Referaty
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy


 

Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

VĚCI, JEJICH ROZDĚLENí


VĚCI, JEJICH ROZDĚLENí

- co může být objektem majetkových práv, určuje právní řád toho kterého státu

- v ŘP mohl za určitých předpokladů být objektem práv i člověk
- "RES IN COMMERCIÓ" - věci, které mohou být předmětem právního obchodu

- "RES EXTRA COMMERCIUM" - věci z práv. obchodu vyloučené, každé jednání soukromé osoby, které se takové věci týká, je právně neplatné

- RES SANCTAE (hradby města, brány)

- RES SACRAE (věci kultovní, chrámy, jejich zařízení, předměty k bohoslužbám 23772djk46xgq5g

- RES. RELIGIOSAE (hroby a místa pohřbů)

- Dále se dělí:

a) věci- movité

- nemovité jg772d3246xggq

- právo převádět vlastnictví pozemků pouze pomocí mancipace, slavnostního jednání za účasti 6 svědků

b) věci- dělitelné - ty, které můžeme rozdělit, aniž bychom zničili jejich podstatu (peníze, pozemky)

- nedělitelné - otrok, dobytče kniha

c) věci- genericky určené - měříme, vážíme a nebo je počítáme, nezáleží na individualitě předmětu, ale na druhu, jakosti, počtu, míře, váze - peníze, obilí, víno

- speciální - jsou nenahraditelné předmětem jiným (otrok, obraz).

d) v. - zuživatelné

- nezuživatelné

e) v. - mancipační - pozemky na italské půdě, otroci, domácí zvířata nosící břemena, pozemkové služebnosti

- nemancipační

- 1)Věci hromadné - soubor věcí, které mají stejné určení - stádo, knihovna, sbírka předmětů

- není objektem práva, objektem jsou věci hromadu tvořící

2)Příslušenství - nemají samostanou fci a jsou určeny k používání jiné věci (klíč, obal, poklop)

3)Plody - pokud trvá spojení plodu s plodinou, považuje se za pouhou součást



20. VĚCNá PRáVA V ŘP, PRáVNí NORMY OMEZUJíCí VLASTNICKÉ PRáVO
- práva na jednotlivé věci= ius in re
- rozdělení z procesního práva- 2 žaloby- actio in personam- obžalovaný a žalobce obhajuje svůj nárok, obžalovaný má právní povinnost
- actio in rem- žaloba na věc, obžalovaný je chápán pouze jako určitá překážka na cestě mezi žalobcem a jeho vlastnictvím
- základním věcným právem je vlastnictví, vztah mezi člověkem a věcí, zaručený objektivním právem, podmínkou je legitimní vyloučený všech dalších lidí mezi mnou a věcí, určující je exkluzivita rozhodnutí co s věcí
- užívací právo=usus fructus- právo užívat samotnou věc a čerpat plody, které věc přináší, uživatel nesmí věc prodat ani s ní jinak disponovat, užívání má pevně stanovené hranice
- pokud je nejenom uživatelem ale i vlastníkem- má usus fructus a ius abudendi- může prodat, darovat, opustit, zničit
- vlastnické právo k půdě- vlastnictví je neomezené a omezení ze strany státu není možné, je stejný suverén jako stát na celém území, na území mohou vzniknout služebnosti- pasivně trpí činnost druhých osob na svém pozemku, (přejezd, přechod), omezení pouze takového, aby soused nebyl na svém vlastním pozemku obtěžován a omezován (např. omezení kouře s udírny, zákaz rozbíjení kamenů a obtěžování souseda kamennými úlomky na jeho pozemku), ochranou neomezeného vlastnictví pozemku souseda, zákazy jednaní z řevnivosti= aemulatio- zákaz legitimního jednání v rámci mých vlastnických práv, ale používání jich k poškození souseda, rozpracováno ve středověku, nikdo se nedopouští ničeho špatného tehdy, když užívá své právo, právní subjekt koná něco na co má právo, limes- prostor okolo každé parcely, který nikomu nepatří, to samé i okolo budov (ambitus), který nepatří ani jednomu z vlastníků, později chápán jako součást s nemovitostí ovšem povinností nechat ve veřejném užívání, tady by se jednalo o omezení práva, později už volný prostor neexistoval a byl možný přístup na veřejnou cestu od souseda pouze když existovala služebnost (služebnost pouze se souhlasem majitele pozemku), jediná vyjímka pouze tehdy když iter ad sepulchrum- přístupová cesta ke hrobu podle konstitucí Caracali, pomocí představeného provincie, zatarasení řádné pozemní cesty např. sesuvem půdy, pak je povoleno i bez souhlasu majitelů přechod přes sousední pozemky do dobyodstranění překážky
- předpisy k budovám- vydávány v císařském období, patří fyzickým osobám, císaři zakazují neodůvodněné bouraní, narušování městských plánů, neodůvodněné odstraňování mramoru a jiných materiálů k okrase města
- vyvlastňování- v klasickém období není možné, v postklasickém je možné- umožňují vyvlastnění pro veřejný prospěch za náhradu, tři konkrétní právní situace při níž má jedinec právo na výlučné vlastnictví věci
- civilní vlastnictví- plnoprávní členové společnosti a malou zahrádku (bina iugera, nedělitelné vlastnictví otce rodiny s domem a hroby předků, ohrada pro dobytek a dům uprostřed hradeb)
- provinční vlastnictví
- prétorské vlastnictví
- v nejstarších dobách jediné nemovitosti, které jsou v soukromém vlastnictví- domy uvnitř hradeb měst, maximálně s malou zahrádkou (bina iugera- 2 jednotky orné půdy), bina iugeria je součástí heredia- nedělitelného vlastnictví otce rodiny
- prvotní vlastnické právo- nestabilní
- později, když převládlo zemědělství, vzniká soukromý typ vlastnictví, které nemůže být omezeno (dominium), získáno předepsaným slavnostním jednáním iure cesio a nebo mancipatio, pokud ne jednalo by se o jednání s formálním nedostatkem- nový vlastník by byl pouhým držitelem a ne vlastníkem
- vlastníka proti původnímu majiteli ochraňuje praetor- nový typ vlastnictví- preatorské vlastnictví- vznik pouhým traditio
- původní vlastník může přijít se žalobou, ale věc zůstala novému vlastníkovi



