|
Pán Prstenů: Společenstvo prstenuPrvní České gymnázium v Karlových Varech Ročníková práce Pán Prstenů: Společenstvo prstenuObsah:
Předmluva: Vážený pane profesore, vážení čtenáři,
předmětem mojí ročníkové práce je srovnání první části Tolkienovy trilogie s jejím novodobým filmovým zpracováním. Pokusím se projít dějem příběhu aniž bych příliš zabíhal do dějových podrobností. Spíše se zaměřím na některé zajímavé momenty z knihy a způsob jakým byly zpracovány ve filmu. Na tomto místě bych rovněž rád poděkoval všem těm, kteří mi při práci pomáhali. Především jsou to moji rodiče, dále pak moji přátelé, kteří mají s pracemi podobného rozsahu hlubší zkušenosti a jejichž poznámky a připomínky pro mne byly velmi cenné. Filip Majkus Srovnání knižní předlohy J.R.R. Tolkiena a filmu P. Jacksona Pán Prstenů: Společenstvo Prstenu Začít popisovat knihu Pán Prstenů, respektive její děj, jen tak nezasvěcenému člověku je téměř nemožné. Děj je velice rozsáhlý, nepřímo navazuje na události vylíčené ve knize Hobit a těží z mytologie popsané v Silmarillionu. Kniha popisuje příběh hobita Froda a jeho putování s Prstenem moci, který může a musí být zničen v jediném místě celé Středozemě, Hoře Osudu. Literární život prstenu však nezačíná na prvních stranách PP:SP ale táhne se dlouhou historií Středozemě jako spojovací článek mezi Silmarillionem, Hobitem a celou trilogií Pán Prstenů. Z toho vyplývá první problém, se kterým se musel Peter Jackson vypořádat. Bylo třeba naprosto neznalého diváka seznámit s některými stěžejními událostmi popsanými ve zmiňovaných knihách. Jedná se hlavně o předchozí dění okolo Prstenu moci, jak vzniknul, jaký je jeho význam, a jak se dostal tam, kde jej jako diváci poprvé potkáváme. Režisér P. Jackson tomu věnoval zhruba prvních deset minut filmu, během nichž je divák seznámen nejen s tím kdo je Nepřítel* ale i s významem a mocí prstenu. Byl ukován Sauronem v ohni Hory Osudu k podrobení všech významných ras Středozemě. Stál nad všemi 19 prsteny, které Sauron rozdal zástupcům lidí, trpaslíků a elfů. Byla v ně vložena velká moc a síla. Sauron ukováním Jednoho prstenu podvedl ty, jimž rozdal prsteny skrze něž je mohl ovládat. Divák rovněž během tohoto úvodu zví, jak byl Jeden prsten Sauronovi odňat a jak se přes tvora jménem Glum dostal až k Hobitovi Bilbo Pytlíkovi. Toto je čistě dějová rovina, vedle ní stojí pak ještě jedna která má podat zprávu o tom, jak prsten působí na jeho nositele, jaká je jeho vlastní vůle. Tou není nic jiného než dostat se zpět k Pánu Prstenů, Sauronovi. Na kohokoli jiného má prsten temný účinek, sice prodlužuje věk, ale nositel je na něj upoután víc a víc, až je prstenem pohlcen, jako se to stalo Glumovi. Zde se dostávám k první odlišnosti mezi knihou a filmem. Tolkien píše o tom, jak Déagol, Sméagolův bratr, našel prsten ve vodách řeky Anduiny a vzápětí byl Sméagolem zavražděn a o prsten okraden. Ve filmu je výjev ořezán na minimum a z plátna se dozvíme, že prsten našel Sméagol sám. Je celkem jasné, že Tolkienova téměř čtyř set stránková předloha k filmu PP:SP musela být nějakým způsobem zkrácena a natlačena do tří hodin filmu. Nejsem si však zcela jit, že zrovna tato pasáž měla být jednou z těch, které v kině divák neuvidí. Podává totiž velmi snadno čitelnou informaci o tom, jak zlou má prsten moc. Jacson si však pomáhá různými drobnými detaily, které pozornému divákovi neuniknou. Mám na mysli například moment kdy Bilbo odchází z Hobitína za elfy a ač ne z vlastní vůle, pouští prsten přede dveřmi na zem. Zkuste to někdy udělat s obyčejným prstenem, odskočí alespoň pár centimetrů. Jeden prsten však zůstane ležet na zemi jako přibitý, je