VĚCI, JEJICH ROZDĚLENí
- co může být objektem majetkových práv, určuje právní řád toho kterého státu
- v ŘP mohl za určitých předpokladů být objektem práv i člověk
- "RES IN COMMERCIÓ" - věci, které mohou být předmětem právního obchodu
- "RES EXTRA COMMERCIUM" - věci z práv. obchodu vyloučené, každé jednání soukromé osoby, které se takové věci týká, je právně neplatné
- RES SANCTAE (hradby města, brány)
- RES SACRAE (věci kultovní, chrámy, jejich zařízení, předměty k bohoslužbám 23772djk46xgq5g
- RES. RELIGIOSAE (hroby a místa pohřbů)
- Dále se dělí:
a) věci- movité
- nemovité jg772d3246xggq
- právo převádět vlastnictví pozemků pouze pomocí mancipace, slavnostního jednání za účasti 6 svědků
b) věci- dělitelné - ty, které můžeme rozdělit, aniž bychom zničili jejich podstatu (peníze, pozemky)
- nedělitelné - otrok, dobytče kniha
c) věci- genericky určené - měříme, vážíme a nebo je počítáme, nezáleží na individualitě předmětu, ale na druhu, jakosti, počtu, míře, váze - peníze, obilí, víno
- speciální - jsou nenahraditelné předmětem jiným (otrok, obraz).
d) v. - zuživatelné
- nezuživatelné
e) v. - mancipační - pozemky na italské půdě, otroci, domácí zvířata nosící břemena, pozemkové služebnosti
- nemancipační
- 1)Věci hromadné - soubor věcí, které mají stejné určení - stádo, knihovna, sbírka předmětů
- není objektem práva, objektem jsou věci hromadu tvořící
2)Příslušenství - nemají samostanou fci a jsou určeny k používání jiné věci (klíč, obal, poklop)
3)Plody - pokud trvá spojení plodu s plodinou, považuje se za pouhou součást
20. VĚCNá PRáVA V ŘP, PRáVNí NORMY OMEZUJíCí VLASTNICKÉ PRáVO
- práva na jednotlivé věci= ius in re
- rozdělení z procesního práva- 2 žaloby- actio in personam- obžalovaný a žalobce obhajuje svůj nárok, obžalovaný má právní povinnost
- actio in rem- žaloba na věc, obžalovaný je chápán pouze jako určitá překážka na cestě mezi žalobcem a jeho vlastnictvím
- základním věcným právem je vlastnictví, vztah mezi člověkem a věcí, zaručený objektivním právem, podmínkou je legitimní vyloučený všech dalších lidí mezi mnou a věcí, určující je exkluzivita rozhodnutí co s věcí
- užívací právo=usus fructus- právo užívat samotnou věc a čerpat plody, které věc přináší, uživatel nesmí věc prodat ani s ní jinak disponovat, užívání má pevně stanovené hranice
- pokud je nejenom uživatelem ale i vlastníkem- má usus fructus a ius abudendi- může prodat, darovat, opustit, zničit
- vlastnické právo k půdě- vlastnictví je neomezené a omezení ze strany státu není možné, je stejný suverén jako stát na celém území, na území mohou vzniknout služebnosti- pasivně trpí činnost druhých osob na svém pozemku, (přejezd, přechod), omezení pouze takového, aby soused nebyl na svém vlastním pozemku obtěžován a omezován (např. omezení kouře s udírny, zákaz rozbíjení kamenů a obtěžování souseda kamennými úlomky na jeho pozemku), ochranou neomezeného vlastnictví pozemku souseda, zákazy jednaní z řevnivosti= aemulatio- zákaz legitimního jednání v rámci mých vlastnických práv, ale používání jich k poškození souseda, rozpracováno ve středověku, nikdo se nedopouští ničeho špatného tehdy, když užívá své právo, právní subjekt koná něco na co má právo, limes- prostor okolo každé parcely, který nikomu nepatří, to samé i okolo budov (ambitus), který nepatří ani jednomu z vlastníků, později chápán jako součást s nemovitostí ovšem povinností nechat ve veřejném užívání, tady by se jednalo o omezení práva, později už volný prostor neexistoval a byl možný přístup na veřejnou cestu od souseda pouze když existovala služebnost (služebnost pouze se souhlasem majitele pozemku), jediná vyjímka pouze tehdy když iter ad sepulchrum- přístupová cesta ke hrobu podle konstitucí Caracali, pomocí představeného provincie, zatarasení řádné pozemní cesty např. sesuvem půdy, pak je povoleno i bez souhlasu majitelů přechod přes sousední pozemky do dobyodstranění překážky
- předpisy k budovám- vydávány v císařském období, patří fyzickým osobám, císaři zakazují neodůvodněné bouraní, narušování městských plánů, neodůvodněné odstraňování mramoru a jiných materiálů k okrase města
- vyvlastňování- v klasickém období není možné, v postklasickém je možné- umožňují vyvlastnění pro veřejný prospěch za náhradu, tři konkrétní právní situace při níž má jedinec právo na výlučné vlastnictví věci
- civilní vlastnictví- plnoprávní členové společnosti a malou zahrádku (bina iugera, nedělitelné vlastnictví otce rodiny s domem a hroby předků, ohrada pro dobytek a dům uprostřed hradeb)