21. ŘíMSKá RODINA - FAMILIA

- nezahrnovala jen rodinné příslušníky, ale i majetkovou podstatu, rodinný majetek (včetně otroků)

- v čele rodiny pater familias, osoba surí iúris,měl rozsáhlou pravomoc nad rodinnými příslušníky a neomezenou moc nad rodinným jměním, mohl majetkem volně disponovat, byl subjektem všech majetkových práv

- manželka, děti a otroci majetek mít nemohly, cokoli získali, přešlo na otce

- v nejstarší době věno (dos) vlastnictvím manžela, za republiky věno majetkem odděleným, manžel jím nemohl bez souhlasu ženy disponovat, v případě zániku manželství se věno navracelo ženě

- od doby císařství majetek, který získal syn ve vojenské službě, připadal jemu, ne otci, otec mohl toto táborové pekulium (peculium castrense) pouze užívat, syn mohl o tomto majetku svobodně testovat

- syn mohl vlastnit i majetek, který nabyl ve státních službách, otec jím nemohl disponovat

- Pekulium obecné - majetek, který otec vyděloval pro syny a otroky a ponechával jim ho ve volné správě, tento majetek jim mohl kdykoli odejmout (bezdůvodné odejmutí považováno za republiky nemorální)

- vykopí-li si otrok z prostředků pekulia od svého pána svobodu, je osvobození otroka právně vynutitelné

- Otcovská moc (PATRIA POTESTáS) - neměla původně hranic, otec nemusel přijmout mohl je trestat, zabít, prodat nebo vymáhat žalobou, později nesměl otec dítě bezdůvodně zabít.

- vznikala narozením z řádného manželství, adopcí

- zanikala smrtí otce, dítěte nebo propuštěním z moci otcovské (EMANCIPACí)

- Moc nad manželkou (MANUS) - nesměl zabít manželku

a) manželství volná, bez manželské moci (MATRIMÓNIUM SIRU MANU)

- žena se nepodrobovala moci manžela, zůstávala ve svazku rodiny, z které pocházela, její majetek byl samostatný

b) manželství přísná (MATRIMÓNIUM CUM MANU)

- Moc panská (DOMINICA POTESTáS) - nad otroky, kteří byli součástí rodinného majetku a nad tzv. osobami v mancipiu (dlužníci odpracovávající si u hlavy rodiny dluh nebo škodu)

- jestliže otec rodiny zemřel - bezprostředně jemu podřízené osoby se stávaly SUí IURIS, rozdělil se mezi ně bez ohledu na pohlaví rodinný majetek

- samostatné postavení dospělí a duševně zdraví muži nad 14 let, ženy musely být vždy podrobeny buď moci otce nebo manžela, jestliže ani jednoho neměly,byl jim zřízen poručník (tutor)




22. AGNATIO, COGNATIO, ADFINITAS

- agnatio- příbuzenský vztah v mužské linii
- agnátské příbuzenství
- linie přímá- za generacemi (otec- syn- vnuk)
- vzestupná linie
- sestupná linie
- kolik kolik generací tolik stupňů stupňů
- linie pobočná- jasná hranice je maximálně 6 stupňů

-
familia= celý rod, všichni potomci odvolávající se na společného předka
- gens= potomci společného předka, symbolický i právní význam (nobilitas)
- klasické období- familia comuni iure
- familia propeo iure- sui iuris
- matrimonium cum manum- patriarchální princio, žena nemá agnátský vztah se svými dětmi, pod mocí manžela je manželka
- matrimonium sine manum- manželka pod mocí svého otce, se členy rodiny nemé žádné právní pouto
- cognatio
- silné pouto v sociální oblasti, pozvolna přecházelo do práva
- zákaz sňatku mezi příbuznými
- lex cincia de donis et moribus- 204 př.n.l.- zákaz darů nad limit (vyjímka věno)
- zákaz příbuzných vystupovat jako žalobce nebo soudce
- senatus consultus tertulianum \ dědická posloupnost mezi matkou a syny
oficialum /
- za Justiniána- cognatio a agnatio= cognatio
- adfinitas
- švagrovství, umělé příbuzenství (manžel= pokrevný příbuzný manželky)
- umělý příbuzenský stav- mezi 1. z manželů a jeho pokrevním příbuzným k
příbuzným 2. manžela



