|
Celková charakteristikaCelková charakteristikaObsah
V květnu 1994 uplynulo už 120 let od zasedání obecního zastupitelstva v Tišnově, na kterém starosta Hansel přednesl návrh na zřízení spořitelny v městě Tišnově. Po vyslovení souhlasu zemského místodržitelství se stanovami se pak od 1. října následujícího roku 1875 začalo v tišnovské spořitelně úřadovat. Město přispělo částkou 10 000 zlatých do rezervního fondu. Prvně spořitelna sídlila v přízemí staré radnice a úřední dny měla vždy v neděli a v pondělí dopoledne, jednací řeči byla tehdy němčina. Počátky spořitelny byly skrovné, uzávěrka za rok 1875 – tedy za tři měsíce činnosti – vykazovala zůstatek vkladů ve výši 4.518,12 zl., první výtěžek – pouhých 19,46 zl. – byl přidělen do rezervního fondu. V roce 1885 překročily vklady už 1 milion zl. a od tohoto roku se prosadila jako úřední řeč čeština i zde. Sledujeme-li vklady za jednotlivé roky existence spořitelny, neujde nám souvislost jejich výše s hospodářskou situací i ve vztahu k mezinárodním poměrům. Po ztrátách způsobených první světovou válkou se spořitelna ve dvacátých letech úspěšně rozvinula. Zatímco v roce 1921 zde asi sedm tisíc vkladatelů mělo uloženo přes sedmnáct milionů korun, v roce 1925 už šestnáct tisíc vkladatelů zde soustředilo více než čtyřicet miliónů korun. Vznikly i nové pobočky v Nedvědici a Kuřimi. Úřední prostory zůstaly dosud na tišnovské radnici, avšak v prvním poschodí. A protože místnosti nestačily zvýšené agendě, zrodilo se rozhodnutí vystavět vlastní budovu spořitelny. Na místě bývalého hotelu U Zlatého jelena byla postavena nová budova podle návrhu Bohuslava Fuchse a Jindřicha Kumpošta. Začalo se v ní úřadovat 1. července 1933. Majetkovým převodem se budova dostala ze státu na tehdejší Oblastní podnik služeb, který ji prodal Komerční bance. Ta v roce 1992 provedla pod dohledem Památkového ústavu rozsáhlou rekonstrukci podle návrhů ing. arch. Martina Mikšíka a ing. arch. Jiřího Mikšíka.
Budova byla projekčně připravena v letech 1931-1932 architektem Jindřichem Kumpoštem a Bohuslavem Fuchsem. Situována byla v souběhu ulice Dvořáčkovi a Palackého náměstí /dnes Komenského/. Nárožní umístění ovlivnilo její dispozici. Spořitelna byla založena jako dvoukřídlá čtyřpodlažní stavba, s hlavním křídlem navazujícím na uliční zástavbu náměstí a kolmo přisazeným křídlem do ulice Dvořáčkovi. Svým objemem, dispozicí a výrazným architektonickým ztvárněním hraje významnou městotvornou úlohu v prostoru, kterému dominuje. Řešení budovy navázalo na Podrobný upravovací plán města Tišnova z roku 1930, kterým byla nově řešena a rozšířena plocha Palackého náměstí a přilehlých ulic, zrušeny masné krámy v souběhu Dvořáčkovi ulice a náměstí a určena plocha pro novostavbu spořitelny na místě její starší budovy. Spořitelna města Tišnova patří k vývojově zralým architekturám českého funkcionalismu z počátku 30. let, je významným reprezentantem stavební kultury meziválečného období. V architektuře budovy bylo použito všech dobových pokrokových vymožeností, které byly ztvárněny k vrcholnému architektonickému účinu, tj. konstrukce, řešení prostoru, zvoleného materiálu, stavebního řemesla a detailu. Budova je založena na štíhlých vertikálních pilířích kovové konstrukce, která umožnila v duchu soudobých zásad uvolnění vázanosti prostoru, funkční ztvárnění interiérů a její optické spojení s exteriérem pásovými okny s mezipilířky. Tímto způsobem, s vyloučením nosnosti cihelného zdiva, byla určena horizontální kompozice budovy. K jejímu odlehčení a estetickému ztvárnění přispívají zejména vysunutý a plně prosklený arkýř haly spořitelny, završený balkonem s přístřeškem, prolomení a zasunutí hlavního vstupu do budovy a otevřená terasa ve druhém patře, která byla součástí bytu v tomto podlaží, současně je však činitelem, který napomáhá začlenění budovy do přilehlého prostoru. Všechny tyto dílčí prostředky architektonického vyjádření byly přesvědčivým a účinným způsobem stmeleny v harmonický, esteticky působící celek budovy. Napomohla tomu i volba materiálů, odlehčující bílý opaxitový obklad fasád, jejich maximální prosklení a jednoduché členění oken.
