- pohyb je pouze cyklický (letící šíp)
- svět = souhrn jednotlivin, ne souvislost (názor na člověka už poprvé a stejně)
b) dialektická
- pohyb, vývoj
- nic neexistuje samostatně
- vztahy a souvislosti
Základy antické filozofie
7. stol. př. n. l. rozvoj v 5. stol. př. n. l. – nástup demokracie à svoboda myšlení a projevu à růst vzdělanosti, vývoj myšlení základní filozofická otázka – filozofický (naivní) materialismus – co je pralátkou? odpovědi: symboly
Tháles Milétský
Anaximenés
Anaximandros
– APERION = něco, co v ničem nechybí
Demokritos
– ATOM (nedělitelný)
Milétská škola
– hledání postaty v symbolech, živlech
Atomisté (Leukippos)
Demokritos
důsledný materialista základem jsou částečky hmoty, které už jsou dále nedělitelné à ATOM mají různé vlastnosti, podle jejich kombinací se tvoří konkrétní útvary prázdný prostor = nebytí x bytí (reálný svět) v tomto prostoru se pohybují atomy – pohyb je věčný, neexistuje vnější síla à pohyb je samovolný změny = samovývoj
Herakleitos
= otec dialektiky
žil v Efesu, měl hodně žáků à šířili vzdělanost po celém Řecku zkoumal opět pralátku – OHEŇ = zdroj pohybu je ve středu samotné hmoty oheň sám od sebe věčně vzniká a zhasíná à protiklady svět může existovat jen proto, že spěje k harmonii neustále probíhá řešení protikladů (rozporů) – vše plyne (panta rhei)
Pythagorejci
a) kvalita – souhr určujících znaků, určenost, trvalejší
b) kvantita – množství znaků – míra, stupeň
Eleaté (elejská škola)
Parmenidés
ONTOLOGIE (nauka o bytí/existenci) – co je to bytí? bytí x nebytí (podle nich není) bytí je vše, co existuje (i myšlenka, mezihvězdný prostor,…) obecné x jednotlivé obecné = souhrn jednotlivin se společnými znaky jednotlivé (jedinečné) – konkrétní existence s obec. i spec. znaky nedělitelný vztah – jedno bez druhého by neexistovalo
Sofisté
demokratické Athény chtějí dát své poznatky ve prospěch rozvoje společnosti východisko – člověk (jako jednotlivec či občan), je zároveň i cílem à filozofie by měla každého učit aby člověk mohl být občanem, musí umět číst a psát à sofisté učí lidi číst, psát, rétoriku, logiku, argumentaci pozor na demagogy à sofizma = zdánlivě logické vyjádření, které vede k nesprávnému závěru (co jsi neztratil, to máš)
Sokrates
nepatří do žádné školy zaměřuje se na člověka – filozofie mu má pomoci najít pravdu a dobro (má nacházet metody) zdánlivá vědomost (poznání) – vím, že nic nevím
- uvědomění si nedostatků
- vědomost na vyšší úrovni
poznání = složitý a dlouhý proces, který se neobejde bez chyb, omylů, různých názorů à pocit skromnosti (vím + vím, že vím málo) “poznání je proces, který spojuje generace” à tolerance gnoseologie (nauka o poznání) + etika “poznej sebe sám” teleologie (účelovost) – u přírody (proč právě tahle barva?) athénská demokracie byla podle něj příliš volná à nepřítel athénského státu à jed
Stoicismus (stoikové)
Zénon
člověk by měl mít urč. ideál, měl by se snažit harmonizovat život na základě poznání je schopen poznat dobro a zlo à člověk hledá cestu k dobru a zavrhuje zlo à vnitřní pocit souladu sám se sebou soulad člověka s přírodou, společností à harmonie vztahů
Seneca
Marcus Aurelius
Epiktétos
bývalý otrok Rukojeť mravních naučení
Epikureismus (epikurejství)
Epikuros
snaha o dosažení “slasti”, “blaženosti” slast = absence negativ, má být normálním stavem, a ne něčím neobvyklým harmonie těla a ducha
= obklopování se příjemným a krásným, nepříjemné vytěsnit
Skepticizmus
Řím, období zmatků, válek, násilí skepse = pochybnost vše, co není dokazatelné, je zpochybnitelné pravda? – pochybuj – pro, proti