23. MANŽELSTVí

- potestas- pravomoc pater familia
- manus- každá otcova pravomoc na věcmi a osobami
- manumissio- slavnostní akt osvobozené otroka nebo podřízené osoby
- mancipatio- vláda nad osobami a nejcenějšími věcmi
- později pravomoci nad podřízenými osobami
- manus- moc nad manželkou a plození dětí
- cum manum- confarreatio- náboženský sňatek, slavnostní obřad a 10 svědků, flamendalis- mezi manžele rozdělen pšeničný koláč, později jen v kněžských rodinách
- coemptio- mladší forma, prodej z rodiny, později pouze symbolický význam
- sine manum- volné manželství, pokud sui iuiris, tak jí zůstane, pokud alien tak alien
- usurpatio trinocti- analizuje se vlastnickým právem (vydržení), žena se na 3 dny jendou ročně vzdálí z domu
- con ventio in manum- žena ztratí veškerý vztah závislosti na minulém příbuzenstvu (k manželovi jako dcera, sui iuris- alien iuris)
Postavení ženy v římském manželství
- myslí se sine manum
- pokud byla- sui iuris, zůstala jí i nadále
- alieni iuris- zůstávala jí i nadále a otec ji mohl kdykoli od manžela odvolat
- blíží se konkubinátu- volnější svazek
- liší se od konkubinátu
- projevy manžela k manželce ve společnosti- uvede ji ke stolu, představí ji rodině, koupí jí nové šaty
- institut věna, svědčilo o tom, že bylo uzavřeno manželství
- po Milánském ediktu- změna pohledu na manželství, pod vlivem křesťanství je stabilnější, trvání svazku garantuje bůh, tento svazek je nerozdělitelný až do smrti
- až v Justiniánovi je zmínka o tom, že náboženské požehnání je důkazem affectio manum
Klasické římské manželství
- podmínky- matrimonium iustum
- partneři musí mít právní schopnost uzavřít manželství- connubium
- jednalo se o dospělé lidi (tělesná dospělost), muž= pubes, žena- veripotens
- zprvu se má konstatovat, že dospělost již nastala, 2 školy
- Sabiniáni- požadovali tělesnou prohlídku
- Prokuriáni- určitá věková hranice muži 14 let, ženy 12 let, postupně převládli, ten kdo nedosáhl určeného věku nemohl uzavřít sňatek
- Justinián- connubium nemá ten kdo vstoupil do kláštera a přijal vyšší svěcení
- poč. císařství- zákaz uzavírat sňatek vojákům v aktivní službě, tito vojáci hledali pro sebe jiné možnosti- žili s konkubínami (focaria hospitae), děti z tohoto svazku nebyly považovány za legitimní
- Septimus Severus- na II./ III. tento zákaz zrušil
- překážky pro sňatek- příbuzenský vztah (stejné pro agnáty i cognáty)
- absolutní v přímé linii
- od určitého stupně už mohl být uzavírán sňatek
- později docházelo, hlavně z politických důvodů, ke zmírňování zákazů (Claudius a Agripina- povolil si sňatek a pak vše opět zpřísněno)
- connubium- mohlo chybět i kvůli občanství
- původně mohli uzavírat sňatek jen římští občané, později už i jenom ze stejné vrstvy (patricijové a plebejové- sňatky mezi sebou zakázané)
- 445 př.n.l. zrušena diskriminace mezi plebeji
- později udělováno connubium i cizincům a ti si pak mohli vzít římského občana
- udělováno jednotlivě nebo i celým městům
- sňatkem se nezměnil ius civitatis tohoto cizince, jednalo se o to, zda děti budou občany či cizinci, určeno dle právního postavené otce
- často se vychází z principů celého antického světa, než jenom římských
- 100 př.n.l.- Lex minicia- zákon zpřísňuje oproti obecným pravidlům, matka římská občanka a otec bez connubia= dítě cizinec
- zmírnění- zvýhodnění dětí i manželů, cizinec + římský občan- v omylu, který se týká ius civitatis (občan se domnívá, že si bere občana)- cizinec i děti z tohoto manželství jsou římskými občany
- nemožné sňatky- otrok + svobodný člověk
- blízcí příbuzní
- chybí-li connubium z důvodů občanství či národnosti- lze uzavřít manželství- matrimonium in iustum

