|
ZALOŽENí ŘíMA A JEDNOTLIVá OBDOBí ŘíMSKÝCH DĚJIN Z HISTORICKOPRáVNíHO HLEDISKA, LITERáRNí PRAMENYZALOŽENí ŘíMA A JEDNOTLIVá OBDOBí ŘíMSKÝCH DĚJIN Z HISTORICKOPRáVNíHO HLEDISKA, LITERáRNí PRAMENY- založení Říma r.753 př.n.l. /báje o Rémulovi a Rémovi na 7 pahorcích - shromáždějí kůrijní - přijímání cizích občanů, volba krále atd. - senát- vyvinul se z Rady rodových starešinů - LIDOVá SHROMáŽDĚNí /4/ - SENáT 49812kqx72lsb2i -nejprve pouze jako poradní orgán konzulů, a později nejvyšši orgán v Římě -senátorů bylo 300, ale stav se měnil /dosazoval je král, pak konzulové, a od 4.st. cenzoři/ - ÚŘADY 1.MAGISTRáTI /úředníci republiky/ a) volené obcí -Plebeji b) patricijské-plebejské qs812k9472lssb c) kurulské-nekurulské d) vyšší-nižší e) s nejvyšší samostatnou mocí - s úřední mocí vůbec f) řádné-mimořádné -zásady chodu úřadů -dočasnost, většinou na jeden rok -sborovost-více osob -bezplatnost -odpovědnost a) vojenské b) soudní - civilní (až do zřízení Prétora r.367 př.n.l. i trestní d) svolávat Lidová shromáždění e) svolávat senát f) zákonodárnou g) finanční a spravní h) náboženské b)dobré mravy c)udělovali dutky a pokuty d)sestavovali seznam senátorů /mohli je i vyloučit/ e)zadávali veřejné práce a)právo veta všech usnesení kromě diktatora b)svolaval Plebejský sněm c)jednal se Senátem a svolával ho d)soudní - pravomoce kurulů c)obchodní spory -pravomoce plebejů b)archivy a pokladna -později se Kurulové a Plebejové ve své činnosti spojili - byl přijat za republiky Lidovým shromážděním, vypracovali ho decimivři v letech 451-449 př.n.l. a) soudy mají přihlížet ke spisům Papiniána, Ulpiána, Paula, Gaia a Modestiniána b) soudce se musí řídit míněním většiny právníků c) mlčí-li Papinián, záleží na mínění soudce
- konkrétní dokumenty REPUBLIKA -Zákon dvanácti tabulí KLASICKÉ OBDOBí -Edikt Perpetuum Hadriany -dílo Iuliánuse -Gaiovy Instituce -Labeovy spisy -byl půl roku praktik, půl roku psal na vsi -vynikající kvalita /400 spisů/ -Tři knihy civilního práva -Sabinus /zakl. školy Sabiniánů/ -Papiniánus -náročné ale vynikající spisy -Ulpiánus, Paulus -díla praxí oblíbená POKLASICKÉ OBDOBí -Leges:Codex (císařské konstituce) -Iura:Digesta (právo klasiků) -kompilace klasiků -REGULEA ULPINIANI -PAULOVY SENTENCE -Codex Gregoriánus -od Hadriána po Diokleciána -Codex Hermogeniánus -Dioklecián /reformy správy říše/ -citační zákony -Codex Theodosiánus -Iustinián
-snaha o získání božstev nepřátel=přízen jejich bohů -silné pronásledování křestanů - nejen kvůli náboženství, ale především kvůli neslučitelnosti učení Krista s římským způsobem světovlády -EDIKT MILáNSKÝ -r.313 n.l. - povolení křestanství /RELIGIO LICITA/ -není státním náboženstvím -v tomto období silná náb. tolerance -HERESE -odchylka od náboženství=zločin -r.379 n.l.konec náb.tolerance, doba vlády tří císařů -GRACIáN-VALENTIáN-THEODOSIUS -vydávají společné konstituce -mimo křestanství je každé náb. trestáno -APOSTAZIE -odpadlictví od víry=trestáno -6.stol n.l. císař IUSTINIáN rozděluje spol. na tři skupiny 2.ODPODLíCI, KACíŘI -zákaz vykonávat státní úřad, nemají právní schopnost 3.MANICHEJCI -byli nejvíce postiženi -nemají právo na pr. jednání - autorem nazývány COMMENTARII, učebnice práv od právníka a učitele práva Gaia ze II. n.l. (sepsal též komentáře k LEGES XII TABULARUM a k ediktům praetorským) - rozvrženy do systému PERSONAE (osoby), RES (věci) a ACTIONES (žaloby) - 4 knihy - jednoduchost definicí, jasnost formulací a systematičnost - objeveny jako PALIMPSEST r.1816 ve veronské knihovně B. G. Niebuhrem - publikovány pod názvem ISTITUCIÓNUM COMMENTARIí QUATTUD (učebnice práva ve 4 knihách) - EPITOME GAI - stručný výtah z IG zredukovaný do 2 knih - v 1.knize se hovoří o "právu, které se vztahuje k osobám" (IUS QUOD AD PERSONAS PERTINET) - pojednání o právní subjektivitě a o postavení lidí ve společnosti a rodině - ve 2. a 3.knize pojednává o "právu, které se vztahuje k věcem" (IUS QUOD AD RES PERTINET) - výklad o majetkopráv. vztazích - 4.kniha obsahuje "právo, jež se vztahuje k žalobám" (IUS QUOD AD ACTIONES PERTINET) - právní pravidla, regulace uplatnění "soukromého" nároku na soudě - hlavním obsahem soukromé právo majetkové - rozlišení norem práva dědického a norem práva obligačního - psané latinsky s mnohými grecismy a řeckým názvoslovím - není nijak původní, ale má snadno přístupný styl - oficiálně nebyl uznáván, ale v praxi oblíben - až citační zákon (426 n.l.,v obou říších) ho zařadil mezi 5 nejdůležitějších, Justinián ho považuje za autoritu prvního řádu - snaha o restauraci upadající říše - četné války a ztracená území v S Africe, v Itálii a jinde, ve vnitřní politice různá opatření směřující ke stabilizaci otrokářského způsobu výroby a k odvrácení krize - v SNL nemohlo být klas.P převzato beze změn, nutno zakotvit následující: 1) absolutní autokratická moc císaře 2) výlučné postavení katol.církve 3) odstranění archaismů 4) vytvoření jednotného syst.norem, bez rozporů, protimluv a opakování - 528 - 10-ti člená komise pověřená sestavením nové sb. cís.konstitucí, založené na Codex Gregorianus, Codex Hermogenianus a Codex Theodosianus - 529 uveřejněna sb. NOVUS IUSTINIANUS CODEX; nedostačující, bylo nutno ji po 4 letech přepracovat - 533nová sb. DIGESTA - velice obsáhlá - 50 knih (velkých kapitol). Zabývají se hlavně soukromým P (majetkové, rodinné). P veř.je věnováno min.místa. - INSTITUTIONES - 533 - vydána spolu s Digesty; učebnice P jejíž zákl.byla učebnice Gaiova, prohlášena za zák. - 534 - publikace Justiniánských novell. Ty mají ve vztahu k Digestům a Kodexu účinky derogační. Mezi Digesty, Institucemi a Kodexem neplatí vzájemně zásada "lex posterior derogat priori", protože byly sbírány prameny od různých autorů z různé doby a tato zásada by kodifikaci znehodnotila. - svazky (D, I, C) neměly žádné souhranné označení, toho se jim dostalo až ve středověku - CORPUS IURIS CIVILIS. - všechny tři zákoníky byly výlučné, smělo se z nich pouze citovat. Bylo zakázáno je porovnávat s texty klas.právníků, komentovat je nebo novelizovat -11 až 12 století - Škola glosátorů /Itálie/ -Představitelé -IRNERIUS,BULGARUS,JAKOBUS,HUGO -MARTINUS,ACCARIUS = řádná glosa /zredigovaný soubor glos zakončující dílo školy/ -toto označení bylo odvozeno od způsobu, jakým její představitelé studovali ř. prameny -myšlenky tedy byly vtělovány do glos /glosy = stručné myšlenky mezi poznámkami/ -jejich cíl -sjednocení tehdy známých rukopisů Justiniánovi kodifikace a vytvoření tzv. Vulgátního textu -význam glos -vysvětlení obtížných míst -přidání vlastních myšlenek -metoda -výklad /EXEGERE/ -kromě glos se také užívá distinkce (zákl. problém je členěn na dílčí), brogdy (obecná pravidla) a summy (shrnující pojednání) -zahraniční představitelé -VICARIUS Z OXFORDU, ROGERIUS, PLACENTINUS,DOCTORES ULTRAMONTANI -škola komentátorů (postglosátoři) -dovršitelé středověké římskoprávní vzdělanosti (vliv na vývoj práva v 19. stol.) -způsob práce -pokročilejší zloumání pramenů -text neglosovali,ale komentovali -užití traktátu -CONSILIA -právní posudky -vyjádření myšlenkového