V přízemí budovy se nachází vestibul vstupu s mramorovou dlažbou a hala návštěvníků, původně navržena také s mramorovou dlažbou. Členění nábytkem a vybavením umožňovalo volné prostorové uplatnění podlaží, jeho funkční přehlednost a kontakt prosklenými plochami s exteriérem. Dodatečné členění interiéru je v rozporu s původní architektonickou koncepcí. Kovové vertikální podpěry nosné konstrukce byly původně odhaleny a povrchově upraveny vínově červenou barvou, obdobně jako příruční skříňové trezory. Podél prosklené stěny do Palackého náměstí byly umístěny stoly a sedací nábytek z kovových ohýbaných trubek s režným textilním potahem. Zachoval se obdobně řešený věšák oděvů a odpadkový koš. Prostory sloužící personálu /za přepážkou/ měly podlahovou krytinu z gumového linolea obdobně jako ředitelna, místnost prokuristy, zasedací síň, chodba a hala interní části pro zaměstnance. Ta byla oddělena prosklenou stěnou od schodiště směřujícího z vestibulu do haly obecenstva. Základní návrh půdorysu přízemí, v současné době, do značné míry respektuje původní půdorysné členění vstupních prostor, přemisťuje vstup ze zádveří do haly, nově umisťuje zvedací plošinu pro imobilní občany, místo původních dvoukřídlých dveří vstupu na schodiště do pater navrhuje dveře jednokřídlé. Variantní řešení přízemí objektu je velkorysejší, i když se rozchází ve značném rozsahu s původním půdorysem. Dvoukřídlými prosklenými dveřmi zapuštěného vstupu se vchází do zádveří, které zprostředkuje příchod do přepážkové haly /vlevo/ a do vstupní haly /čelně/. Výškový rozdíl je vyrovnán dostatečně dimenzovaným schodištěm, po jehož pravé straně je umístěna zvedací plošina pro nechodící občany. V pravé zadní části je přisazen osobní výtah. Na vstupní halu navazuje na stejné výškové úrovni menší komunikační prostor, směřující k hlavnímu přepážkovému sálu a vyrovnávací schody, vedoucí do směnárny. Ta je vybudována v místech původní kanceláře ředitele, kanceláře prokuristy, zasedací síně a hovorny. V prvním poschodí byly umístěny původně tři lékařské ordinace se dvěma čekárnami, zubním oddělením a místností s horským sluncem. Zbývající větší část podlaží sloužila účelům bydlení. Dnes je přístupné původním schodištěm, je určeno kancelářským potřebám banky. Tomu odpovídají korektury původního členění patra. Změny se týkají zejména kanceláře 20 a vybudování záchodků 15 a 16 v prostorách původní haly, prodloužení původní chodby do prostoru původní čekárny přes celou šíři podlaží a další úpravy. Druhé patro sloužilo v plném rozsahu bytovému účelu. Umístěn zde byl dvoupokojový byt s příslušenstvím a velkoryse pojat třípokojový byt s kuchyňským zázemím a společenskou halou, ke které přiléhaly obě kryté rozsáhlé terasy. V roce 1948 byl služební byt ředitele spořitelny ve druhém patře adaptován. Druhého patra se týkají značné dispoziční změny. Byly zde vybudovány přepážkové haly spořitelny, tři kancelářské místnosti s příslušenstvím a malý služební byt. V původní podobě se však uchovaly obě kryté terasy. V suterénu se nacházel tresor spořitelny s předsíní, archiv spořitelny, sklepy, kotelna, sklad paliva, místnost topiče a byt domovníka. Suterénu se také dotkly změny proti předchozímu stavu, z důvodu umístění šaten a WC pro zaměstnance. Tresor a tresorová předsíň, archiv, strojovna a kotelna jsou na původním místě.