1. VĚCNá PRáVA V ŘP, PRáVNí NORMY OMEZUJíCí VLASTNICKÉ PRáVO
- práva na jednotlivé věci= ius in re
- rozdělení z procesního práva- 2 žaloby- actio in personam- obžalovaný a žalobce obhajuje svůj nárok, obžalovaný má právní povinnost
- actio in rem- žaloba na věc, obžalovaný je chápán pouze jako určitá překážka na cestě mezi žalobcem a jeho vlastnictvím
- základním věcným právem je vlastnictví, vztah mezi člověkem a věcí, zaručený objektivním právem, podmínkou je legitimní vyloučený všech dalších lidí mezi mnou a věcí, určující je exkluzivita rozhodnutí co s věcí
- užívací právo=usus fructus- právo užívat samotnou věc a čerpat plody, které věc přináší, uživatel nesmí věc prodat ani s ní jinak disponovat, užívání má pevně stanovené hranice
- pokud je nejenom uživatelem ale i vlastníkem- má usus fructus a ius abudendi- může prodat, darovat, opustit, zničit
- vlastnické právo k půdě- vlastnictví je neomezené a omezení ze strany státu není možné, je stejný suverén jako stát na celém území, na území mohou vzniknout služebnosti- pasivně trpí činnost druhých osob na svém pozemku, (přejezd, přechod), omezení pouze takového, aby soused nebyl na svém vlastním pozemku obtěžován a omezován (např. omezení kouře s udírny, zákaz rozbíjení kamenů a obtěžování souseda kamennými úlomky na jeho pozemku), ochranou neomezeného vlastnictví pozemku souseda, zákazy jednaní z řevnivosti= aemulatio- zákaz legitimního jednání v rámci mých vlastnických práv, ale používání jich k poškození souseda, rozpracováno ve středověku, nikdo se nedopouští ničeho špatného tehdy, když užívá své právo, právní subjekt koná něco na co má právo, limes- prostor okolo každé parcely, který nikomu nepatří, to samé i okolo budov (ambitus), který nepatří ani jednomu z vlastníků, později chápán jako součást s nemovitostí ovšem povinností nechat ve veřejném užívání, tady by se jednalo o omezení práva, později už volný prostor neexistoval a byl možný přístup na veřejnou cestu od souseda pouze když existovala služebnost (služebnost pouze se souhlasem majitele pozemku), jediná vyjímka pouze tehdy když iter ad sepulchrum- přístupová cesta ke hrobu podle konstitucí Caracali, pomocí představeného provincie, zatarasení řádné pozemní cesty např. sesuvem půdy, pak je povoleno i bez souhlasu majitelů přechod přes sousední pozemky do dobyodstranění překážky

- předpisy k budovám- vydávány v císařském období, patří fyzickým osobám, císaři zakazují neodůvodněné bouraní, narušování městských plánů, neodůvodněné odstraňování mramoru a jiných materiálů k okrase města
- vyvlastňování- v klasickém období není možné, v postklasickém je možné- umožňují vyvlastnění pro veřejný prospěch za náhradu, tři konkrétní právní situace při níž má jedinec právo na výlučné vlastnictví věci
- civilní vlastnictví- plnoprávní členové společnosti a malou zahrádku (bina iugera, nedělitelné vlastnictví otce rodiny s domem a hroby předků, ohrada pro dobytek a dům uprostřed hradeb)
- provinční vlastnictví
- prétorské vlastnictví
- v nejstarších dobách jediné nemovitosti, které jsou v soukromém vlastnictví- domy uvnitř hradeb měst, maximálně s malou zahrádkou (bina iugera- 2 jednotky orné půdy), bina iugeria je součástí heredia- nedělitelného vlastnictví otce rodiny
- prvotní vlastnické právo- nestabilní
- později, když převládlo zemědělství, vzniká soukromý typ vlastnictví, které nemůže být omezeno (dominium), získáno předepsaným slavnostním jednáním iure cesio a nebo mancipatio, pokud ne jednalo by se o jednání s formálním nedostatkem- nový vlastník by byl pouhým držitelem a ne vlastníkem
- vlastníka proti původnímu majiteli ochraňuje praetor- nový typ vlastnictví- preatorské vlastnictví- vznik pouhým traditio
- původní vlastník může přijít se žalobou, ale věc zůstala novému vlastníkovi



2. TŘI RŮZNÉ TYPY ŘíMSKÉHO VLASTNISTVí

I. civilní (quiritské)- dominius ex iure quirictum

- svobodné- domy uvnitř hradeb

- malé zahrádky (bina iugera)- 2 jitra půdy má každý občan Říma

- heredium- nedělitelné vlastnictví otce rodiny (dům, zahrada, hroby předků, ohrada pro dobytek, 2 jitra půdy)

- etruskové- půda za hradbami města- pastviny pro stáda.

- ager occupatorius -vlastnictví jednotlivých Etrusků
- každý měl tolik, kolik potřeboval
- possesio bylo nestálé tj. mohlo být zrušeno (odejmuto).

- později zde zemědělství provozovali plebejové, kteří požadovali pevnější a neodvolatelný vztah k půdě dominnium = absolutní a stálé vlastnictví.

- dominium ex iure quiritum - platí pro res mancipi- jakékoliv disponování jen slavnostním způsobem in iure cessio, neuskuteční-li se slavnostní předání, jde o formální nedostatek, který způsobí neplatnost celého právního jednání tj. nový majitel není majitelem, praktická potřeba tradio jednoduchá směna) - v případě žaloby prétor ochraňuje nového majitele.

II. provinční

- je více než usus fructus-blíží se k vlastnictví.

- povinnost platit stipendium (tributum)- pozemkovou daň.

III. prétorské (bonitární)

- prétor musí zasahovat, aby ochránil nového vlastníka, došlo-li jen k traditio místo in iure cessio
-kupec získává podle civilního práva věc jen do držení a quiritským vlastníkem zůstává prodejce, který je proto civilním právem chráněn, proto si může nárokovat vrácení věci.