případu -rozdíl mezi Glosátory a Postglosátory -G. se zabývali pouze ŘP -Komentátoři byli více spojeni s praxí -Komentátoři se zabývali tedy ŘP+právem platícím na území Itálie+právem církevním - právo, základní pojem ŘP vyjadřující jeho rozmanité stránky a oblasti (FAS: p.věcí lidských a božských, později se odděluje a určuje jen věci božské, pontifikové - právo objektivní: soubor právních norem a právních institucí - iura populi Romani: právní řád římského státu - velké oblasti práva: i.civile, i.honorarium, i.gentium, i.publicum, i.privatum - p.obsažené v určité normě, p.stanovené soudním rozsudkem, p. vytvořené právní vědou - právo subjektivní: oprávnění jednotlivce v rámci p.objekt. - součástí vztahů - osobní právní postavení jednotlivce, i.conubii, i.commercii - souhrn majetkových práv jedince (i. universum) - služebnost - i. cogens (závazné předpisy) x i.dispositivum (lze nahradit dohodou stran) - oblast soukromého práva
-odrazilo se to v období před republikou, ale i v období postklasickém -do klasického období -existence málo pr. děl -vše bylo odkázáno na ustní podání a znalost pontifiků -od 5. století -vydání zákona dvanácti desek -jediná kodifikace práva v té době -od 3tího století probíha profesionalizace římských právníků -Doba Klasická -naopak byla dobou vydání mnoha nových pr. děl -právo tvořeno právníky -interpretací (Dallus, Ulpianus, Orius) -Doba Postklasická -jen výtažky z klasických děl (např. Justinián vychází z Gaia) -obecné definice římané více méně neznali, jen v klasickém období se právníci od svých praktických případů dopreparovali až k obecným závěrům -ŘP je právem kazuistickým (příčinná souvislost) jednotlivé případy jsou řešeny - právní událost: událost mající dosah v oblasti práva - právní čin: čin zapříčiněný lidskou vůlí s dosahem v oblasti práva (vyúsťuje v sankci) - právní jednání: (negotium juridicum), viz dále - právní norma: má své adresáty, kterým určuje jejich jednání lex: zákon (p.veřejné), projev vůle soukromých osob (p. soukromé) - plebiscitum: usnesení plebejského shromáždění - senatus consultum: doporučení senátu předsedajícím magistrátům, později závazná pravidla uváděná magistráty v praxi - oratio principis: pramen císařského práva za principátu - constitutio: nařízení - sanctio pragmatica: obecně platné císařské konstituce za dominátu 11. VZTAH MEZI IUS CIVILE, GENTIUM, NATURALE IUS CIVILE - římské právo vůbec, veškeré právo platící pro římské občany - v užším smyslu zákon XII desek, právo vytvořené pontifikální interpretací a legislativní účinností lidových shromáždění (komiciální zákony) - postupně do ius civile zasahuje nepřímo praetor (i.praetorium) a to se dobou sbližuje s ius gentium (vzájemně se ovlivňují, i když jsou v protikladu) Právo civilní se dělí podle: obsahu - IUS PRIVATUM (chrání prospěch jednotlivců) - IUS PUBLICUM (vztahuje se na Ř stát) IUS GENTIUM (právo cizích národů) - v době starověku platil princip personality práva (dnes princip teritoriality), proto bylo nezbytné vyvinout právo národů pro cizince, kteří nebyli na území ŘŘ nijak nebo nedostatečně chráněni svým právem domácím. - právo vytvářené cizineckým praetorem a správci provincií - Ř právníci pojímali IG jako právo "všelidské", platí u všech kmenů - převzetí norem z cizích národních práv (zejm. řeckých), z obyčejového práva, z usencí obchodníků, normy z civilního či praetorského ŘP, jiné nově vytvořeny - téměř výlučně se týkalo práva majetkového, regulovaly se vztahy při směně a obchodním obratu statků (P obligační) - rozhodující