- provinční vlastnictví
- prétorské vlastnictví
- v nejstarších dobách jediné nemovitosti, které jsou v soukromém vlastnictví- domy uvnitř hradeb měst, maximálně s malou zahrádkou (bina iugera- 2 jednotky orné půdy), bina iugeria je součástí heredia- nedělitelného vlastnictví otce rodiny
- prvotní vlastnické právo- nestabilní
- později, když převládlo zemědělství, vzniká soukromý typ vlastnictví, které nemůže být omezeno (dominium), získáno předepsaným slavnostním jednáním iure cesio a nebo mancipatio, pokud ne jednalo by se o jednání s formálním nedostatkem- nový vlastník by byl pouhým držitelem a ne vlastníkem
- vlastníka proti původnímu majiteli ochraňuje praetor- nový typ vlastnictví- preatorské vlastnictví- vznik pouhým traditio
- původní vlastník může přijít se žalobou, ale věc zůstala novému vlastníkovi
21. ŘíMSKá RODINA - FAMILIA
- nezahrnovala jen rodinné příslušníky, ale i majetkovou podstatu, rodinný majetek (včetně otroků)
- v čele rodiny pater familias, osoba surí iúris,měl rozsáhlou pravomoc nad rodinnými příslušníky a neomezenou moc nad rodinným jměním, mohl majetkem volně disponovat, byl subjektem všech majetkových práv
- manželka, děti a otroci majetek mít nemohly, cokoli získali, přešlo na otce
- v nejstarší době věno (dos) vlastnictvím manžela, za republiky věno majetkem odděleným, manžel jím nemohl bez souhlasu ženy disponovat, v případě zániku manželství se věno navracelo ženě
- od doby císařství majetek, který získal syn ve vojenské službě, připadal jemu, ne otci, otec mohl toto táborové pekulium (peculium castrense) pouze užívat, syn mohl o tomto majetku svobodně testovat
- syn mohl vlastnit i majetek, který nabyl ve státních službách, otec jím nemohl disponovat
- Pekulium obecné - majetek, který otec vyděloval pro syny a otroky a ponechával jim ho ve volné správě, tento majetek jim mohl kdykoli odejmout (bezdůvodné odejmutí považováno za republiky nemorální)
- vykopí-li si otrok z prostředků pekulia od svého pána svobodu, je osvobození otroka právně vynutitelné
- Otcovská moc (PATRIA POTESTáS) - neměla původně hranic, otec nemusel přijmout mohl je trestat, zabít, prodat nebo vymáhat žalobou, později nesměl otec dítě bezdůvodně zabít.
- vznikala narozením z řádného manželství, adopcí
- zanikala smrtí otce, dítěte nebo propuštěním z moci otcovské (EMANCIPACí)
- Moc nad manželkou (MANUS) - nesměl zabít manželku
a) manželství volná, bez manželské moci (MATRIMÓNIUM SIRU MANU)
- žena se nepodrobovala moci manžela, zůstávala ve svazku rodiny, z které pocházela, její majetek byl samostatný
b) manželství přísná (MATRIMÓNIUM CUM MANU)
- Moc panská (DOMINICA POTESTáS) - nad otroky, kteří byli součástí rodinného majetku a nad tzv. osobami v mancipiu (dlužníci odpracovávající si u hlavy rodiny dluh nebo škodu)
- jestliže otec rodiny zemřel - bezprostředně jemu podřízené osoby se stávaly SUí IURIS, rozdělil se mezi ně bez ohledu na pohlaví rodinný majetek
- samostatné postavení dospělí a duševně zdraví muži nad 14 let, ženy musely být vždy podrobeny buď moci otce nebo manžela, jestliže ani jednoho neměly,byl jim zřízen poručník (tutor)
22. AGNATIO, COGNATIO, ADFINITAS
- agnatio- příbuzenský vztah v mužské linii
- agnátské příbuzenství
- linie přímá- za generacemi (otec- syn- vnuk)
- vzestupná linie
- sestupná linie
- kolik kolik generací tolik stupňů stupňů
- linie pobočná- jasná hranice je maximálně 6 stupňů
- familia= celý rod, všichni potomci odvolávající se na společného předka
- gens= potomci společného předka, symbolický i právní význam (nobilitas)
- klasické období- familia comuni iure
- familia propeo iure- sui iuris
- matrimonium cum manum- patriarchální princio, žena nemá agnátský vztah se svými dětmi, pod mocí manžela je manželka
- matrimonium sine manum- manželka pod mocí svého otce, se členy rodiny nemé žádné právní pouto
- cognatio
- silné pouto v sociální oblasti, pozvolna přecházelo do práva
- zákaz sňatku mezi příbuznými
- lex cincia de donis et moribus- 204 př.n.l.- zákaz darů nad limit (vyjímka věno)
- zákaz příbuzných vystupovat jako žalobce nebo soudce
- senatus consultus tertulianum \ dědická posloupnost mezi matkou a syny
oficialum /
- za Justiniána- cognatio a agnatio= cognatio
- adfinitas
- švagrovství, umělé příbuzenství (manžel= pokrevný příbuzný manželky)
- umělý příbuzenský stav- mezi 1. z manželů a jeho pokrevním příbuzným k
příbuzným 2. manžela