- kupec se může stát civilním vlastníkem až prostřednictvím usus capio= nepřerušeným užíváním věci (1-2 roky).


3. ZPŮSOBY PŮVODNíHO NABYTí VLASTNICKÉHO PRáVA

I. OCUPATIO

- nabytí vlastnického práva k věci ničí, vlast. práva se nabývá jednostranným uchopením držby

- vycházela z ius gentium

- nepřirozenější a historicky nejstarší

- res nullius - ta, která dosud nikomu vlastnickým právem nepatřila (nově vzniklé ostrovy, opuštěná řečiště, volně žijící zvířata, dary a plody moře...)

- možnost lovit (okupovat) kdekoliv, i na cizím pozemku

- domácí zvířata se věcí nestávala, ani když uprchla

- věci opuštěné nebo derelikované - opuštění pův. vlast.

- věci nepřátelské
- např. chycení zvířete v divoké přírodě- ferre bestiae

- ocupatio- zmocnění se věci ,která nikomu nenáleží (res nullius) př.lov, neživé předměty nalezené v moři nebo podél řek, majetek nepřátel

-zajatý nepřítel

- res derekicatae- dříve někomu náležely, ale jejich vlastník je dobrovolně opustil
- 1) Sabiniánové je srovnávali s res nulius bylo možno se jich zmocnit occupatio

- 2) Prokuriánové - člověk zůstával jejich vlastníkem až do doby, než se věci někdo jiný zmocní- šlo od odvození nebytí

- ten kdo okupuje věc volně ponechanou se nestává hned vlastníkem, pouze držitelem. Musí věc po určitou dobu užívat (usucapio)- pak se stává vlastníkem.

- Ager desertus- jestliže vlastník neobdělává svoji půdu ani po 6 měsících po výzvě úředníků. může kdokoliv začít tuto půdu užívat. Pokud si původní vlastních nenárokuje během dvou let, stává se nový uživatel vlastníkem.

- nález pokladu

- množství peněz, které bylo dlouho ukryto, a zaniklo vědomí kdo je vlastníkem

- poklad náležel nálezci, byl-li však uložen v nemovité věci, vzniklo k pokladu i určité právo vlastníka pozemku

- Hadrián- poklad se dělil polovinou mezi nálezce a vlastníka pozemku

- poklad hledaný záměrně a bez povolení vlastníka pozemkum, připadl celý vlastníku pozemku
- Vetus quedam depositio peculiae- komu patří nalezený poklad?

Císař Hadrián: polovina patří majiteli pozemku a pol. nálezci.
II. ACCESIO

- nabytí vlastnického práva přírůstkem

- spojení dvou věcí, jedna z nich ztrácí svoji samostatnost a je trvalou součástí druhé
- accesio- přírůstek, dvě věci se spojí v jednu novou věc
- vlastník důležitější věci je i vlastníkem věci nově vytvořené.

- např. Ferruminatio - spojení 2 kusů stejného kovu.

Scriptura - nanesení inkoustu na papír.

Textura - spojení 2 kusů určité látky (nášivka na obleku) Pictura - nanesení barvy na desku
- právník Pavel- hmotně důležitá je deska, tj.majitelem obrazu je majitel desky
- Gaius (i Iustián)-majitelem obrazu je malíř

- vztah movitost x pozemek (nemovitost):

- superficies solo cedit-rozhodující je vlastnictví pozemku a všechno nad povrchem je vlastnictvím vlastník pozemku.

- satio(setba)- semeno se stává vlastnictvím majitele pozemku už při dopadu na půdu.

- plantatio- sázení stromů

- stavba domu na pozemku- dům je majitelem pozemku, požadováno, aby přidaná věc tvořila s pozemkem 1 nedělitelný celek (corpus).

- záplavy- přenos částí země- úbytek nebo nárůst velikosti pozemku. Nově vzniklý pozemek je res nullius- mohl jej kdokoliv obsadit.

III. SPECIFICATIO

- z určité věci se prací stává věc jiná
- činnost, kdy máme předmět (hmotu), ze které se naší aktivitou stává "nova species" = nový předmět.

- např. kus zlata- prsten, látka- oblek, hrozny- víno.

- Komu patří věc?

- Sabiniánové- je majetkem původního vlastníka věci,

- Prokuriáni - je majetkem zpracovatele

- Justiniánovi právníci: kompromisní řešení (Media sententia):

nová věc náleží vlastníkovi původní věci, jen je-li možno novou věc uvést do původního stavu.

IV. ADIUDICATIO (Přisouzení)

- např. rozdělení dědictví soudcem mezi dědice

- jde o případy, kdy získáme věc, kterou dříve nikdo nevlastnil nebo nemáme-li přímý kontakt na původního vlastníka.
- opačná akce než confusio a commixtio
- s
polečné vlastnictví (např. dědictví)- soudce přiděluje jeho části jednotlivým osobám, část dědictví je nově vzniklou věcí.


V. CONFUSIO
- slití (spojení)- neoddělitelné sloučení různých kapalin

VI. COMMIXTIO
- neoddělitelně smíchají pevné látky.

- celková hmota je vlastnictví původních vlastníků v poměru, jak přispěli.