přímo cítit jeho obrovská tíha. Tam ho posléze nalézá Frodo, Bilbův synovec a chráněnec. Ten se o moci a nebezpečí ukrytém v Jednom prstenu dozvídá od *Sauron, což znamená „nenáviděný“. V pátém století známý jako Annatar, „dárce darů“. Po válce s Posledním spojenectvím elfů a lidí,na konci Druhého věku, byla zničena jeho podoba. V roce 1000 Třetího věku se zjevil v podobě velkého oka bez víčka. Podobalo se oku veliké kočky, bylo naplněno nenávistí, ověnčeno plameny a obkrouženo tmou. 1) Gandalfa* a na jeho naléhání se s přítelem Samvědem Křepelkou vydává na cestu do Roklinky, sídla elfů. Cestou záhy potkávají další dva své přátele, hobity Smělmíra Brandoráda a Peregrina Brala. Ještě na území kraje už musejí hobité řešit problém s přítomností Prstenových přízraků**. Měli podobu temných postav na černých koních. Oděvy jako by na nich nic nedrželo. Pro umocnění jejich hrozivosti, nechává P. Jackson v jejich přítomnosti potemnět celý obraz, tónování se změní do studených modrých a černých odstínů, začne se zvedat listí a zdáli se přibližuje mlha a šero. Červi vylézají se země a utíkají pryč. 4) Prstenové přízraky a Jeden Prsten se navzájem silně přitahují což má za následek, že Frodo, jsou-li Přízraky nablízku, odolává silnému pokušení si prsten nasadit. V knize se hovoří ještě o několika setkáních s elfy, které se do filmu nevešly. Film je rovněž ochuzen o epizodu, kdy se hobité cestou do Hůrky ztratí ve Starém Hvozdu a nebýt Toma Bombadila zahynou ve spárech Vrbáka, mrzuté staré vrby. Z Tomova domu pokračují přes Mohylové vrchy, kde jsou, dle knihy, ohroženi ještě duchy. Na ty se ve filmu také nedostalo. V Hůrce se čtyři společníci měli setkat s Gandalfem, ten však nedorazil. Potkávají zde ale tajemného Chodce, jenž sice nejprve nevzbuzuje příliš důvěry, ale poté co hobity zachrání od jisté smrti otrávenými zbraněmi Prstenových Přízraků, ji získává a pokračuje s nimi do Roklinky. Přízraky je ohrozí brzy znovu (je zbytečné určovat za jak dlouho, ve filmu je to hned další noc, v knize až po několika denním putování). Skupina se rozhodla přenocovat v ruinách strážní věže Amon Sûl na vrchu Větrově. Jednomu z Přízraků se podaří Froda ranit černým morgulským nožem, Chodec je však zažene. (V knize není přímo vysvětleno jakým způsobem to udělal, vzhledem k hrozivosti přízraků to jistě nebylo snadné, ve filmu to ale vypadá, že stačí párkrát zamávat pochodní a je po hrozbě.) Frodo zasažen magickou zbraní upadá mezi stíny, přechází od živých k nemrtvým. Nebýt elfky Arwen, Frodo by jistě podlehl. Ta vyslána Elrondem, pánem Roklinky, hledá Froda už několik dní. Frodo vidí Arwen zářivě bílou, jako ozářenou mezi stíny, jež jej stahují. Útěk do země elfů vrcholí scénou, kdy Arwen ujíždí na bílém koni k Bruinenskému brodu, za kterým se rozkládá elfské území. Veze s sebou Froda, pronásledována Černými jezdci. Řeku překročí jako první, jezdci se před ní na chvíli zarazí, ví že za řekou je vše chráněno mocí elfského lidu, po chvíli pak pokračují se slovy: „Vydej nám půlčíka!“. Arwen odříká elfské kouzlo, hladina řeky se začne zvedat a ohromná vlna smete celou Devítku.5) Frodo upadne do mdlob a probouzí se v Roklince. Zde se opět filmová a tištěná verze rozcházejí. Tolkien nechává hrdiny z Větrova putovat ještě *Kolem roku 1000 třetího věku byl vybrán jako jeden z Istari neboli čarodějů. V západštině ho nazývali Gandalf Šedý - „šedý poutník“. Navenek vypadal jako vousatý stařec v širokém plášti s vysokým špičatým kloboukem a dlouhou holí. Gandalf moc Jednoho prstenu rozpoznal a vypátral, jak se dá zničit.V roce 3018 přišel k Frodovi Pytlíkovi do Kraje a podnítil ho k výpravě s prstenem. 