23. MANŽELSTVí
- potestas- pravomoc pater familia
- manus- každá otcova pravomoc na věcmi a osobami
- manumissio- slavnostní akt osvobozené otroka nebo podřízené osoby
- mancipatio- vláda nad osobami a nejcenějšími věcmi
- později pravomoci nad podřízenými osobami
- manus- moc nad manželkou a plození dětí
- cum manum- confarreatio- náboženský sňatek, slavnostní obřad a 10 svědků, flamendalis- mezi manžele rozdělen pšeničný koláč, později jen v kněžských rodinách
- coemptio- mladší forma, prodej z rodiny, později pouze symbolický význam
- sine manum- volné manželství, pokud sui iuiris, tak jí zůstane, pokud alien tak alien
- usurpatio trinocti- analizuje se vlastnickým právem (vydržení), žena se na 3 dny jendou ročně vzdálí z domu
- con ventio in manum- žena ztratí veškerý vztah závislosti na minulém příbuzenstvu (k manželovi jako dcera, sui iuris- alien iuris)
Postavení ženy v římském manželství
- myslí se sine manum
- pokud byla- sui iuris, zůstala jí i nadále
- alieni iuris- zůstávala jí i nadále a otec ji mohl kdykoli od manžela odvolat
- blíží se konkubinátu- volnější svazek
- liší se od konkubinátu
- projevy manžela k manželce ve společnosti- uvede ji ke stolu, představí ji rodině, koupí jí nové šaty
- institut věna, svědčilo o tom, že bylo uzavřeno manželství
- po Milánském ediktu- změna pohledu na manželství, pod vlivem křesťanství je stabilnější, trvání svazku garantuje bůh, tento svazek je nerozdělitelný až do smrti
- až v Justiniánovi je zmínka o tom, že náboženské požehnání je důkazem affectio manum
Klasické římské manželství
- podmínky- matrimonium iustum
- partneři musí mít právní schopnost uzavřít manželství- connubium
- jednalo se o dospělé lidi (tělesná dospělost), muž= pubes, žena- veripotens
- zprvu se má konstatovat, že dospělost již nastala, 2 školy
- Sabiniáni- požadovali tělesnou prohlídku
- Prokuriáni- určitá věková hranice muži 14 let, ženy 12 let, postupně převládli, ten kdo nedosáhl určeného věku nemohl uzavřít sňatek
- Justinián- connubium nemá ten kdo vstoupil do kláštera a přijal vyšší svěcení
- poč. císařství- zákaz uzavírat sňatek vojákům v aktivní službě, tito vojáci hledali pro sebe jiné možnosti- žili s konkubínami (focaria hospitae), děti z tohoto svazku nebyly považovány za legitimní
- Septimus Severus- na II./ III. tento zákaz zrušil
- překážky pro sňatek- příbuzenský vztah (stejné pro agnáty i cognáty)
- absolutní v přímé linii
- od určitého stupně už mohl být uzavírán sňatek
- později docházelo, hlavně z politických důvodů, ke zmírňování zákazů (Claudius a Agripina- povolil si sňatek a pak vše opět zpřísněno)
- connubium- mohlo chybět i kvůli občanství
- původně mohli uzavírat sňatek jen římští občané, později už i jenom ze stejné vrstvy (patricijové a plebejové- sňatky mezi sebou zakázané)
- 445 př.n.l. zrušena diskriminace mezi plebeji
- později udělováno connubium i cizincům a ti si pak mohli vzít římského občana
- udělováno jednotlivě nebo i celým městům
- sňatkem se nezměnil ius civitatis tohoto cizince, jednalo se o to, zda děti budou občany či cizinci, určeno dle právního postavené otce
- často se vychází z principů celého antického světa, než jenom římských
- 100 př.n.l.- Lex minicia- zákon zpřísňuje oproti obecným pravidlům, matka římská občanka a otec bez connubia= dítě cizinec
- zmírnění- zvýhodnění dětí i manželů, cizinec + římský občan- v omylu, který se týká ius civitatis (občan se domnívá, že si bere občana)- cizinec i děti z tohoto manželství jsou římskými občany
- nemožné sňatky- otrok + svobodný člověk
- blízcí příbuzní
- chybí-li connubium z důvodů občanství či národnosti- lze uzavřít manželství- matrimonium in iustum
1. VĚCNá PRáVA V ŘP, PRáVNí NORMY OMEZUJíCí VLASTNICKÉ PRáVO
- práva na jednotlivé věci= ius in re
- rozdělení z procesního práva- 2 žaloby- actio in personam- obžalovaný a žalobce obhajuje svůj nárok, obžalovaný má právní povinnost
- actio in rem- žaloba na věc, obžalovaný je chápán pouze jako určitá překážka na cestě mezi žalobcem a jeho vlastnictvím
- základním věcným právem je vlastnictví, vztah mezi člověkem a věcí, zaručený objektivním právem, podmínkou je legitimní vyloučený všech dalších lidí mezi mnou a věcí, určující je exkluzivita rozhodnutí co s věcí
- užívací právo=usus fructus- právo užívat samotnou věc a čerpat plody, které věc přináší, uživatel nesmí věc prodat ani s ní jinak disponovat, užívání má pevně stanovené hranice