- např. sedláci -obilí ..mouka přihlíží se k množství

slitina bronz x zlato přihlíží se ke kvalitě

- ten kdo dodal zlato má vyšší podíl na výsledku, i když dodal menší množství

VII. LITIS AESTIMATIO
- odhad způsobené škody.

- klasický římský proces:
- Žalobce žádá vydání své věci v držení obžalovaného.
- Soudce rozhodne ve prospěch žalobce a vyzve obžalovaného, aby věc vydal majiteli.
- Odmítne-li, je možnost zaplacení peněžní částky (summa condemnationis) - nemusí věc vydat. Po zaplacení je právoplatným vlastníkem věci.

- Justiniánské právo- pravomoc přímo donutit k vydání věci.

VIII. ADQUISITIO FRUCTUM
- získání plodů
- jde o přirozené plody, které se rodí v přírodě. Pokud se plod neoddělí není to samostatná věc. Je-li oddělen, jde o samostatnou věc, která může být předmětem samostatného vlastnictví.

- vlastníkem se stává: 1. DOMINIUS vlastník rostliny.

2. Nájemce, uživatel.


4. ZPŮSOBY ODVOZENÉHO NABYTí VLASTNICKÉHO PRáVA

- jde o případy, kdy je vlastnické právo převáděno od předchozího vlastníka

- uzavření právního kontraktu (dohody) je jen pramenem obligace, která ukazuje na budoucnost a neznamená ukončení právního jednání- dokud není věc předána

- obě strany jsou zavázány, ale aby se kupec mohl nazvat skutečným vlastníkem věci, musí prodávající uskutečnit to, k čemu se zavázal

- má-li již věc v držení, musí uplynout lhůta usucapio (nepřerušené držení)

- klasické římské právo (dále jen ŘP):

1. in iure cessio - pro všechny druhy věcí

2. mancipatio - pro res mancipi- inter vivos

3. tradito - pro res negmancipi

- inter vivos - dvě osoby převádějí vlastnictví jedním ze tří způsobů

- mortis causa - "legatum per vindicationem" - zemřelá osoba v závěti zavazuje dědice, aby něco udělal nebo někomu něco dal

- nejde jen o morální, ale i o právní povinnost

I. IN IURE CESSIO

- nejstarší způsob

- jsou zde aplikovány zásady procesu vedeného o vlastnictví - předstírá se úmysl zahájit legis actio sacramenti in rem

- žalobce si činí nárok na určitou věc

- vezmou s sebou věc nebo její podstatnou část

- ten, na kterého má být převedena, provede vindicatio = slavnostní nárokování ( = slavnostní formule + symbolický dotyk věci hůlkou)

- druhá strana mlčí a nic nenamítá -/ je srozuměna =/ soudní úředník dá za pravdu první straně

- v postklasickém období tento typ procesu vymizel a převažuje traditio

II. MANCIPATIO

- vzniká v době, kdy neexistovaly ražené mince (peclinia numerata)a platilo se kusy neraženého bronzu (aes rude)

- probíhá na veřejném prostranství (forum romanum)

- prodávající a kupující přinesou věc (předmět prodeje) - mohou to být i otroci nebo tažná zvířata

- 5 svědků a 1 osoba (libripens) - pověřen vážením

- kupující se dotkne věci a pronese slavnostní formuli a dává za věc kov (zvážen na váze)

- prodávající mlčí

- později se přechází na ražené mince - libripens zůstává jen symbolicky

III. TRADITIO

- prosté převedení

- nesmí jít o cenné věci

- předpokladem je u kupujícího (accipiens) i prodávajícího (tradens) existence:

1. prodávající musel být vlastníkem nebo disponentem věci

2. musela se spojit vůle obou stran

3. iusta causa traditionis - právní ospravedlnění - dostatečný důvod pro to, aby mohlo dojít k právnímu jednání:

a/ iusta causa credendi = půjčka

b/ iusta causa ditos dandae = věno

- klasické ŘP - místo konkrétního materiálního předání je zde symbolická forma, např. předání klíčů od skladiště = (traditio) zboží uvnitř

- příklad: traditio longa manum = vystoupení na vrchol nebo kopec při předávání pozemku a ukázání na něj rukou- traditio bredi manum = "krátkou rukou" - opačná změna postoje - vlastník převede vlastnictví na jinou osobu, ale dále má věc v užívání

- vždy je požadována alespoň minimální přítomnost věci - např. blízkost pozemku

- postklasické ŘP - důležité jsou psané dokumenty (scriptura)- místo corporaus traditio - sepsání smlouvy, dokumentace

- prvotní Řím - mancipatio, in iure cassio dostačují, aby do podvědomí omezeného počtu římských občanů vstoupilo, to, kdo je vlastníkem

- od roku 212 - ortis romanus (autor Caracalla) - registry, kde jsou zapsána vlastnická práva

- úředníci - curatores rerum publicarum

- nabytí vlastnického práva - usucapio (dle zákona 12 desek)

- 2 roky držení pro věci nemovité

- 1 rok držení pro věci movité

- prescriptio longi temporis

- řeckého původu

- nevykonává-li vlastník po určitou dobu vůči věci vlastnické právo, držitel věci sice není vlastníkem, ale vlastníkova práva jsou omezená

- justiviánské období - usucapio - získání plného vlastnictví po určité době ( pro nemovitosti - 3 roky)

- inter presentes - majitel i žalovatel žijí ve stejném místě, doba držení 10 let

- inter absentes - žijí každý jinde, vlastník se může domáhat svého práva do doby 20 let

IV. Vydržení - USUSCAPIO

- vychází z představy, že určitou dobu trvající faktický stav je třeba posuzovat jako stav právní tj. faktický stav k věci se po určité době mění ve vlastnická práva.