2) **Ve skřetí řeči Nazgûlové se prokázali jako největší ze všech zlých sluhů a generálů temného Pána prstenů, Saurona. ‚Říká se, že to kdysi byli mocní lidští králové a černokněžníci a každý dostal od Saurona Prsten Moci. Bylo to devět z oněch devatenácti prstenů.Třebaže tito vybraní muži mocí prstenů žili mnohem déle než obyčejní smrtelníci, jejich podoby vybledly. Ve třiadvacátém století již z nich byli pouhé přízraky a otroci, kteří mysleli jen na to jak by mohli posloužit Sauronovi. V roce 3018 začala Válka o Prsten. V tom roce se totiž Sauron dozvěděl, že prsten má Frodo Pytlík a jeho touha byla tak veliká že pro něj poslal všech devět Nazgûlů. 3) několik dní. Pak u Cesty potkávají elfa Glorfindela, jednoho z obyvatel roklinky. K brodu pak putují ještě dva dny společně. Když je dostihnou Černí jezdci jsou od brodu pár mil. Glorfindel nechá Froda jet na svém bílém koni který ho, když se přiblíží nebezpečí, odnese rychlostí, s níž se nemohou měřit ani Nepřítelovi vraníci. 6) Díky tomu Frodo jezdcům ujíždí a projede brodem jako první. Jezdci se zastaví a pak pokračují přes vodu. Frodo s více než polovinou sebe sama mezi stíny již nemá sílu vzdorovat jejich naléhavým příkazům aby zastavil a ujíždět dál. Zachrání ho ona ohromná vlna, kterou však přivolal Elrond. Frodo upadne do mdlob a probouzí se v roklince. Zde už na něj s omluvou čeká Gandalf. Proč se zdržel se v knize dovídáme při Elrondově radě, ve filmu pomocí vsuvky, jež má stejný charakter jako úvodních deset minut.7) Stalo se tak kvůli Sarumanovi*, který zradil a přidal se na stranu zla. Gandalf u něj místo pomoci a rady našel vězení, ze kterého sice utekl, ale příliš pozdě na to, aby se mohl sejít s Frodem v Hůrce. Z knihy se při Elrondově radě dozvídáme ještě mnoho dalšího z legendy o prstenu a stejně tak i ve filmu je opět pomocí jakési vsuvky dopovězena část legendy o tom proč nebyl prsten zničen, když mohl být a jak se dostal ke glumovi.9) Rovněž je zde ujasněno, kdo je tajemný Chodec, ukáže se, že je jím Aragorn**, syn Arathornův. Divák se to dozví od Legolase, čtenář od Elronda. Cílem Elrondovy rady, kam byli sezváni zástupci trpaslíků, elfů, lidí a hobitů, bylo rozhodnout jak má být dále naloženo s hrozbou ukrytou v prstenu. Rada rozhodla, že hrozba je příliš velká na to, aby mohl Jeden zůstat v Roklince, musí být zničen a to lze jedině v Hoře Osudu. Rozhodnout, kdo bude Tím, který ponese Prsten nebylo, vzhledem k tomu jaké je to břímě, snadné. Frodo se nabídl dobrovolně se slovy: „Ponesu Prsten….., ačkoli neznám cestu.“11) Ve filmu se k němu záhy připojí další s variacemi na téma: „Já ti to břímě pomohu nést.“ a podobně. Tolkien však nechává otázku, kdo bude tvořit Společenstvo Prstenu otevřenou ještě několik dní. Společníky pak vyvolí Elrond a jsou jimi: Aragorn a Boromir jako zástupci lidí, Legolas za elfy a Gimli za trpaslíky, pak samozřejmě Sam, Smíšek a Pipin a Gandalf. „Družina má devět členů; a devět pěších bude stát proti devíti jezdcům, kteří jsou zlí.“12) Společenstvo prstenu se vydává na jih k Rohanské bráně. Brzy jim však Krebainy*** svojí přítomností prozradily, že cesta na jih je dobře střežená Sarumanem a jeho vojskem, které svolává do Železného pasu. Společenstvu tedy nezbývá jiná možnost, než překročit hory. Gandalf vede družinu přes průsmyk v Caradhrasu, má ještě možnost, kterou prosazuje Gimli, a to jít přes trpasličí říši v Morii. Gandalf však ví, co by je v Morii mohlo potkat, ale před družinou o tom mlčí. V průsmyku jsou zastaveni