= metoda fil. přístupu
Platón
vytvořil první filozofickou školu: Akademie učil logiku, rétoriku, vysvětloval různé názory je zastáncem filozofického dualizmu (svět – 2 celky), objektivní idealista svět věcí (hmotný) + svět idejí (vědomí, duchovní) – je rozhodující hmota je řízena idejemi (to jsou vzory, ideály) jeho žákem byl Aristoteles, právě on zapsal, jak k tomuto názoru Platón došel (pro něco existuje pojem à věc musí existovat à hmota se blíží k duchovní podobě) – kůň se chce podobat idee koně vývoj hmoty = snaha o dosažení existující idey naše vědomí je plné poznatků, když něco uvídíme, teprve potom se rozpomínáme člověk nemůže poznat svět idejí – podobenství jeskyně (oheň v jeskyni – vidím jen stíny/odlesk = svět věcí) platonická láska – duchovní
Aristoteles
Platónův žák, ale má vl. názory, vynikající znalosti vychovával prince Alexandra, po jeho smrti byl šikanován, stáhl se do ústraní stal se kritickým proti Platónovým názorům MONIZMUS (hmotný základ) na vrcholu vývoje je člověk (navazuje na něj Darwin) hmota je spojena s vědomím zabývá se fyzikou (před. mechanikou) – hmota je v pohybu “Jestliže celý svět je hmotný, vědomí samo o sobě neexistuje” hmota dostala první impulz à pohyb à samovývoj doporučuje specializaci pouze na urč. obor (MAT, FYZ, PRA, LOG, ASTR) otázky bytí, gnoseologie (poznání) nekonečný proces – dej vědci základy publikace Fyzika, Metafyzika (= filozofie, metoda zdůrazňující klid, oddělení stavů)
Filozofie středověku
církev = instuce à spíš náboženské chápání pokles fil. myšlení vznik 2 nových směrů – patristika, scholastika rozhodující je náboženství (v Evropě před. křesťanství) náboženství je sjednocujícím prvkem x antice – tam se zdůrazňoval pozemský život pozemský život – časově omezený, strádání (slzavé údolí) nadpozemský život – věčný – blaženost, ale pouze pokud je to dobrý křesťan (jinak peklo) pozemský život je přirozený (à příroda) spojnicí přirozeného a nadpřirozeného světa je Bůh Bůh = tvůrce, podstata součastnosti, cíl
Aurelius Augustinus
Patristika
Scholastika
rozvoj ve 12. století, první křesťanské univerzity proč? Teologické pojetí křesťanství je správné, bible je pravdivá à mohou se rozvíjet soc. vědy, MAT, FYZ, ASTR, HISTorie předem omezena ß veřejnost o tom nevěděla à mnoho poznatků
František z Assisi
velký kritik, snaha o očištění církve a její návrat k chudobě – ne mocenská instituce sebeobětování, služba nemocným, hladovým, kulturně vzdělávací činnost zájem o přrodu a návrat k ní
Tomáš Aquinský
pokus o sjednocení – univerziální názor à propojení náb. a filozofického pojetí Bůh je počátkem všeho dění (Bůh = univerzální rozum) hmotný svět existuje, úkolem lidského bytí je poznání závislostí a souvislostí à zásady morálky TOMIZMUS = snaha sjednotit obě vysvětlení světa
- má mnoho následníků (např. J. Grygar)
- na konci 19. století byl uznán Vatikánem jako přípustná filozofie v rámci katolické církve
Filozofie období renezance
15. – 16. století tzv. renezanční humanizmus + antropocentrický prinicip (středem pozornosti je člověk) x gotika – Bůh návrat člověka k sobě samému, zdůrazňuje se pozemský život, lidská individualita, všestrannost vzory: Platón, Aristoteles
Dante Alighieri
Francesco Petrarca
Lorenzo Valla
Michel de Montaigne
Přírodní filozofie
Mikoláš Cusanus
Theoprastus Bombastus (Paracelsus)
Giordano Bruno
materialistická koncepce světa božský princip = příroda = pantheizmus atomista teorie příčin – vše má svou příčinu à důsledek/příčina nekonečnost vesmíru, věčný pohyb, heliocentrizmus? poznatelnost světa – smysly + rozum