- pokud je nejenom uživatelem ale i vlastníkem- má usus fructus a ius abudendi- může prodat, darovat, opustit, zničit
- vlastnické právo k půdě- vlastnictví je neomezené a omezení ze strany státu není možné, je stejný suverén jako stát na celém území, na území mohou vzniknout služebnosti- pasivně trpí činnost druhých osob na svém pozemku, (přejezd, přechod), omezení pouze takového, aby soused nebyl na svém vlastním pozemku obtěžován a omezován (např. omezení kouře s udírny, zákaz rozbíjení kamenů a obtěžování souseda kamennými úlomky na jeho pozemku), ochranou neomezeného vlastnictví pozemku souseda, zákazy jednaní z řevnivosti= aemulatio- zákaz legitimního jednání v rámci mých vlastnických práv, ale používání jich k poškození souseda, rozpracováno ve středověku, nikdo se nedopouští ničeho špatného tehdy, když užívá své právo, právní subjekt koná něco na co má právo, limes- prostor okolo každé parcely, který nikomu nepatří, to samé i okolo budov (ambitus), který nepatří ani jednomu z vlastníků, později chápán jako součást s nemovitostí ovšem povinností nechat ve veřejném užívání, tady by se jednalo o omezení práva, později už volný prostor neexistoval a byl možný přístup na veřejnou cestu od souseda pouze když existovala služebnost (služebnost pouze se souhlasem majitele pozemku), jediná vyjímka pouze tehdy když iter ad sepulchrum- přístupová cesta ke hrobu podle konstitucí Caracali, pomocí představeného provincie, zatarasení řádné pozemní cesty např. sesuvem půdy, pak je povoleno i bez souhlasu majitelů přechod přes sousední pozemky do dobyodstranění překážky
- předpisy k budovám- vydávány v císařském období, patří fyzickým osobám, císaři zakazují neodůvodněné bouraní, narušování městských plánů, neodůvodněné odstraňování mramoru a jiných materiálů k okrase města
- vyvlastňování- v klasickém období není možné, v postklasickém je možné- umožňují vyvlastnění pro veřejný prospěch za náhradu, tři konkrétní právní situace při níž má jedinec právo na výlučné vlastnictví věci
- civilní vlastnictví- plnoprávní členové společnosti a malou zahrádku (bina iugera, nedělitelné vlastnictví otce rodiny s domem a hroby předků, ohrada pro dobytek a dům uprostřed hradeb)
- provinční vlastnictví
- prétorské vlastnictví
- v nejstarších dobách jediné nemovitosti, které jsou v soukromém vlastnictví- domy uvnitř hradeb měst, maximálně s malou zahrádkou (bina iugera- 2 jednotky orné půdy), bina iugeria je součástí heredia- nedělitelného vlastnictví otce rodiny
- prvotní vlastnické právo- nestabilní
- později, když převládlo zemědělství, vzniká soukromý typ vlastnictví, které nemůže být omezeno (dominium), získáno předepsaným slavnostním jednáním iure cesio a nebo mancipatio, pokud ne jednalo by se o jednání s formálním nedostatkem- nový vlastník by byl pouhým držitelem a ne vlastníkem
- vlastníka proti původnímu majiteli ochraňuje praetor- nový typ vlastnictví- preatorské vlastnictví- vznik pouhým traditio
- původní vlastník může přijít se žalobou, ale věc zůstala novému vlastníkovi
2. TŘI RŮZNÉ TYPY ŘíMSKÉHO VLASTNISTVí
I. civilní (quiritské)- dominius ex iure quirictum
- svobodné- domy uvnitř hradeb
- malé zahrádky (bina iugera)- 2 jitra půdy má každý občan Říma
- heredium- nedělitelné vlastnictví otce rodiny (dům, zahrada, hroby předků, ohrada pro dobytek, 2 jitra půdy)
- etruskové- půda za hradbami města- pastviny pro stáda.
- ager occupatorius -vlastnictví jednotlivých Etrusků
- každý měl tolik, kolik potřeboval
- possesio bylo nestálé tj. mohlo být zrušeno (odejmuto).
- později zde zemědělství provozovali plebejové, kteří požadovali pevnější a neodvolatelný vztah k půdě dominnium = absolutní a stálé vlastnictví.
- dominium ex iure quiritum - platí pro res mancipi- jakékoliv disponování jen slavnostním způsobem in iure cessio, neuskuteční-li se slavnostní předání, jde o formální nedostatek, který způsobí neplatnost celého právního jednání tj. nový majitel není majitelem, praktická potřeba tradio jednoduchá směna) - v případě žaloby prétor ochraňuje nového majitele.
II. provinční
- je více než usus fructus-blíží se k vlastnictví.
- povinnost platit stipendium (tributum)- pozemkovou daň.
III. prétorské (bonitární)
- prétor musí zasahovat, aby ochránil nového vlastníka, došlo-li jen k traditio místo in iure cessio
-kupec získává podle civilního práva věc jen do držení a quiritským vlastníkem zůstává prodejce, který je proto civilním právem chráněn, proto si může nárokovat vrácení věci.