Podle projektu B. Fuchse je objekt založen na základových pasech z prostého betonu vysokých 40 – 130 cm. Izolace proti zemní vlhkosti byly zřejmě pečlivě provedeny, neboť dosud nebyly zjištěny stopy po zavlhání objektu.
Objekt je proveden jako železobetonový skelet se sloupy 530 / 530 mm v suterénu, 450 / 450 mm v 1. a 2. NP a 300 / 300 mm v 3. NP o různé rozteči / většinou 4500 na 5500 mm /. Obvodové zdivo je vyzděno z plných cihel a z prostého betonu v suterénu a z plných cihel v nadzemních podlažních modulech bez okenních otvorů. Tloušťka zdiva je 530 mm nebo 450 mm. Parapety okenních otvorů jsou některé zděné, jiné zřejmě železobetonové. Příčky jsou převážně cihelné, tl. 150 nebo 100 mm, část původních sklobetonových příček zůstala zachována. Některé nově provedené příčky jsou dřevěné. Jiné než cihelné příčky jsou popsány ve výkresové části.
Stropy jsou podle původních výkresů železobetonové žebírkové. Z původních výkresů ani podle skutečnosti nelze určit, zda mají dřevěné podbití, rákos a omítku nebo zda výplň tvoří keramické vložky.
Objekt je zastřešen plochou jednoplášťovou nevětranou střechou. Skladba střechy nebyla zjištěna, svrchní vrstvu tvoří bezešvá krytina z plastonitu vyztužená tkaninou, nepříliš kvalitně provedená /bubliny, špatné napojení u atiky/. Krytá terasa má podlahu z betonových dlaždic zalitých asfaltem. Nekrytá terasa je povrchově upravena stejně jako střecha, částečně poškozena asfaltovou lepenkou. Parapety terasy mají zakončení střešní krytiny kryty plechovým soklem.
Komín kotelny rozměru 400 na 200 mm z cihelného zdiva byl při plynofikaci vyvložkován. Ostatní komíny o průměru 150 mm jsou provedeny cihelně, přímé. Tyto komíny nejsou používány.
Jak jižní průčelí do Komenského náměstí, tak západní jsou obloženy v celé ploše původními flísnami tunelia 108 / 108 mm bílé barvy. Prosklený arkýř v jižním průčelí je zakončen balkonem v 3. NP s podlahou z volně položené asfaltové lepenky. Schodiště, zádveří a hala před spořitelnou jsou prosvětleny sklobetonovými stěnami.
Hlavní schodiště v objektu je železobetonové monolitické s povrchem z litého terazza. Vyrovnávací schody v suterénu jsou betonové, v 1. NP železobetonové. V hale spořitelny jsou tyto původní schody nahrazeny novými, které jsou podepřeny svařenými U profily 150 / 150 mm z úrovně suterénu.
Okna jsou zdvojená dřevěná s ocelovým krytím osazená ve vnějším líci obvodové zdi. V přepážkové hale spořitelny je ocelová prosklená stěna, do Komenského náměstí jsou orientovány 3 ocelové výkladce.
Přestože se objekt po delší době zachoval v poměrně dobrém stavu, projevilo se zejména na obkladech, okenních rámech a dalších stavebně řemeslných pracích stárnutí materiálu. Byla nezbytná výměna netěsnících zkorodovaných okenních rámů s dodržením původní míry, profilu, tvaru a původního tmavě zeleného nátěru. V souvislosti s výměnou kovových rámů bylo třeba odstranit vnitřní dřevěné okenní rámy, dodatečně pořízené z důvodu oteplení místnosti. Proti původnímu stavu se téměř nezměnilo vstupní průčelí budovy. Pod prosklený arkýř haly spořitelny byly však v „dobách minulých“ dodatečně zasazeny výkladce. Tím budova utrpěla částečně na své členitosti a výrazové čistotě. Fasáda do Dvořáčkovi ulice zůstala nezměněna, zachována je i předzahrádka s původním zábradlím. Dodatečně byla pořízena mříž garáže a skříň regulátoru plynu v souvislosti s přebudováním vytápění z tuhého paliva na plyn. Schodiště do pater v pravé části vstupu s plným parapetem a madlem zábradlí je rovněž v nezměněné podobě. V patrech se zachovaly původní dveře a ojediněle také dveřní kliky. Vstup ze schodiště do pater uzavírají soudobé prosklené dveře v kovových rámech.
|