vůle stran a cíl, kterého chtěli dosáhnout (nemusí probíhat zdlouhavé formality jako u ius civile) - obecná platnost, je přístupné všem svobodným lidem bez rozdílu. Občané jej rádi využívali na místo ius civile pro jeho jednoduchost. - podle Gaia je to právo společné všem lidem, právo, které vytvořila sama "naturalis ratio", které lidem určila sama příroda - v tomto pojetí je totožné s právem přirozeným (IUS NATURALE) Ulpianus - právo společné nejen všem lidem, ale i všem ostatním živočichům (právo, které vnukla příroda všem živočichům) - svazky tvorů různého pohlaví, plození a výchova potomků - je právem nejvyšším, podle něj jsou si všichni lidé rovni a jsou svobodni (u i.gentium otroctví existuje, u i.naturale ne) - Gaius uznával jen i.civile a i.gentium (splývá s i.naturale) - Iustinián rozlišuje všechny tři 12. PRáVNí SUBJEKTY. ROZDíL MEZI PRáVNí SCHOPNOSTí A SCHOPNOSTí K PRáVNíMU JEDNáNí - nutno rozlišovat způsobilost k právům a způs.k právnímu jednání (děti mají práva,ale jsou omezena v jednání, otroci práva nemají,ale jejich jednání má právní důsledky, p.osoba má způsobilost k právům,ale jednat za ni musí zástupce) - pouze svobodné osoby mají právní subjektivitu ( CAPUT ), libertíni pouze omezenou práv. subj., úplná způsobilost k právům a povinnostem pouze pro ingenue (svobodně narozeni) - někdy z důvodů nutnosti práv. subj. propůjčována určitým sdružením, souborům, jednotám osob či věcí (!Jednotlivé osoby této jednotky subjektivitu nemají!) - právnická osoba - korporace - jednota osob, nadace - jednota věcí - způsobilost k právnímu jednání - způsobilost projevem vlastní vůle zakládat, měnit nebo rušit práva a povinnosti, způsobilost nést odpovědnost za projevy vůle, kterými jsme porušili práva osob jiných - omezení právní subj. žen - neměly práva veřejná - dále omezení způsobilosti k práv. jednání u dětí a šílenců - v praxi mělo právní následky i jednání otroků(obchody v prospěch pána, správa majetku pána) Omezení kvůli: a)pohlaví - ženy někdy vůbec nebyly uznány za subjekty práv, jinak byla jejich způsobilost omezena - jestliže se žena stala osobou "SUI IURIS", musel jí být stanoven poručník - tutor b) věku - do 7 let je dítě, jeho vůli právo neuznává, dítě je nezpůsobilé k jednání s právními důsledky -práv. jednání za ně buď otec nebo poručník - nedospělec mezi 7-14(12)rokem má způsobilost omezenou(např. nemůže pořizovat testament) - osoby dospělé - plná způsobilost k práv. jednání c) zdravotnímu stavu - lidé postižení tělesnou vadou mají zvláštního opatrovníka d) újmě na cti -pro hanebný způsob života(nemohl být svědek) e) marnotratnosti - ustanoven praetorem opatrovník, práva omezena jen v rámci zcizování majetku f) rozdílnosti stavu, vyznání g) koncepci rodiny - persona sui iuris(osoba svého práva) je jen pater familias (podrobenost rodiny,výlučné vlastnictví) 13. STATUS LIBERTATIS (STATUS SVOBODY) - STATUS LIBERTATIS a) ingenuí (ingenuové) - ti, kdo se v řádném manželství narodili ze svobodných črodičů b) libertíni(propuštěnci) - ti, kdo bývali otroky a z vůle pána získali svobodu, pán je nadále propuštěnci patronem (má právo dědické a právo znovu povolání do otroctví pro zpupné chování), oprávnění patrona se nevztahuje na propuštěncovi potomky (na patronovi potomky ano) - jejich práva jsou omezena, teprve ve třetí generaci se rozdíly vyrovnávaly - proces propuštění= manumissio -per vindictam (pomocí hůlky): fingovaný proces -per censum: zapsání do seznamu svobodných -testamento: propuštění ze závěti (% omezeno) -před