Americký konfiguracionismus, představitelé a teorie.

Americký konfiguracionismus

Konfiguracionismus je směr americké kulturní antropologie rozvíjený od 20. let 20. století, kterým byl překonán klasický difusionistický výklad kultury. Konfiguracionismus položil základy systémového studia kultury a výrazně přispěl k prohloubení pohledu na kulturu předliterárních společností. Jeho představitelé se zabývali mechanismy integrace kultury deskripcí kulturních vzorů (popisem), analysou procesů akulturace (vzájemné přímé a dlouhodobé přejímání kulturních prvků a splývání rozdílných kultur) a kulturní změny.

Podstatu každé kultury spatřovali v charakteristické konfiguraci hodnot, norem, idejí a vzorů chování.

Centrální kategorií konfiguracionismu se stal pojem kulturní vzor, jímž se antropologové pokoušeli vyjádřit fakt, že kultura nepředstavuje nahodilé seskupení kulturních prvků, ale je založena na určitém organizačním principu, který plní integrační (jednotící) a selektivní (výběrovou) funkci.

Zrození konfiguracionismu anticipoval vedle F. Boase Edward Sapir (1884 – 1939) lingvisticky orientovaný antropolog, který výrazně stimuloval rozvoj výzkumů vztahu jazyka, myšlení a kultury. Podle Sapira se za zdánlivou nezákonitostí sociokulturních jevů skrývá určitá pravidelnost – konfigurace, kterou je třeba studovat. 41878lmg91ott2q

Představitelé konfiguracionismus byli přímo či nepřímo ovlivněni některými proudy německého myšlení konce 19. a počátku 20. století. Zejména  novokantovskou bádenskou školou. Ovšem závislost představitelů amerického konfiguracionismu na německém myšlení se neprojevuje pouze v inspiraci bádenskou novokantovskou školou, ale sahá hlouběji až k filosofům romantismu. Tato příbuznost je zřetelná v obdobném pojetí vztahu jazyka a lidského společenství v učení W. von Humboldta na jedné straně a v antropologických teorií E. Sapira na straně druhé.

Představitelé

Většina představitelů konfiguracionismu byli žáky F. Boase.

1. Ruth Benedictová (1887 – 1948) byla nástupkyní F. Boase na Kolumbijské universitě. Je autorkou proslulé knihy „Praformy kultury“ (1934). Zastávala důsledný holistický přístup. Holismus znamená pojetí celkovosti oproti mechanicismu a redukcionismu. Je jím myšleno pojetí celku neanalyzovatelného na části, vyvíjejícího se v evoluci do dalších celků. mt878l1491ottt

Benedictová je považována za nejvýznamnější představitelku konfiguracionismu. Podle ní každá kultura představuje systém vzorů, které jsou integrovány kolem jedné dominantní konfigurace, jež kultuře vtiskuje její jedinečnou podobu. Z tohoto hlediska je možno konfigurace srovnat např. se slohem, který dominuje třeba v umění. Kultura díky této konfiguraci tvoří jedinečný celek, který zahrnuje své vlastní cíle, směry a motivy, kolem nichž se koncentrují a kterým se přizpůsobují všechny stavební prvky systému. Benedictová byla přesvědčená o nezbytnosti systémové interpretace kultur, neboť žádný celek není pouze souhrnem jednotlivých částí, ale je výsledkem neopakovatelného uspořádání. Ve své práci „Vzory kultury“ (1904) předložila portréty tří kmenových kultur:

1. Apolinský typ kultury, který je charakteristický pro členy kmene Zuňiú, kteří žijí v západní oblasti Nového Mexika. Jejich životní způsob se vyznačuje umírněností a sebeovládáním, zdrženlivostí, klidem, přirozeností a skromností, což jsou motivy ritualizace.

2. Dionýský typ kultury, representovaný kmenem Kwakiutlů, žijícím na severovýchodním pobřeží Vansouverských ostrovů, u nichž základním principem, který zcela ovládá jejich život, je boj o prestiž. Jejich životní způsob je prostoupen výstřednostmi a agresivitou, cílem náboženských obřadů je opojení a extáze (prostřednictvím narkotik a tanců).

3. Typ kulturní konfigurace obyvatel ostrova Dobu v oblasti východní Nové Guineje, v níž je převládajícím motivem života pocit úzkosti a ohrožení, vyplývající ze zvláštních podmínek existence, z něhož se vyvinuly znaky paranoismu, které se staly zcela normálními a běžnými rysy povahy příslušníků kmene.

Podle Benedictové je každá kultura analogická s lidskou osobností v tom, že má více nebo méně konzistentní vzor myšlení a chování.