*Byl hlavou Istari, řádu čarodějů. Elfové ho nazývali Curunír „dovedný muž“, putoval středozemí a snažil se přemoci Temného pána. Po čase zpychl a zatoužil mít moc sám. V roce 2759 vstoupil do železného pasu a do věže Orthanku a svolal skřety, poloskřety, skurut-hai, a Vrchovce pod černou zástavu se znakem bílé ruky. Upadl do tenat Pána Prstenů a nevědomky se stal jeho služebníkem.8)
**V době války o Prsten byl Aragorn II. Šestnáctým a posledním náčelníkem Dúnadanů. Dědic trůnu Arnoru a Gondoru. Ve dvaceti letech se poznal s Elrondovou dcerou Arwen a zamilovali se do sebe. 10)
***Velké černé vrány, služebníci a zvědi zlých mocností. Za války o Prsten hledali široko daleko po Středozemi Toho, kdo nesl Vládnoucí prsten. 13) Sarumanem, který na ně sešle sněhovou bouři. Tak je událost podána ve filmu, kniha nabízí i možnost, že to byl Caradhras sám, kdo družinu zastavil. Ať tak či tak musí se vrátit a projít Morií. Poté co Frodo rozluští rébus se družině podaří vstoupit do Morie, kde ale místo pohostinství, které sliboval Gimli, nacházejí jen kostry trpaslíků se skřetími šípy v těle. Nezbývá jim než pokračovat jelikož bránu za nimi zavalila ohromná chobotnice z jezera přede dveřmi Morie. Cestou družinu stopuje glum (ve filmu si ho Frodo všimne už v Morii, v knize až na řece Anduině a od Aragorna se dozví, že za nimi jde už od Morie). V Morii najde společenstvo komnatu s hrobkou na níž stojí: „Zde leží Balin, syn Fundinův, Pán Morie“. Trpasličí říše je tedy zničena. Najdou zde také deník, kde se jako poslední v útržcích píše o stínu a bubnech v hlubinách. V této komnatě se družina zdrží bojem s tlupou skřetů, kteří s sebou mají ještě jeskynního obra. Následuje zběsilý útěk trpasličím městem (Trpaslují) k můstku v Khazad-dûm před stovkami skřetů. Ti však posléze sami utíkají před čímsi. „Bylo to jako veliký stín, v jehož středu byla tmavá postava snad lidského tvaru, ale větší a před ni šla hrůza.“14) Společenstvo prchlo přes můstek, ale Gandalf zůstal stát. Mohl bojovat s Balrogem*. Můstek se však pod Balrogem prolomí a ten při pádu do hlubin stáhne svým ohnivým bičem Gandalfa s sebou. Družina zdrcena opouští Morii a pospíchá dál, chudší o nejsilnějšího člena. Cestou se dostanou do Lothorienu, lesa, který obývají elfové. Společenstvo se zde setká s paní Galadriel, jež jim rozdá mnohé užitečné dary. Galadriel ovládá schopnost věštit pomocí svého kouzelného vodního zrcadla. Nechala Froda do zrcadla pohlédnout, ten spatřil mnohé věci a naposled se objevilo jediné oko, jež pomalu rostlo, až vyplnilo celé zrcadlo. Prsten, který mu visel na řetízku kolem krku, ztěžkl, byl těžší než veliký kámen a stahoval mu hlavu dolů.16) Družina po několikadenním odpočinku vyráží po řece Anduině k Rauroským vodopádům. Cestou je stále sleduje glum a i temný letící stín, o kterém ani Aragorn neví co je. Film tyhle dva detaily nechává bez povšimnutí. Po břehu jim jsou v patách skřeti. U Rauroských vodopádů dojde k rozbití společenstva. Prsten dostal Boromira do své moci a ten se jej v záchvatu pokouší Frodovi vzít. Frodo uteče jen díky tomu, že si prsten nasadí a stane se neviditelný. Po této příhodě se definitivně rozhodne pokračovat dál sám. To mu sice překazí Sam, jež se od něj odloučit nedá a raději by se utopil než nechat svého pána jít samotného. Ale zbytek společenstva nechávají nepozorovaně za sebou a pokračují sami. Zde končí kniha Pán Prstenů Společenstvo prstenu, film však pokračuje začátkem knihy Dvě Věže. Boromir padne v bitvě s tlupou skřetů, kteří unesou Smíška s Pipinem a zbytek společenstva tedy Aragorn, Legolas a Gimli se vydávají skřetům po stopách, zachránit unesené hobity. *Balrogové byli obří démoni podobní lidem s vlající ohnivou hřívou a z nozder jim šlehaly plameny. Pocházeli z dávných dob, byli služebníky Melkora, prvního