- kupec se může stát civilním vlastníkem až prostřednictvím usus capio= nepřerušeným užíváním věci (1-2 roky).
3. ZPŮSOBY PŮVODNíHO NABYTí VLASTNICKÉHO PRáVA
I. OCUPATIO
- nabytí vlastnického práva k věci ničí, vlast. práva se nabývá jednostranným uchopením držby
- vycházela z ius gentium
- nepřirozenější a historicky nejstarší
- res nullius - ta, která dosud nikomu vlastnickým právem nepatřila (nově vzniklé ostrovy, opuštěná řečiště, volně žijící zvířata, dary a plody moře...)
- možnost lovit (okupovat) kdekoliv, i na cizím pozemku
- domácí zvířata se věcí nestávala, ani když uprchla
- věci opuštěné nebo derelikované - opuštění pův. vlast.
- věci nepřátelské
- např. chycení zvířete v divoké přírodě- ferre bestiae
- ocupatio- zmocnění se věci ,která nikomu nenáleží (res nullius) př.lov, neživé předměty nalezené v moři nebo podél řek, majetek nepřátel
-zajatý nepřítel
- res derekicatae- dříve někomu náležely, ale jejich vlastník je dobrovolně opustil
- 1) Sabiniánové je srovnávali s res nulius bylo možno se jich zmocnit occupatio
- 2) Prokuriánové - člověk zůstával jejich vlastníkem až do doby, než se věci někdo jiný zmocní- šlo od odvození nebytí
- ten kdo okupuje věc volně ponechanou se nestává hned vlastníkem, pouze držitelem. Musí věc po určitou dobu užívat (usucapio)- pak se stává vlastníkem.
- Ager desertus- jestliže vlastník neobdělává svoji půdu ani po 6 měsících po výzvě úředníků. může kdokoliv začít tuto půdu užívat. Pokud si původní vlastních nenárokuje během dvou let, stává se nový uživatel vlastníkem.
- nález pokladu
- množství peněz, které bylo dlouho ukryto, a zaniklo vědomí kdo je vlastníkem
- poklad náležel nálezci, byl-li však uložen v nemovité věci, vzniklo k pokladu i určité právo vlastníka pozemku
- Hadrián- poklad se dělil polovinou mezi nálezce a vlastníka pozemku
- poklad hledaný záměrně a bez povolení vlastníka pozemkum, připadl celý vlastníku pozemku
- Vetus quedam depositio peculiae- komu patří nalezený poklad?
Císař Hadrián: polovina patří majiteli pozemku a pol. nálezci.
II. ACCESIO
- nabytí vlastnického práva přírůstkem
- spojení dvou věcí, jedna z nich ztrácí svoji samostatnost a je trvalou součástí druhé
- accesio- přírůstek, dvě věci se spojí v jednu novou věc
- vlastník důležitější věci je i vlastníkem věci nově vytvořené.
- např. Ferruminatio - spojení 2 kusů stejného kovu.
Scriptura - nanesení inkoustu na papír.
Textura - spojení 2 kusů určité látky (nášivka na obleku) Pictura - nanesení barvy na desku
- právník Pavel- hmotně důležitá je deska, tj.majitelem obrazu je majitel desky
- Gaius (i Iustián)-majitelem obrazu je malíř
- vztah movitost x pozemek (nemovitost):
- superficies solo cedit-rozhodující je vlastnictví pozemku a všechno nad povrchem je vlastnictvím vlastník pozemku.
- satio(setba)- semeno se stává vlastnictvím majitele pozemku už při dopadu na půdu.
- plantatio- sázení stromů
- stavba domu na pozemku- dům je majitelem pozemku, požadováno, aby přidaná věc tvořila s pozemkem 1 nedělitelný celek (corpus).
- záplavy- přenos částí země- úbytek nebo nárůst velikosti pozemku. Nově vzniklý pozemek je res nullius- mohl jej kdokoliv obsadit.
III. SPECIFICATIO
- z určité věci se prací stává věc jiná
- činnost, kdy máme předmět (hmotu), ze které se naší aktivitou stává "nova species" = nový předmět.
- např. kus zlata- prsten, látka- oblek, hrozny- víno.
- Komu patří věc?
- Sabiniánové- je majetkem původního vlastníka věci,
- Prokuriáni - je majetkem zpracovatele
- Justiniánovi právníci: kompromisní řešení (Media sententia):
nová věc náleží vlastníkovi původní věci, jen je-li možno novou věc uvést do původního stavu.
IV. ADIUDICATIO (Přisouzení)
- např. rozdělení dědictví soudcem mezi dědice
- jde o případy, kdy získáme věc, kterou dříve nikdo nevlastnil nebo nemáme-li přímý kontakt na původního vlastníka.
- opačná akce než confusio a commixtio
- společné vlastnictví (např. dědictví)- soudce přiděluje jeho části jednotlivým osobám, část dědictví je nově vzniklou věcí.
V. CONFUSIO
- slití (spojení)- neoddělitelné sloučení různých kapalin
VI. COMMIXTIO
- neoddělitelně smíchají pevné látky.
- celková hmota je vlastnictví původních vlastníků v poměru, jak přispěli.