přáteli a dopisem:právo neuznává,chráněni praetorem, na úrovni Latini Iuniani - jestliže římský občan ztratil svobodu - velká kapitisdeminuce (CAPITIS DEMINUTIÓ MAXIMA) - totální ztráta právní osobnosti, občan přestal pro právo existovat - ius postiliminii- jestliže občan upadl do zajetí nepřátel a podařilo se mu utéct, měl právo vrátit se do těchže právních vztahů, ve kterých žil v okamžiku, kdy do zajetí upadl - státního římského občanství pozbýval Ř občan - mancipio = dočasné otroctví: forma náhrady škody, najmutí ke gladiátorským hrám, prodej dítěte z nouze - kolonové: IV. připoutání chudých rolníků k půdě, zkracování jejich práv, využívání jejich práce (nájmy a daně) - status controversiae =spor o právní postavení osob, sporná osoba je svobodná, ale má před soudem zástupce (assertor libertatis)
- měly všechny osoby narozené z řád. manželství, cizincům udílen za republiky lidovým shromážděním, za principátu a dominátu císařem - příslušnost k obci nabývali také otroci propuštění na svobodu pánem (římským občanem) - při ztrátě příslušnosti k obci= CAPITIS DEMINUTIÓ MEDIA - STATUS FAMILIAE - manželka a děti podřízeny moci hlavy rodiny, u mužů v oblasti práv majetkových, u žen v oblasti práv majetkových i politických - PATRIA POTESTáS (moc otcovská, nad dětmi) - otec mohl se svým dítětem nakládat, jak se mu zlíbilo, ze svobodného rozhodnutí dítě do rodiny přijímal, podle vlastního uvážení děti vychovával - PATRIA MANUS (pravomoc nad manželkou) - široká, nedovolovalo se manželku zabít - pouze otcové rodin "personae sui iuris", v právech neomezené, manželka a děti, personae in macipio a otroci byli "personae aliené iuris" - řím. rodina rodinou patriarchální (agnátskou)- členem rodiny pouze ta žena, která se podrobila manželské moci svého muže a ten z potomků, jehož příbuzenství bylo zprostředkováno mužským příslušníkem familie - agnace - poměr mezi osobami, které spojuje táž moc rodinná a nebo by je spojovala, kdyby pater familias ještě žil (právní příbuzenství zakládají muži) - agnátské příbuzenství (právní, umělé) bylo pro staré právo jedině důležité - vzájemné vztahy a postavení v rodině určují stupně (jeden porod, jeden stupeň), zavedeny i v agnaci (k manželce jako otec) - jestliže v postavení ř. občana v rodině došlo ke změně, nastávala CAPITUS DEMINITIÓ MINIMA - zánik práv z agnace, braly za své všechny dluhy, majetková práva přecházela na nového majitele moci - při adopci, při provdání dcery a jejím přechodu do rodiny manžela, ! nenastávala při smrti otce rodiny, kdy všechny osoby jemu podřízené se stávaly SUí IURIS. - jednota formy a obsahu - k uzavření platného p.j. je nezbytné - jednající musí mít způsobilost k p.j. - obsah jejich vůle musí právo uznávat - vůle jednajících musí být projevena - projev každého se musí shodovat s jeho vůlí - Essentialia negotii - podstatné části práv. jednání, bez kterých je neplatné - části, které určují jeho typ (např. peníze- směna) - Naturalia negotii - obsahové kusy, které se v jednání vyskytují a rozumí se jaksi samy sebou, i když se na nich strany výslovně nedohodly (např. ručeno za právní vady věci) - Accidentalia negotii - náhodné kusy obsahu, předpokládají výslovný projev stran nebo jednajícího (př. odkládají účinky jednání či je jinak modifikují) condicio, dies, modus - Právní jednání jednostranná - stačí projev vůle jedné osoby - Př. manumisse, testament, při opuštění či vyhození věci při přijetí pozůstalosti - Práv. jednání dvoustranná - vyžadují souhlasný a vzájemně se doplňující projev 2 nebo