|
„Drogový zákon“ - omezování osobní svobody?„Drogový zákon“ - omezování osobní svobody?„Válka proti drogám je masové hnutí, charakterizované démonizací jistých objektů a osob („drog,“ „toxikomanů,“ „dealerů“), kteří jsou pokládáni za ztělesnění zla. Jedinec, který se tomuto faktu postaví, je ipso facto představitelem ctnosti. Jeho protivník se pak stává představitelem zkaženosti (nebo obětí neodpustitelné chyby). Proto by od nás bylo hloupé, kdybychom vytýkali prohibicionistům, že přes své hrdinské úsilí nedosahují svých vytoužených cílů. Protože prohibicionisté válčí se zlem, je pro ně samotné jejich úsilí synony-mem úspěchu.“ (Dr. Thomas Szasz profesor psychiatrie na State Uni-versity of New York) (1) Přesné znění novely paragrafu 187 trestního zákona: 187a 187a (1) Kdo bez povolení přechová omamnou nebo psycho-tropní látku nebo jed v množství větším než malém, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. 187a (2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve větším rozsahu. (2) Na úvod bych rád uvedl stanoviska některých poslanců před projednáváním novely tohoto zákona Poslaneckou sněmovnou: Předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus: „Nemám na věc vele-silný názor, ale myslím si, že pokusy všechno možné na světě zakázat k ničemu nevedly. Život si našel svou cestičku někudy jinudy, a mož-ná ještě horším způsobem, než když některé věci úplně zakázány ne-byly.“ Při jednání Poslanecké sněmovny o tomto zákoně nebyl příto-men. Poslanec Daniel Kroupa: „Já mám na celou věc vyhraněný názor. Každý má právo se rozhodnout zda hodlá, či nehodlá užívat drogy. Na druhou stranu - stát má právo vyhradit určité látky pod svoji kon-trolu. Proto se domnívám, že látky označené jako drogy by měly být pod přísnou státní kontrolou, ale zároveň každému občanu, který se rozhodne tyto látky užívat, by mělo být umožněno, aby k nim měl za přesně definovaných podmínek přístup.“ Pan poslanec Kroupa hlaso-val pro tuto novelu. (?) Co tím pan poslanec chtěl říct? Snad jen to, že mluvit neznamená konat. V této souvislosti by bylo jistě zajímavé za-myslet se nad etikou jednání a také zodpovědností některých politiků! Premiér Miloš Zeman: „Já osobně jsem spíše zastánce tvrdšího pří-stupu, to znamená větší míry represe, na druhé straně si uvědomuji, že každý přístup se dá přehnat, že totální prohibice nikdy nic nevyře-šila. Ale upřímně řečeno, ve sporu mezi liberály a neliberály patřím spíše k mírným neliberálům.“ Hlasování poslanecké sněmovny o tomto zákoně se pan premiér nezúčastnil. (3) Prohlášení na demonstraci 18. 3. ‘98 před budovou senátu před projednáváním novely „drogového zákona“ Senátem: „Shromáždili jsme se zde proto, abychom vyjádřili nesouhlas nad Parlamentem (pozn. přesněji Posl. sněmovnou) schválenou novelou paragrafu 187 trestního zákona. V současné době, kdy se Česká repu-blika zapojuje do struktur Evropské unie a kdy se hovoří o zdokona-lování zákonodárství v naší zemi, naši zákonodárci schválili novelu zákona, která je po legislativní stránce naprostým diletantismem. Vá-gní formulace textu této novely otevírá prostor pro perzekuci prvo-konzumentů, náhodných uživatelů, a dokonce i politicky či jinak nev-hodných lidí. Otevírá prostor pro korupci policejních úředníků, pro další bujení státní administrativy a pro zatěžování soudů trestnými či-ny, jejichž společenská nebezpečnost nedosahuje ani v nejmenším nebezpečí majetkové nebo násilné kriminality. Po odborné stránce jak zdravotní, sociologické i ekonomické je zřejmé, že trestnost drže-ní drogy společnosti v ničem neprospěje. Z mnohaletých zkušeností Evropské unie a Spojených států amerických vyplývá, že tyto formy řešení protidrogové politiky jsou velmi nákladné a kontraproduktivní. Zavedení trestnosti držení drog pro vlastní potřebu způsobí v prvopočátku vysoký nárůst cen na trhu s drogami a tím zvýší spotřebu finančních prostředků závislého nar-komana. Dlouhodobým efektem tohoto jevu bude zvýšená míra pou-liční kriminality, násilné i majetkové trestné činnosti. Druhotným je-vem bude pak neustálé zvyšování státních výdajů na potírání této kri-minality. Skutečnost, že Česká republika patří doposud mezi země s nejnižším počtem H.I.V. pozitivních uživatelů drog, se stane minu-lostí. Státem vynaložené prostředky na vybudování nízkoprahových zařízení přijdou vniveč. Největší prospěch tento zákon přinese těm, kteří se obchodu s drogami věnují a kteří jsou jedním z hlavních viní-ků drogového problému.