2. Alfréd Luis Kroeber (1876 – 1960). Svými výzkumy položil základy konfiguracionismu. Působil na Kalifornské universitě a řídil antropologické museum v Berkeley. Pojímal lidskou kulturu jako autonomní celek, který má vlastní specifické zákony. Podle Kroebera musí vědecký popis kultury disponovat odlišnou terminologií, než která se používá při studiu organického a neorganického světa.

Klíč k pochopení principu organizace kultury představují kulturní hodnoty. Se svými spolupracovníky sestavil vlastní definici kultury. Zavedl pojem kulturních vzorů. Dle něj se kultura dělí do dvou sfér:

1. Sféra primárních prvků, která zahrnuje praktické, ekonomické aktivity společnosti potřebné pro její přežití. Jejich ztělesněním je Homo faber (člověk pracující).

2. Sféra sekundárních prvků.Tyto prvky vytvářejí oblast kulturních hodnot, umělecký a estetický výraz společnosti. Tato sféra není determinována ekonomickou kulturou reality, ale vyvíjí se podle vlastních zákonitostí.

Nejvýznamnější práce Kroebera jsou: „Povaha kultury“ (1952), „Kulturní a přírodní oblasti domorodé a Severní Ameriky“ (1939), „Styl a civilizace“ (1957).

V roce 1952 předložil vědecké veřejnosti vymezení pojmu kultury, které bylo výsledkem rozboru více než 150 definic kultury a které mělo velký ohlas. Závěrečná definice kultury, vzešlá z tohoto rozboru, zněla: „Kultura je produkt, je historická, zahrnuje ideje, vzory a hodnoty, je selektivní, lze se jí učit, je založená na symbolech, je abstrahována z chování.“

Kroeber výrazně ovlivnil celou nastupující generaci amerických antropologů i představitelů dalších společenských věd.

3. Morris E. Opler (1907), americký antropolog, který vystoupil s tvrzením, že kultura není dána jednou dominantní konfigurací, jak předpokládala R. Benedictová ale pluralitou vzájemně provázaných pravidel – kulturních témat. Stabilita a vyváženost společenského života je zajištěna existencí protikladně působících kontratémat. V náboženském systému starého Řecka můžeme jako příklad kulturního tématu označit olympské náboženství projevující se formou oficiálních kultů nebo obřadů (Apolón, Zeus, aj.). Kontratémata jsou zastoupeny souborem esoterických (tajných) orgiastických (nevázaných) kultů a obřadů většinou spjatých s plodností (dionýský kult, rituály bohyně Deméter nebo bohyně Kybely).

4. Robert Redfield (1898 – 1958). Tento antropolog a sociolog působil na universitě v Chicagu. Zabýval se problematikou akulturace studovanou již difusionistickou školou. Akulturací je míněn proces konfrontace rozdílných kulturních vzorů a kulturních konfigurací různých národů. Tato otázka byla aktuální v americké společnosti, utvářené přistěhovalci z rozmanitých kulturních okruhů.

5. Melville Jean Herskovitz (1895 – 1963), zavedl pojem kulturní ohnisko, což má být dominantní kulturní téma, které charakterizuje danou společnost. Zavedl pojen enkulturace, který označuje proces adaptace obyvatel na určitou konfiguraci kultury.

6. Robert Heinrich Lowie (1883 – 1957), působil na universitách v Kalifornii a Yalu. Ve své práci „Vraní indiáni“ se zabýval indiánskou mythologií a náboženskými rituály.

Shrnutí:

Důležitým pojmem, který používáme v definici kultury, je konfigurace, což znamená, že všechny kulturní jevy mají tendenci k integraci, že kultura je konzistentně strukturovaný (pevně uspořádaný) celek, např. jako stavební sloh a nikoliv nepřehledná konglomerace odřezků a kousků, jak byla také nazývána. Kulturní jevy tedy musí ukázat určitý stupeň harmonie a nemohou býti náhodným shlukem protikladů a nesourodosti. Kulturní jevy se z větší části doplňují, spíše než aby byly ve vzájemném konfliktu. Tento názor dokládá následující příklad:

Sociální organizace kultury v USA je založena mezi jinými na monogamii, avšak v posledních desetiletích se stalo patrným, že nadbytek žen ve věku na vdávání pomalu vzrůstá a v určitých částech země nemohou mladé ženy najít vhodné partnery. Tento nedostatek a tlak ze strany ženské části voličstva vedl senátora H. Dodsona k návrhu zákona, který předložil do zákonodárného sboru státu Tennesse, jenž by odvolal zákony zakazující polygamii a „zmírnil tak nadbytek žen“. Bez ohledu na to, jak dobře byl návrh zákona míněn a jak by byl pro některé lidi přitažlivý, kdyby byl přijat, měl by nesmírné a nepředvídatelné následky. Představme si, jak by takový zákon musel změnit americkou „konfiguraci“.