Temného pána. V třetím slunečním věku již o těchto bytostech nebylo ani slechu a většina lidí věřila, že navždy odešli ze země.Avšak trpaslíci dolující hluboko pod Morií náhodou vypustili pohřbeného démona. Jakmile byl na svobodě, srazil dva krále trpaslíků, shromáždil k sobě skřety a zlobry a trpaslíky navždy vyhnal z Morie.15) J.R.R. Tolkien Pán Prstenů: společenstvo Prstenu Když koncem roku 1953 vyšlo první vydání PP:SP napsaly londýnské Sunday Times: „Od této chvíle se bude svět dělit na ty, kteří Pána Prstenů četli, a na ty kteří jej teprve budou číst.“17) Tato kniha se stala mezníkem proto, že Tolkien přišel s něčím novým, do té doby neobjeveným. Stvořil svět, který s vědeckou důkladností vybavil vlastní historií, jazykem, mýty a legendami, zabydlel ho jednotlivými národy a popsal ho od samého úsvitu až po dobu součastnou.18) Podařilo se mu příběh propracovat do každého detailu. Mám na mysli například moment kdy se Frodo setká v Roklince s Bilbem, který zrovna dokončuje svoji knihu Cesta tam a zase zpátky. Nebo poslední řádky z deníku nalezeném v Morii a bubny které se ozvou místo nárazu poté, co Pipin srazí do hluboké studny okov i s kostrou trpaslíka. Fascinuje mě také jakou si dal Tolkien práci s jazykovědou. Podívám-li se například na jazyk mordoru, je na něm, ač mu nerozumím, vidět, jak je tvrdý a zlý. Zde je ukázka: Aš nazg durbatulûk, aš nazg gimbatul, Aš nazg thrakatulûk agh burzum-iši krimpatul. Přidám-li k tomu fakt, že když tímto jazykem promluví Gandalf v Roklince, nechá Tolkien po nebi přeběhnout stín, všechny se zachvět a elfy si zacpat uši19), je to jako důkaz propracovanosti naprosto dostačující. Knižní zpracování nabízí oproti filmovému jednu ohromnou výhodu, čtenář si hrdiny a lokace představuje dle své vlastní fantazie, kterou do jisté míry může omezit autor například udáním barvy vlasů, očí nebo oblečení. Zbytek je však na čtenářovi. O tuto možnost jsem se bohužel připravil, jelikož jsem nejprve shlédl film a knihu si přečetl až poté v naději, že mi zodpoví těch nemnoho otázek o Středozemi, které jsem chtěl mít ujasněné. Po přečtení knihy se počet otázek zvýšil, ale odpovědí nepřibylo. Odpověď na valnou většinu z nich jsem našel až při tvorbě této ročníkové práce. Uvědomil jsem si, že je to jako hledám-li nějaké historické souvislosti reálného světa. Při čtení knihy jsem měl pocit, že nečtu fantasy literaturu, ale realistický historický román,popisující skutečné události, o kterých jsem se nějakým nedopatřením nedozvěděl ve škole. Peter Jackson Pán Prstenů: Společenstvo prstenu Peter Jackson si k filmování vybral nesmírně složitou látku a musím říci, že se sní vypořádal na výbornou. Podařilo se mu příběh upravit tak, že ač přišel o některé momenty z knihy, neztrácí nic na své dramatičnosti a poutavosti. Z legendy o prstenu nezůstalo ve filmu méně, než bylo třeba k pochopení příběhu a přitom ne příliš mnoho na to, aby divákovi vyvstalo tisíce otázek, na které by neznal odpověď. Příjemně také překvapilo, kolik je ve filmu legrace, aniž by znevažovala Tolkienovo dílo. Rovněž se výborně podařilo vystihnout atmosféru a kouzlo příběhu, což myslím spočívá v naprostém sladění všech jednotlivostí ze kterých se film skládá. Nevnímal jsem zvlášť hudbu, zvlášť triky, zvlášť kameru, vnímal jsem jej jako strhující a podmaňující celek. Je pravda, že některé pasáže byly až příliš „jak z amerického filmu“. Mám na mysli především nekonečnou scénu bolestného umírání Boromirova. Celá scéna trvá přesně minutu a Boromir proklát dvěma šípy má ještě stále sílu srážet k zemi další a další skřety, načež po třetím šípu padne, ale stále je schopen mluvit a objímat se