Exaktní vědy
Mikuláš Koperník
matematik, fyzik, proti geocentrizmu à heliocentrizmus pohyb Země kolem vl. osy zastánce teleologie (účelovosti) – božský rozum
Tycho de Brahe
Jan Kepler
Galileo Galilei
Filozofie státu a práv
= filozofické pojetí společnosti
Nicolo de Machiavelli
chápání člověka střízlivě, skeptik východiskem je jedinec chápání člověka tak, jaký je (ne jaký by měl být) politika = boj o sebezáchovu společnosti politika a morálka = 2 odlišné sféry
Jean Bodin
morálka, tolerance, svoboda svědomí základem je lidská přirozenost jádrem je směřování k dobru (lidé musí být dobří, jinak by už museli být vyvražděni) pojetí státu = služba (stát slouží lidem)
Thomas Morus
dílo “Utopia” – ostrov, kde je ideální společnost chová se podobně jako Hus, je také upálen
Hermetická filozofie
svět = 1 celek (propojení mikro- a makrokosmu) člověk je součástí kosmu, společnosti,… nerozlučné vztahy, vše souvisí se vším à chceme-li poznat svět, musíme užívat různorodé formy poznání (věda, víra, umění à rozum, cit, empatie, prozření – vcítění se do vyšších poloh) oživována je Platónova terie duše – duše = světový intelekt, moudrá, nesmrtelná, nekonečná, ve spojení s hmotou vzniká život à člověk má co nejvíce pochopit a naučit se, protože po smrti tím obohatí všechny
Univezalismus
UNIVERZUM = vesmír svět = Bůh (veličina absolutně existující, nekonečná, dokonalá) + univerzum (časové i prostorové nekonečno) + jednotliviny (konečné) univerzum = prostředník mezi Bohem a jednotlivinami à člověk poznává univerzum a zároveň se přibližuje k Bohu
Arabská a židovská filozofie
arabská filozofie – 9. – 12. století přejímání řeckých vzorů – překlady, komentáře à Řecko – arabská filozofie – Evropa východisko: Platón (emanace), Aristoteles (logika) všeovládající, prostupující intelekt
Al-Farábí
Avicena (Ibn Síná)
Averroes (Ibn Rušd)
Renezanční filozofie
člověk jako jedinec filozofie lidského já – uvědomování sebe sama gnoseologie – fil. umění, vědecké metody, obecnější, rozpracovává je
racionalizmus
rozum, abstraktní myšlení, podceňují smysly (klamou) senzualizmus smysly přeceňují (poskytnou všechny důležité poznatky), odmítnutí spekulace jako cesty poznání empirizmus odmítá plané spekulování, staví na zkušenostech (empirie = zkušenost), pokusy ve fyzice, chemii, biologii, alchymii
Materializmus (mechanický)
Francis Bacon
pokusil se o nové utřídění věd a vymezení zákl. úkonů vědeckých oborů – poznání přírodovědec (první laboratoř na světě v Londýně) induktivní metoda (od nižšího k vyššímu, od jednoduššího ke složitějšímu) představitel senzualicko-smyslového vnímání upozorňuje na chyby naší spekulace
Thomas Hobbes
navázal na Bacona, rozpracoval deduktivní metodu filozofie státu a práva, zabývá se spol. otázkami Levianthan – bájná příšera – teorie státu – jak vznikl, co je to stát, na co je dobrý stát = lidský vynález, společenská smlouva, omezení a krocení lidského egocentrizmu
René Descartes
byl v armádě proti českým stavům (Bílá hora) mechanicko-materialistický systém racionalizmus – úloha abstraktního myšlení – pochybovat “Cogito, ergo sum”
Baruck Spinoza
Holandsko kritika náboženství – úloha osvěty materialistický monizmus (věčnost přírody, materiální x duchovní podoba) racionalizmus
John Locke
materialista, teorie poznání, empirista, senzualista hmota má primární a sekundární kvalitu mechanický materialista – metafyzika
Idealizmus
(objektivní – staví na vědeckých základech – MAT, FYZ)