- držba je rozhodující a původně asi jediný požadavek k nabytí vlastnických práv tímto způsobem.

- užívání pozemku trvalo-li dva roky , u věcí movitých jeden rok, uživatel byl považován za vlastníka

- zákaz vylučující z vydržení věci kradené a věci peregrinů
- postupně se i v užívání objevil tzv. spravedlivý důvod, kauza (iusta causa), který měl odůvodňovat získání držby vedoucí k vydržení a požadavek dobré víry u držitele (bona fides), jenž vydržením získával vlastnictví
- postupně 5 požadavků
- RES HABILIS- k vydržení může dojít tehdy, je-li jeho předmětem věc způsobilá být objektem vlastnických práv (ne věci kradené, získané násilím, prostor mezi pozemky, věci náležející státní pokladně)

- TITULUS- iusta causa požadavek, aby držba vedoucí k vydržení byla opřena o určitý důvod, který měl zdůvodnit, proč držitel drží ( skutečnost, na základě které držitel držbu získal )

- BONA FIDES- nabytím držby, která měla vést k vydržení, neměla být nikomu způsobena újma
- přesvědčení, že osoba, od které byla věc získána, byla k převodu věci oprávněna.
- požadavek bona fides.posuzován podle doby, kdy došlo k nabytí držby.

- POSSESSIO= držba, viz. otázka č.10

- UPLYNUTí VYDRŽOVACí DOBY- lhůta se považovala za skončenou počátkem posledního dne vydržení civilního práva, jím nabyté vlastnictví kviritské.

V. LONGI TEMPORIS PRAESERIPTIO

- každý, kdo v určité lhůtě svoje oprávnění neuplatní žalobou, ztrácí po uplynutí doby takovou možnost- svoji žalobu promlučuje

- forma provinčního vydržení

- délka promlčecí doby- 10 let mezi přítomnými ( vlastník i vydržitel měli bydliště ve stejné obci)
- 20 let mezi nepřítomnými (každý žije jinde)

- držba při preskripci se přetrhovala nejen skutečnou ztrátou, ale i civilní uzurpací (zahájení sporu o věc)

- sukcese držby při dědické posloupnosti, započítání držby předchůdce

- postupně - řádné just. vydržení
- movitosti 3 roky
- nemovitosti- 10 let mezi přítomnými
- 20 let mezi nepřítomnými, z vydržení vyloučeny věci kostelů a zbožných nadací

- usucapio - pro vydržení nemovitostí

- preskripce - pro vydržení movitostí

5. OCHRANA VLASTNICKÉHO PRáVA

vlastnické žaloby:

- rei vindicatio

- žaloba k ochraně kviritského vlastnictví

- nejsilnější a nejúčinnější

- došlo-li k porušení jeho vlastnictví v nejvyšší možné míře, byla-li mu věc odňata, byl-li zbaven držby

- formální uplatnění vlastnického práva (dále jen VP) před soudem, svoje právo prokazovaly obě strany, rozhodovalo se, kdo má právo lepší

- klasická forma- žalobou nedržícího kviritského vlastnictví, který byl k jejímu podání oprávněn, musel dokázat svoje VP

- postavení procesního odpůrce (pas. legit.) měl držitel věci

- věčná žaloba ( actio in rem) nesměřovala bezprostředně proti odpůrcově osobě, byla toliko jednostranným procesním uplatněním žalobcova P

- žalobce mohl prokázat své právo, ale ne donutit odpůrce k vydání věci
- soudní vyznání o vydání věci nebo zaplacení peněžní částky

- (just.) žaloba nejen k prokázání VP, ale i k uplatnění nároku na vydání

- musela směřovat vždy k určité věci, žalobce byl povinen označit přesně předmět svého VP

- pas. legit. držitel věci, později každý, kdo měl věc žalujícímu vlastníkovi vrátit

- odmítl-li se obžalovaný dostavit k soudu, byla věc movitá převedena magistrátským rozkazem na žalobce

- žalovaný měl povinnost věc vrátit se vším, co k ní náleží

- žalovaný měl na svou obranu rozmanité procesní prostředky - náklady nutné k údržbě a zachování věci (to u držitele ve zlé vůli, náklady užitečné mohl uplatňovat jen držitel v dobré víře a to, pokud byla zvýšena hodnota věci

- držitel u sebe zadržoval věc tak dlouho, dokud mu vlastník nenahradil nutné náklady

- publiciánská žaloba

- k ochraně bonitárního preat. vlastnictví

- zavedení procesního prostředku - námitka prodané a tradované věci (původně)

- žaloba fiktivní - soudce má P postavení žalobcovo posuzovat tak, jakoby se stal vlastníkem a nabyl kviritského vlastnictví vydržením bez ohledu na to, že konkrétní podmínky vydržení ještě nenastaly