- např. sedláci -obilí ..mouka přihlíží se k množství
slitina bronz x zlato přihlíží se ke kvalitě
- ten kdo dodal zlato má vyšší podíl na výsledku, i když dodal menší množství
VII. LITIS AESTIMATIO
- odhad způsobené škody.
- klasický římský proces:
- Žalobce žádá vydání své věci v držení obžalovaného.
- Soudce rozhodne ve prospěch žalobce a vyzve obžalovaného, aby věc vydal majiteli.
- Odmítne-li, je možnost zaplacení peněžní částky (summa condemnationis) - nemusí věc vydat. Po zaplacení je právoplatným vlastníkem věci.
- Justiniánské právo- pravomoc přímo donutit k vydání věci.
VIII. ADQUISITIO FRUCTUM
- získání plodů
- jde o přirozené plody, které se rodí v přírodě. Pokud se plod neoddělí není to samostatná věc. Je-li oddělen, jde o samostatnou věc, která může být předmětem samostatného vlastnictví.
- vlastníkem se stává: 1. DOMINIUS vlastník rostliny.
2. Nájemce, uživatel.
4. ZPŮSOBY ODVOZENÉHO NABYTí VLASTNICKÉHO PRáVA
- jde o případy, kdy je vlastnické právo převáděno od předchozího vlastníka
- uzavření právního kontraktu (dohody) je jen pramenem obligace, která ukazuje na budoucnost a neznamená ukončení právního jednání- dokud není věc předána
- obě strany jsou zavázány, ale aby se kupec mohl nazvat skutečným vlastníkem věci, musí prodávající uskutečnit to, k čemu se zavázal
- má-li již věc v držení, musí uplynout lhůta usucapio (nepřerušené držení)
- klasické římské právo (dále jen ŘP):
1. in iure cessio - pro všechny druhy věcí
2. mancipatio - pro res mancipi- inter vivos
3. tradito - pro res negmancipi
- inter vivos - dvě osoby převádějí vlastnictví jedním ze tří způsobů
- mortis causa - "legatum per vindicationem" - zemřelá osoba v závěti zavazuje dědice, aby něco udělal nebo někomu něco dal
- nejde jen o morální, ale i o právní povinnost
I. IN IURE CESSIO
- nejstarší způsob
- jsou zde aplikovány zásady procesu vedeného o vlastnictví - předstírá se úmysl zahájit legis actio sacramenti in rem
- žalobce si činí nárok na určitou věc
- vezmou s sebou věc nebo její podstatnou část
- ten, na kterého má být převedena, provede vindicatio = slavnostní nárokování ( = slavnostní formule + symbolický dotyk věci hůlkou)
- druhá strana mlčí a nic nenamítá -/ je srozuměna =/ soudní úředník dá za pravdu první straně
- v postklasickém období tento typ procesu vymizel a převažuje traditio
II. MANCIPATIO
- vzniká v době, kdy neexistovaly ražené mince (peclinia numerata)a platilo se kusy neraženého bronzu (aes rude)
- probíhá na veřejném prostranství (forum romanum)
- prodávající a kupující přinesou věc (předmět prodeje) - mohou to být i otroci nebo tažná zvířata
- 5 svědků a 1 osoba (libripens) - pověřen vážením
- kupující se dotkne věci a pronese slavnostní formuli a dává za věc kov (zvážen na váze)
- prodávající mlčí
- později se přechází na ražené mince - libripens zůstává jen symbolicky
III. TRADITIO
- prosté převedení
- nesmí jít o cenné věci
- předpokladem je u kupujícího (accipiens) i prodávajícího (tradens) existence:
1. prodávající musel být vlastníkem nebo disponentem věci
2. musela se spojit vůle obou stran
3. iusta causa traditionis - právní ospravedlnění - dostatečný důvod pro to, aby mohlo dojít k právnímu jednání:
a/ iusta causa credendi = půjčka
b/ iusta causa ditos dandae = věno
- klasické ŘP - místo konkrétního materiálního předání je zde symbolická forma, např. předání klíčů od skladiště = (traditio) zboží uvnitř
- příklad: traditio longa manum = vystoupení na vrchol nebo kopec při předávání pozemku a ukázání na něj rukou- traditio bredi manum = "krátkou rukou" - opačná změna postoje - vlastník převede vlastnictví na jinou osobu, ale dále má věc v užívání
- vždy je požadována alespoň minimální přítomnost věci - např. blízkost pozemku
- postklasické ŘP - důležité jsou psané dokumenty (scriptura)- místo corporaus traditio - sepsání smlouvy, dokumentace
- prvotní Řím - mancipatio, in iure cassio dostačují, aby do podvědomí omezeného počtu římských občanů vstoupilo, to, kdo je vlastníkem
- od roku 212 - ortis romanus (autor Caracalla) - registry, kde jsou zapsána vlastnická práva
- úředníci - curatores rerum publicarum
- nabytí vlastnického práva - usucapio (dle zákona 12 desek)
- 2 roky držení pro věci nemovité
- 1 rok držení pro věci movité
- prescriptio longi temporis
- řeckého původu
- nevykonává-li vlastník po určitou dobu vůči věci vlastnické právo, držitel věci sice není vlastníkem, ale vlastníkova práva jsou omezená
- justiviánské období - usucapio - získání plného vlastnictví po určité době ( pro nemovitosti - 3 roky)
- inter presentes - majitel i žalovatel žijí ve stejném místě, doba držení 10 let
- inter absentes - žijí každý jinde, vlastník se může domáhat svého práva do doby 20 let
IV. Vydržení - USUSCAPIO
- vychází z představy, že určitou dobu trvající faktický stav je třeba posuzovat jako stav právní tj. faktický stav k věci se po určité době mění ve vlastnická práva.
