Pravěké osídlení na Pardubicku

Nejstarší zprávy o osídlení Polabí pochází z období mladšího paleolitu (40000-10000 př.n.l.). Z tohoto období můžeme pouze jmenovat náhodné nálezy v Nemošicích, Cholticích, Chrtníkách a v okolí Kunětické hory. Z nálezů kostry mamuta a kamenných nástrojů usuzujeme na existenci sídliště lovců mamutů v cihelně v Blatech. V těchto dobách mohl člověk typu homo sapiens sapiens, který se zde nacházel, potkávat na svých toulkách za potravou rozličnou zvěřenu, jako mamuty, srstnaté nosorožce, soby, jeleny, tury a různé šelmy.

Z období mezolitu (8000-6000 př.n.l.) pochází tisíce nástrojů, jako hlavní lokalitu můžeme jmenovat univerzální naleziště Hůrka. Avšak k souvislejšímu osídlení Pardubicka a vlastně i celých východních Čech dochází až v mladší fázi neolitu (4000 př.n.l.), kdy počíná stěhování pravěkého lidu do nížin. Objevuje se zde hned několik pravěkých kultur, na což poukazují nálezy keramiky – lineární (volutové) – z okolí Duban, Dřenic a Třebosic. Oproti tomu nálezy z obce Trnová poukazují na lid s vypíchanou keramikou (nádoby s naznačeným hrdlem) a přírodní barviva na keramice zase na lengyelský kulturní kruh (Rosice nad Labem). Objevují se zde již první měděné předměty (nález sekeromlatu v obci Kunětice). V neolitické fázi je většina území pokryta hustými dubovými lesy. S příchodem eneolitu (pozdní neolit) se na Pardubicku objevují okrajově stopy po lidu se šňůrovou keramikou (broušený sekeromlat), jmenovat můžeme sporadické nálezy bronzových předmětů, zajímavý nález potom pochází z naleziště v Blatech, kde byl objeven džbán s měsícovitě vytaženým uchem (ansa lunata), patřící lidu řivnáčské kultury.

Doba bronzová přivedla na území východních Čech mnoho kultur, první z nich byl lid Unětické kultury, lid zemědělský, po němž se zachovalo několik převážně ozdobných věcí, jako jehlice, náušnice, náramky a zbraně (Ostřešany, Mikulovice). Změna klimatu (kolem r.1500 př.n.l.) znamenala stěhování lidu Unětické kultury a příchod tzv. Mohylového lidu (podle způsobu pohřbívání – stavěli mohyly nad hroby), jinak došlo spíše k úpadku. Vrcholem pravěkého osídlení je bezesporu příchod lidu Lužické kultury (1200 př.n.l.), zemědělského lidu, který se mohl vrátit v důsledku opětovného zlepšení klimatu. O jejich vyspělosti svědčí nálezy žárových pohřebišť (Opatovice). Nejvýznamnějšímu osídlení se pardubický kraj mohl těšit v letech 900-600 př.n.l., s příchodem lidu Slezsko-platěnické kultury, zvané též lid Popelnicových polí. * Název Slezsko-platěnická znamená, že přišli ze Slezska a jejich poprvé byly jejich kultura rozpoznána v obci Platěnice nedaleko Pardubic) * Objevují se první náboženské představy, vedle uren s popelem bývají položeny nádobky s milodary, nálezy poukazují na společné pohřby (zemřel-li muž, musela pravděpodobně zemřít i žena), je patrná sociální diferenciace – bohaté hroby x chudé bez výbavy. Bohaté nálezy pochází z lokality Hůrka, kde bylo odkryto pohřebiště (zejména hrob č.22, chlapce, u kterého bylo objeveno 43 nádob s milodary + nějaké šperky a náramky). Na přítomnost náboženských zvyků poukazují nálezy chřestítek a malých oltářků (kult býka) – Ostřešany, Mikulovice, St. Jesenčany. V obci Dražkovice může zaujmout nález náhrdelníku ze skleněných perel modré barvy.

Doba železná (od 5.stol. př.n.l.) znamená především rozvoj železářství a kovářství, nálezů z této doby máme méně, rozpoznána byla keltská osada na místě dnešního hřbitova v Pardubicích (levý břeh Chrudimky).

Z doby římské (1-4stol. n.l.) máme pouze několik náhodných nálezů římských mincí a např. železný hrot kopí (Mělice, Blata, Hůrka). 29873qou71qnp8c

Lokalita Kunětická hora

Kunětická hora, 307 metrů vysoká, tvořená novovulkanickým znělcovým sukem, jejíž pravá stěna je tvořena porcelanitem (Žlutá skalka), jehož přítomnost znamenala časté osídlení této oblasti. * Porcelanit se používal jako náhrada místo těžko dostupného pazourku * Z období mladšího paleolitu zde máme nálezy zvířecích kostí, pazourkového nástroje a porcelánové čepelky ve sluji. Již v tomto období je doloženo, že byl zde porcelanit těžen a rozšiřován do okolí. V mladší době kamenné se porcelanit z Kunětické hory dostal až do Jaroměře, jinak je zde osídlení slabé (nalezen byl pouze sekeromlat jordanovské či lengyelské kultury) a několik měděných artefaktů. K hlavnímu osídlení dochází až u lidu Popelnicových polí, které se zde prakticky udržuje až do pozdní doby železné. V okolí Kunětické hory jsou zřízena velká pohřebiště (Kunětice, Sezemice, Ráby). Z nálezů jmenujme bronzovou šipku, bronzovou sekerku s ouškem nebo zlomek těla většího květináče s pupkem. Na jižním svahu Kunětické hory byla zřízena největší dílna na výrobu rotačních mlýnů ve východních Čechách. Mlýnské kameny byly rozváženy až do vzdálenosti 113 km. Dílny sloužila i v době keltského oppida.

Použitá literatura: ŠEBEK, Frant. & kol., Dějiny Pardubic, Pardubice 1990