- mohl ji postupně užít každý, kdo nabyl věc řádným způsobem a držel ji v dobré víře, držbu však pozbyl

- žalobce musel prokázat základní podmínky vydržení- že věc nabyl řádným způsobem a držel ji v dobré víře

- cílem bylo dosáhnout vydání věci
- reivindicatiónes utilis

- žaloby vytvoření podle vzoru reivindikace

- zajištění náhrady za věc, o kterou se přišlo

- žaloby chránící VP peregrínů nebo P vztahy k provinčním pozemkům

- žaloba zápůrčí (actió vegatória)

- x částečnému rušení P vlastnictví

- vlastník musel VP dokázat, nemusel dokazovat neoprávněnost rušení -/ svoboda VP

rozdělení podle typu útoku:

- mimosoudní
- soudní

a) rei vindicatio

- jiná osoba se sama postaví vůči věci do pozice vlastníka

- probíhá různě:

1. legis actio sacramenti in rem

- nejstarší římský proces, kdy se nerozlišuje mezi žalobcem a obžalovaným
- 2 osoby ve stejném postavení se dostaví před soud a obě tvrdí stejnou věc
- musí oba pronést předepsanou formuli: "Podle kviritského práva tvrdím, že tato věc je mým vlastnictvím"

- sacramentium je částka, kterou každá ze stran slibuje dát do státní pokladny, jestliže spor prohraje

- soudce rozhoduje, čí sacramentum je správné

- ius iurandium in litem

- přísaha o hodnotu sporné věci

- žalobce věcí vyšší hodnotu (zahrnuje odškodnění)

2. proces formulární

- obžalovaný musí dát záruku, že jestliže prohraje spor, vydá věc nebo zaplatí částku, ke které bude odsouzen

- odmítne-li zaplatit, musí před začátkem předat věc do vlastnictví žalobce
- situace se obrátí a obžalovaný musí přinést důkazy

3. cognitio extra ordinem

- pravidlo, že po soudním rozhodnutí přímo veřejná moc zajistí materiální vydání věci majiteli

b) actio negatoria

- cílem je odsouzení druhé osoby, která se chová tak, jakoby měla právo služebnosti nebo užívání našeho vlastnictví

- actio aequae plumae arcendae

- př.- voda se valí z vyššího na nižší pozemek

- dešťová voda stoupá na vyšší pozemek, protože majitel nižšího vybudoval hráz

- takové stavby je nutno opět odstranit

- spor směřuje proti majiteli pozemku s touto stavbou, i kdyby ji nepostavil současný majitel
- cautio damni infecti- jde o slavnostní slib, kde se majitel pozemku s budovou v dezolátním stavu zaváže sousedovi, že uhradí bezprostřední škody, které by mu mohly vzniknout

- prétor zhodnotí konkrétní situaci a nařídí, aby požadovaná částka byla složena

- actio ex stipulatum- způsob, jakým se vymáhá zaplacení této částky

- prétor rozhodne o missio in possessionem - věřitel se stává spolumajitelem budovy

- operis novi nuntiatio- slavnostní akt, kdy se někomu nařizuje, aby pokračoval v činnosti na svém pozemku

- nunciatus- ten, kdo započal v činnosti a má s ní přestat - může popřít právní nárok nunciance a obrátí se na prétora

- remissio (dekret prétora) = určitá doba, kdy musí nunciatus práce zastavit

- pokud by nebral na zákaz ohled a pokračoval by, nuncianc se znovu obrátí na prétora- stavba je zničena (interdictum demolitorium)

- interdictum quod vi aut clam- směřuje k zastavení nebo zrušení prací nedobrovolně uskutečněných nebo započatých (na cizím pozemku)

- clam = práce zahájení v tajnosti

- vi = bez povolení nebo proti zákazu

- musí na to mít právní nárok ( ius prohibendi) a pronést přesnou formuli

- slavnostní gesto - vězení kamene

c) majitel v rámci ochrany svého vlastnictví musí podniknout expanzi do vlastnictví druhé osoby:

1. interdicta de arboribus caedensis:

- větve stromu přesahují níže než 15 stop nad zemí na sousední pozemek a majitel stromu je sám neodstraní, má majitel sousedního pozemku právo tyto větve odříznout

2. de glande legenda

- už v 12 deskách

- definitivně až v prétorském ediktu

- větve stromu přesahující více než 15 stop nad zemí

- majitel stromu nemusí nic dělat

- plody, které tam však rostou a jejichž vlastníkem je majitel stromu, může sebrat každé 3 dny- může vstoupit na cizí pozemek


6. SPOLUVLASTNICTVí (CONDOMINIUM, CONSORTIUM)

- dříve mohly vlastnit jen fyzické osoby, později i stát, město, právnická osoba: commlinio-společenství.

- jednotlivý vlastník - dominus (mn.č. domini)

- jediný vlastnický vztah, subj. tohoto vztahu je několik osob, všichni dohromady mají společné právo panství nad věcí

- při výkonu svých práv je spoluvlastník omezen stejnými právy ostatních

- spoluvastnický podíl - míra účasti jednotlivých spluvlastníků na společném vlastnickém vztahu, je podílem ideálním (pars pro indiviso), částí toho, co je nedělitelné

- je urč