- držba je rozhodující a původně asi jediný požadavek k nabytí vlastnických práv tímto způsobem.
- užívání pozemku trvalo-li dva roky , u věcí movitých jeden rok, uživatel byl považován za vlastníka
- zákaz vylučující z vydržení věci kradené a věci peregrinů
- postupně se i v užívání objevil tzv. spravedlivý důvod, kauza (iusta causa), který měl odůvodňovat získání držby vedoucí k vydržení a požadavek dobré víry u držitele (bona fides), jenž vydržením získával vlastnictví
- postupně 5 požadavků
- RES HABILIS- k vydržení může dojít tehdy, je-li jeho předmětem věc způsobilá být objektem vlastnických práv (ne věci kradené, získané násilím, prostor mezi pozemky, věci náležející státní pokladně)
- TITULUS- iusta causa požadavek, aby držba vedoucí k vydržení byla opřena o určitý důvod, který měl zdůvodnit, proč držitel drží ( skutečnost, na základě které držitel držbu získal )
- BONA FIDES- nabytím držby, která měla vést k vydržení, neměla být nikomu způsobena újma
- přesvědčení, že osoba, od které byla věc získána, byla k převodu věci oprávněna.
- požadavek bona fides.posuzován podle doby, kdy došlo k nabytí držby.
- POSSESSIO= držba, viz. otázka č.10
- UPLYNUTí VYDRŽOVACí DOBY- lhůta se považovala za skončenou počátkem posledního dne vydržení civilního práva, jím nabyté vlastnictví kviritské.
V. LONGI TEMPORIS PRAESERIPTIO
- každý, kdo v určité lhůtě svoje oprávnění neuplatní žalobou, ztrácí po uplynutí doby takovou možnost- svoji žalobu promlučuje
- forma provinčního vydržení
- délka promlčecí doby- 10 let mezi přítomnými ( vlastník i vydržitel měli bydliště ve stejné obci)
- 20 let mezi nepřítomnými (každý žije jinde)
- držba při preskripci se přetrhovala nejen skutečnou ztrátou, ale i civilní uzurpací (zahájení sporu o věc)
- sukcese držby při dědické posloupnosti, započítání držby předchůdce
- postupně - řádné just. vydržení
- movitosti 3 roky
- nemovitosti- 10 let mezi přítomnými
- 20 let mezi nepřítomnými, z vydržení vyloučeny věci kostelů a zbožných nadací
- usucapio - pro vydržení nemovitostí
- preskripce - pro vydržení movitostí
5. OCHRANA VLASTNICKÉHO PRáVA
vlastnické žaloby:
- rei vindicatio
- žaloba k ochraně kviritského vlastnictví
- nejsilnější a nejúčinnější
- došlo-li k porušení jeho vlastnictví v nejvyšší možné míře, byla-li mu věc odňata, byl-li zbaven držby
- formální uplatnění vlastnického práva (dále jen VP) před soudem, svoje právo prokazovaly obě strany, rozhodovalo se, kdo má právo lepší
- klasická forma- žalobou nedržícího kviritského vlastnictví, který byl k jejímu podání oprávněn, musel dokázat svoje VP
- postavení procesního odpůrce (pas. legit.) měl držitel věci
- věčná žaloba ( actio in rem) nesměřovala bezprostředně proti odpůrcově osobě, byla toliko jednostranným procesním uplatněním žalobcova P
- žalobce mohl prokázat své právo, ale ne donutit odpůrce k vydání věci
- soudní vyznání o vydání věci nebo zaplacení peněžní částky
- (just.) žaloba nejen k prokázání VP, ale i k uplatnění nároku na vydání
- musela směřovat vždy k určité věci, žalobce byl povinen označit přesně předmět svého VP
- pas. legit. držitel věci, později každý, kdo měl věc žalujícímu vlastníkovi vrátit
- odmítl-li se obžalovaný dostavit k soudu, byla věc movitá převedena magistrátským rozkazem na žalobce
- žalovaný měl povinnost věc vrátit se vším, co k ní náleží
- žalovaný měl na svou obranu rozmanité procesní prostředky - náklady nutné k údržbě a zachování věci (to u držitele ve zlé vůli, náklady užitečné mohl uplatňovat jen držitel v dobré víře a to, pokud byla zvýšena hodnota věci
- držitel u sebe zadržoval věc tak dlouho, dokud mu vlastník nenahradil nutné náklady
- publiciánská žaloba
- k ochraně bonitárního preat. vlastnictví
- zavedení procesního prostředku - námitka prodané a tradované věci (původně)
- žaloba fiktivní - soudce má P postavení žalobcovo posuzovat tak, jakoby se stal vlastníkem a nabyl kviritského vlastnictví vydržením bez ohledu na to, že konkrétní podmínky vydržení ještě nenastaly
- mohl ji postupně užít každý, kdo nabyl věc řádným způsobem a držel ji v dobré víře, držbu však pozbyl
- žalobce musel prokázat základní podmínky vydržení- že věc nabyl řádným způsobem a držel ji v dobré víře