s Aragornem.20) Naproti tomu spoustu detailů, kterých jsem si všimnul až při opětovném shlédnutí, je úplně výborných. Například zvuk, jaký udělá prsten, když v jeho blízkosti Frodo vysloví Sauronovo jméno příliš nahlas21).Dále třeba výraz v Bilbově obličeji, když mu Frodo v Roklince odmítne půjčit prsten.22) Nebo když Gimli v Roklince sekne do Prstenu při Elrondově radě.Ve Frodově výrazu je cítit jakási silná vnitřní bolest, která Froda zasáhne jako nůž, když probleskne Sauronovo oko.23) Peter Jackson nezapomněl ani na takovou maličkost jako je fakt, že elfové se jako přírodní bytosti mohou pohybovat po sněhu jako po pevné zemi.24) Na tomto místě nemohu nechat bez povšimnutí trikové efekty. Nejsou tak dokonalé jako například ve Star Wars, ale nejsou rozhodně špatné. Místy úplně nesouhlasí perspektiva a osvětlení25), ale toho si všimne opravdu jen odborník. Spíše mi vadily momenty kde byly triky úplně zbytečné. Například trojstěžník z kouře, který vypustí Gandalf v Hobitíně 26), nebo padající schodiště v Morii 27) Naproti tomu Gandalfův boj s Balrogem, který mnozí kritizovali mi přijde naprosto v pořádku ani příliš přehnaný ani odbytý. Perfektně zpracovaná je postava Gluma, je přesně takový jak ho Tolkien popisuje. Pro úspěch filmu je velice důležité, že měl režisér téměř 100% respekt ke knižní předloze, a krom scén, které byly vynechány na ději příběhu nic neměnil. O to víc nerozumím popsané rozdílnosti u brodu. Kvalitě přispívá i dodržení lokací, Vrchovina vypadá přesně jako Vrchovina, Lothorien je stejně kouzelně krásný jako v knize. Nebudu se zde zabývat hodnocením hereckých výkonů, nemyslím, že je na místě v této práci hodnotit, jak Lyv Tyler zahrála svojí Arwen a podobně. Na závěr snad jen pár slov k hudbě a kameře.Hudba je výhodou filmu oproti knize a musím říct, že Peter Jackson vybral dobře. Je nevtíravá, místy jsem si ji ani neuvědomoval, přitom je-li to na místě výborně přidá na napětí a spádu. Kamera také na výbornou dlouhé přelety nad krajinou, záběr, kdy padá dolů z Orthanku do dolů v Železném pasu, nemá chybu. Proti tomu stojí perfektní rychlý střih při bitvách. Závěrem: Myslím, že dílo Johna Ronalda Reuela Tolkiena patří mezi jedno ze stěžejních v oblasti světové literatury. Doufám, že se mi podařilo prokázat, že se jedná o dílo naprosto unikátní svým rozsahem, propracovaností, námětem, dějem i poutavým vypravěčským stylem. A to vzniklo jako pokračování pohádek, které se u Tolkienů vyprávěly dětem před spaním. Filmová adaptace Petera Jacksona, tomuto dílu rozhodně přidala na popularitě a známosti, hlavně díky tomu, že je zdařilá. Spolu s tím se však nese jistá dávka komercializace, která k mytologii nepatří. Doufám, že výroba reklamních a upomínkových předmětů nedojde tak daleko, abychom museli z McDonaldovských Happy Mealů vybalovat plastového Aragorna, či Gandalfa. Na druhou stranu nebýt filmu zůstanu nejspíš i já naprosto netčený tímto příběhem a tím i ochuzený o jednu z literárních klasik tohoto světa. Asi se ani nestanu zaníceným Tolkienovcem, kritizujícím film kvůli drobným nesrovnalostem. Jako celek bych dal filmu pět bodů z pěti, ale mít k dispozici sto stupňů, dal bych za zmíněné detaily a odlišnosti devadesát osm. Jasno mám v jedné věci. Knihu Dvě věže si přečtu opět až po shlédnutí filmu, jelikož už dlouho jsem v kině neseděl s takovým napětím a strachem o to, co se s hrdiny stane v další minutě. Filip Majkus
Poznámky:
str.189-191
str.79-81
str.157-159
str. 255 Jackson, Peter: Pán Prstenů: Společenstvo Prstenu, Warner Bros., 2001, čas: 1:28:30
str. 260
Literatura:
5) Fuka, František: Pán Prstenů: Společenstvo Prstenu, Cinema, 2002, číslo 1, |