“ (4) S tímto textem naprosto souhlasím. Nutno dodat, že stejným způsobem se k návrhu novely vyjadřovali i „drogoví odborníci“ (mám na mysli skutečné odborníky zabývající se drogovou problematikou a kriminalitou, ne rádoby-odborníky z řad politické reprezentace), psychologové a lékaři už při jejím zveřejně-ní. Před projednáváním novely drogového zákona Senátem zazněla také tato slova. Senátor Pavel Rychetský vyjádřil svůj občanský pos-toj velmi pregnantně: „Jsem hrdý na to, že žiji v zemi, kde není trest-né držet předmět, kterým neohrožuji jiného, ale jenom sebe. V záko-ně neexistují, až na naprosté výjimky, trestné činy spočívající jenom v tom, že někdo něco má. Nevěřím vůbec tomu, že tato novela může jakýkoliv pozitivní účinek donést.“ Senátor František Bartoš: „Chci říci na adresu všech těch zvrácených zastánců legalizace, držení a užívání drog pro vlastní potřebu: Men-gele byl také původně lékař s Hyppokratovou přísahou. (...) Střezme se proto všech těch protidrogových odborníků, kteří donekonečna oh-lupují naši mládež a společně s narkomafií volají po beztrestnosti dr-žení a užívání drog!“ Z těch vět se ozývá neuvěřitelný populismus. Toto je podle mého názoru naprosto nesmyslný argument, protože spolu s legalizací by logicky zisky narkomafíí museli rapidně kles-nout, jelikož by se drogy (nebo jejich substituenty, které slouží ke zmírnění abstinenčních příznaků - Methadon, Diolan apod.) staly dostupným sortimentem - samozřejmě, jak řekl pan poslanec Kroupa, za přesně definovaných podmínek. Z čehož je patrné to, že novela „drogového zákona“ ve skutečnosti těmto mafíím jen nahrává, proto-že, jak již bylo zmíněno, po přijetí tohoto zákona je možné očekávat prudké zvýšení cen drog - jakýsi rizikový příplatek. Senátor Zdeněk Babka: „Jsem tedy rozhodně pro to, aby držení drog bylo postižitelné, a nemusí se toho mládež bát, protože celá společ-nost je chce léčit a nikoliv trestat.“ Mám pocit, že v této větě si pan senátor mírně protiřečí, protože samo držení drogy je podle této no-vely trestné. Nelze se tedy domnívat, že lidé kteří drogu budou užívat nebudou perzekuováni (ať už z jakéhokoliv důvodu), protože toto znění zákona dává policii takřka neomezenou moc. (4) Záměrně neuvádím příslušnost politiků k jednotlivým stranám, proto-že hlasování v Poslanecké sněmovně i Senátě bylo velmi různorodé a příslušnost k té či oné politické straně většinou nehrála roli. Téměř o rok později můžeme slyšet z úst nejvyšších státních ú-ředníků slova: „Vyděsila mě analýza možných negativních dopadů, kterou vypracovalo ministerstvo spravedlnosti. Kdyby byl podobný materiál k dispozici před hlasováním parlamentu, nevím, jak by no-vela dopadla. To říkám zcela upřímně.“ prohlásil výkonný místopřed-seda Meziresortní protidrogové komise Jaroslav Bašta. (5) Připadá mi to jako zlý sen. Žijeme v zemi, kde se nejprve odhlasuje zákon a tepr-ve poté dá vláda pokyn k vypracování analýzy jeho možných dopadů. Nehledě na to, že přesně na tyto dopady poukazovaly drogoví experti, psychologové a lékaři již dávno předtím. Výrazy jako „únik“, „útěk před realitou“, které často používají zastánci represe, aplikované obecně na nelegální drogy jsou známkou neznalosti problematiky. Těžko asi bude někdo schopen „prchat před realitou“ užitím stimulačních drog, jako je např. kokain nebo kofein. A co se týká drog psychedelických, tedy vnímání rozšiřujících (mů-žeme-li ovšem v této souvisloti o drogách vůbec mluvit, jelikož většina psychedelických látek není fyzicky návyková), není též mož-né o jakémkoliv „útěku před realitou“ hovořit, protože tyto látky jen otevírají bránu jinému hlubšímu náhledu na „realitu“, ve které žije-me. Nikdo nemá právo na to - říci: toto je realita. Co je „realita“? Jak můžeme vědět, že „střízlivý“ pohled na svět je ten správný? Myslím, že slovo realita, je v tomto ohledu, ač to zní absurdně, velmi relativní a zavádějící. Totéž platí o výrazu „oblbnout“, o obecném popisování „feťáka“ jako „motajícího“ se asociála. To jsou převzaté stereotypy ze zkušeností s alkoholem a důsledky iracionálních předsudků většinové společnosti. Závěrem: Aplikujeme-li problém drogového zákona na problém legalizace konopí potažmo marihuany, musíme si položit zásadní otázku: Co dává společnosti pravomoc říkat lidem: můžete užívat tuto rostlinnou látku a tuto ne. Lze si klást otázku: proč alkohol, ja-kožto tvrdá (tzn. fyzicky návyková) droga, a cigarety jsou drogami legálními? Nejsou v tom tak trochu peníze a lobby velkých alkoholo-vých a tabákových koncernů? To platí vlastně o všech drogách a návykových látkách: jak může je-den člověk přikázat druhému co užít smí a co užít nesmí. Ano, na druhou stranu musí být stanovena obecně závazná pravidla (zákony) pro soužití lidí ve společnosti. Ale zákony by měly být postaveny tak aby neomezovaly společenské menšiny. A to se samozřejmě netýká jen problému drog. Úplně na závěr známá citace: Svoboda jednoho člověka končí tam kde začíná svoboda člověka druhého. Není tento zákon v rozporu s Listinou základních práv a svobod? Literatura a informační zdroje:
Další:http://members.tripod.com/~Y_X/Chlivek/ http://www.extra.cz/jxd.htm http://drogy.jinak.cz/ |