- cílem bylo dosáhnout vydání věci
- reivindicatiónes utilis
- žaloby vytvoření podle vzoru reivindikace
- zajištění náhrady za věc, o kterou se přišlo
- žaloby chránící VP peregrínů nebo P vztahy k provinčním pozemkům
- žaloba zápůrčí (actió vegatória)
- x částečnému rušení P vlastnictví
- vlastník musel VP dokázat, nemusel dokazovat neoprávněnost rušení -/ svoboda VP
rozdělení podle typu útoku:
- mimosoudní
- soudní
a) rei vindicatio
- jiná osoba se sama postaví vůči věci do pozice vlastníka
- probíhá různě:
1. legis actio sacramenti in rem
- nejstarší římský proces, kdy se nerozlišuje mezi žalobcem a obžalovaným
- 2 osoby ve stejném postavení se dostaví před soud a obě tvrdí stejnou věc
- musí oba pronést předepsanou formuli: "Podle kviritského práva tvrdím, že tato věc je mým vlastnictvím"
- sacramentium je částka, kterou každá ze stran slibuje dát do státní pokladny, jestliže spor prohraje
- soudce rozhoduje, čí sacramentum je správné
- ius iurandium in litem
- přísaha o hodnotu sporné věci
- žalobce věcí vyšší hodnotu (zahrnuje odškodnění)
2. proces formulární
- obžalovaný musí dát záruku, že jestliže prohraje spor, vydá věc nebo zaplatí částku, ke které bude odsouzen
- odmítne-li zaplatit, musí před začátkem předat věc do vlastnictví žalobce
- situace se obrátí a obžalovaný musí přinést důkazy
3. cognitio extra ordinem
- pravidlo, že po soudním rozhodnutí přímo veřejná moc zajistí materiální vydání věci majiteli
b) actio negatoria
- cílem je odsouzení druhé osoby, která se chová tak, jakoby měla právo služebnosti nebo užívání našeho vlastnictví
- actio aequae plumae arcendae
- př.- voda se valí z vyššího na nižší pozemek
- dešťová voda stoupá na vyšší pozemek, protože majitel nižšího vybudoval hráz
- takové stavby je nutno opět odstranit
- spor směřuje proti majiteli pozemku s touto stavbou, i kdyby ji nepostavil současný majitel
- cautio damni infecti- jde o slavnostní slib, kde se majitel pozemku s budovou v dezolátním stavu zaváže sousedovi, že uhradí bezprostřední škody, které by mu mohly vzniknout
- prétor zhodnotí konkrétní situaci a nařídí, aby požadovaná částka byla složena
- actio ex stipulatum- způsob, jakým se vymáhá zaplacení této částky
- prétor rozhodne o missio in possessionem - věřitel se stává spolumajitelem budovy
- operis novi nuntiatio- slavnostní akt, kdy se někomu nařizuje, aby pokračoval v činnosti na svém pozemku
- nunciatus- ten, kdo započal v činnosti a má s ní přestat - může popřít právní nárok nunciance a obrátí se na prétora
- remissio (dekret prétora) = určitá doba, kdy musí nunciatus práce zastavit
- pokud by nebral na zákaz ohled a pokračoval by, nuncianc se znovu obrátí na prétora- stavba je zničena (interdictum demolitorium)
- interdictum quod vi aut clam- směřuje k zastavení nebo zrušení prací nedobrovolně uskutečněných nebo započatých (na cizím pozemku)
- clam = práce zahájení v tajnosti
- vi = bez povolení nebo proti zákazu
- musí na to mít právní nárok ( ius prohibendi) a pronést přesnou formuli
- slavnostní gesto - vězení kamene
c) majitel v rámci ochrany svého vlastnictví musí podniknout expanzi do vlastnictví druhé osoby:
1. interdicta de arboribus caedensis:
- větve stromu přesahují níže než 15 stop nad zemí na sousední pozemek a majitel stromu je sám neodstraní, má majitel sousedního pozemku právo tyto větve odříznout
2. de glande legenda
- už v 12 deskách
- definitivně až v prétorském ediktu
- větve stromu přesahující více než 15 stop nad zemí
- majitel stromu nemusí nic dělat
- plody, které tam však rostou a jejichž vlastníkem je majitel stromu, může sebrat každé 3 dny- může vstoupit na cizí pozemek
6. SPOLUVLASTNICTVí (CONDOMINIUM, CONSORTIUM)
- dříve mohly vlastnit jen fyzické osoby, později i stát, město, právnická osoba: commlinio-společenství.
- jednotlivý vlastník - dominus (mn.č. domini)
- jediný vlastnický vztah, subj. tohoto vztahu je několik osob, všichni dohromady mají společné právo panství nad věcí
- při výkonu svých práv je spoluvlastník omezen stejnými právy ostatních
- spoluvastnický podíl - míra účasti jednotlivých spluvlastníků na společném vlastnickém vztahu, je podílem ideálním (pars pro indiviso), částí toho, co je nedělitelné
- je urč