více stran - Př. smlouva, neformální úmluva - Jednání INTER VIVOS (mezi živými) - upravení poměrů mezi stranami po dobu jejich života - Jednání MORTIS CAUSA (na případ smrti) - úprava vztahů po smrti jednajících, je odvolatelné - jednání úplatná (n. onerosa) a bezplatná (n. lucrativa) - neslavnostní - volné projevy vůle, manifestování nepřímo, mlčky, gesty 16. CONDICIO - PODMíNKA - vedlejší ustanovení (accidentale negotii), účinky práv. jednání závislé na nejisté budoucí události - není pravou podmínkou ustanovení (essentiale negotii), které je již ze zákona nutnou součástí práv. aktu- CONDICIÓ LEGáLIS - nepravé podmínky - neměli vliv na platnost, ale pouze na účinnost (akt byl platný, ale neúčinný) - podmínka nutná (condicio necessaria)- je-li pro podmínku nutná návaznost události, která musí nastat (jedná se o dies= kdy nastane) - podm. nemožná (c.impossibilis) - lhostejno jde-li o fyzickou nebo právní nemožnost, jednání je pak neúčinné - Justinián - nemožná podmínka se v testamentu považuje za nenapsanou, poslední vůle platí, jakoby podm. v textu vůbac nebyla - podm. nedovolená- obsahuje něco, co je v rozporu s právními normami - podm. nemravná - podmínky týkající se rodiny, manželství, náboženského vyznání, hlas. v lid. shromáž. - podm. výsměšná (c. derisoria) - podmiňovaly účinnost jednání akcí, která měla jednajícího zesměšnit nebo zostudit - podm. zmatená (c. perplexa) - neúčinnost jednání - P. PODLE OBSAHU: 1) * suspenzivní (odkládací) - účinky jednání nenastávají ihned, ale teprve splní-li se podmínka * rezolutivní (rozvazovací, zrušovací) - podmínky mají ihned účinnek, ale přestávají, dojde-li podm. splnění 2) * potestativní - jejich splnění je v moci a vůli toho, kdo má nabývat * kauzální - záleží na náhodě * smíšené - dílem v moci, dílem mimo ni 3) * afirmativní - práv. jednání podmíněné uskutečněním určité události * negativní - práv. jedn. podmíněno neuskutečněním urč. události - Bez podmínky musely zůstat: - injurecesse - akceptilace (formální prominutí dluhu) - tutori dario (ustanovení poručníka) - hereditatis additio (formální přijetí pozůstalosti) - dokud není o podmínce rozhodnuto, je právní jednání, suspenzivní podmínkou vázané, zatím neúčinné - při podm. rezolutivní zatím nerozhodnuté je jednání účinné - podmínka se pokládá za splněnou, zmařil-li úmyslně její splnění ten, kdo při jejím splnění měl utrpět nějakou újmu - podm. se pokládá za zmařenou, nastanou-li okolnosti, za kterých se nemůže nikdy splnit - Podm. nevlastní - ta, která se již uskutečnila nebo se uskutečňuje, je oficiálně jistá (jednání je účinné hned nebo nikdy) - Podm. vlastní - ta, která se uskuteční v budoucnosti, odkládá a nezavazuje - DIES - podle vůle jednajícího: - účinky * od určitého termínu - lhůta počínací (DIES AD QUO) * k určitému termínu - lhůta končící (DIES AD QUEM) - právo omezené časem právo přítomné, odkládá se pouze jeho výkon, uložení času nemá retroaktivní účinky - uložení času nesmělo být připojeno k ustanovení dědice, převodu vlastnického práva (jen do Diokleciána), k formálním aktům (actus legitimi) 1) dies certus an, certus quando - den, který jistě nastane a ví se jistě kdy 2) dies certus an, incertus quando - den, který jistě nastane, neví se ovšem kdy (až Titus zemře) 3) dies incertus an, certus quando - den není jistý, nastane-li ví se jistě kdy ( až mu bude ) 4) dies incertus an, incertus quando - den je nejistý, neví se ani kdy nastane (až se Titus bude ženit) - 3) a 4) neplatily jako dies, ale condicio - chybí jim pro uložení