G. W. Leibnitz
Němec navazuje na atomisty základem je nehmotné vědomí – je strukturované, má urč. vlastnosti, má své stavební prvky = MONáDY (duchovní atomy, elementy duchovní podstaty) monády existují věčně, liší se kvalitativně (různé vlastnosti), vstupují do urč. vztahů à celky à vztahy mezi celky à napětí à pohyb, hmota je pohybem ovlivňována, proto se také mění
(subjektivní)
G. Berkeley
Angličan vychází z Descarta – jak je to s naším vědomím? v mém vědomí vznikají obrazy reality? Ne! domnívá se, že nic neexistuje, vše je jen v mém vědomí krása a ošklivost – je ve věcech, nebo v nás? – věc je stejná (trpaslík) a každému se jeví jinak à realita není, když není přesná a jednoznačná jaký je člověk? – každého chceme mít nějakého (máme o něm svou vizi,deformovaný obraz, který se může roztříštit jako zrcadlo) à jevy + věci = subjektivní představa = komplex počitků (= výsledky našeho vědomí a ne realita)
D. Hume
Francouzské osvícenství a materializmus
hlavní pozornost společenské problematice osvícení je proti: scholastice, dogmatům a pověrám (vše musí být prokazatelné), církvi, feudalizmu, reakci (absolutizmus) řešení vidí v osvětě, vzdělanosti, reformách
Voltaire
Rousseau
Materialisté
Montesquieu
Diderot
- oba - encyklopedisté
C. A. Helvétius
D. H. Holbach
Německá klasická filozofie
završuje etapu tzv. klasické filozofie konec 1. pol. 19. stol. filozofové se stále pokoušeli o vytvoření celistvého obrazu existence + odhalení jejích nejdůležitějších zákonitostí jednoznačná pravda = ? (doložená důkazy) dál už to nejde à řešení dílčích úkolů makrofilozofie à mikrofilozofie (filozofie jazyka) tentýž vývoj je i v sociologii
Johann Gottfried Herder
spisovatel, přírodovědec, přítel Goetha (inspirace pro román Utrpení mladého Werthera) zaměřuje se na filozofii dějin vývoj společnosti – člověk je součástí přírody à vývoj člověka je pokračováním vývoje přírody vydělení člověka z přírody (jeho schopnosti – uvědomuje si své schopnosti a záměrně je formuje) – sebevytváření optimista (člověk je stále svobodnější) vliv na české a slovenské buditele/romantiky (Kollár, Šafařík, Palacký)
Immanuel Kant
subjektivní idealista cílem formování / vzdělávání člověka je moudrý (ne chytrý) člověk moudrý = etický člověk (rozlišuje dobro x zlo a jedná podle toho) vliv na Čapka – Krakatit, Bílá nemoc, Věc Makropulos je třeba uplatňovat senzualismus i racionalizmus zdůrazňuje aktivní rozum (rozum aktivně zpracovává informace) – snaha dojít k novému, vlastnímu závěru (ne jen třídit informace)
J. G. Fichte
subjektivní idealista filozof německého národního hnutí (odbourání feudál. systému) à zdůvodňuje potřebu změny zabývá se problematikou lidského já rozhodující je lidské vědomí – je individuální à lidé jsou odlišní à jestliže si uvědomuji sebe, uvědomuji si i ty druhé à respektování uznání svobody člověka à ve společnosti lidí (národě) platí totéž, co mezi národy navzájem (právo na svobodné rozhodnutí)
Hegel
objektivní idealista dialektika = nový způsob myšlení vyvolaný rozvojem přírodovědného a společenského poznání à složitost života ovlivnila ho francouzská revoluce a J. J. Rousseau, navazuje na Kanta rozvíjí filozofii dějin – navazují na něj Marx a Engels světový duch – ovládá a vytváří světové dějiny (= vývoj ducha v čase) duch se postupně proměňuje a postupně uskutečňuje to, co je rozumné – dějinami vládne rozum navazuje na dialektickou metodu (vývoj, souvislosti mezi jevy)