času nutná určitost - účinky okamžité, neodkládací, je závazný - MODUS QUALIFICATUS (zájem dárce, třetí osoby nebo zájem veřejný) - od podmínky se liší. že nemá odkládací účinky - je břemenem omezujícím příjemcův prospěch - MODUS SIMPLEX - nezávazný, sleduje zájem obdarovaného, je chápán jako dobrá rada, je nezávazný 17. VŮLE - nutnost shody mezi vůlí a jejím projevem, vznikne-li mezi vůlí a projevem rozpor, je jednání neplatné - účinnost práv. jednání se posuzuje podle osoby, která projev učinila- Omyl týkající se - jednání není platné ani jako dar, ani jako půjčka b) ERROR IN PERSÓNA, jednající osoby c) ERROR IN CORPORE, předmětu jednání - když kupujeme něco jiného, než to, o čem jsme se domnívali, že kupujeme - ERROR IN QUALITATE - omyl ve vlastnostech věci či člověka - nepůsobil neplatnost práv. jednání - ERROR IN MATERIA - omyl v látce - zpočátku nezpůsoboval neplatnost jednání - CULPA IN CONTRAHENDO - odpovědnost za zavinění nedorozumění, omyl - smlouva uzavřená s vnitřní, neprojevenou výhradou, je platná - jednání předstírané, simulované je neplatné - disimulované, předstíranýmm jednáním zakryté, konání je neplatné, je-li jeho cíl nedovolen, je-li cíl legální je i disimulované jednání platné - Fiduciární převody - spoléhání na poctivost, př. ruční zástava - VIS AC METUS - násilí a strach - násilí vzbudilo odůvodněný strach, že nebude-li ohrožený jednat, postihne jej zlo - VIS COMPULSIVA - donucení psychické - VIS ABSOLUTA - donucení fyzické (např. ohrožovanému se vede ruka při podpisu listiny) - jednání neplatné - Předpoklady poskytnutí pomoci 1) Výhružka je bezprávná (nemá-li hrozící právo vymáhat to, čím hrozí) 2) Mezi výhružkou a jednáním je příčinná souvislost, jednající se bál, protože se mu vyhrožovalo a protože se bál, uzavřel smlouvu 3) Výhružka obsahuje hrozbu značnou újmou, např. smrt, těžké ublížení na těle, ztráta svobody (!ne majetku) - Žaloba na vrácení nedobrovolného plnění - soudce žalovaného vyzve, aby věc vydal v původním stavu, jestliže ji nevydá, bude muset zaplatit čtyřnásobek, hodnoty sporné věci - starší IUS CIVILE považovalo podvod za věc přirozenou - ACTIO DOLí - žaloba směřující proti podvodníkovi, musela se uplatnit do jednoho roku - měla infamující účinky, odsouzený se na jejím základě stával člověkem bezectným (nesměla být uplatňována proti rodičům a patronům) - mohla se použít pouze tehdy, když podvedený neměl k dispozici žádnou žalobu jinou, ani nárok na restituci, měla podpůrný charakter - dělil se na 2 stadia: * řízení 1. IN IURE 2. APUD IUDICEM - V 1.stadiu (in iure) - sporné strany před praetorem přednášely své nároky, praetor přezkoumal jestliže se nárok opírá o normu ius civile. Dal-li souhlas k pokračování řízení, předložil stranám soupis jmen soudců. Strany si jednoho vybraly, nedošlo-li k souhlasu stran, určil praetor soudce sám. - 2. stadium po určité době, sporné strany se dostavily před soukromého soudce, ten prověřil námitky a nároky a vynesl rozsudek, který byl závazný a orgány státní moci vynutitelný - praetor samostatně rozhodoval z moci svého impéria, jeho výroky v zásadě napomáhaly k upevnění moci republikánské otrokářské aristokracie (rozhodování z hlediska vyšší spravedlnosti)- IUS PRAETORIUM - hlavním pramenem poznání praet. práva za republiky vyhláška, tzv. praetorský edikt- obsahoval stručnou formulaci zásad, kterými se bude nový praetor řídit ve své činnosti soudní i mimo soudní - tři typy římského procesu - od konce IV. před.n.l. zveřejnění actiones a přechod do iuris prudence |