formuloval tzv. kategorie a zákony dialektiky kategorie = poznané a formulované důležité vztahy (souvislosti) – např. vztah příčiny a následku, nutnosti a nahodilosti, možnosti a skutečnosti, obecného a jednotlivého zákonitost = vztah obecný, podstatný, nutný (v urč. podmínkách), objektivní – vše musí být splněno zákon = poznaná a formulovaná zákonitost
tři vývojové zákony Zákon přechodu kvantitativních změn ve změny kvalitativní vysvětluje vznik nových jevů podkládá jej důkazy a dává za pravdu pythagorejcům příklad: tání, průmyslová revoluce užívá pojmů evoluce (kvantita) a revoluce (kvalitativní zlom)
kvalita = souhrn určujících vlastností
evoluce = změny při zachování kvality
revoluce = zlom – kvalita se mění v kvalitu vyššího stupně
Zákon jednoty a boje protikladů = zákon o rozporech
vysvětluje zdroj pohybu (vývoje) navazuje na Herakleita v každém jevu jsou obsaženy protikladné stránky (+ - , akce-reakce), ale i tendence k jednotě – jsou nutné k existenci jevu jednota – jeden pól převáží nad druhým, každý pól “si hledí svého”
Zákon negace negace
mechanická
další vývoj se nepředpokládá (mletí máku) dialektická negováno je to, co brání vývoji, vše “životaschopné” je zachováno (sázení máku) stálý proces – je nutná negace již negované skutečnosti, aby šel vývoj dál à vývoj k vyššímu (ale ne přímka – stálý návrat “k tomu samému” – spirála)
Filozofické směry 19. století
starohegelovci
navazují na objektivní idealizmus mladohegelovci Karel Marx
mladohegelovec, objektivní idealista a později materialista navazuje i na Kanta odcizení člověka – předtím se tím zabýval L. Feuerbach (člověk není zvlášť tělo a zvlášť duch) vznik a role náboženství (bůh je dokonalý, člověk ne – bůh je tedy to nejlepší z člověka) člověk není prostředníkem boha k pochopení sebe sama apod., ale je smyslem sám pro sebe člověk = hodnota sám o sobě člověk je bohatý – myšlenky, city, možnost být tvůrčí bytostí – tvorba hodnot má možnost rozvíjet svou lidskou osobnost – právo na vzdělání, rozvoj morálky, dovednosti, předávání hodnot odcizení – dělník v továrně nemůže rozhodovat o užití výrobků, rozhodování o sobě samém mizí, člověk je manipulován státem, majitelem výr. prostředků, pol. stranami à prohlubující se rozpor mezi individuem a společností à nezájem o veřejné dění (rezignace, vzpoura)
Současné filozofické směry
Novotomizmus
objektivně-idealistický směr skloubení víry a vědy (prvotní je bůh, respektován je pokrok à věda = boží záměr) astronom Jiří Grygar
Pragmatizmus
navazuje na empirizmus subjektivně-idealistický lidské já ve vztahu k realitě (každý člověk získává praxí své názory = svou subjektivní pravdu – obecná pravda = součet individuálních pravd) snaha o obecnější poznání (protože pravda je to, co prospívá mně i všem – podle toho uplatňuji pravdu) Karel Čapek - dílo Ze života hmyzu pravda je prospěšná všem (viz závěr díla Matka)
Pozitivizmus (novopozitivizmus)
vychází z empirizmu filozofie se má zabývat jen tím, co je dokazatelné (ověřitelné) přímou zkušeností otázka “co je pravda”, “co je smyslem života” je nesmysl! (lze pouze spekulovat) – členění na materialisty a idealisty je špatné věnují se dílčím úkolům – rozvoj formální logiky, hledání nových metod bádání, analýza jazyka (rozvoj PC jazyků) – preciznost terminologie (úzký okruh terminologie – myšlenku nelze vyjádřit slovy)
Existencializmus
Kirkegard
dánský filozof, jeden ze zakladatelů filozofie by měla opustit racionální přístup k věci každý člověk existuje v konkrétní situaci (čas, prostor) – filozofie mu má pomáhat, aby se vyznal v této situaci à sám v sobě
rovina běžné existence
|